ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.196.2014:19
sp. zn. 1 As 196/2014 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa
Baxy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, Mgr. Jany Brothánkové, JUDr. Zdeňka Kühna,
JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce:
V. U., zastoupeného JUDr. Alenou Porostlou, advokátkou se sídlem Prostorná 4, Ostrava,
proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117,
Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 7. 2014, č. j. MSK 98822/2014,
sp. zn. DSH/20356/2014/Zez, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2014, č. j. 20 A 31/2014 - 14,
takto:
I. Stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy,
pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci
samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou
povinností [§1 písm. a), §2 odst. 2 písm. b) a §4 odst. 1 písm. d) zákona
č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích].
II. Věc se vrací k projednání a rozhodnutí prvnímu senátu.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1) Napadeným usnesením zastavil Krajský soud v Ostravě podle §9 odst. 1 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích řízení o žalobě proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí
žalovaného pro nezaplacení soudního poplatku. Právní moci nabylo usnesení dne 16. 9. 2014.
V soudním spisu je založen přípis žalobce s nalepenými kolkovými známkami v hodnotě
3.000 Kč, doručený dle razítka podatelny krajskému soudu dne 17. 9. 2014.
2) V kasační stížnosti žalobce (dále jen stěžovatel) namítá, že napadené usnesení je zmatečné
ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť ve věci rozhodoval vyloučený soudce. Dále
spatřuje nezákonnost tohoto rozhodnutí podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. rovněž
v tom, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla zaslána pouze jeho zástupkyni a nikoliv také
jemu.
3) Usnesením ze dne 4. 12. 2014, č. j. 1 As 196/2014 – 12, postoupil první senát věc senátu
rozšířenému k posouzení otázky poplatkové povinnosti stěžovatele. V něm poukázal
na dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž v řízení o kasační stížnosti proti
tomuto typu rozhodnutí není nutné trvat na splnění poplatkové povinnosti. V této souvislosti
upozornil především na rozsudek ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 - 77, v němž Nejvyšší
správní soud uvedl, že „ s ohledem na povahu rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje, by trvání
na splnění poplatkové povinnosti znamenalo řetězení řešeného problému, které by ve svém důsledku popíralo smysl
samotného řízení, jehož předmětem je posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení předchozího řízení, které bylo
následkem nesplnění právě této povinnosti ze strany stěžovatele, tedy povinnosti zaplatit soudní poplatek.“
4) Tento náhled zůstal v judikatuře Nejvyššího správního soudu zachován i po novele
soudního řádu správního provedené zákonem č. 303/2011 Sb., jak o tom svědčí rozsudek
ze dne 2. 8. 2013, č. j. 4 As 83/2013 - 12, před jehož vyhlášením nebyl stěžovatel z důvodů výše
uvedených vyzván k zaplacení soudního poplatku.
5) Takový postup je však podle názoru prvního senátu chybný a k automatickému
osvobozování všech stěžovatelů, kteří napadají usnesení krajského soudu o zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku, není důvod. Navíc ne všechny senáty postupují v této věci
jednotně. V řízení vedeném pod sp. zn. 8 As 120/2012 osmý senát nejprve vyzval stěžovatele
k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost a po marném uplynutí k tomu stanovené lhůty
rozhodl usnesením ze dne 5. 3. 2013, č. j. 8 As 120/2012 – 19, o zastavení řízení.
6) Podle názoru předkládajícího senátu je nejednotnost v postupu soudu nežádoucí, přičemž
nelze opomenout ani skutečnost, že soudní poplatek je svojí povahou daní (v jejím širším pojetí).
Nelze obhájit stav, kdy by Nejvyšší správní soud jako správce daně v typově vymezených
případech někdy poplatek vybíral, a jindy by tak nečinil.
7) Předkládající senát nesouhlasí s dosavadní a v praxi převažující judikaturou nejen proto,
že zde není zákonný podklad pro paušální nevybírání soudního poplatku, ale také z toho důvodu,
že problém „řetězení“ vznikl za staré právní úpravy, kdy poplat kovým soudem byl i pro řízení
o kasační stížnosti krajský soud. Ten rozhodoval jak o zastavení řízení o kasační stížnosti
pro nezaplacení soudního poplatku, tak i o případných žádostech o osvobození od soudních
poplatků pro toto řízení.
8) Tato situace po novelizaci soudního řádu správního i zákona o soudních poplatcích
provedené zákonem č. 303/2011 Sb. již nastat nemůže, neboť poplatkovým soudem se stal
pro řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud. K paušální aplikaci popsané výjimky
z poplatkové povinnosti, jak ji stanovila judikatura Nejvyššího správního soudu, tak nadále není
důvod. První senát má naopak za to, že soudní poplatek by i ve výše uvedeném případě vybírán
být měl, naopak výjimkou by se mělo stát (v některých odůvodněných případech) upuštění
od jeho vybrání.
II.
Pravomoc rozšířeného senátu
9) Dříve než přistoupil k řešení sporné otázky, musel rozšířený senát posoudit svoji
pravomoc o ní rozhodnout.
10) Podle §17 odst. 1 s. ř. s. dospěl-li senát Nejvyššího správního soudu při svém
rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného
v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, postoupí věc k rozhodnutí rozšířenému senátu.
Při postoupení věci svůj odlišný právní názor zdůvodní.
11) Rozšířený senát má za to, že podmínky výše citovaného ustanovení jsou splněny.
K dílčímu rozkolu v postupech jednotlivých senátů při vybírání soudních poplatků za řízení
o kasační stížnosti již došlo (v důsledku jejich odlišných právních názorů na nutnost splnění
poplatkové povinnosti či samotnou poplatkovou povinnost), předkládající senát se chce navíc
odchýlit od převažujícího právního názoru výslovně a opakovaně již vyjádřeného v rozhodnutích
Nejvyššího správního soudu. Tento názor přitom v aplikační praxi přetrvává i po změně právn í
úpravy v oblasti soudních poplatků, jež byla v zákoně o soudních poplatcích i v soudním řádu
správním provedena s účinností ode dne 1. 1. 2012 zákonem č. 303/2011 Sb.
III.
Posouzení věci
12) Úvodem považuje rozšířený senát za potřebné připomenout podstatu a funkce institutu
soudních poplatků a také základní ustanovení zákona, jež poplatkovou povinnost upravují
a do jejichž znění se tato doktrinální východiska promítají.
13) Soudní poplatky jsou součástí soustavy poplatků (do ní ještě patří zejména poplatky
správní a místní), jejichž základním rysem je zpoplatnění úkonů veřejné moci. Soudní poplatky
mají tři základní funkce: fiskální (jejímž cílem je, aby ti, kdo se obracejí na soudy, přispěli k úhradě
nákladů spojených s jejich činností), regulační (jejímž cílem je odradit podatele od svévolných,
bezdůvodných anebo malicherných návrhů, které by soudy zbytečně zatěžovaly) a motivační
(jež má působit tak, aby povinní dobrovolné plnili své povinnosti a účastníci právních vztahů
řešili své spory mimosoudně).
14) Podle §1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, se poplatky vybírají za a) řízení
před soudy České republiky, a to z úkonů uvedených v sazebníku poplatků, b) jednotlivé úkony
prováděné soudy a úkony prováděné správou soudů, uvedené v sazebníku poplatků (Příloha
zákona).
15) Podle §3 odst. 1, věta druhá zákona rozhoduje ve správním soudnictví ve věcech
poplatků za řízení soud, který je věcně a místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci. P odle
§3 odst. 4 zákona ve věcech poplatků za řízení o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud.
16) Podle §4 odst. 1 zákona, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost
a) podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení, d) podáním kasační stížnosti.
17) Výše uvedená ustanovení, v nichž jsou zakotvena základní pravidla pro výběr soudních
poplatků, jsou pak s ohledem na funkce, jež tyto poplatky mají, dále rozvinuta v ustanoveních
§11 zákona, kde jsou upraveny případy osvobození od soudních poplatků. Ze zákona
se osvobození vztahuje buď na řízení v určitých věcech, anebo na osoby, které zákon taxativně
vypočítává. Takovéto osvobození pak platí i pro další fáze řízení ve věci, ve správním soudnictví
tedy i pro řízení o kasační stížnosti.
18) Kromě osvobození, kterého se dostává účastníkům ze zákona, lze toto dobrodiní přiznat
podle §36 odst. 3 s. ř. s. též individuálně rozhodnutím soudu při splnění podmínek
zde uvedených. Také v tomto případě se osvobození přiznané pro řízení o návrhu (žalobě)
vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
19) Ve správním soudnictví se tedy soudní poplatek platí za každý návrh, jímž se zahajuje
řízení ve věci samé (za žalobu), není-li řízení od poplatku osvobozeno nebo není-li od poplatku
osvobozen účastník, ať již ze zákona či rozhodnutím soudu. Totéž platí i pro kasační stížnost.
Zákon o soudních poplatcích pak v určitých případech stanoví poplatkovou povinnost
i nad tento rámec a spojuje ji i s některými dalšími návrhy; v oblasti správního soudnictví
konkrétně s návrhem na přiznání odkladného účinku žaloby nebo kasační stížnosti (položka
20 Přílohy), dále s návrhem na vydání předběžného opatření (položka 5 Přílohy) a s návrhem
na přikázání věci z důvodu vhodnosti (položka 24 Přílohy).
20) Na základě této výchozí premisy přistoupil rozšířený senát k posouzení sporné otázky.
V projednávané věci směřuje podaná žaloba proti rozhodnutí správního orgánu ve věci
přestupkové. Řízení v této věci podléhá poplatkové povinnosti (o čemž není mezi účastníky
sporu), stěžovatel jako přestupce není od této povinnosti osvobozen ani zákonem,
ani rozhodnutím soudu, svoji povinnost zaplatit poplatek ostatně sám nijak nezpochybnil. Řízení
o žalobě bylo ukončeno usnesením o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
Při aplikaci obecného pravidla formulovaného v bodě 19 tedy podléhá poplatkové povinnosti
i kasační stížnost proti tomuto usnesení podaná.
21) Rozšířený senát nenalezl na straně stěžovatele žádné důvody, proč by soudní poplatek
v projednávané věci neměl být vybrán. Zákon sám neformuluje žádné výjimky pro tyto případy
a o individuální osvobození si stěžovatel ani v řízení o žalobě, ani v řízení o kasační stížnosti
nepožádal. Dřívější judikaturou definovaný problém „řetězení“ odpadl ke dni účinnosti zákona
č. 303/2011 Sb., jímž byl novelizován zákon o soudních poplatcích (tj. ke dni 1. 1. 2012), a proto
již v současné době nemůže být pro modifikaci poplatkové povinnosti relevantním důvodem.
22) Dotazuje-li se tedy první senát, zda lze po važovat skutečnost, že stěžovatel napadá
kasační stížností usnesení krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku,
samu o sobě za důvod k tomu, aby Nejvyšší správní soud nepožadoval po stěžovateli zaplacení
soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti, pak odpověď zní, že nikoliv. Jestliže věcí
ve smyslu soudního řádu správního i zákona o soudních poplatcích je zde přezkoumání
rozhodnutí o uložení sankce za přestupek a řízení o žalobě je zpoplatněno, pak nelze řízení
o kasační stížnosti v téže věci nějak oddělit a dovodit, že toto řízení poplatkové povinnosti
nepodléhá. Důvody, které krajský soud k jeho rozhodnutí vedly, jsou pro posouzení této otázky
irelevantní.
23) Vzhledem k šíři problematiky, kterou s odkazem na dosavadní judikaturu první senát
v usnesení o postoupení věci předestřel, považuje rozšířený senát za potřebné vyjádřit se dále
i k poplatkové povinnosti stěžovatelů za kasační stížnosti podané proti usnesením krajského
soudu o neosvobození od soudních poplatků nebo o neustanovení zástupce a také k otázce
povinného zastoupení.
24) Zde je totiž situace odlišná. V předešlém textu bylo zdůrazněno, že poplatková povinnost
stíhá účastníky zásadně za řízení a její vznik je spojen s podáním návrhu na zahájení řízení ve věci
samé (zde žaloby); za jiné návrhy či úkony se poplatek platí jen tehdy, jestliže to zákon výslovně
stanoví.
25) Žádost o osvobození od soudních poplatků či návrh na ustanovení zástupce však svojí
povahou nejsou návrhy na zahájení řízení ve věci samé ani nepatří mezi jiné zpoplatněné návrhy
či úkony vyjmenované v zákoně o soudních poplatcích; jedná se jen o procesní návrhy podané
v probíhajícím řízení o žalobě, které je zpoplatněno a za něž má být poplatek vybrán. „Řízení“
o těchto návrzích tak nejsou spojena s další poplatkovou povinností.
26) Kasační stížnost je však připuštěna i proti usnesením o těchto procesních návrzích
(srovnej usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 5. 2014, č. j. 3 As 125/2012 – 43), je proto
otázkou, zda v těchto případech podléhá řízení o kasační stížnosti poplatkové povinnosti
či nikoliv. Rozšířený senát proto zvažoval, zda ve prospěch poplatkové povinnosti svědčí více
skutečnost, že i v těchto případech probíhá jakési řízení o návrhu, jenž je v zákoně primárně
koncipován jako (mimořádný) opravný prostředek proti konečným rozhodnutím krajského soudu
o návrzích podaných ve věci samé (zde o žalobě proti rozhodnutí), nebo zda má naopak větší
význam skutečnost, že zde o žádné pokračování řízení ve věci samé nejde a poplatek
se za procesní návrhy podané v řízení u krajského soudu nevybírá.
27) Po posouzení věci dospěl rozšířený senát k závěru, že řízení o kasační stížnosti
zde s poplatkovou povinností spojeno není. V případě rozhodování krajského soudu o žádosti
o osvobození od soudního poplatku a o návrhu na ustanovení zástupce (ale i o jiných procesních
návrzích) totiž považuje za nejpodstatnější, že se jedná pouze o úkony učiněné v probíhajícím
řízení o žalobě, které slouží k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Řízení
o kasační stížnosti proti rozhodnutím soudu o těchto návrzích nevybočuje z vymezeného rámce,
jeho výsledkem není nic jiného než jen konečné rozhodnutí o procesní otázce podstatné
pro žalobní řízení, jež před krajským soudem i v době rozhodování Nejvyššího správního soudu
stále běží.
28) Jestliže je tedy poplatková povinnost spojena s řízením o žalobě, v jehož rámci rozhoduje
Nejvyšší správní soud o „procesní“ kasační stížnosti, nevzniká podáním takové kasační stížnosti
stěžovateli nová poplatková povinnost, neboť za řízení ve věci je již zaplaceno (případně se tato
otázka řeší).
29) Výše uvedené závěry se pak promítají i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele. Je-li
podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků,
o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě,
je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení,
a proto se zde ustanovení §105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.
IV.
Závěr
30) Rozšířený senát shrnuje, že stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační
stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu
podaném ve věci samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jenž je spojen s poplatkovou povinností.
[§1 písm. a), §2 odst. 2 písm. b) a §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích].
31) Řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutím krajského soudu o procesních návrzích,
které učinil stěžovatel v průběhu řízení o žalobě, poplatkové povinnosti nepodléhá. Podmínkou
řízení zde není ani povinné zastoupení stěžovatele podle §105 odst. 2 s. ř. s.
32) Rozšířený senát v předložené věci posuzoval pouze dílčí právní otázku, proto o ní podle
§71 odst. 1 jednacího řádu Nejvyššího správního soudu rozhodl usnesením a věc vrátil
k projednání a rozhodnutí prvnímu senátu s právním názorem výše uvedeným.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 9. června 2015
JUDr. Josef Baxa
předseda rozšířeného senátu