ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.446.2014:37
sp. zn. Nao 446/2014 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské nám. 6, Brno, v řízení o námitce podjatosti soudkyň
prvního senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové
vznesené žalobcem ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 1 As 187/2014,
takto:
Soudkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Žišková a JUDr. Lenka Kaniová
nejsou v y l o u č e n y z projednávání a rozhodnutí věci vedené Nejvyšším správním
soudem pod sp. zn. 1 As 187/2014.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 12. 8. 2014, č. j. 7 As 134/2014 – 44, zamítl
žádost žalobce o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce z řad advokátů
pro řízení o kasační stížnosti a dále žalobce vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto
usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč a aby v téže lhůtě předložil
plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo ve stejné lhůtě
prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie.
[2] Proti uvedenému usnesení Nejvyššího správního soudu žalobce brojil žalobou. Krajský
soud v Brně žalobu usnesením ze dne 16. 9. 2014, č. j. 62 A 74/2014 – 12, odmítl a rozhodl
dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud
konstatoval, že se nejedná o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, nýbrž o žalobu proti
rozhodnutí soudu a žaloba je tudíž nepřípustný návrh ve smyslu §46 odst. 1 písm. d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační
stížnost.
[4] V podání ze dne 18. 11. 2014 stěžovatel mimo jiné uplatnil námitku podjatosti vůči
soudkyním Nejvyššího správního soudu JUDr. Marii Žiškové, JUDr. Lence Kaniové a Mgr. Janě
Brothánkové, „z důvodů, že stěžovateli v tajném soudě u Nejvyššího správního soudu v Brně
sp. zn. 1 As 47/2014 nesprávným úředním postupem upřeli právo na spravedlivý proces. Tímto protiprávním
jednáním byla narušena důvěra stěžovatele v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování tohoto senátu v tomto
řízení a nejen v tomto řízení a proto trvá na vyloučení senátu ze všech řízení podaných stěžovatelem k Nejvyššímu
správnímu soudu.“
[5] Ke stěžovatelem vznesené námitce podjatosti JUDr. Marie Žišková a JUDr. Lenka
Kaniová shodně uvedly, že se necítí být podjaté a k účastníkům ani k projednávané věci nemají
žádný vztah. S tímto vyjádřením byla věc v souladu s rozvrhem práce předložena čtvrtému senátu
Nejvyššího správního soudu k rozhodnutí o uplatněné námitce podjatosti.
[6] Podle §8 odst. 1 s. ř. s., soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[7] Podle odst. 5 téhož ustanovení, účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li
namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
[8] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Rozhodování
o věci nestranným a nezávislým soudcem je jedním z pilířů práva na spravedlivý proces.
Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. K vyloučení soudce
může v zásadě dojít teprve tehdy, pokud je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům
nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené
povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního
soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, dostupný na nalus.usoud.cz nebo usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16, dostupné
na www.nssoud.cz).
[9] Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z §8 odst. 1
s. ř. s., podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci
u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[10] Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., je třeba uvést, že poměr k věci
může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by soudce mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti.
Takové důvody zjevně dány nejsou a ani žalobce žádné takové okolnosti neuvádí.
[11] Po zvážení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky pro vyloučení soudkyň JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové
z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 1 As 187/2014 nejsou dány. Stěžovatel totiž neuvádí žádný konkrétní důvod
ani skutečnost, ze které by bylo možné podjatost uvedených soudkyň dovodit. Namítá toliko,
že shora jmenované soudkyně rozhodovaly také v jiné jeho věci, která byla vedena
pod sp. zn. 1 As 47/2014, aniž by však namítal některý z výše uvedených zákonných důvodů
pro jejich vyloučení.
[12] Z ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. sice plyne, že jedním z důvodů pro vyloučení soudců
je skutečnost, že se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení, musí jít však o rozhodování v totožné věci u soudu nižší
instance nebo u správního orgánu. Taková situace však v posuzované věci nenastala. Lze přitom
odkázat i na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18,
publikováno pod č. 53/2004 Sb. NSS, v němž bylo jasně vyloženo, že „předchozím soudním
řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků.
[13] Nejvyšší správní soud má za to, že skutečným důvodem návrhu stěžovatele na vyloučení
soudkyň JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové je nespokojenost stěžovatele
s předchozím rozhodnutím senátu v jiné věci. To však (i kdyby postup prvního senátu
byl skutečně nesprávný, což v nyní rozhodované věci nelze zkoumat) nemůže být legitimním
důvodem, který by mohl znamenat vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci.
Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní
přesvědčení žalobce o nespravedlnosti vedení řízení. K tomu, aby účastník brojil proti tvrzené
nesprávnosti postupu soudu, však slouží opravné prostředky a nikoli námitka podjatosti.
Existence odlišných názorů stěžovatele na věc pak s podjatostí soudce nemá nic společného.
V §8 odst. 1 s. ř. s. je ostatně výslovně uvedeno, že důvodem pro vyloučení soudce nemůže
být jeho postup v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[14] Lze tedy uzavřít, že námitka žalobce neobsahuje žádné skutečnosti, které by bylo
možno podřadit pod důvody podjatosti a ani z vyjádření shora jmenovaných soudkyň Nejvyššího
správního soudu neplyne nic, z čeho by bylo možno pochybovat o jejich nepodjatosti;
tyto skutečnosti nevyplynuly ani ze soudního spisu.
[15] O námitce podjatosti vznesené žalobcem vůči soudkyni Mgr. Janě Brothánkové Nejvyšší
správní soud nerozhodoval, neboť to je zcela nadbytečné za situace, kdy tato soudkyně byla
na základě první změny rozvrhu práce na rok 2014 (dostupná na: http://www.nssoud.cz)
s účinností od 1. 7. 2014 zařazena do 6. senátu Nejvyššího správního soudu jako druhá
předsedkyně senátu a nebude se proto žádným způsobem účastnit rozhodování ve věci
sp. zn. 1 As 187/2014.
[16] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů podjatost soudkyň JUDr. Marie Žiškové
a JUDr. Lenky Kaniové pro rozhodování ve věci stěžovatele vedené u Nejvyššího správního
soudu pod sp. zn. 1 As 187/2014 neshledal, a proto rozhodl tak, že nejsou z projednávání
a rozhodování této věci vyloučeny.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2014
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu