ECLI:CZ:NSS:2016:6.AS.18.2016:46
sp. zn. 6 As 18/2016 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany
Brothánkové, soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Petra Průchy v právní
věci žalobkyně: Železárny-Annahütte, spol. s r. o., IČ 00546542, se sídlem v Prostějově,
Dolní 3137/100, zastoupená Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště 55,
proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a,
týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. prosince 2015
č. j. 65 A 83/2015-11.
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. prosince 2015
č. j. 65 A 83/2015-11 se ruší .
II. Žaloba se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyni se vrací zaplacené soudní poplatky za řízení o kasační stížnosti
a za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v celkové výši
6 000 Kč. Uvedená částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Dne 17. března 2015 uzavřel Magistrát města Prostějova, na straně jedné, a PharmDr. L.
J., na straně druhé, veřejnoprávní smlouvu nahrazující územní a stavební povolení pro stavbu
„Přístavba polikliniky Karlov“ v Prostějově. Dne 24. července 2015 obdržel žalovaný podnět
žalobkyně na přezkum veřejnoprávní smlouvy podle §78a odst. 9 a §116 odst. 7 zákona
č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších
předpisů. Žalobkyně tvrdila, že ne dala s touto veřejnoprávní smlouvou souhlas, ačkoli by byla
účastníkem územního řízení. Žalovaný zahájil podle ustanovení §95 odst. 1 správního řádu
přezkumné řízení, v němž posuzoval, zda nebyla veřejnoprávní smlouva uzavřena v rozporu
s právními předpisy, nicméně dospěl k závěru, že tomu tak není. Proto přezkumné řízení zastavil
rozhodnutím ze dne 30. září 2015 č. j. KUOK 87100/2015 vydaným podle §97 odst. 1 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Žalobkyně se u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále též „krajský
soud“) domáhala žalobou ze dne 1. prosince 2015 určení, že citované rozhodnutí žalovaného
je nezákonným zásahem, a žádala, aby krajský soud žalovanému přikázal pokračovat v řízení
o přezkumu veřejnoprávní smlouvy. Krajský soud usnesením ze dne 9. prosince 2015
č. j. 65 A 83/2015-11 žalobu odmítl jako nepřípustnou. Podle krajského soudu nebylo v daném
případě vůbec namístě zahajovat přezkumné řízení, jelikož osoba, jejíž souhlas veřejnoprávní
smlouvou nebyl vyžádán, ačkoliv vyžádán být měl, může jako prostředek ochrany svých práv
využít žádost o vydání rozhodnutí deklarujícího podle §142 odst. 1 správního řádu,
že veřejnoprávní smlouva nenabyla účinnosti (krajský soud zde odkázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. srpna 2014 č. j. 7 As 100/2014-52). Tím, že žalobkyně tuto možnost
nevyužila, byla naplněna hypotéza §85 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož je žaloba na ochranu před nezákonným
zásahem nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky.
II. Kasační stížnost a řízení o ní
[3] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti usnesení krajského soudu kasační
stížnost. V ní namítala, že krajský soud přehlédl, že jím označený prostředek nápravy (žádost
o vyslovení neúčinnosti veřejnoprávní smlouvy podle §142 odst. 1 správního řádu) stěžovatelka
ve skutečnosti využila. Přitom stěžovatelka tuto skutečnost uvedla na dvou místech své žaloby.
Stěžovatelka v kasační stížnosti dále doplnila, že Magistrát města Prostějova její žádost o deklaraci
neúčinnosti veřejnoprávní smlouvy zamítl rozhodnutím ze dne 30. října 2015, stěžovatelka
se proti němu dne 2. prosince 2015 odvolala a do dne podání kasační stížnosti nebylo
o jejím odvolání rozhodnuto. S kasační stížností byl spojen návrh na přiznání odkladného účinku.
[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil po stanovené lhůtě, přičemž jeho obsáhlé podání
sestávalo převážně z popisu skutkového stavu a vysvětlení, proč neshledal důvod ke zrušení
napadené veřejnoprávní smlouvy pro rozpor s právními předpisy v přezkumném řízení.
K důvodům kasační stížnosti se žalovaný, resp. k důvodům odmítnutí žaloby krajským soudem,
nevyjádřil. Nejvyšší správní soud zaslal vyjádření žalovaného žalobkyni na vědomí.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky řízení jsou splněny, a kasační stížnost
vyhodnotil jako přípustnou. Důvody stížnosti, jak je stěžovatel obsahově vymezil, se opírají
o §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Platí totiž, že „je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí
pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 21. dubna 2005 č. j. 3 Azs 33/2004-98; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[6] Nejvyšší správní soud poté kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná.
[7] V §85 s. ř. s. se uvádí: „Žaloba je nepřípustná, lze -li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými
právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný.“
[8] Stěžovatelce je nutno přisvědčit v tom, že krajský soud vycházel ve svém usnesení
z nesprávných skutkových zjištění, když pominul tvrzení žalobkyně, že využila postup
podle §142 správního řádu, neboť požádala Magistrát města Prostějova, aby deklaroval,
že veřejnoprávní smlouva je neúčinná. Přitom krajský soud formuloval své usnesení tak,
jako by skutečnost, že stěžovatelka daný postup nevyužila, byla pro jeho rozhodnutí o odmítnutí
žaloby klíčová a jako by v opačném případě (tedy pokud by žádost podle §142 správního řádu
podala), mohla být potenciálně se svou žalobou proti nezákonnému zásahu úspěšná.
Z těchto důvodů musel Nejvyšší správní soud přistoupit ke zrušení usnesení krajského soudu.
[9] Nejvyšší správní soud nicméně dospěl k závěru, že v řízení před krajským soudem byly
dány důvody pro odmítnutí žaloby, byť poněkud odlišné, než jak je prezentoval krajský soud.
Podání žádosti o vydání rozhodnutí podle §142 správního řádu totiž ve skutečnosti není
podmínkou pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem. Fakt, že takovýto
prostředek nápravy existuje, žalobu na nezákonný zásah zcela vylučuje, a to bez ohledu na to,
zda jej stěžovatelka v konkrétním případě využila či nikoliv. Proti rozhodnutí deklarujícímu,
že veřejnoprávní smlouva je, příp. není účinná, je totiž přípustné odvolání, a následně lze podat
proti takovému rozhodnutí správní žalobu v režimu §65 a násl. s. ř. s. Žaloba proti rozhodnutí
má přitom přednost před žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu – ochranu
před nezákonným zásahem poskytují soudy pouze tam, kde jiný prostředek nápravy právní řád
nenabízí (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. srpna 2005,
č. j. 2 Aps 3/2004-42, č. 720/2005 Sb. NSS, a obdobně ve vztahu k žalobě na nečinnost
správního orgánu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. července 2011,
č. j. 1 Aps 1/2011-101). Tyto závěry jsou aplikovatelné i na právní úpravu veřejnoprávních smluv,
kde je prostředkem nápravy právě zahájení správního řízení podle §142 správního řádu
a následující procesní kroky, jak byly výše popsány (srov. k tomu již krajským soudem citovaný
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. srpna 2014, č. j. 7 As 100/2014-52).
[10] Z výše popsaných důvodů vyhodnotil Nejvyšší správní soud kasační stížnost
proti usnesení krajského soudu v souladu s §110 odst. 1 věta první s. ř. s. jako důvodnou
a usnesení krajského soudu zrušil. Protože však již v řízení před krajským soudem byly důvody
pro odmítnutí návrhu, rozhodl Nejvyšší správní soud podle téhož ustanovení současně
se zrušením rozhodnutí krajského soudu o tom, že žaloba se odmítá (§110 odst. 1 s. ř. s.,
část první věty za středníkem).
IV. Náklady řízení
[11] Nejvyšší správní soud současně s odmítnutím návrhu musel rozhodnout i o nákladech
řízení, včetně nákladů toho řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu.
V případě odmítnutí žaloby nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). O vrácení zaplacených soudních poplatků
za kasační stížnost a za návrh na přiznání odkladného účinku rozhodl Nejvyšší správní soud
na základě §10 odst. 3 a 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů. Soud podle citovaných ustanovení vrátí zaplacený soudní poplatek, pokud byl návrh
na zahájení řízení odmítnut před prvním jednáním, resp. před vydáním rozhodnutí o věci samé
v řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání (pro aplikaci citovaného ustanovení na danou situaci
lze přiměřeně odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. března 2015
č. j. 6 Afs 3/2015-29). Lhůta pro vrácení soudního poplatku je stanovena v §10a odst. 1 zákona
č. 549/1991 Sb.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. března 2016
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu