ECLI:CZ:NSS:2014:7.AZS.24.2013:47
sp. zn. 7 Azs 24/2013 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobkyně: M. G.,
zastoupena Mgr. et Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Čihákova 871/15,
Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2013,
č. j. 4 Az 15/2012 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta Mgr. et Bc. Filipa Schmidta, LL.M. se u r č u je částkou
3.400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 9. 2013, č. j. 4 Az 15/2012 - 44, zamítl
žalobu podanou žalobkyní (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen
„ministerstvo“) ze dne 13. 9. 2012, č. j. OAM-679/VL-07-HA08-R2-2008, kterým nebyla
stěžovatelce udělena mezinárodní ochrana podle ust. §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neboť v jejím případě nebyl naplněn
žádný ze zákonných důvodů pro udělení mezinárodní ochrany.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů
uvedených v ust. §103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud, po konstatování přípustnosti kasační stížnosti, se ve smyslu ust.
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatelky (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS), a zda je tedy přijatelná.
Nejvyšší správní soud naakceptoval tvrzení stěžovatelky o nepřezkoumatelnosti
napadeného rozsudku městského soudu. Otázkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správních
soudů pro nedostatek důvodů se již Nejvyšší správní soud zabýval v celé řadě svých rozhodnutí.
Např. z rozsudku ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, vyplývá, že rozsudek krajského soudu
je nepřezkoumatelný, pokud z jeho odůvodnění „není vůbec zřejmé, jakými úvahami se soud řídil
při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu soud
nepřistoupil, resp. nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatele obsaženou v žalobě, a proč soud
subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní normy.“ Nepřezkoumatelnost je také dána,
„opomene-li krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu přezkoumat jednu ze žalobních
námitek“ (podobně viz rozsudek ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, publikovaný
pod č. 787/2006 Sb. NSS). Městský soud se v tomto smyslu dostatečně vypořádal se všemi
námitkami a důkazy stěžovatelky. V odůvodnění napadeného rozsudku jsou uvedeny skutkové
a právní důvody se srozumitelnou, logickou a racionální argumentací. Městský soud se vypořádal
s námitkami stěžovatele dostatečně podrobně a konkrétně. Nejvyšší správní soud tak neshledal
napadený rozsudek nepřezkoumatelným ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího správního
soudu (viz také rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, č. 244/2004 Sb. NSS).
Konkrétně obava z pronásledování bývalým partnerem, kterou stěžovatelka uvedla jako
důvod pro podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany, spadá pod pronásledování soukromou
osobou, čímž se Nejvyšší správní soud již ve své judikatuře zabýval. V rozsudku ze dne
10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 – 48, dovodil, že „skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy
před vyhrožováním ze strany soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle ustanovení §12
zákona č. 325/1999, o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., tím spíše pokračování 2 Azs 13/2013 - 18
v situaci, kdy politický systém v zemi původu žalobce dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u
státních orgánů, a tyto skutečnosti v řízení o udělení azylu nebyly vyvráceny.“ Městský soud v této věci
správně posoudil situaci stěžovatelky, dospěl-li k závěru, že ačkoli napadání ze strany bývalého
partnera může v některých případech naplňovat znaky pronásledování podle ust. §12 zákona
o azylu, nebo nebezpečí vážné újmy podle ust. §14a zákona o azylu, stát původu v tomto případě
poskytl stěžovatelce potřebnou ochranu proti jednání jejího bývalého partnera tím, že proti němu
bylo vedeno trestní stíhání, na jehož základě byl odsouzen k trestu odnětí svobody. Pomoc byla
stěžovatelce poskytnuta také nestátní organizací zaměřenou na ochranu žen proti násilí. Státní
orgány tedy jednání stěžovatelčina bývalého partnera netolerovaly, ale naopak proti němu
zakročily a poskytly stěžovatelce účinnou ochranu. Přitom není důvod se domnívat,
že by v budoucnu byla stěžovatelce taková pomoc odepřena. Tento argument je relevantní jak
ve vztahu k podmínkám podle ust. §12, tak podle ust. §14a zákona o azylu. Městský soud tedy
správně odkázal na odůvodnění svého závěru ve vztahu k ust. §12 zákona o azylu.
Stěžovatelka dále namítala, že se městský soud nezabýval zprávami, v nichž se uvádí,
že domácí násilí na ženách zůstává v Mongolsku vážným problémem a policie často není ochotna
této situaci čelit a zabývat se těmito problémy. Nejvyšší správní soud se v tomto ohledu
ztotožňuje s argumentací městského soudu, který v návaznosti na tyto informace dovodil,
že i přes uvedené informace se konkrétně stěžovatelka ochrany ze strany státních orgánů
domohla a předkládané zprávy tímto nejsou pro tento případ relevantní.
Jak již Nejvyšší správní soud judikoval např. v rozsudcích ze dne 23. 4. 2009,
č. j. 9 Azs 102/2008 - 56 a ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Azs 26/2013 - 29, čl. 8 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) neukládá státu všeobecný závazek
respektovat volbu manželů ohledně země jejich společného pobytu. Při stanovení rozsahu
povinností státu je v tomto směru nutné zvážit okolnosti konkrétního případu (viz rozsudek
ze dne 19. 2. 1996 ve věci Gül proti Švýcarsku, stížnost č. 23218/94) a v této souvislosti
Evropský soud pro lidská práva bere v úvahu mimo jiné i případné extrateritoriální účinky čl. 8
Úmluvy, tedy otázku, do jaké míry je cizinci znemožněn jeho rodinný, případně soukromý, život
v zemi jeho původu a do jaké míry je přijímající stát právě z tohoto důvodu povinen umožnit mu
přenést si svůj rodinný, resp. soukromý, život na jeho území a případně zda je mu za tímto
účelem povinen také udělit doplňkovou ochranu.
Nejvyšší správní soud také v rozsudku ze dne 27. 6. 2005, č. j. 4 Azs 395/2004 - 68,
vyložil, že o účelovosti žádosti cizince svědčí i to, že byla podána nikoliv bezprostředně po jeho
příjezdu na území České republiky, ale až poté, co mělo dojít k ukončení jeho pobytu na území
republiky. V tomto případě stěžovatelka podala žádost o mezinárodní ochranu nikoli v době,
kdy měla být jí tvrzená údajná hrozba pronásledování nejaktuálnější, ale až více než dva roky
po vypršení platnosti jejího víza.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na stížní námitky a Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné další
důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Nejvyšší správní soud proto kasační
stížnost jako nepřijatelnou odmítl (§104a odst. 1 s. ř. s.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 věta první za použití §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Městský soud stěžovatelce ustanovil zástupcem advokáta a v takovém případě platí jeho
odměnu včetně hotových výdajů stát (§35 odst. 8 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Podle ust. §7,
§9 odst. 4 písm. d) a §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, náleží advokátovi odměna za jeden úkon právní služby (písemné podání ve věci samé -
doplnění kasační stížnosti) ve výši 3.100 Kč a náhrada hotových výdajů 300 Kč (§13 odst. 3
citované vyhlášky). Celková částka odměny tedy činí 3.400 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. května 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu