ECLI:CZ:NSS:2014:7.AS.102.2013:42
sp. zn. 7 As 102/2013 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: M. O.,
zastoupený JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem se sídlem U Jiskry 114/1, Rumburk,
proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2013, č.
j. 1 A 69/2012 – 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 2. 10. 2013, č. j. 1 A 69/2012 – 26, zamítl Městský soud v Praze
žalobu podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Ministerstva dopravy (dále jen
„ministerstvo“) ze dne 29. 8. 2012, č. j. 636/2012-160-SPR/3, kterým bylo zamítnuto
odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 16 . 4. 2012,
č. j. MHMP 579816/2012/Van, jímž byl stěžovatel uznán vinným z přestupku proti bezpečnosti
a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. §125c odst. 1 písm. c) zákona
č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), jehož
skutkovou podstatu měl stěžovatel naplnit porušením ust. §5 odst. 2 písm. b) citovaného zákona.
Za protiprávní jednání byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 10.000 Kč a zákaz řízení
motorových vozidel všeho druhu na dobu šesti měsíců. Městský soud v odůvodnění napadeného
rozsudku uvedl, že v případě posuzování hladiny alkoholu v krvi je počítáno i s tím, že výskyt
alkoholu v těle může být zapříčiněn i jinými faktory než pouze požitím alkoholického nápoje.
K eliminaci tohoto jevu slouží odečet toleranční hodnoty. V daném případě byla stanovena jen
hodnota alkoholu v dechu a v moči, nikoliv v krvi. Pomocí dechového analyzátoru je řidiči
zjištěno množství alkoholu v krvi, nikoli v dechu, a výpočtem z naměřené hodnoty alkoholu
v moči je odhadnuta hladina alkoholu v krvi. Vyšetření provedenému pomocí analyzátoru
alkoholu v dechu, který splňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, je přiznána
důkazní hodnota. V daném případě zasahující policista vyzval stěžovatele k podstoupení
lékařského vyšetření a ten výzvě vyhověl, nicméně další lékařské vyšetření nebylo nutné ve vztahu
k prokázání toho, že stěžovatel spáchal uvedený přestupek. Nad rámec dokazování bylo
provedeno lékařské vyšetření spojené s odběrem vzorku moči. Tím bylo potvrzeno, že stěžovatel
byl v době kontroly pod vlivem alkoholu. Podle městského soudu nebyl v posuzované věci
porušen zákon, v řízení o přestupku postupovaly správní orgány v souladu s právními předpisy
a svá rozhodnutí náležitě odůvodnily.
Stěžovatel v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě uplatnil důvody
podle ust. §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. V kasační stížnosti namítal, že městský soud měl
napadené rozhodnutí zrušit pro vady řízení spočívající v tom, že skutkov ý stav, z něhož
ministerstvo vycházelo, nemá oporu ve spisech. Stěžovatel uvedl různé závěry, které považuje
za soudními znalci věrohodně zjištěné a mnohokrát publikované. K orientačnímu zjištění
ovlivnění alkoholem metodou vyhledávací se používá detekční trubička či dechové analyzát ory.
Zkouškou dechu detekční trubičkou lze orientačně odhadnout množství požitého alkoholu.
Přesné kvantitativní zjištění není možné. Vedle detekčních trubiček se používají analyzátory
dechu. Známý je ruční analyzátor Alcotest 7410 firmy Dräger. Vypovídací schopnosti tohoto
přístroje nejsou o nic lepší než u detekčních trubiček. Míra přesnosti vyhledávacích metod je dána
i tím, že u isolovaného měření se nelze vyjadřovat k jeho správnosti a přesnosti, jak vyplývá
z teorie měření. Výjimkou je v tomto ohledu jen dechový analyzátor Dräger 7110 MK III, který
není zatím v České republice používán, neboť splňuje požadavky na analyzátor dechu,
tj. přesnost a stabilitu, verifikaci výsledků, specifické měření etanolu, spolehlivou detekci ústního
alkoholu, zajištění proti zneužití výsledků a zajištění proti vnějším rušícím vlivům. Dále stěžovatel
poukázal na to, že n ázory na přesnost stanovení alkoholu v krvi analýzou vydechovaného
vzduchu se často odlišují. Bylo proto provedeno porovnání výsledků dechového analyzátoru
Dräger 7410 a plynového chromatografu při stanovení alkoholu v krvi. Do souboru dat byla
začleněna pouze měření prováděná s následným odběrem vzorku krve, mezi čímž nebyla časová
prodleva delší pěti minut. Do souboru nebyly zařazeny hodnoty do 0,20 g/kg. Hodnoty
stanovené plynovou chromatografií byly potvrzeny Widmarkovou metodou. Naměřené odchylky
byly v rozmezí od 25,7 % do 77,1 %. Jako přijatelný výsledek je přitom považován ten, u něhož
je odchylka do 15 %. Alkohol se vylučuje z organismu z 90 až 95 % oxidací v procesu látkové
přeměny, 5 až 10 % se vylučuje v nezměněné formě, dechem asi 4 až 7 %‚ močí 1 až 3 %.
Vylučování alkoholu jinými cestami je prakticky zanedbatelné. Dále stěžovatel uvedl,
že co se alkoholu v moči týče, pak ledviny alkohol nekoncentrují a neexistuje žádný práh
vylučování. Koncentrace alkoholu v moči z ledvinových pánviček odpovídá po přepočtu
na poměr vody a sušinykoncentraci alkoholu v krvi. Přepočet hladiny alkoholu v moči na hladinu
alkoholu v krvi lze provést se stanovením minimální hladiny alkoholu v krvi, a to vzorcem podle
Fronentjese a Verburgta. Je zcela zřejmé, že alkohol v moči „uskladněný“ v močovém měchýři
neoxiduje a z těla se dostává pouze močením. Proto je pro průkazné zjištění přítomnosti alkoholu
v krvi rozborem moči nezbytné provést nejméně dva odběry . Tato skutečnost je zřejmá
i ze stanoviska Společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie k problematice výp očtů
koncentrace etanolu v krvi. Podle ust. §2 odst. 3 vyhlášky č. 262/2000 Sb., kterou se zajišťuje
jednotnost a správnost měřidel a měření, se zkouška týká celé činnosti daného typu stanoveného
měřidla za normálních podmínek použití, za nichž si musí stanovené měřidlo uchovat
požadované metrologické vlastnosti. Postup přezkoušení analyzátoru Dräger 7410 však tomuto
předpisu odporuje, neboť neodpovídá podmínkám při běžném měření, když při kalibraci je
používána suchá směs dusíku a alkoholu a při reálném testu směs alkoholu a lidského dechu.
Analyzátor Dräger 7410 je kalibrován pro použití v předepsaných podmínkách, mezi něž patří
také teplota vzduchu v rozmezí od - 5 °C do 45 °C. D ne 5. 2. 2012 ve 02.30 hodin klesla teplota
vzduchu v Praze pod - 15 °C. Stěžovatel navrhl provést důkaz obsahem podstatné části
příslušného správního spisu, zejména svými podáními a rozhodnutími správních orgánů.
Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského
soudu i rozhodnutí správních orgánů obou stupňů.
Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že ve správním řízení bylo
dostatečným způsobem prokázáno, že se stěžovatel dopustil přestupku podle ust. §125c odst. 1
písm. b) zákona o silničním provozu. Požití alkoholu bylo prokázáno jak orientačním vyšetřením
provedeným dechovou zkouškou za použití analyzátoru alkoholu v dechu, který splňoval
požadavky stanovené zvláštním právním předpisem, tak následným odborným lékařským
vyšetřením. Stěžovatel nepředkládá žádné relevantní argumenty a zaobírá se pouze odborným
popisem metod zjišťování ovlivnění alkoholem a biochemickými aspekty eliminace alkoholu
z těla, aniž by blíže specifikoval spojitost tohoto výkladu s tvrzenou vadou řízení. Proto
ministerstvo navrhlo, aby kasační stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. §109 odst. 3
a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom
sám neshledal vady uvedené v odst. 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle obsahu správního spisu byla stěžovateli dne 5. 2. 2012 dopravní hlídkou Policie ČR
na ulici Krkonošská v Praze 2 při dechové zkoušce přístrojem Alcotest Dräger naměřena
ve 02:26 hod hodnota 1,01 ‰ alkoholu v krvi, ve 02:34 hod hodnota 0,95 ‰ alkoholu v krvi,
ve 2:38 hod hodnota 0,95 ‰ alkoholu v krvi a ve 2:56 hod hodnota 1,15 ‰ alkoholu v krvi.
S naměřenými hodnotami stěžovatel souhlasil a podepsal výtisky z použitého přístroje. Použitý
přístroj Alcotest 7410 (v. č. ARSK-0070) byl podle protokolu č. 11/1718/2 kalibrován
dne 2. 11. 2011. Podle ověřovacího listu 1014-OL-31950-11 stanovil Český metrologický institut
konec platnosti ověření toho přístroje ke dni 7. 11. 2012. V rámci prověřování rozhodných
skutečností o tom, zda byl spáchán trestný čin, byla provedena lékařská prohlídka stěžovatele
ve Fakultní nemocnici Na Bulovce, o níž byl pořízen protokol. Mimo jiné je v něm uvedeno,
že rozborem odebraného vzorku moči metodou plynové chromatografie a kontrolou podle
Widmarka byla u stěžovatele zjištěna přítomnost alkoholu v moči ve výši 1,61 g/kg. Podle
znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, který vyhotovila doc. Ing. Marie
Balíková, CSc., byla u stěžovatele na dobu prováděné kontroly odhadnuta minimální krevní
koncentrace alkoholu v rozmezí 0,6912 až 0,8512 g/kg. Vzhledem k tomu, že zjištěná hodnota
alkoholu v krvi nedosáhla takové hodnoty, která by odůvodňovala závěr o spáchání trestného
činu, Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 2 postoupilo věc Magistrátu hl. m. Prahy
s podezřením, že se stěžovatel dopustil přestupku.
Stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje na celou řadu odborných závěrů, u nichž
ale nekonkretizuje jejich dopad na věc. Je však patrné, že rozporuje výpovědní hodnotu
provedené dechové zkoušky a také výsledek lékařské analýzy vzorku moči, neboť byl zkoumán
pouze jeden vzorek. V tomto směru se jedná o obdobné námitky, které stěžovatel uplatnil již
v žalobě. Nicméně teprve v kasační stížnosti stěžovatel uplatnil námitku, v rámci které poukazuje
na konkrétní teplotní podmínky v době, kdy u něj byla provedena dechová kontrola. S touto
námitkou se nemohl městský soud vypořádat jinak než v obecné rovině, neboť stěžovatel
v žalobě pouze uvedl, že „Magistrát ani žalovaný nevzali v úvahu, že dechová zkouška (zejména
v extrémních klimatických podmínkách) je orientační a neprů kazná“. Není úkolem soudu, aby domýšlel
všechny aspekty posuzované věci, které by mohly představovat zásah do subjektivních práv
stěžovatele. V řízení o kasační stížnosti pak taková konkretizace představuje nepřípustný důvod
ve smyslu ust. §104 odst. 4 s. ř. s., neboť se jedná o důvod, který stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Co se týče průkaznosti dechové zkoušky na přítomnost alkoholu v krvi, Nejvyšší
správní soud poukazuje na rozsudek ze dne 21. 9. 2010, č. j. 8 As 59/2010 - 78,
publ. pod č. 2168/2011 Sb. NSS, v němž bylo vysloveno, že v České republice platila a platí
nulová tolerance alkoholu při řízení motorových vozidel. Prokáže-li správní orgán přítomnost
alkoholu v krvi obviněného a tato skutečnost je zapříčiněna požitím alkoholického nápoje, jsou
(za splnění dalších nezbytných předpokladů, zejména zaviněného jednání obviněného) naplněny
znaky skutkové podstaty přestupku podle ust. §125b odst. 1 písm. b) zákona o silničním
provozu, podle něhož se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v prov ozu na pozemních
komunikacích v rozporu s §5 odst. 2 písm. b) řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně
po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití
alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu nebo
jiné návykové látky.
Podle ust. §5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu je řidič povinen podrobit
se na výzvu policisty vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn
alkoholem. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 379/2005 Sb., ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o ochraně před návykovými látkami“). Podle ust. §16 odst. 2
citovaného zákona je povinna se orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření
zjišťujícímu obsah alkoholu podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnost,
při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek,
pod vlivem alkoholu, a dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu
na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje. Spočívá-li orientační vyšetření zjišťující
obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dec hu, splňujícím
podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, odborné lékařské vyšetření se neprovede.
V případě, že osoba tento způsob orientačního vyšetření odmítne, provede se odborné lékařské
vyšetření. Právní úprava tedy umožňuje provedení dvou způsobů vyšetření zjišťujících hladinu
alkoholu v krvi, a to orientační vyšetření a odborné lékařské vyšetření. Současně je ze znění
ust. §16 odst. 2 zákona o ochraně před návykovými látkami patrno, že s účinností od 1. 1. 2009
je důkazu o ovlivnění alkoholem získanému orientačním vyšetřením formou dechové zkoušky
provedené analyzátorem alkoholu v dechu schváleným Českým metrologickým institutem
ve smyslu ust. §3 odst. 3, §6, resp. §7 zákona č. 505/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů
(dále „zákon o metrologii“) přiznána vyšší míra přesvědčivosti než podle předchozí právní
úpravy. Zvláštním právním předpisem, který má na mysli ust. §16 odst. 2 zákona o ochraně
před návykovými látkami, je zákon o metrologii, resp. prováděcí vyhláška č. 345/2002 Sb.,
kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, ve znění
pozdějších předpisů (srov. bod 7.4.2 přílohy vyhlášky).
Stěžovatel v kasační stížnosti nenamítal, že by nebyl dodržen shora uvedený postup,
kterým se prokazuje přítomnost alkoholu v krvi ve smyslu ust. §16 odst. 2 zákona o ochraně
před návykovými látkami. Výtisky výsledků dechových zkoušek potvrdil stěžovatel svým
podpisem jako správné, přičemž bylo zjištěno, že přístroj měl v době měření platnou kalibraci
i řádný ověřovací list. Není proto důvodná námitka, že vyšetření alkoholu z dechu je nezpůsobilé
prokázat hladinu alkoholu v krvi, neboť pracuje s určitou mírou nepřesnosti, tzn. je pouze
orientační. To jednak odporuje znění ust. §16 odst. 2 zákona o ochraně před návykovými
látkami, jednak výraz „orientační“ znamená, že zjištěná hladina alkoholu v krvi je sice zjištěna jen
přibližně, nicméně ze shora uvedeného plyne, že tuto „přibližnost“ lze určit přesně. V úvahu je
třeba vzít jednak možnou odchylku měření přístroje (0,04 ‰) a dále fyziologickou hladinu
alkoholu v krvi ve výši 0,2 ‰, která může být způsobena jinými vlivy (např. přirozená hladina
alkoholu v krvi, požití přípravku proti kašli či rýmě, požití ovocného kompotu, atd.), než je přímé
požití alkoholu. Tyto závěry jsou součástí ustálených judikaturních závěrů Nejvyššího správního
soudu a v dané věci není důvod se od nich odchýlit (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 9. 2011, č. j. 2 As 56/2011 - 79, ze dne 21. 2. 2013, č. j. 9 As 135/2012 - 27,
ze dne 16. 5. 2012, č. j. 3 As 12/2012 – 21 a ze dne 22. 3. 2012, č. j. 7 As 77/2011 - 76).
Navíc hodnoty naměřené dechovou zkouškou byly natolik vysoké, že nelze pochybovat
o tom, že se stěžovatel přestupku dopustil. Stěžovatel ostatně ani ne uvedl žádné skutečnosti,
které by mohly vyvolat pochybnosti o tom, že hodnoty zjištěné dechovou zkouškou byly
nesprávné, resp. byly způsobeny v důsledku čehokoliv jiného než požití alkoholického nápoje.
Výsledky dechové zkoušky byly potvrzeny i vyšetřením vzorku moči, přičemž z ničeho
nevyplývá, že by bylo nezbytné pro průkazné zjištění přítomnosti alkoholu v krvi rozborem moči
provést nejméně dva odběry. Ani stanovisko, které stěžovatel v kasační stížnosti cituje, tento
postup nedoporučuje a nevyžaduje, pouze se zabývá situací, kdy je ke stanovení koncentrace
v moči použit vzorek moči po předchozím úplném vymočení.
Ze všech výše uvedených důvodů není rozsudek městského soudu nezákonný, a proto
Nejvyšší správní soud podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost zamítl. Učinil tak postupem
podle ust. §109 odst. 2 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměla a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 27. února 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu