ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.134.2014:12
sp. zn. 9 As 134/2014 – 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: I. K.
proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, Pivovarské náměstí 1245,
Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2012, zn. 3614/UP/2012/Kd, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 2014,
č. j. 30 A 50/2012 – 37,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) shora označené
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zastaveno řízení
vedené proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí
Městského úřadu Týniště nad Orlicí ze dne 10. 1. 2012, č. j. STAV/635/2009-38-Rozh-OBEC-Ro.
Uvedeným rozhodnutím byla zamítnuta žádost stěžovatelky o obnovu řízení,v němž byla umístěna
stavba oplocení rodinného domu čp. 109 na pozemku parc. č. 334 v kat. území Bolehošť. Výrokem
II. krajský soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem III. bylo
stanoveno, že se stěžovatelce vrací soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.
[2] Řízení bylo zastaveno na základě podání ze dne 17. 3. 2014, jímž vzala stěžovatelka žalobu
v plném rozsahu zpět. Protože došlo k zastavení řízení před prvním jednáním ve věci, byla
dle ustanovení §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění
(dále jen „zákona o soudních poplatcích“), stěžovatelce vrácena část zaplaceného soudního
poplatku, a to ve výši 2 000 Kč.
[3] Proti výroku III., jímž byl vrácen soudní poplatek, podala stěžovatelka ke krajskému soudu
opravný prostředek, který nazvala „Odvolání proti Usnesení ze dne 18. 3. 2014 a žádost o vyplacení
celé částky s. poplatku a to ve výši 3 000 Kč“. Jelikož ve správním soudnictví odvolání jako opravný
prostředek neexistuje, předložil krajský soud podání stěžovatelky zdejšímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti. Dle obsahu podání směřuje kasační stížnost pouze do výroku III. Stěžovatelka
nesouhlasí s vrácením soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, když požaduje vrátit soudní poplatek
v plné výši. Uvádí, že dle výroku na straně 2 napadeného usnesení a v zákoně o soudních poplatcích
není zmínka o žádné novele, tudíž je soudní poplatek vyplácen vždy v plné výši. Proto žádá vyplatit
3 000 Kč, které dne 3. 7. 2012 soudu uhradila.
[4] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost není přípustná.
[5] Zdejší soud v usnesení ze dne 23. 2. 2007, č. j. 8 As 25/2006 – 144 (všechna zde citovaná
rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), konstatoval, že rozhodování
o soudních poplatcích by bezesporu svojí podstatou náleželo do výkonu státní správy. Zřejmě však
z praktických důvodů, především se zřetelem na často úzkou souvislost s vlastním rozhodováním,
svěřuje zákon o soudních poplatcích rozhodování o soudních poplatcích soudům (§3 tohoto
zákona). Nynější kasační stížností napadené usnesení krajského soudu bylo vydáno ve správním
soudnictví a lze je považovat za rozhodnutí ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[6] Dle §102, věty poslední, s. ř. s. lze přitom podat kasační stížnost proti každému
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, nestanoví-li zákon jinak.
Případy, kdy je kasační stížnost nepřípustná, vymezuje §104 s. ř. s., když dle odst. 2 tohoto
ustanovení je kasační stížnost nepřípustná, směřuje-li jen proti výroku o nákladech řízení. Nejvyšší
správní soud přitom setrvale judikuje, že mezi náklady řízení spadají s ohledem na §57 odst. 1
s. ř. s. i soudní poplatky. Rozhodnutí o vrácení soudního poplatku tak představuje rozhodnutí
o nákladech řízení. Pokud kasační stížnost směřuje pouze proti jedinému výroku napadeného
usnesení o vrácení soudního poplatku, je kasační stížnost proti němu nepřípustná dle §104 odst. 2
s. ř. s. K danému srovnej tato rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: již výše zmíněné usnesení
ze dne 23. 2. 2007, č. j. 8 As 25/2006 - 144, usnesení ze dne 15. 4. 2009, č. j. 1 As 11/2009 - 83,
či usnesení ze dne 19. 11. 2009, č. j. 9 As 63/2009 - 59.
[7] Jakkoli je soudní poplatek specifickým institutem, svou povahou spíše fiskálním, v soudním
řízení plní funkci blízkou podmínkám řízení a rozhodování o něm zákon svěřuje do pravomoci
soudů v rámci rozhodování o nákladech řízení. Ustanovení §57 odst. 1 s. ř. s. totiž jednoznačně
soudní poplatky do nákladů řízení zahrnuje.
[8] Ačkoli Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že v napadeném usnesení krajského soudu, kterým
bylo rozhodnuto o vrácení soudního poplatku, byla stěžovatelka poučena o možnosti podat kasační
stížnost, je nutno uvést, že poučení krajského soudu o přípustnosti kasační stížnosti se vztahovalo
k hlavnímu výroku o zastavení řízení a nikoli samostatně k pouhému výroku o náhradě
nákladů řízení. Toto nepřesné poučení však nemůže přípustnost kasační stížnosti založit
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004, č. j. 3 Ads 37/2004 - 36,
publikované pod č. 737/2006 Sb. NSS).
[9] Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
není přípustná, proto ji odmítl dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Dále
se již nezabýval odstraňováním nedostatků podmínek řízení (povinné zastoupení advokátem,
úhrada soudního poplatku, odstranění vad kasační stížnosti), neboť při odmítnutí kasační stížnosti
je odstraňování nedostatků podmínek řízení nadbytečné
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
dle nichž nemá žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. května 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu