ECLI:CZ:NSS:2014:6.AZS.71.2014:30
sp. zn. 6 Azs 71/2014 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Průchy,
soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně:
a) A. U.-O., a žalobce: b) nezletilý B. U.-O., zastoupených Mgr. Jaroslavem Čapkem,
advokátem, se sídlem Hradec Králové, Komenského 241, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka
21/OAM, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. září 2013,
č. j. OAM-96/LE-BE02-HA08-2011, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. února 2014, č. j. 28 Az 11/2013 - 56,
takto:
I. Kasační stížnost žalobkyně a) a žalobce b) se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně a) a žalobce b) Mgr. Jaroslavu Čapkovi, advokátu,
se sídlem Hradec Králové, Komenského 241, se přiznáv á odměna za zastupování
a náhrada hotových výdajů ve výši 6364,60 Kč včetně daně z přidané hodnoty,
která je splatná do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Odůvodnění:
Svou kasační stížností žalobci (dále též „stěžovatelé“) napadají v návětí uvedený rozsudek
Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jejich žaloba
proti výše uvedené rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl žádost stěžovatelů o udělení
mezinárodní ochrany podle §12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
Krajský soud v podrobně odůvodněném rozsudku shledal, že napadené rozhodnutí
žalovaného je v souladu se zákonem, a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zabýval se, stejně jako
žalovaný, jednotlivými zákonnými důvody mezinárodní ochrany podle §12, §13, §14 a §14a
a §14b zákona o azylu, jež přicházejí v úvahu. Krajský soud uvedl, že u obou žalobců se jedná
o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany s výsledkem negativním a to včetně
přezkoumání rozhodnutí správními soudy. Žalobkyně a) v žádosti, již podala i za svého
nezletilého syna – žalobce b), uvedla, že ji podává jednak z týchž důvodů jako žádost předchozí
a jednak proto, že otcem nezletilého syna je občan Nigérie, chlapec má vzezření černošského
dítěte, a proto by byl v případě návratu vystaven posměchu a ústrkům. Navíc žalobkyně nemá
v Mongolsku žádné zázemí, její rodina i prvorozený syn o jejich návrat právě s ohledem na původ
druhého žalobce výslovně nestojí. Byli by tak bez bydlení, žalobkyně bez zaměstnání
a bez jakékoli pomoci. Navíc žalobkyně nechce přerušit vztahy mezi nezl. synem a jeho
pokrevním otcem.
Krajský soud k možnosti udělit azyl podle §12 písm. a) zákona o azylu konstatoval,
že toto ustanovení na stěžovatele nedopadá, neboť stěžovatelé nepředestřeli žádný azylově
relevantní příběh; jediným důvodem odchodu stěžovatelky a) z vlasti byly problémy ekonomické
a ty spolu s narozením dalšího dítěte jí dle jejího tvrzení brání v návratu. Krajský soud rovněž
vyloučil udělení azylu na základě §12 písm. b) zákona o azylu, dle §13 zákona o azylu i udělení
mezinárodní ochrany podle §14 zákona o azylu, tj. humanitárního azylu. Stejně tak krajský soud
dovodil, že stěžovatelé nesplňují podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle §14a
ani dle §14b zákona o azylu. Podle krajského soudu v Mongolsku v době současné neprobíhá
žádný rozsáhlejší vnitřní ozbrojený konflikt, země není v otevřeném mezinárodním ozbrojeném
konfliktu. Žalobcům tak ve vlasti nehrozí v případě návratu nebezpečí a jejich případné
vycestování nepředstavuje rozpor s mezinárodními závazky ČR. Mongolsko je navíc ve smyslu
§2 zákona o azylu považováno za bezpečnou zemi původu.
Stěžovatelé napadli rozsudek krajského soudu z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a) a b)
s. ř. s. V kasační stížnosti stěžovatelé vůbec neargumentovali, že by je jich kasační stížnost byla
přijatelná podle §104a s. ř. s., ani neuvedli, proč či jak přesahuje svým významem jejich vlastní
zájmy. Stěžovatelé v kasační stížnosti namítali, že krajský soud nesprávně posoudil informace
o postavení dětí ze smíšené rasy v Mongolsku, nevzal v potaz, že jim bylo ze strany vlastních
členů rodiny vyhrožováno a že jim hrozí zavrhnutí ze strany rodiny a bezdomovectví. Namítali
dále, že krajský soud odmítl přerušit řízení do okamžiku vyřešení předběžné otázky o určení
otcovství ke stěžovateli b); o tom je vedeno řízení u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou
a otec – občan Nigérie s údajným pobytovým statusem v České republice – se k otcovství hlásí;
ke kasační stížnosti stěžovatelé ostatně připojili jeho čestné prohlášení, že chce,
aby byl do matriky zapsán jako otec žalobce b).
K podané kasační stížnosti se vyjádřil rovněž žalovaný, který setrval na svém rozhodnutí,
jež považuje za zákonné a řádně odůvodněné. Popsané obavy spojené s návratem nenaplňují
znaky azylově relevantního pronásledování, ani nejsou důvodem k udělení doplňkové ochrany.
Vůči případným projevům protiprávního jednání souvisejícího s barvou pleti mají stěžovatelé
možnost domáhat se ochrany ze strany mongolského státu, případně se obrátit na nevládní
sektor. Žalovaný uvedl, že v případě stěžovatele b) se jedná o druhou žádost o mezinárodní
ochranu, u stěžovatelky a) jde v pořadí již o žádost třetí. Podle něj krajský soud nepochybil,
když návrh na přerušení řízení a následně i žalobu rozsudkem zamítl. Nynější úsilí stěžovatelky a)
doložit vůli otce být zapsán v rodném listu nezpochybňuje skutečnosti zjištěné správním
orgánem ke dni vydání rozhodnutí. V podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného
rozsudku krajského soudu, s nímž se ztotožňuje.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná. Podle §104a
odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost odůvodněno.
Přestože by v tomto případě bylo namístě kasační stížnost odmítnout bez odůvodnění, Nejvyšší
správní soud nad rámec zákonného požadavku stručné odůvodnění svého usnesení připojuje.
Podle §104a s. ř. s. se kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany odmítne
pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele;
k tomu, kdy je kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany přijatelná, existuje
početná a ustálená judikatura tohoto soudu (např. usnesení ze dne 26. dubna 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS; všechna zde citovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná také na www.nssoud.cz). Stran přesahu vlastních
zájmů stěžovatel netvrdil vůbec nic; subjektivní přesvědčení o míře závažnosti tvrzených
pochybení žalovaného se týká pouze vlastního zájmu žalobců a není vůbec důvodem,
jenž by mohl založit jeho přesah, natož přesah svým významem podstatný, pokud současně není
podloženo objektivním zjištěním o hrubých procesních a hmotněprávních pochybeních
městského soudu a jejich zásadní systémovou závažností. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud
v usnesení ze dne 4. května 2006, č. j. 2 Azs 40/2006 - 57, „případ přijatelnosti kasační stížnosti bude
dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít
dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může
jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní
judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud
v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit,
že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení
krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu
nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního charakteru
proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.“.
Nejvyšší správní soud žádná pochybení v tomto směru, natož zásadní pochybení systémového
rázu, v napadeném rozsudku městského soudu neshledal, nevyplývají ostatně ani z tvrzení
stěžovatelů v kasační stížnosti. Krajský soud se v rozsudku pečlivě a podrobně vypořádal
se všemi námitkami stěžovatelů, zabýval se výslovně též otázkou, zda je důvodný návrh
na přerušení řízení do doby pravomocného skončení řízení o určení otcovství; Nejvyšší správní
soud zde poukazuje na skutečnost, že při přezkoumání rozhodnutí žalovaného soud vychází
ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1
s. ř. s.), tudíž skutečnosti pozdější nemohou mít na retrospektivní hodnocení zákonnosti
rozhodnutí žalovaného žádný vliv. Ani kasační námitka, že krajský soud nevzal v potaz obavy
stěžovatelů z návratu, není důvodná; krajský soud se naopak ve svém rozsudku podrobně
tvrzenými obavami stěžovatelů zabýval, vyšel též z informací a zpráv o situaci v Mongolsku, s
cíleným zaměřením na konkrétní příběh stěžovatelů a jimi deklarované obavy týkající se situace
osob s tmavou pletí. V této souvislosti lze poznamenat, že Nejvyšší správní soud v minulosti za
pronásledování neshledal odpor či výhrůžky ze strany rodičů, příp. širší rodiny z důvodu
rodinných poměrů a citových vztahů jiného příslušníka rodiny (srov. rozsudek sp. zn. 4 Azs
271/2004 ze dne 2. března 2005, rozsudek sp. zn. 3 Azs 13/2004 ze dne 4. března 2004,
rozsudek sp. zn. 2 Azs 15/2004 ze dne 5. května 2004), tedy v podobné situaci, v jaké se nachází
stěžovatelka.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že žádný důvod přijatelnosti z kasační stížnosti
a napadeného rozsudku nezjistil, pročež kasační stížnost odmítl podle §104a odst. 1 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Žalobcům byl usnesením krajského soudu č. j. 28 Az 11/2013 - 11 ze dne 7. října 2013
ustanoven k ochraně jejich zájmů ve věci zástupce Mgr. Jaroslav Čapek, advokát.
Podle §35 odst. 8 část věty prvé za středníkem s. ř. s. platí hotové výdaje a odměnu
za zastupování ustanoveného advokáta stát a zástupce ustanovený v řízení před krajským
soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. Právní zástupce
učinil v řízení před Nejvyšším správním soudem za oba zastoupené jeden společný úkon právní
služby podle §11 odst. 1 písm. k) ve spojení s §11 odst. 3, §7 a §9 odst. 4 advokátního tarifu
a podle §12 odst. 4 advokátního tarifu mu za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou
osobu náleží mimosmluvní odměna snížená o 20 %, tj. dohromady 4960 Kč,
k tomu podle §13 odst. 3 advokátního tarifu mu náleží ještě paušální náhrada nákladů
ve výši 300 Kč za jeden úkon, tj. celkem 5260 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce doložil,
že je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se přiznaná částka o tuto daň na celkových
6364,60 Kč; tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho
měsíce od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. května 2014
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu