ECLI:CZ:NSS:2015:4.AFS.253.2014:12
sp. zn. 4 Afs 253/2014 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2014,
č. j. 31 Af 24/2014 - 104,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením dne 10. 11. 2014, č. j. 31 Af 24/2014 - 104,
zastavil řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2013, č. j. 17340/13/5000-
14504-711335, z důvodu nezaplacení soudního poplatku. V odůvodnění tohoto usnesení krajský
soud nejprve popsal průběh soudního řízení. Žalobce se domáhal zrušení, případně vyslovení
nicotnosti, rozhodnutí žalovaného a jemu předcházejícího rozhodnutí Finančního úřadu v
Jilemnici ze dne 26. 11. 2012, č. j. 66930/12/259960603261. Současně podal návrh na přiznání
odkladného účinku žalobě; později požádal o osvobození od soudních poplatků, ustanovení
zástupce a namítl podjatost všech soudců krajského soudu. Nejvyšší správní soud usnesením ze
dne 19. 6. 2014, č. j. Nao 184/2014 - 63, námitce podjatosti nevyhověl. Krajský soud posoudil
prohlášení žalobce o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech a usnesením ze dne
3. 10. 2014, č. j. 31 Af 24/2014 - 91, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků,
nevyhověl návrhu na ustanovení zástupce, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za
žalobu, zamítl návrh na přiznání odkladného účinku žalobě a uložil žalobci zaplatit soudní
poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku. Žalobce soudní poplatek ve
stanovené lhůtě nezaplatil, na místo toho přípisem ze dne 26. 10. 2014 znovu požádal o
osvobození od soudního poplatku, přičemž bez bližšího odůvodnění uvedl, že na jeho straně trvá
překážka trvalejší povahy, která jej ohrožuje na životě a brání mu v řádném výkonu jeho práv.
Žalobce současně znovu požádal o ustanovení zástupce, přiznání odkladného účinku žalobě a
vznesl námitku podjatosti všech soudců krajského soudu v aktuálním obsazení. Krajský soud
nepředložil námitku podjatosti Nejvyššímu správnímu soudu, neboť o ní již bylo rozhodnuto
a žalobce neuvedl žádná nová tvrzení. Ze stejného důvodu již krajský soud znovu nerozhodoval
o žádosti o osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce. Krajský soud konstatoval,
že vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku a vzhledem k tomu, že tak žalobce ve stanovené
lhůtě neučinil, došlo k naplnění podmínek pro zastavení soudního řízení podle §9 odst. 1 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
V kasační stížnosti proti tomuto usnesení žalobce (dále jen „stěžovatel“) namítl, že krajský
soud nezohlednil skutkový a právní stav projednávané věci, neboť nepřihlédl k podáním
stěžovatele ze dne 26. 10. 2014. Konstatoval, že mu bylo upřeno právo vyjádřit se k závěrům
soudu a že osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a ustanovení zástupce v řízení
o žalobě bylo důvodné. Stěžovatel požádal Nejvyšší správní soud o osvobození od soudních
poplatků, ustanovení zástupce a přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Usnesením ze dne 18. 12. 2014, č. j. 4 As 253/2014 - 9, Nejvyšší správní soud zamítl
návrh stěžovatele na ustanovení zástupce, neboť shledal, že ustanovení zástupce není nezbytně
třeba k ochraně práv stěžovatele.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu „[v] řízení o kasační stížnosti proti
usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků není třeba trvat
na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem“ (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, www.nssoud.cz).
Citovaný právní názor lze bezpochyby aplikovat též v projednávané věci, neboť striktní
trvání na podmínce zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti by způsobilo
jen řetězení téhož problému, případně by mohlo vést k nepřípustnému odepření přístupu
k Nejvyššímu správnímu soudu. S ohledem na tuto skutečnost netrvá Nejvyšší správní soud
na platbě soudního poplatku, ani na povinném zastoupení advokátem.
Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, a to z toho důvodu, že přiznáním odkladného účinku se podle §73 odst. 3
s. ř. s. pozastavují účinky napadeného rozhodnutí pouze do skončení řízení před soudem.
Rozhodování o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku by tedy nemělo žádný smysl
za situace, kdy se řízení tímto rozsudkem končí a rozsudek je vydán neprodleně po nezbytném
poučení a uplynutí lhůty k podání námitky podjatosti vůči soudcům Nejvyššího správního soudu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom
vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Stěžovatel
ve své kasační stížnosti označil důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b), c), d) a e) s. ř. s. Nejvyšší
správní soud však musí konstatovat, že krajský soud napadeným usnesením řízení o žalobě
zastavil, rozhodl tedy o tom, že v soudním řízení nebude pokračováno. V takovém případě
z povahy věci pro stěžovatele přicházejí v úvahu pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení, přičemž pod tento důvod
spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání
nezákonného rozhodnutí o zastavení řízení, a dále dle písm. c) uvedeného ustanovení, spočívající
v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98).
Podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.“
Kasační stížnost není důvodná.
K námitce, že krajský soud rozhodl na základě domněnek, ke kterým nebylo
možné se vyjádřit a které jsou v rozporu s předloženými podklady, Nejvyšší správní soud
již stěžovateli v minulosti sdělil, že český právní řád soudům nestanoví povinnost, aby s účastníky
řízení konzultovaly své úvahy (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2014,
č. j. 4 Afs 177/2014 - 24). Stěžovatel měl možnost přednést veškerá svá tvrzení a nahlížet
do spisu. Skutečnosti a úvahy uvedené v odůvodnění napadeného usnesení jsou koherentní
a podložené spisovým materiálem.
Nejvyšší správní soud nepovažuje za důvodnou námitku, že k rajský soud nepřihlédl
k podání stěžovatele ze dne 26. 10. 2014. V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud
konstatoval, že obsah předmětného podání neobsahuje žádná konkrétní tvrzení či návrhy důkazů.
Takové hodnocení považuje Nejvyšší správní soud za zcela přiléhavé a dostatečné. Stěžovatel
toliko obecně sdělil, že podle vlastního názoru splňuje podmínky pro ustanovení zástupce
a osvobození od soudních poplatků, přičemž poukázal na svůj nepříznivý zdravotní stav. Žádné
bližší skutečnosti ani důkazy ovšem neuvedl.
Nejvyšší správní soud opakovaně konstatuje, že podle §36 odst. 3 s. ř. s. „[ú]častník, který
doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen
od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li
pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh
zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě
i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané
osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační
stížnosti.“ Základní podmínku pro osvobození od soudních poplatků tedy tvoří povinnost žadatele
doložit, že nemá dostatečné prostředky. Tuto podmínku však stěžovatel v průběhu celého řízení
před Krajským soudem v Hradci Králové nesplnil. Podle konstantní judikatury Nejvyššího
správního soudu „[p]ovinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který
se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud
výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“ (srov. usnesení tohoto soudu ze dne
25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS).
V řízení před krajským soudem nebyly zjištěny skutečnosti, které by odůvodňovaly
osvobození stěžovatele od soudních poplatků. Stěžovatel byl povinen podat krajskému soudu
důvěryhodný přehled o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Nesplnění této
povinnosti nelze nahrazovat kusými údaji o finančních výdajích a závazcích stěžovatele. Krajský
soud postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu i Ústavního
soudu, když se po vydání usnesení ze dne 3. 10. 2014, č. j. 31 Af 24/2014 - 91, nezabýval
další obsahově shodnou žádostí stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a vyzval
jej k zaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě. K této otázce se Nejvyšší správní soud
vyslovil například v rozsudku ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 - 65. Obdobně se vyjádřil
Ústavní soud například v usnesení ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. III. ÚS 404/04, nebo v usnesení
ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. III. ÚS 341/10. Vzhledem k tomu, že stěžovatel soudní poplatek
nezaplatil, krajskému soudu nezbylo než řízení o žalobě v souladu s §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích zastavit.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s.
ve spojení s §120 téhož zákona. Stěžovatel nebyl v tomto řízení procesně úspěšný a žalovaný
náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto Nejvyšší správní soud vyslovil, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2015
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu