ECLI:CZ:NSS:2016:10.AS.81.2016:27
sp. zn. 10 As 81/2016 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely
Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce:
Mateřská škola a Základní škola Ostopovice, příspěvková organizace, se sídlem
Školní 376/18, Ostopovice, zast. Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem se sídlem Litevská 1174/8,
Praha 10 – Vršovice, proti žalovanému: Úřad Regionální rady regionu soudržnosti
Jihovýchod, se sídlem Kounicova 271/13, Brno, ve věci ochrany před nezákonným zásahem,
pokynem nebo donucením správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2016, čj. 62 A 176/2015 – 46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) uzavřel se žalovaným smlouvu o poskytnutí dotace
z Regionálního operačního programu NUTS 2 Jihovýchod, na jejímž základě měl čerpat
dotaci na projekt Technického zhodnocení základní a mateřské školy Ostopovice v maximální výši
3 024 980,68 Kč. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně stěžovatel napadl protokol
o kontrole ze dne 21. 4. 2015, č. 5/CZ.1.11/3.3.00/36.01466, jímž bylo mimo jiné konstatováno,
že při kontrole byly zjištěny nedostatky, v jejichž důsledku budou způsobilé výdaje projektu
sníženy o částku 379 037,19 Kč. Stěžovatel zároveň napadl i navazující rozhodnutí žalovaného
ze dne 6. 8. 2015, čj. RRJV 11556/2015, kterým byly námitky proti uvedenému protokolu
shledány nedůvodnými.
[2] Vzhledem k neurčitosti žaloby vyzval krajský soud usnesením ze dne 19. 2. 2016,
čj. 52 A 176/2015 – 25, stěžovatele k tomu, aby uvedl, zda žalobou napadá rozhodnutí správního
orgánu nebo se domáhá ochrany před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního
orgánu, a žalobu v tomto směru i náležitě doplnil. Stěžovatel na uvedenou výzvu reagoval
podáním, v němž naznačil, že by se mohlo jednat o žalobu dle §65 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž podle petitu se domáhal výroku, že protokol
o kontrole i rozhodnutí o námitkách jsou nezákonným zásahem. Stěžovatel navrhl zrušení
protokolu o kontrole a rozhodnutí o námitkách v rozsahu snížení dotace, které stěžovatel
považoval za sankční. Finální rozhodnutí o žalobním typu ponechal stěžovatel na úvaze soudu.
[3] Krajský soud napadeným usnesením odmítl žalobu stěžovatele. Protokol o kontrole
ani rozhodnutí o námitkách nejsou podle krajského soudu rozhodnutími ve smyslu §65 s. ř. s.;
žalobu v této části proto krajský soud shledal nepřípustnou. Z odůvodnění napadeného usnesení
vyplývá, že samotný protokol o kontrole ani rozhodnutí o námitkách, přestože obsahují
informaci o snížení poskytnuté dotace, nemohou dle judikatury Nejvyššího správního soudu
zasáhnout do právní sféry stěžovatele. Protokol o kontrole, resp. rozhodnutí o námitkách proti
němu, totiž nemůže ukládat sankci (tu stěžovatel spatřuje ve snížení dotace). Takový dopad
do práv stěžovatele by mohl nastat až v případném navazujícím správním řízení, které dosud
neproběhlo. Stěžovatelem napadené akty proto nejsou ani nezákonným zásahem ve smyslu
§82 s. ř. s., neboť jimi nemohlo být zasaženo do subjektivních veřejných práv stěžovatele.
Stěžovatel se nedomáhal pouze deklarování nezákonnosti zásahu. Krajský soud proto
žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu
pro nepřípustnost odmítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížnosti,
podle které není napadené usnesení řádně odůvodněno. Krajský soud měl podle stěžovatele
ve věci meritorně rozhodnout, neboť právní odůvodnění žalobního návrhu není zákonnou
náležitostí žaloby. Odmítnutí žaloby krajským soudem považoval stěžovatel za zjevně formální
postup, který je protiústavní, přestože formálně správný. Krajský soud se sice drží stávající
rozhodovací praxe, což však nic nemění na tom, že protokol o kontrole i rozhodnutí o námitkách
obsahují v rozporu se zákonem sankci v podobě snížení dotace.
[5] Žalovaný se podáním ze dne 18. 4. 2016 ztotožnil s vypořádáním věci krajským
soudem. Uvedl, že stěžovatel mel v případě nesouhlasu se snížením dotace možnost vést spor
z veřejnoprávní smlouvy, podle které byla dotace poskytnuta.
III. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
[6] Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu
je v ní namítán důvod dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí
návrhu nebo o zastavení řízení. Tato nezákonnost může spočívat v nesprávném posouzení
právní otázky soudem (např. aplikuje-li soud výluku ze soudního přezkumu, která na věc
nedopadá), nebo v nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, čj. 6 As 2/2015 – 128,
dostupný na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu).
[7] Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít
za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající
v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 4. 2005, čj. 3 Azs 33/2004 – 98). K těmto vadám Nejvyšší správní soud přihlíží z úřední
povinnosti. Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení z těchto hledisek a žádné z výše
uvedených pochybení v řízení před krajským soudem neshledal.
[8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval obecnou námitkou nepřezkoumatelnosti
napadeného usnesení. Dospěl přitom k závěru, že rozhodnutí je přezkoumatelné. Krajský soud
podrobně zdůvodnil, proč odmítl žalobu stěžovatele a své rozhodnutí opřel o přiléhavá zákonná
ustanovení i judikaturu. Stěžovatel ani nenamítá, v čem namítaný nedostatek odůvodnění
spatřuje, resp. co mu v napadeném usnesení chybí. Za těchto okolnosti neshledal zdejší soud
námitku nepřezkoumatelnosti důvodnou. Odůvodnění napadeného usnesení odpovídá
zákonným i judikaturním požadavkům na jeho přezkoumatelnost (srov. například rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2011, čj. 5 As 72/2010 – 60, ze dne 17. 1. 2008
čj. 5 As 29/2007 – 64, ze dne 30. 11. 2007, čj. 4 Ads 21/2007 – 77, ze dne 18. 10. 2005,
čj. 1 Afs 135/2004 – 73).
[9] Ve vztahu ke zbývajícím kasačním námitkám Nejvyšší správní soud uvádí, že jsou zcela
obecné a na hranici přezkoumatelnosti. Obsahují pouze nesouhlas stěžovatele s rozhodnutím
krajského soudu bez sdělení důvodů, na jejichž základě stěžovatel nezákonnost napadeného
usnesení dovozuje. Nelze k nim proto přistoupit jinak, než konstatovat, že nijak právně
relevantně nezpochybňují závěry krajského soudu (obdobně např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 6. 2007, čj. 8 Afs 152/2005 – 72). Stěžovatel přitom sám uznává,
že krajský soud rozhodl formálně správně. Napadené usnesení je plně přezkoumatelné,
obsahuje logické a vyčerpávající důvody pro odmítnutí žaloby stěžovatele.
[10] Skutečnost, že kontrolní protokol obsahuje pasáž, podle které dojde ke snížení
výše dotace, nemá vliv na jeho přezkoumatelnost ve správním soudnictví. Totéž přitom platí
i o rozhodnutí o námitkách proti uvedenému protokolu (srov. rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 6. 2015, čj. 9 As 98/2015 – 32, nebo ze dne 12. 2. 2004, čj. 5 A 55/2001 – 68).
Stěžovatel ani neuvedl, v čem spatřuje protiústavnost či přehnanou formálnost postupu krajského
soudu.
IV. Závěr a náklady řízení
[11] Kasační námitky uplatněné stěžovatelem nebyly Nejvyšším správním soudem
s ohledem na výše uvedené shledány důvodnými a ani z přezkumu dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
který Nejvyšší správní soud provádí z úřední povinnosti, nevyplynul důvod pro zrušení
napadeného usnesení krajského soudu. Je třeba zdůraznit, že soudy ve správním soudnictví,
tj. krajský i Nejvyšší správní soud, neměly možnost přezkoumat meritorně správnost rozhodnutí
žalovaného, a to vzhledem k velmi obecným a argumentačně chudým podáním vypracovaným
zástupcem stěžovatele. Kasační stížnost proto byla v souladu s ustanovením §110 odst. 1 s. ř. s.
větou poslední zamítnuta.
[12] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Toto právo by svědčilo žalovanému, protože však žalovaný
žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily rámec jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že ani žalovanému náhrada nákladů řízení nenáleží.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2016
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu