ECLI:CZ:NSS:2016:2.AS.317.2015:9
sp. zn. 2 As 317/2015 - 9
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: P. Č., ve věci podání ze dne
26. 9. 2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 27. 11. 2015, č. j. 10 Na 15/2015 – 9,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) doručil dne 12. 10. 2015 Krajskému soudu v Českých
Budějovicích návrh, kterým se domáhal, aby byl vydán rozsudek ve znění: „Přikazuje se České správě
sociálního zabezpečení, sídlem v Č. Budějovicích i v Praze, aby žalobci neprodleně vydala aktuální osvědčení o trvání
invalidity třetího stupně – v listinné i elektronické podobě.“ Návrh byl soudem vyhodnocen jako
nesrozumitelný, neboť není jasné, zda se jedná o žalobu na ochranu před nezákonným zásahem
správního orgánu, nebo o žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Z toho důvodu
byl stěžovatel usnesením ze dne 20. 10. 2015, č. j. 10 Na 15/2015 - 2, vyzván, aby ve lhůtě
10 dnů ode dne doručení usnesení odstranil vady podání. Dne 5. 11. 2015 stěžovatel krajskému
soudu doručil žádost o ustanovení zástupce.
[2] Usnesením ze dne 27. 11. 2015, č. j. 10 Na 15/2015 - 9, krajský soud zamítl návrh
stěžovatele na ustanovení zástupce. V odůvodnění usnesení krajský soud poukázal na §35 odst. 8
s. ř. s., přičemž uvedl, že z ákonodárce ponechal soudu určitý prostor k uvážení pro ty případy,
kdy by ustanovení zástupce neplnilo účel, k němuž je určeno. Právě taková situace nastala v případě
stěžovatele. Krajskému soudu je z úřední činnosti známé, že žádostem stěžovatele o ustanovení
advokáta bylo v minulosti vyhovováno, avšak ten opakovaně bez zjevného důvodu pomoc
ustanovených zástupců mařil, neposkytoval jim součinnost a problematicky komunikoval.
Stěžovatel také opakovaně v různých řízeních požadoval výměnu ustanovených zástupců,
popřípadě sami advokáti žádali o zproštění povinnosti zastupovat stěžovatele z důvodu narušení
vzájemné důvěry mezi klientem a advokátem. Co se týče advokátů určených Českou advokátní
komorou, pak ani s nimi stěžovatel nikdy nespolupracoval a opakovaně Českou advokátní komoru
žádal o zrušení určení advokáta a o určení advokáta jiného. Z těchto skutečností krajský soud
považuje za zřejmé, že stěžovatel právní pomoci advokátů nehodlá využít, když maří účel
zastoupení. Přístup stěžovatele k poskytování bezplatné právní pomoci je patrný i z jeho žádosti
v této věci. Podle krajského soudu tak nelze než konstatovat, že stěžovatel zástupce k ochraně
svých práv nezbytně nepotřebuje, neboť při nedostatku schopnosti a vůle s ním spolupracovat bude
vztah zmocnění vždy existovat pouze formálně, a tudíž nepovede k reálné ochraně práv stěžovatele.
Stěžovatel navíc v řádově stovkách jeho předchozích soudních řízeních prokázal dostatečnou
znalost institutů s. ř. s, a proto je dle názoru krajského soudu schopen v řízení jednat samostatně.
[3] Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, ve které krajskému
soudu vytknul nesprávné právní posouzení věci. Podle tvrzení stěžovatele má každý občan právo
na právní pomoc, přičemž v jeho případě byly dány důvody k ustanovení zástupce. Krajský soud
pochybil, když hodnotil dřívější (ne)součinnost stěžovatele s ustanovenými zástupci. Nepřípadná
pak byla i další argumentace krajského soudu, který je dle názoru stěžovatele „hrubě nesoudný“.
[4] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom neshledal
vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[5] Nejvyšší správní soud předmětnou kasační stížnosti projednal přesto, že stěžovatel
nezaplatil soudní poplatek a nebyl zastoupen advokátem (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, především jeho body 26 až 29).
[6] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval stížní námitkou, zda byly dány důvody k ustanovení
zástupce stěžovateli pro řízení o žalobě.
[7] Podle §35 odst. 8 věty první s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může
předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje
zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.
[8] Zákon tedy předpokládá splnění dvou podmínek pro ustanovení zástupce. První
podmínkou je splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, druhou nezbytnost
ochrany práv účastníka řízení. V daném případě se krajský soud otázkou nezbytnosti ochrany práv
stěžovatele důkladně zabýval a dospěl k závěru, že ustanovení zástupce není k ochraně jeho práv
nezbytně třeba. Krajský soud zejména poukázal na to, že stěžovatel je v řízení před krajským
soudem schopen jednat samostatně, neboť v řádově stovkách svých předchozích soudních řízení,
která byla vedena před tímto soudem, prokázal dostatečnou znalost institutů s. ř. s., přičemž v řadě
případů opakovaně a bez zjevného důvodu pomoc ustanovených či určených zástupců cíleně mařil
a neposkytoval jim součinnost. Stěžovatel také opakovaně požadoval jejich výměnu nebo sami
advokáti žádali o zproštění povinnosti jej zastupovat pro narušení vzájemné důvěry mezi klientem
a advokátem.
[9] V dané věci Nejvyšší správní soud předně odkazuje na svou konstantní judikaturu,
např. rozsudky ze dne 3. 3. 2011, č. j. 3 Ads 149/2010 - 126, a ze dne 23. 1. 2014,
č. j. 9 As 142/2013 - 36, z níž vyplývá, že účastníku řízení nemusí být i při splnění podmínek
uvedených v §35 odst. 8 s. ř. s. ustanoven zástupce v těch případech, kdy by nebyl splněn
zamýšlený cíl, tj. poskytnutí právní pomoci a realizace zásady rychlosti a hospodárnosti řízení.
K takovým případům patří i účastníkovo svévolné odmítání pomoci poskytované mu ustanoveným
zástupcem, neposkytnutí potřebné součinnosti tomuto zástupci, popř. maření jeho úkonů.
Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti znám přístup stěžovatele k zástupcům, kteří jsou
mu ustanovováni. Toto je zřejmé např. z rozsudků ze dne 29. 5. 2012, č. j. 2 As 75/2012 - 10,
ze dne 8. 2. 2013, č. j. 2 As 164/2012 - 9, ze dne 29. 8. 2012, č. j. 6 As 44/2012 - 11, či usnesení
ze dne 21. 10. 2015, č. j. 8 As 101/2015 - 13, a ze dne 13. 2. 2014, č. j. 6 As 13/2014 - 6. Stěžovatel
pak i v nyní řešeném případě potvrdil svůj postoj k poskytování bezplatné právní pomoci
prostřednictvím ustanovovaných zástupců, když ve své žádosti ze dne 5. 11. 2015 uvedl, že „žádá
o ustanovení advokáta se schopností komunikovat výhradně mejlovou cestou“.
[10] Stěžovatel je dle názoru Nejvyššího správního soudu schopen bránit svá práva v řízení
o žalobě bez pomoci ustanoveného zástupce. Ve stovkách řízení před správními soudy prokázal,
že má dostatečné povědomí o hmotných i procesních právech, přičemž jen u Nejvyššího správního
soudu vedl již více než 1 300 řízení. Tato řízení byla zahájena na návrh stěžovatele, přičemž
je zřejmé, že stěžovatel je schopen dostatečně bránit svá práva. V řízení před krajským soudem
přitom zákon nestanoví povinné zastoupení advokátem. Krajský soud proto nepochybil, pokud
stěžovateli zástupce pro řízení o žalobě neustanovil.
[11] Nejvyšší správní soud neshledal důvodnost ani dalších tvrzení stěžovatele, ve kterých zcela
obecným způsobem namítal pochybení krajského soudu. Krajský soud totiž v daném případě
postupoval zcela v souladu s právními předpisy.
[12] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. zamítl.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 věta první ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci
úspěch neměl. Nejvyšší správní soud rozhodl, že stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení,
protože v něm úspěch neměl.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. března 2016
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu