ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.173.2014:18
sp. zn. 9 As 173/2014 – 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: nezl. M. K.,
zast. S. K., zákonnou zástupkyní, zast. Mgr. Lilianou Křístkovou, advokátkou se sídlem náměstí I.
P. Pavlova 1785/3, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha
7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2014, č. j. OAM-242/LE-LE05-P10-2012, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2014, č. j. 2 Az
13/2014 – 9,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2014, č. j. 2 Az 13/2014 – 9,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým jí byla pro řízení
o žalobě ustanovena zástupkyně advokátka Mgr. Liliana Křístková.
[2] Městský soud dospěl k závěru, že stěžovatelka splňuje předpoklady pro ustanovení zástupce
ve smyslu §35 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že zákonná zástupkyně (matka nezletilé stěžovatelky) k výzvě soudu
ve věci vedené pod sp. zn. 2 A 12/2014 doložila, že splňuje předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, když z předloženého potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech soud zjistil, že zákonná zástupkyně nemá příjmy z pracovního či obdobného poměru,
z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr či z podnikání a jiné samostatné výdělečné
činnosti. Osobní majetek větší ceny zákonná zástupkyně nevlastní a pobírá toliko rodičovský
příspěvek ve výši 3.800,- Kč.
[3] Vzhledem k tomu, že podaná žaloba neobsahuje zákonem stanovené náležitosti správní
žaloby, je splněna i druhá podmínka pro ustanovení zástupce žalobkyni, neboť ustanovení zástupce
je třeba k ochraně jejích práv.
[4] Napadeným usnesením jí proto pro řízení o žalobě ustanovil zástupkyní advokátku
Mgr. Lilianu Křístkovou.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Stěžovatelka napadá usnesení městského soudu kasační stížností z důvodu dle §103 odst. 1
písm. a) a d) s. ř. s.
[6] Uvádí, že dne 30. 4. 2014 podala k městskému soudu žalobu s žádostí o ustanovení zástupce
z řad advokátů dle §35 odst. 8 s. ř. s., a to Mgr. Pavla Čižinského. Svoji žádost odůvodnila tím,
že je jí známo, že se tento advokát zabývá azylovým a migračním právem, byl jí doporučen
a má k němu plnou důvěru. Navrhovaný advokát vyjádřil s ustanovením souhlas.
[7] Městský soud žádosti o ustanovení zástupce vyhověl, avšak zástupcem pro řízení ve shora
uvedené věci ustanovil zcela jinou osobu, aniž by své rozhodnutí jakýmkoliv způsobem blíže
odůvodnil.
[8] Stěžovatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2010,
č. j. 2 As 82/2010 - 41, dle kterého má být zpravidla ustanoven ten konkrétní advokát, který
je navržen, přičemž výjimky z tohoto pravidla by měly být vykládány restriktivně. V rozsudku
ze dne 21. 12. 2009, č. j. 7 Azs 24/2008 - 141, rozšířený senát mj. konstatoval, že „pokud soud návrhu
účastníka řízení na ustanovení konkrétního zástupce nevyhoví, je povinen své rozhodnutí přezkoumatelným
způsobem odůvodnit“.
[9] S ohledem na výše uvedené navrhuje napadené usnesení zrušit a věc vrátit městskému
soudu k dalšímu řízení.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná a stěžovatelka
je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Na základě kasační stížnosti přezkoumal napadené
usnesení městského soudu v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které
uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[11] Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud ověřil, že v žalobě ze dne 28. 4. 2014 zákonná
zástupkyně stěžovatelky skutečně požádala o ustanovení konkrétního zástupce pro řízení
před městským soudem, a to o advokáta Mgr. Pavla Čižinského. Současně uvedla důvody, pro které
požaduje ustanovit k ochraně práv své nezletilé dcery právě tohoto advokáta.
[12] Rozsudkem rozšířeného senátu ze dne 21. 12. 2009, č. j. 7 Azs 24/2008 - 141, publ.
pod č. 1995/2010 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud rozhodl, že pokud účastník řízení splňující
předpoklady pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s. navrhne ustanovit svým zástupcem
konkrétní osobu a zjistí-li soud, že tento návrh je opřen o rozumné a věcně oprávněné důvody,
je zpravidla na místě takovému návrhu vyhovět. Pokud soud nevyhoví návrhu účastníka řízení
na ustanovení konkrétního zástupce, je povinen své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem
odůvodnit.
[13] Rozšířený senát zdůraznil, že „vyhovět návrhu na ustanovení konkrétního zástupce bude namístě
především tehdy, bude-li takové rozhodnutí opřeno o rozumné a věcné důvody a současně nebude v rozporu s jinými
hledisky, které je nezbytné při rozhodnutí o konkrétní osobě zástupce vzít v úvahu. Pokud totiž účastník řízení
navrhne konkrétní osobu, která by jej měla zastupovat, obvykle tak činí z důvodů, které pokládá za rozumné
a věcně oprávněné. Typicky účastník řízení navrhuje určitou konkrétní osobu tehdy, má-li k ní z určitých důvodů
vybudován vztah důvěry, z něhož vyvozuje, že právě ona bude řádně hájit jeho zájmy. Tato důvěra přitom představuje
jeden ze základních atributů vztahu mezi advokátem a jeho klientem [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 11. 2005, č. j. 7 Azs 214/2005 - 96 (www.nssoud.cz)]. Vztah důvěry často vznikne tehdy, zabývala-li
se navrhovaná osoba jako zástupce věcí účastníka řízení již dříve (např. v jiném řízení před orgány veřejné moci),
zastupovala-li jej v jiné jeho věci, je-li z jiných důvodů obeznámena více než jiné osoby s jeho věcí či s jejími
významnými aspekty nebo má-li určité specifické vlastnosti, schopnosti či dovednosti, které jsou předpokladem pro to,
že by mohla ve věci účastníka řízení s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem vystupovat účinněji než jiné osoby.
Takovými specifickými schopnostmi, vlastnostmi či dovednostmi může být například specializace navrhovaného
zástupce na určitá právní odvětví či schopnost komunikovat s účastníkem řízení (typicky právě v případě žadatelů
o mezinárodní ochranu) v jeho mateřštině nebo jiném jazyce, kterým se dorozumí“.
[14] Naproti tomu ale rozšířený senát dále uvedl, že „[p]rávo účastníků řízení na ustanovení
konkrétního zástupce (...) nepochybně nemůže mít podobu práva absolutního. Za rozumné a věcně oprávněné důvody
tak zpravidla nebude možno považovat návrh na ustanovení konkrétního zástupce jen proto, že takový zástupce
je všeobecně znám.(…) Další meze práva na ustanovení konkrétního zástupce pak zcela jistě musí existovat
pro případ možného zneužití předmětného práva (opakované změny návrhu na konkrétního zástupce, zneužití práva
na ustanovení konkrétního zástupce jako obstrukčního prostředku pro řízení před soudem apod.).“
[15] Vztáhne-li Nejvyšší správní soud výše uvedené na projednávanou věc, lze konstatovat,
že napadené usnesení není přezkoumatelné, neboť s žádostí stěžovatelky o konkrétního zástupce
se městský soud žádným způsobem v odůvodnění usnesení nevypořádal a bez dalšího ji naopak
pro řízení ustanovil zcela jiného advokáta, resp. advokátku Mgr. Lilianu Křístkovou.
[16] Jaké úvahy městský soud k takovému závěru vedly z odůvodnění dovodit nelze. Nejvyšší
správní soud proto usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení [§103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.]. Městský soud je při novém projednání věci vázán právním názorem zdejšího
soudu; v novém rozhodnutí ve věci městský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. července 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu