Právní věta: | I. Zákaz sdělit údajným původcům pronásledování nebo vážné újmy jakýmkoliv způsobem informace o žádosti o udělení mezinárodní ochrany, vyplývající z §19 odst. 1 věty třetí zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, dopadá na jakýkoliv orgán veřejné moci, a to v jakémkoliv typu řízení či při provádění faktických úkonů ve vztahu k žadateli o udělení mezinárodní ochrany. Ochrana před vyzrazením informací o žadateli a jeho žádosti musí být absolutní a trvá i po skončení řízení o udělení mezinárodní ochrany. Musí být bezvýjimečně garantováno, že v jakémkoli typu řízení (či při faktickém úkonu), v němž má orgán státu přístup k informacím o žadateli, nedojde k jejich vyzrazení orgánům domovského státu. II. Informacemi o žádosti o udělení mezinárodní ochrany, které nesmí být podle §19 odst. 1 věty třetí zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, sdělovány, jsou bezpochyby údaje o osobě žadatele, které umožní jeho identifikaci, údaj o tom, že podal žádost o udělení mezinárodní ochrany a že požívá odpovídajícího statusu; dále půjde o důvody podané žádosti. K tomu, aby došlo k porušení příslušného ustanovení, přitom není potřeba, aby byly vyzrazeny všechny tyto údaje současně; postačí například již jen samotné sdělení osobních údajů osoby, která je žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, orgánům domovského státu za účelem ověření její totožnosti. III. Zákaz získávat od údajných původců pronásledování nebo vážné újmy informace o žadateli o udělení mezinárodní ochrany, uvedený v §19 odst. 1 větě třetí zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, směřuje pouze na získávání informací o žadateli v souvislosti s řízením ve věci mezinárodní ochrany. Vztahuje se proto na orgán, který přijme žadatelovo prohlášení o mezinárodní ochraně, orgán, který povede řízení ve věci mezinárodní ochrany, na všechny soudní instance, které budou rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany přezkoumávat, ale například i na Veřejného ochránce práv, který ve věci mezinárodní ochrany povede šetření. IV. Prozrazení identity žadatele o udělení mezinárodní ochrany (tedy porušení §19 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu) samo o sobě ještě neznamená, že by měl mít žadatel jen z tohoto důvodu automaticky nárok na udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu, tj. že by sama tato skutečnost měla naplňovat hrozbu skutečného nebezpečí vážné újmy. Tato skutečnost ale nepochybně může uvedenou hrozbu v případě návratu žadatele do vlasti potenciálně představovat, a proto je nezbytné, aby její dopady Ministerstvo vnitra v řízení o udělení mezinárodní ochrany řádně zhodnotilo v návaznosti na §14a citovaného zákona. |
Soud: | Nejvyšší správní soud |
Datum rozhodnutí / napadení: | 28.08.2014 |
Číslo jednací: | 3 Azs 75/2014 - 27 |
Forma / Způsob rozhodnutí: | Rozsudek zrušeno a vráceno |
Účastníci řízení: | Ministerstvo vnitra |
Prejudikatura: | |
Kategorie rozhodnutí: | B |
ECLI pro jurilogie.cz: | ECLI:CZ:NSS:2014:3.AZS.75.2014:27 |
Staženo pro jurilogie.cz: | 10.04.2024 |