ECLI:CZ:NSS:2014:5.AFS.105.2014:21
sp. zn. 5 Afs 105/2014 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: A. H.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2014,
č. j. 31 Af 52/2013 – 81,
takto:
I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 19. 5. 2014, č. j. 31 Af 52/2013 – 81, zastavil Krajský soud v Hradci
Králové z důvodu nezaplacení soudních poplatků řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala
zrušení nebo vyslovení nicotnosti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem
ze dne 16. 5. 2013, č. j. 13516/13/5000-14501-711232, č. j. 13517/13/5000-14501-711232,
č. j. 13518/13/5000-14501-711232 a č. j. 13519/13/5000-14501-711232.
Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti uvedenému usnesení krajského soudu kasační
stížnost, v níž uvedla, že ji podává z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b), c), d) a e) s. ř. s.
Namítá, že v odůvodnění usnesení krajského soudu jsou uvedeny pouze obecné deklarace,
aniž by se soud vůbec zabýval skutečným skutkovým a právním stavem této věci. Stěžovatelka
má za to, že žaloba byla podána řádně, důvodně a včas. Osvobození od poplatků a ustanovení
zástupce je v jejím případě důvodné a prokázané, ale soudem řádně nevyřízené. Soudy jsou
povolány k tomu, aby poskytovaly ochranu právům, musí proto upřednostňovat snahu o věcné
hodnocení problému po právní a faktické stránce, aby bylo ochraně práv učiněno zadost,
což bylo stěžovatelce upřeno. Současně s podáním kasační stížnosti stěžovatelka navrhla,
aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek podle §107 odst. 1 s. ř. s.
Zároveň také požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů
pro řízení o kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se zcela ztotožňuje se závěry
uvedenými v odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu. Navrhl zamítnutí kasační
stížnosti a rovněž i zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
S ohledem na to, že stěžovatelka požádala o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti, vyzval ji Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 23. 6. 2014, č. j. 5 Afs 105/2014 – 7,
aby za účelem posouzení tohoto návrhu ve lhůtě deseti dnů předložila soudu vyplněný formulář
prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Podáním ze dne 7. 7. 2014
požádala stěžovatelka o prodloužení této lhůty, čemuž Nejvyšší správní soud vyhověl, a vyzval
ji přípisem ze dne 11. 7. 2014, č. j. 5 Afs 105/2014 – 18, aby prohlášení předložila ve lhůtě tří dnů
od doručení přípisu. Tato výzva byla stěžovatelce doručena dne 15. 7. 2014, lhůta k předložení
prohlášení tak uplynula dne 18. 7. 2014. Stěžovatelka však do tohoto dne ani později prohlášení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech nepředložila.
Nejvyšší správní soud nejprve uvážil o stěžovatelčině žádosti o osvobození od soudních
poplatků a návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Předně je třeba poukázat na ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s., podle něhož v řízení
o kasační stížnosti „stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec
nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie“. Ačkoliv povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného
právnického vzdělání advokátem je obecně jednou ze základních podmínek řízení o kasační
stížnosti, podle konstantní judikatury zdejšího soudu není v určitých případech nutno trvat
na podmínce tohoto zastoupení ani na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost.
To se týká řízení o kasačních stížnostech proti usnesením krajského soudu ve věcech návrhů
na osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta, tak i řízení o kasačních stížnostech
proti usnesením krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku po té,
kdy stěžovatel nebyl krajským soudem od placení soudních poplatků osvobozen ani mu nebyl
ustanoven zástupcem advokát. Tak například v rozsudku ze dne 24. 10. 2007,
č. j. 1 Afs 65/2007 – 37, www.nssoud.cz, Nejvyšší správní soud konstatoval, že „v řízení o kasační
stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků není
třeba trvat na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem“.
V rozsudku ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 – 77, www.nssoud.cz, pak Nejvyšší správní soud
vyslovil stanovisko, že „v řízení o kasační stížnosti proti usnesení městského, resp. krajského soudu,
o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za předchozí kasační stížnost by trvání na splnění
poplatkové povinnosti znamenalo řetězení řešeného problému a ve svém důsledku by popíralo smysl samotného
řízení. Tato okolnost proto sama o sobě nemůže bránit projednání věci a vydání meritorního rozhodnutí“.
Uvedené závěry se vztahují i na nyní projednávanou věc. Nejvyšší správní soud proto
v nynějším případě netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, a z tohoto důvodu
také nerozhodoval o žádosti o osvobození od soudních poplatků.
Pokud jde o návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, konstatuje soud,
že stěžovatelka i přes opakovanou výzvu soudu nepředložila soudu prohlášení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech a tedy nedoložila, že nemá dostatečné prostředky,
což je jednou z podmínek k osvobození od soudních poplatků, resp. ustanovení zástupce
(§35 odst. 8 ve spojení s §36 odst. 3 s. ř. s.). Důkazní břemeno k prokázání nedostatku
prostředků nese účastník, který o ustanovení zástupce žádá. Bylo tedy na stěžovatelce, aby řádně
doložila splnění předpokladů pro ustanovení zástupce z řad advokátů (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2004, č. j. 1 Afs 5/2003 – 54, publikovaný
pod č. 311/2004 Sb. NSS). Navíc v daném případě není splněna ani podmínka nezbytné potřeby
zastoupení k ochraně práv stěžovatelky (§35 odst. 8 věta první s. ř. s.), neboť se jedná o řízení
o kasační stížnosti proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku
a v takovém případě není, jak již bylo uvedeno, třeba trvat na zastoupení advokátem. Nejvyšší
správní soud proto návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl.
Nejvyšší správní soud dále přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatelka
byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), přičemž s ohledem
na danou procesní situaci není nutné, jak již bylo vysvětleno, aby byla v řízení o dané kasační
stížnosti zastoupena advokátem podle §105 odst. 2 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
V daném případě stěžovatelka napadá kasační stížností usnesení krajského soudu
o zastavení řízení. Stěžovatelka sice uvedla, že kasační stížnost podává ze všech důvodů
uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s., tímto formálním podřazením uplatněných námitek
pod přípustné důvody kasační stížnosti však Nejvyšší správní soud není vázán. V daném případě
z povahy věci připadá v úvahu pouze důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající
v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení. Rozsah přezkumu rozhodnutí soudu
je vymezen povahou a obsahem přezkoumávaného rozhodnutí. Jestliže krajský soud řízení
zastavil a věc samu neposuzoval, může Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti zkoumat
pouze to, zda byly splněny zákonem stanovené důvody pro zastavení řízení. Jeho úkolem však
není přímo přezkoumávat rozhodnutí správního orgánu a nemůže se tedy zabývat přezkumem
zákonnosti žalobou napadených správní rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný pod č. 625/2005 Sb. NSS,
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2004, č. j. 3 Azs 43/2003 - 48,
www.nssoud.cz).
Stěžovatelka vymezila důvody kasační stížnosti velmi obecně, v podstatě se omezila
pouze na nesouhlas se zastavením řízení a na tvrzení, že „její osvobození od soudních poplatků
a ustanovení jí právního zástupce soudem bylo a je objektivně důvodné a řádně a včas řádně soudu prokázané,
ale soudem řádně nevyřízené“. Přezkum důvodnosti takto formulované námitky tak nutně zůstává
jen ve zcela obecné rovině, neboť čím je kasační námitka obecnější, tím obecněji k ní může soud
přistoupit a posuzovat ji. Není úlohou Nejvyššího správního soudu, aby vyjma důvodů, k nimž
musí přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), za stěžovatelku spekulativně domýšlel
argumenty či vybíral skutečnosti, které kasační stížnost podporují (srov. usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78, publikované
pod č. 2162/2011 Sb. NSS).
Z obsahu spisu krajského soudu vyplývá, že krajský soud usnesením ze dne 4. 10. 2013,
č. j. 31 Af 52/2013 – 24, vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby
proti uvedeným rozhodnutím žalovaného ve výši 4 x 3000 Kč, tj. celkem 12 000 Kč, a za návrh
na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1000 Kč. Stěžovatelka na tuto výzvu reagovala
podáním ze dne 4. 11. 2013, v němž požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce z řad advokátů.
Krajský soud poté usnesením ze dne 13. 2. 2014, č. j. 31 Af 52/2013 - 58, nepřiznal
stěžovatelce osvobození od soudních poplatků a zamítl její návrh na ustanovení zástupce.
Stěžovatelka podala proti tomuto usnesení kasační stížnost, kterou však Nejvyšší správní soud
usnesením ze dne 1. 4. 2014, č. j. 2 As 50/2014 - 19, odmítl pro opožděnost. Následně vyzval
krajský soud stěžovatelku znovu usnesením ze dne 24. 4. 2014, č. j. 31 Af 52/2013 - 77,
k zaplacení soudních poplatků, a to do pěti dnů od doručení usnesení. Toto usnesení bylo
doručeno stěžovatelce dne 9. 5. 2014. Lhůta k zaplacení soudních poplatků uplynula dne
14. 5. 2014, stěžovatelka však soudní poplatky ve stanovené lhůtě ani později neuhradila.
Podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud
vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud
řízení zastaví. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka soudní poplatky nezaplatila, postupoval krajský
soud zcela správně, když podle §9 odst. 1 in fine zákona o soudních poplatcích ve spojení
s §47 písm. c) s. ř. s. řízení o žalobě zastavil.
Krajský soud se v odůvodnění řádně vypořádal i se skutečností, že stěžovatelka podáním
ze dne 12. 5. 2014, doručeným krajskému soudu dne 14. 5. 2014, opětovně bez bližšího
odůvodnění požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a vznesla znovu
též námitku podjatosti soudců krajského soudu.
Pokud jde o opakovanou žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce, stěžovatelka neuvedla ani nedoložila krajskému soudu skutečnosti, které by vedly
k závěru, že od její předchozí žádosti, která byla zamítnuta, došlo ke změně okolností, které
by mohly vést k odlišnému posouzení těchto návrhů. Lze proto odkázat na závěry, které Nejvyšší
správní soud vyslovil např. v rozsudku ze dne 12. 5. 2008, č. j. 3 Ads 43/2007 - 150,
www.nssoud.cz, v němž uvedl, že, „jestliže navrhovatel znovu požádá o ustanovení zástupce poté, co již bylo
o jeho předchozí žádosti pravomocně rozhodnuto, je správní soud povinen rozhodnout o této opakované žádosti
pouze tehdy, pokud navrhovatel doloží, že od doby rozhodování o jeho předchozí žádosti došlo k podstatné změně
skutečností, jež byly pro posouzení jeho předchozí žádosti ve smyslu §35 odst. 8 a §36 odst. 3 s. ř. s.
rozhodující“. Soud není povinen rozhodnout o opakované žádosti o osvobození od soudního
poplatku, resp. ustanovení zástupce, pokud tato žádost neobsahuje nové, dříve neuplatněné
skutečnosti. Krajský soud proto zcela oprávněně postupoval tak, že již o nově uplatněné žádosti
samostatně nerozhodoval a pouze se s ní stručně vypořádal v odůvodnění usnesení. Totéž platí
i o opakované námitce podjatosti, která se obsahově shoduje s námitkou podjatosti, o níž bylo
Nejvyšším správním soudem již dříve rozhodnuto usnesením ze dne 5. 12. 2013,
č. j. Nao 89/2013 – 39. Za těchto okolností nebylo povinností krajského soudu, aby postupoval
podle §8 odst. 5 s. ř. s. a předložil věc zdejšímu soudu k rozhodnutí o opakovaně uplatněné
námitce podjatosti.
Nejvyšší správní soud se tak plně ztotožňuje se závěry krajského soudu, který dospěl
k závěru, že z důvodu nezaplacení soudních poplatků nelze žalobu meritorně projednat a řízení
o žalobě z tohoto důvodu zastavil. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesouhlas
stěžovatelky s postupem krajského soudu.
Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci
úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení
však neuplatnil a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by mu vznikly jakékoliv náklady nad rámec
jeho běžné úřední činnosti. Nejvyšší správní soud proto žalovanému náhradu nákladů řízení
nepřiznal.
Vzhledem k tomu, že zdejší soud rozhodl přednostně o věci samé, nerozhodoval
již o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, ani tudíž nepožadoval
zaplacení soudního poplatku za tento návrh.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 31. července 2014
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu