ECLI:CZ:NSS:2016:1.AZS.233.2016:24
sp. zn. 1 Azs 233/2016 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce:
A. M., zastoupeného JUDr. Jiřím Burešem, LL.M., advokátem se sídlem Dukelských hrdinů
471/29, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační
politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
12. 1. 2016, č. j. OAM-294/ZA-ZA14-P17-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2016, č. j. 1 Az 6/2016 – 32,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
nadepsaného rozsudku, jímž Městský soud v Praze zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí
žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci žádnou z forem mezinárodní ochrany
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[2] Proti rozsudku městského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, a to z důvodů
uvedených v §103 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Namítá,
že městský soud i správní orgán nesprávně posoudily skutečnost, zda stěžovatel naplnil důvody
pro udělení azylu či doplňkové ochrany. Situaci ve své vlasti nepovažuje za natolik uspokojivou,
aby umožňovala jeho návrat do vlasti bez obav, že bude opětovně pronásledován pro politické
názory a bude mu hrozit nebezpečí vážné újmy. Členství ve straně Prosperující Arménie a odlišné
politické názory od idejí vládnoucí strany mu způsobily řadu potíží. Stěžovatel i přes nátlak
odmítl volit v prezidentských volbách v roce 2012 prezidenta Serže Sarkisjana. Od té doby
mu počaly potíže. Lidé mu vyhrožovali. Velitel ochranky prezidenta stěžovateli telefonoval a řekl
mu, aby se přestal politicky angažovat. Stěžovatel se nestáhnul a pokračoval v účastech
na protestních akcích proti vládě a vládnoucímu režimu. Následně byl na pokyn propuštěn
ze zaměstnání, byť s ním byli nadřízení spokojení. Stěžovatel čelil výhružným telefonátům a SMS
zprávám.
[3] Správní orgán kladl k tíži stěžovatele, že neznal jméno nové předsedkyně strany
Prosperující Arménie, a městský soud se s tím ztotožnil. Změna ve vedení strany však nastala
v době, kdy stěžovatel opouštěl zemi původu a ukrýval svoji rodinu. Správní orgán ani městský
soud se nijak nevypořádaly se skutečností, že byl nucen volit někoho jiného a následně byl
propuštěn ze zaměstnání. Stěžovatel dále poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 9. 2008, č. j. 3 Azs 48/2008 - 57, který se týkal výkladu pojmu pronásledování. Dále
stěžovatel namítá, že správní orgán si z podkladů pro vydání rozhodnutí (Výroční zpráva Human
Rights Watch 2015 - Arménie ze dne 29. 1. 2015 nebo Zpráva Freedom House - Svoboda
ve světě ze dne 25. 2. 2015) vybral pouze části, jež proklamují obecné poměry, avšak se nijak
nevypořádal s částmi, které prokazují tvrzení stěžovatele. Správní orgán nepřihlížel pečlivě
ke všem skutečnostem a řádně neprovedl důkazy potřebné pro dostatečné zjištění skutkového
stavu.
[4] Dále stěžovatel namítá, že nesouhlasí s městským soudem ani se správním orgánem, měla
mu být udělena doplňková ochrana podle §14a zákona o azylu. Správní orgán bagatelizujícím
odůvodněním konstatoval, že stěžovatel nejprve musí využít všechny řádné prostředky pomoci
ve své vlasti, což neučinil. Jaké prostředky ochrany, však správní orgán již neuvedl. V případě
politického pronásledování stěžovatele nelze uvažovat nad tím, že by byl stěžovatel chráněn
státními orgány podřízenými vládě. Navrhl, aby kasační soud zrušil napadený rozsudek a věc
vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že považuje kasační stížnost za nedůvodnou, a odkázal
na odůvodnění svého rozhodnutí i rozsudku městského soudu. Správní orgán i soud vyhodnotily
předestřené skutečnosti individuálně a patřičným způsobem se vypořádaly se všemi důkazy,
včetně informací o zemi původu. Stěžovatel je řadovým členem politické strany, která v Arménii
působí legálně, je dokonce zastoupena v zákonodárném sboru 36 mandáty a její členové zastávají
funkce i v dalších státních orgánech na národní i komunální úrovni. Stěžovatel nezastával žádnou
oficiální funkci ani pozici v rámci stranické struktury, pouze organizoval humanitární akce pro
obyvatele vesnic, přičemž s místními organizacemi strany se nestýkal. V jeho činnosti
mu ze strany státu bráněno nebylo. S ohledem na neznalost základních reálií o straně má správní
orgán pochybnost o jeho členství. Ve výkonu volebního práva nebylo stěžovateli bráněno.
V napadeném rozhodnutí je uvedeno, kam se mohl stěžovatel obrátit s žádostí o pomoc (policie,
příslušné složky státu). Navíc politicky aktivní člověk by měl vědět, kam se má obrátit s žádostí
o pomoc. Stěžovatel byl propuštěn ze zaměstnání až dva roky po volbách, nelze hovořit
o pronásledování či diskriminaci. Tvrzení o propuštění jsou rozporuplné. Nezjištění původců
výhružných telefonátů či SMS zpráv nelze považovat za úmyslnou nečinnost policie, neboť
i v zemích s vysokými demokratickými standardy je mnoho takovýchto případů.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost je přípustná.
[7] Soud připomíná, že se jedná o věc mezinárodní ochrany, a proto se podle §104a s. ř. s.
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele.
V opačném případě je totiž na místě kasační stížnost odmítnout jako nepřijatelnou. Stěžovatel se
k přijatelnosti kasační stížnosti nevyjádřil. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního
řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. V něm interpretoval neurčitý právní
pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného
rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká
právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního
soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon; (4) pokud
by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít
dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[8] Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že jakkoli je smyslem azylového práva poskytnout
žadateli ochranu, nejde o ochranu před jakýmkoliv negativním jevem v zemi původu; azyl jako
právní institut je společně s doplňkovou ochranou jednou z forem mezinárodní ochrany, avšak
není univerzálním nástrojem pro poskytování ochrany před bezprávím postihujícím jednotlivce
nebo celé skupiny obyvatel (k tomu blíže viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 14. 9. 2005, č. j. 5 Azs 125/2005 - 46, nebo usnesení téhož soudu ze dne 8. 9. 2016,
č. j. 2 Azs 188/2016 - 24).
[9] Z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že stěžovatel krajskému soudu vytýká pochybení,
která mohla mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. O ně se může jednat tehdy, pokud
krajský soud „v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba
zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv
pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby
k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního
charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační
stížnosti“ (srov. shora citované usnesení č. j. 1 Azs 13/2006 - 39).
[10] Stěžovatel zejména namítl, že mu měla být udělena mezinárodní ochrana podle §12
zákona o azylu, resp. podle §14a téhož zákona. Namítl, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový
stav, neboť nedostatečně či vůbec nijak nezkoumal podstatné azylově relevantní skutečnosti dané
věci.
[11] Nejvyšší správní soud po přezkoumání spisového materiálu neshledal v posuzované věci
přesah vlastních zájmů stěžovatele a ani pochybení v postupu městského soudu, tím méně pak
pochybení zásadní, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Kasační
stížnost je tedy nepřijatelná.
[12] K problematice pronásledování a udělení azylu podle §12 zákona o azylu je četná
a konstantní judikatura (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2008,
č. j. 4 Azs 47/2007 - 60, ze dne 9. 6. 2008, č. j. 5 Azs 18/2008 - 83, ze dne 26. 3. 2008,
č. j. 2 Azs 71/2006 - 82, a ze dne 13. 8. 2010, č. j. 4 Azs 11/2010 - 112, nebo nedávné usnesení
téhož soudu ze dne 29. 3. 2016, č. j. 1 Azs 10/2016 – 26). Stejně tak k doplňkové ochraně podle
§14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 7. 2005, č. j. 5 Azs 116/2005 – 58, a ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 – 82, nebo
usnesení téhož soudu ze dne 14. 6. 2016, č. j. 8 Azs 45/2016 - 31).
[13] K námitce, že skutkový stav věci nebyl zjištěn přesně a úplně, Nejvyšší správní soud
odkazuje na rozhodnutí ze dne 22. 3. 2005, č. j. 4 As 56/2003 - 76, v němž konstatoval,
že „[p]okud je z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč v souladu se správním spisem
soud shledal zjištění skutkového stavu žalovaným za úplné a spolehlivé, jakými úvahami se řídil při naplňování
zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, a z jakého důvodu nepovažoval
za důvodnou právní argumentaci stěžovatelky v žalobě, potom není důvodná námitka, že skutková podstata,
z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu.“ Napadený rozsudek
městského soudu uvedené požadavky kladené na odůvodnění bezpochyby splňuje.
[14] Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že výpovědi stěžovatele (ohledně jeho účasti
na demonstracích, nové předsedkyně strany, ukončení zaměstnaneckého poměru, aj.) učiněné
v rámci řízení před žalovaným nejsou zcela konzistentní. Oproti tomu správní orgán dostál svým
povinnostem, neboť si zajistil dostatek dalších podkladů, aby mohl dostatečně zjistit skutkový
stav a meritorně rozhodnout (k tomu blíže viz např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 – 57, či rozsudek ze dne 29. 8. 2014,
čj. 5 Azs 14/2013 - 32).
[15] Nejvyšší správní soud k námitce stěžovatelova pronásledování v zemi původu uvádí,
že souhlasí se závěry žalovaného i městského soudu. Ze spisového materiálu není patrné,
že by byl stěžovatel perzekuován ze strany státu či vlády. Výhružné telefonáty a SMS zprávy
přicházely dle tvrzení stěžovatele od neznámých lidí, kteří se měnili, a jejich čísla byla skrytá.
Stěžovatel se s tímto problémem obrátil na policii, která dle jeho slov začala vyšetřování, které ale
nevedlo k žádnému výsledku. Nejednalo se však o nečinnost státního orgánu, aby bylo možné
pronásledování přičítat státu v důsledku jeho laxnosti (srov. např. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. 6. 2007, č. j. 9 Azs 49/2007 – 68, nebo ze dne 22. 12. 2005,
č. j. 6 Azs 479/2004 - 41).
[16] Politická aktivita může být relevantním důvodem vyhrožování a pronásledování. Nikoliv
však v případě stěžovatele. Nejvyšší správní soud, vycházeje z obsahu spisu a skutečností, které
stěžovatel nerozporoval, konstatuje, že stěžovatel nebyl politickým aktivistou strany či hnutí,
jehož příznivci či členové jsou pro své přesvědčení terčem výhružek či útoků. Strana Prosperující
Arménie je zavedenou politickou stranou, která má již delší dobu své zastoupení v zákonodárném
sboru či jiných orgánech veřejné moci v Arménii. Ze zpráv o situaci v Arménii, které byly
podkladem pro rozhodnutí žalovaného, nevyplývají závěry o perzekucích příznivců této strany
a ani sám stěžovatel neuvedl, že se něco takového děje.
[17] K ukončení jeho zaměstnaneckého poměru soud konstatuje, s ohledem na obsah spisu
a tvrzení stěžovatele, že se tak stalo až dva roky poté, kdy měl stěžovatel konflikt v práci, nikoli
bezprostředně po něm. Navíc stěžovatel v práci „naoko“ sdělil, že bude volit prezidenta Serže
Sarkisjana, avšak následně volil jiného kandidáta, což se nikdo nedozvěděl. Proti ukončení
pracovního poměru se stěžovatel ani nijak nebránil podle vnitrostátního práva. Nelze tak
okolnosti ukončení jeho pracovního poměru považovat za azylově relevantní. Žádné z výše
uvedených jednání nelze považovat samostatně za takové, které by dosahovalo intenzity
pronásledování. Není tomu tak ani při jejich kumulativním sečtení (k tomu srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2012, č. j. 6 Azs 4/2012 - 67).
[18] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
nesplňuje podmínky přijatelnosti. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly
řešeny judikaturou zdejšího soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně; nebyl shledán
důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu; nebylo shledáno ani zásadní pochybení
městského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené soudní judikatury, či ve formě
hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů stěžovatelovu kasační stížnost odmítl
jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[20] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 věta první za použití §120 s. ř. s., podle
něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2016
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu