ECLI:CZ:NSS:2014:6.AFS.269.2014:16
sp. zn. 6 Afs 269/2014 - 16
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, týkající se žaloby proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2013, č. j. 10998/13/5000-14103-708571, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 2014, č. j. 31 Af
64/2013 - 73,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) ze dne 13. 10. 2014,
č. j. 31 Af 64/2013 – 73, bylo zastaveno řízení o žalobě podané žalobcem (dále
jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 26. 4. 2013,
č. j. 10998/13/5000-14103-708571, z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
[2] Proti tomuto usnesení podal stěžovatel z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b), c), d)
a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), dne 10. 11. 2014 včasnou kasační stížnost spojenou s návrhem na přiznání
odkladného účinku. Stěžovatel vyjadřuje obecně nesouhlas s vydaným usnesením a namítá,
že se krajský soud nezabýval skutkovým stavem věci. Stěžovatel má za to, že žaloba byla
podána včas a řádně a že bylo krajskému soudu objektivně prokázáno, že osvobození
od soudních poplatků a ustanovení advokáta žádal důvodně.
[3] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[4] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ust. §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom
neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[5] Nejprve je třeba poznamenat, že v případech, kdy je řízení krajským soudem zastaveno,
lze v kasační stížnosti účinně namítat pouze důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s., tedy nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení. Pod citovaný důvod lze v takovém
případě podřadit nesprávný úsudek krajského soudu o tom, že jsou splněny zákonné podmínky
pro zastavení řízení, popřípadě zmatečnost soudního řízení, nepřezkoumatelnost rozhodnutí
či jiné vady řízení před soudem, které mohly mít za následek nezákonnost rozhodnutí
o zastavení řízení.
[6] Nejvyšší správní soud rozhodoval o kasační stížnosti, i když stěžovatel nezaplatil soudní
poplatek a není zastoupen advokátem. Ačkoliv zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost
i povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem je obecně
jednou ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti (§105 odst. 2 s. ř. s.), podle
konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu není v určitých věcech nutno na splnění
těchto podmínek trvat. V rozsudku ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 – 77, Nejvyšší správní
soud vyslovil, že „v řízení o kasační stížnosti proti usnesení městského, resp. krajského soudu, o zastavení
řízení pro nezaplacení soudního poplatku … s ohledem na povahu rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost
směřuje, by trvání na splnění poplatkové povinnosti znamenalo řetězení řešeného problému, které by ve svém
důsledku popíralo smysl samotného řízení, jehož předmětem je posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení
předchozího řízení, které bylo následkem nesplnění právě této povinnosti ze strany stěžovatele, tedy povinnosti
zaplatit soudní poplatek.“
[7] Závěr vyslovený v uvedeném rozsudku je třeba aplikovat i v dané věci. Nejvyšší správní soud
proto konstatoval, že kasační stížnost stěžovatele je přípustná a projednatelná i přesto,
že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti a není zastoupen
advokátem a ani sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon
advokacie. Pro podporu těchto závěrů srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 7. 2012, č. j. 4 Ads 66/2012 - 22, ze dne 31. 10. 2012, č. j. 4 As 64/2012 - 14,
či ze dne 10. 7. 2014, č. j. 7 As 47/2014 – 22, všechny dostupné na www.nssoud.cz. Na této
skutečnosti nemůže nic změnit ani fakt, že ve věci sp. zn. 1 As 196/2014 byla rozšířenému
senátu zdejšího soudu předložena otázka zpochybňující výše uvedený postup, kdy Nejvyšší
správní soud pro případ zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku netrvá
na jeho zaplacení za kasační stížnost a bez dalšího přistoupí k meritornímu projednání. Teprve
případné opačné rozhodnutí rozšířeného senátu může dosavadní judikaturu změnit. Nadto
Nejvyšší správní soud uvádí, že v případě předloženém rozšířenému senátu jde o zcela jinou
skutkovou situaci, neboť stěžovatel v předchozím řízení u soudu nežádal o osvobození
od soudního poplatku, zatímco v nyní posuzovaném případě ano. Rozšířený senát má potom
vyřešit otázku, zda „lze považovat skutečnost, že stěžovatel napadá kasační stížností usnesení krajského
soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, samu o sobě za důvod k tomu, aby Nejvyšší
správní soud nepožadoval po stěžovateli zaplacení soudního poplatku za takovou kasační stížnost“.
V posuzovaném případě se však nejedná o kasační stížnost proti zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku samo o sobě a podstatná je skutečnost, že k zastavení řízení
došlo poté, co krajský soud rozhodl o neosvobození stěžovatele od soudních poplatků a zamítl
návrh na ustanovení zástupce soudem, a toto rozhodnutí bylo již nejvyšším správním soudem
ke kasační stížnosti stěžovatele přezkoumáno (viz níže). Proto Nejvyšší správní soud podle
dosavadní ustálené judikatury výše citované přistoupil i nyní rovnou k věcnému přezkumu,
aniž by vyčkával rozhodnutí rozšířeného senátu, neboť v daném případě nemůže tento postup
stěžovateli způsobit újmu, naopak je v jeho prospěch.
[8] Podle ustanovení §9 odst. 1 a 3 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o soudních poplatcích“) nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení
řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném
uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví,
jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen.
[9] Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že krajský soud usnesením
ze dne 29. 11. 2013, č. j. 31 Af 64/2013 – 14, vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku
za řízení o žalobě a za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. Na citované usnesení
reagoval stěžovatel podáním obsahujícím námitku podjatosti soudců krajského soudu a žádostí
o osvobození od soudních poplatků. Po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 1. 2014, č. j. Nao 16/2014-27, ve věci námitky podjatosti, že soudci krajského soudu
nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci, stěžovatel zaslal krajskému soudu
vyplněný formulář Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
pro osvobození od soudních poplatků, kopii daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob
za rok 2011 a kopie poštovních poukázek na dávky nemocenského pojištění; současně požádal
o ustanovení zástupce soudem pro toto řízení.
[10] Krajský soud usnesením ze dne 25. 4. 2014, č. j. 31 Af 64/2013 - 52, stěžovateli nepřiznal
osvobození od soudního poplatku, návrh na ustanovení advokáta a návrh na přiznání
odkladného účinku žalobě zamítl. Stěžovatele zároveň opakovaně vyzval, aby zaplatil soudní
poplatek za žalobu ve výši 3.000 Kč a soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku žalobě ve výši 1.000 Kč, a to do jednoho týdne od doručení tohoto
rozhodnutí. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, která byla usnesením
zdejšího soudu ze dne 15. 8. 2014, č. j. 3 As 111/2014 – 17, odmítnuta pro neodstranění
vad dle §37 odst. 5 věta druhá, ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s.
[11] Krajský soud následně usnesením ze dne 19. 9. 2014, č. j. 31 Af 64/2013 – 67, opětovně vyzval
stěžovatele k zaplacení soudních poplatků ve lhůtě tří dnů od jeho doručení. Současně
jej poučil o tom, že pokud nebude výzvě vyhověno, bude řízení o žalobě zastaveno. Stěžovatel
na tuto výzvu reagoval opakovanou žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
advokáta, neuvedl v ní však žádné nové skutečnosti relevantní pro osvobození od soudních
poplatků oproti původní žádosti. Z důvodu, že stěžovatel soudní poplatky ve stanovené lhůtě
nezaplatil, krajský soud napadeným usnesením řízení o žalobě s odkazem na ustanovení
§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil.
[12] Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je soud oprávněn zastavit řízení
o žalobě, jestliže účastník řízení ani na výzvu soudu v určené lhůtě nezaplatí soudní poplatek.
Předpokladem pro zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku je tedy to, že účastník
byl k jeho zaplacení vyzván, že byl poučen o následcích nesplnění výzvy a že marně
uplynula určená lhůta k zaplacení poplatku. Pro podporu tohoto závěru lze odkázat
i na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 26. 1. 2006, č. j.
1 As 27/2005 – 87. Všechny citované podmínky byly v dané věci splněny. Stěžovatel totiž ani
na základě opakované výzvy, ve které byl poučen o následcích nezaplacení soudního poplatku,
soudní poplatky v určené lhůtě nezaplatil. Na základě výše uvedeného proto dospěl Nejvyšší
správní soud k závěru, že krajský soud postupoval v souladu s ustanovením §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích, když řízení o žalobě zastavil.
[13] Ostatně nesplnění zákonných podmínek pro zastavení řízení stěžovatel v kasační stížnosti
ani nezpochybňuje. Poukazuje pouze obecně na existenci důvodů pro přiznání osvobození
od soudních poplatků v řízení před krajským soudem. Krajský soud však nyní napadeným
usnesením nerozhodoval znovu o opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce soudem, neboť, jak správně uvedl, opětovná žádost neobsahovala
žádné nové skutečnosti, dosud neuplatněné ani se nedovolávala změny skutečností
pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků relevantních. Krajský soud tak
postupoval v souladu se závěrem vysloveným v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4
Ans 5/2008 - 65, že „ O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je
soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména
došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení.“. Stěžovatelem uplatněné kasační námitky se tak míjejí
s důvody, pro něž bylo řízení o žalobě stěžovatele zastaveno.
[14] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle ust. §110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl
v souladu s ust. §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační
stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
[15] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, protože o tomto mimořádném opravném prostředku bylo rozhodnuto
bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů
nutných pro rozhodnutí.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a odvolacímu finančnímu ředitelství žádné
náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2014
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu