ECLI:CZ:NSS:2014:NAD.322.2014:21
sp. zn. Nad 322/2014 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: L. B,
zastoupeného Mgr. Michalem Chuchútem, LL.M., advokátem AK Chuchút Hulanová advokáti
s.r.o., se sídlem náměstí Junkových 2772/1, 155 00 Praha 5-Stodůlky, proti žalovanému:
Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, týkající se žaloby na ochranu
proti nečinnosti žalovaného v řízení o odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského soudu
v Praze ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. Si 444/13 o částečném odmítnutí informace, o návrhu
Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2014, č. j. 3 A 104/2014 - 11, na přikázání věci jinému
soudu,
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 104/2014 se p ř i k a z u j e
Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 13. 8. 2014 u věcně a místně příslušného Městského soudu v Praze
žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o odvolání žalobce ze dne 16. 5. 2014
proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2013, doručeném mu dle jeho tvrzení
13. 5. 2014, kterým bylo rozhodnuto o částečném odmítnutí žádosti žalobce o informace
ze dne 29. 7. 2013, upřesněné dne 30. 8. 2013 podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.
Městský soud v Praze předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání
věci jinému krajskému soudu (§9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů, dále jen „ s. ř. s.“). Svůj návrh odůvodnil tím, že v řízení o žádosti žalobce
rozhodoval jako správní orgán I. stupně a tato skutečnost by mohla zavdat objektivní
pochybnosti o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů správního soudnictví
městského soudu. Městský soud ve svém návrhu odkázal na závěry Nejvyššího správního soudu
mj. v rozsudku ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70, a v usnesení č. j. Nad 4/2008 - 47
či v usnesení č. j. Nao 42/2009 - 21.
Žalobce s návrhem na přikázání věci se s názorem městského soudu ztotožnil a navrhl
z důvodů procesní ekonomie a hospodárnosti, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Ústí
nad Labem, neboť v jeho obvodu se nachází bydliště žalobce i adresa pobočky jeho právního
zástupce. Pokud by delegace tomuto soudu nebyla možná, navrhl, aby věc byla přikázána
Krajskému soudu v Praze, neboť v místě sídla tohoto soudu se nachází sídlo žalovaného a i sídlo
a bydliště právního zástupce žalobce.
Žalovaný se rovněž ztotožnil s názorem městského soudu a navrhl, aby věc s ohledem
na procesní ekonomii byla přikázána Krajskému soudu v Praze.
Nejvyšší správní soud shledal návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému
než místně příslušnému soudu důvodným.
Ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. upravuje možnost Nejvyššího správního soudu přikázat věc
jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných
senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Podle §9 odst. 3 s. ř. s. mají účastníci právo
se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána.
V citovaném ustanovení je upraven případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna
vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc
jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout. S ohledem na výše uvedené
skutečnosti nelze pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného městského
soudu sestavit senát, a z toho důvodu jsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému
než místně příslušnému soudu.
Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, kterému podle rozvrhu práce přísluší věc
projednat, poukázala na důvody pro vyloučení všech soudců, kteří vyřizují agendu správního
soudnictví, neboť v projednávané věci žaloba namítá nečinnost žalovaného, jako nadřízeného
správního orgánu v odvolacím řízení vedeném proti rozhodnutí, které v postavení správního
orgánu prvního stupně (povinné osoby dle zákona o svobodném přístupu k informacím) vydal
Městský soud v Praze.
V těchto případech lze mít důvodné pochybnosti o nepodjatosti těchto soudců,
protože Městský soud v Praze v řízení rozhodoval jako správní orgán I. stupně, což je subjekt
totožný se správním soudem, který by měl ve věci rozhodnout. Všichni soudci specializovaných
senátů tohoto soudu jsou proto vyloučeni pro možnou podjatost.
K objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců v situaci, kdy by měli rozhodovat
o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného ve věci, v níž městský soud rozhodoval jako
správní orgán I. stupně, u něhož sami působí, Nejvyšší správní soud odkazuje na své rozhodnutí
ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70 (www.nssoud.cz), na zaujatém právním názoru
setrvává. Tento názor plyne z obecné právní zásady „nemo iudex in causa sua“, podle které nikdo
nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat
nezávislý třetí subjekt. Tato obecná pravidla jsou obecně uznávána jako zásady spravedlnosti
a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu (srov. Knapp, V. Teorie práva,
C. H. Beck, Praha 1995, str. 83).
Nejvyšší správní soud se také plně ztotožňuje s právními názory,
které ve svých rozhodnutích vyjádřil Ústavní soud [např. nález ze dne 4. 12. 1997,
sp. zn. II ÚS 218/97, (www.judikatura.cz) nebo ze dne 11. 3. 1998, sp. zn. IV ÚS 466/97,
Sb. n. u. US Svazek č. 10 Nález č. 38 str. 251] o rozdělení a přísném oddělení soudní moci
na složku jurisdikční a správní, ale současně poukazuje na to, že tyto závěry je nutno
při jejich aplikaci posuzovat v kontextu, který vyjádřil Ústavní soud v nálezu pléna ze dne
11. 7. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 18/06 [č. 397/2006 Sb.]. V něm Ústavní soud vyslovil, že „výkon státní
správy soudů neodpovídá svojí povahou obecnému vymezení výkonu státní správy. Jedná se v tomto případě
o specifickou činnost vykonávanou pouze uvnitř soudní soustavy a podmiňující více či méně vlastní rozhodovací
činnost soudů“.
Konečně obě strany sporu se s navrhovaným postupem ztotožňují, Nejvyšší správní soud
setrvale rozhoduje ve skutkově a právně podobných věcech stejně jako nyní.
Vzhledem k výše uvedenému proto Nejvyšší správní soud přikazuje předmětnou věc
k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze, neboť tento soud z hlediska procesní
ekonomie je pro obě strany sporu nejvhodnějším. V místě jeho sídla má sídlo zástupce žalobce
i žalovaný.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. září 2014
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu