ECLI:CZ:NSS:2016:7.AS.63.2016:47
sp. zn. 7 As 63/2016 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: K. Ž.,
zastoupený JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České
Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 15. 3. 2016, č. j. 10 A 150/2015 – 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 15. 6. 2015, č. j. KUJCK 43944/2014/ODSH/alst, Krajský úřad
Jihočeského kraje (dále jen „žalovaný“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu
města České Budějovice ze dne 9. 7. 2014, č. j. MAU/34336/2013 Zr., jímž byly zamítnuty
žalobcovy námitky proti provedení záznamu bodů v registru řidičů, přičemž provedený záznam
12 bodů byl tímto rozhodnutím potvrzen.
II.
[2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Českých
Budějovicích, který ji zamítl rozsudkem ze dne 15. 3. 2016, č. j. 10 A 150/2015 – 35.
[3] V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že neshledal důvodnou námitku žalobce,
podle níž se žalovaný dostatečně nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů
do registru řidičů, jejich kvalitou a zákonem požadovanými náležitostmi. Správní orgány obou
stupňů se řádným a dostatečným způsobem zabývaly způsobilostí jednotlivých rozhodnutí být
podkladem pro záznam v registru řidičů. Za tímto účelem si správní orgány vyžádaly kromě
oznámení policie, na jehož základě je prováděno hodnocení dosažených bodů, též pokutové
bloky, prokazující, že přestupky žalobce byly projednány v blokovém řízení. Tyto pokutové bloky
potom zvlášť vyhodnotily co do jejich způsobilosti být zákonem stanoveným podkladem
pro záznam do registru řidičů a rovněž co do počtu zaznamenaných bodů. Správní orgány
pak postavily najisto, že údaje uvedené v oznámení policie o uložení pokuty v blokovém řízení
za přestupek odpovídají skutečnostem uvedeným v pravomocných rozhodnutích ve formě
pokutových bloků, na jejichž podkladě byly body zaznamenány. Správní orgány ověřily,
že všechny skutky byly se žalobcem projednány v blokovém řízení, že ve všech případech bylo
řízení pravomocně ukončeno řádně a úplně vyplněným pokutovým blokem a že žalobce ve všech
případech pokutu za přestupkové jednání uhradil, pokutové bloky převzal a vše stvrdil svým
podpisem.
[4] Krajský soud dále uvedl, že rovněž nelze shledat důvodnou námitku žalobce ohledně
nečitelnosti či nesrozumitelnosti údajů na pokutových blocích pro jejich zkratkovitost či strohost.
V řízení o námitkách proti záznamu do registru řidičů žalobce nemůže rozporovat údaje o skutku
a právní kvalifikaci tohoto skutku. Pokud žalobce měl pochybnost o údajích na pokutových
blocích týkajících se jednání, které mu bylo kladeno za vinu, případně místa a času, kdy k tomuto
jednání došlo, pak neměl souhlasit s projednáním přestupků v blokovém řízení a měl trvat
na jejich prošetření ve standardním správním řízení.
[5] Podle názoru krajského soudu všechna rozhodnutí vydaná v blokových řízeních
se žalobcem představují podklad způsobilý pro zápis bodů do registru řidiče. Všechny tyto
podklady obsahují zákonem stanovené náležitosti a je z nich zcela zřejmé, kdy, na jakém místě
a jakým jednáním se žalobce přestupku dopustil. Všechny bloky jsou vyplněny čitelně
a srozumitelně, osoba přestupce je přesně identifikována, spáchaná přestupková jednání jsou
popsána stručným, zároveň však jednoznačným a individualizovaným způsobem, a to jak
uvedením skutkových okolností, tak odkazem na související zákonné ustanovení.
III.
[6] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
[7] Stěžovatel uvedl, že pokutové bloky, ze kterých správní orgány vycházely, jsou
nezpůsobilé pro záznam bodů v registru řidičů. I přes specifika blokového řízení lze rozhodnutí
vydat pouze v souladu se všemi zákonem kladenými požadavky. Z rozhodnutí by měly být patrny
údaje o osobě přestupce, místu spáchání přestupku a době spáchání, mělo by být zcela jasné,
čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil.
Je naprosto nesprávný argument, že přestupce dal svým podpisem souhlas s tímto druhem
projednání a se správností takového rozhodnutí. Není možné, aby za správnost rozhodnutí
vydaného správním orgánem odpovídal přestupce, a není možné po přestupci vyžadovat
ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou
nesprávnost upozornit a žádat její nápravu.
[8] Stěžovatel se nedomáhá přezkumu skutku samotného nebo jeho právní kvalifikace,
ale posouzení, zda podkladem pro záznam bodů bylo pravomocné rozhodnutí mající zákonné
náležitosti. Pokud na vyplněném pokutovém bloku chybějí jeho zákonem vyžadované obsahové
náležitosti v podobě náležitého skutkového popisu přestupkového jednání, pak takový pokutový
blok nemůže splňovat zákonem stanovené náležitosti, uložená pokuta je nepřezkoumatelná
a nemůže představovat podklad pro záznam bodů v registru řidičů. Z vyplněných pokutových
bloků totiž není zřejmé, co mělo být s přestupcem projednáváno, neboť chybí vymezení místa
spáchání přestupku, nejvyšší povolené rychlosti v místě měření a naměřené rychlosti. Chybějící
konkretizace a individualizace v předmětné věci je jednoznačně patrna v případě pokutových
bloků ze dne 12. 12. 2012 č. D1556066, ze dne 19. 6. 2013 č. D0560919, ze dne 28. 11. 2012
č. E5038879 a ze dne 11. 7. 2013 č. D0921428.
[9] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[10] Žalovaný uvedl ve vyjádření ke kasační stížnosti, že plně odkazuje na své vyjádření
k žalobě, neboť argumentace stěžovatele je obsahově téměř shodná (v meritu věci) se žalobními
body. Žalovaný se přitom plně ztotožnil s právním posouzením věci, které učinil krajský soud
v napadeném rozsudku. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
V.
[11] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů je upraveno
v zákoně č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“).
Řidiči motorového vozidla, kterému byla příslušným orgánem uložena sankce za přestupek
zařazený v systému bodového hodnocení (příloha k zákonu o silničním provozu), příslušný
obecní úřad obce s rozšířenou působností v registru řidičů zaznamená stanovený počet bodů
(§123b odst. 1 zákona o silničním provozu) ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém
řízení. Po dosažení celkového počtu 12 bodů řidič pozbývá řidičské oprávnění a následně
je povinen odevzdat řidičský průkaz (§123c zákona o silničním provozu). Podle §123f zákona
o silničním provozu „(1) Nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti
provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění
záznamu. (2) Shledá-li obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky oprávněné, nejpozději do 10 pracovních
dnů ode dne, kdy mu byly námitky doručeny, provede opravu záznamu o dosaženém počtu stanovených bodů
v registru řidičů a neprodleně písemně vyrozumí o provedené opravě záznamu řidiče. (3) Shledá-li příslušný obecní
úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený
záznam potvrdí.“
[14] Ustálená judikatura správních soudů, z níž je třeba v nyní projednávané věci vycházet,
důsledně rozlišuje na jedné straně řízení o jednotlivých přestupcích (v podobě blokového
či standardního řízení o přestupku) podle zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o přestupcích“), oproti řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů
podle zákona o silničním provozu. Předměty těchto řízení jsou totiž odlišné. Příslušný obecní
úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů
v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam
(tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu §123b odst. 1
a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto
podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou
k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost
a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto
akty je třeba nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné, a to až do okamžiku,
než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné
a zruší je (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 – 44).
[15] V rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010 - 76 (publ. pod č. 2145/2010 Sb. NSS),
Nejvyšší správní soud na tyto závěry navázal a zabýval se povahou a důkazní relevancí oznámení
o uložení pokuty za přestupek. Nejvyšší správní soud konstatoval, že pokud účastník v řízení
o námitkách proti provedení záznamu bodů do registru řidičů zpochybňuje skutečnosti obsažené
v oznámení policie o uložení pokuty za přestupek, na základě kterého je prováděno hodnocení
dosaženého počtu bodů, a následný záznam (např. pochybnosti o tom, zda byl s účastníkem
skutečně projednán přestupek v blokovém řízení, resp. že se daného jednání vůbec nedopustil
atp.), je třeba, aby správní orgán v uvedeném případě vyžádal další důkazy, např. v podobě
příslušných částí pokutového bloku, které by prokázaly, že přestupek byl s účastníkem
v blokovém řízení skutečně projednán, a tedy že existuje právní podklad pro provedení záznamu
v registru řidičů.
[16] V nyní posuzované věci správní orgány postupovaly v souladu s uvedenou judikaturou
a vyžádaly pravomocný právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů v podobě
kopií pokutových bloků. Správní orgány proto postavily najisto, že údaje uvedené v oznámeních
policie o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek odpovídají skutečnostem uvedeným
v pravomocných rozhodnutích ve formě pokutových bloků, na jejichž podkladě byly body
zaznamenány. Správní orgány ověřily, že skutky byly se stěžovatelem projednány v blokovém
řízení, že ve všech případech bylo řízení pravomocně ukončeno řádně a úplně vyplněným
pokutovým blokem a že stěžovatel ve všech případech pokutu za přestupkové jednání uhradil,
pokutové bloky převzal a vše stvrdil svým podpisem. Oznámení o uložení pokuty v blokovém
řízení obsahovala popis přestupků podle §125 odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu
v důsledku porušení povinnosti podle §6 odst. 1 písm. a) téhož zákona, resp. popis přestupků
podle §125c odst. 1 písm. f) bod 3 a 4 zákona o silničním provozu v důsledku porušení
povinnosti podle §18 odst. 4 téhož zákona. Tytéž údaje obsahovaly rovněž stěžovatelem
podepsané pokutové bloky.
[17] Povinné obsahové náležitosti pokutových bloků jsou vymezeny v §85 odst. 4 věta druhá
zákona o přestupcích, podle kterého se na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký
přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Blokové řízení je řízením zjednodušeným,
ve kterém do značné míry splývá řízení s jeho výsledkem - uložením pokuty. Pokutový blok
je svou povahou správním aktem, který závazně deklaruje, že určitá osoba se dopustila
konkrétního, individuálně popsaného, jednání, jež naplnilo znaky přestupku, a konstituuje jeho
povinnost zaplatit pokutu. Obsahové náležitosti pokutového bloku proto vyplývají zejména
z povahy blokového řízení, jak je upravuje zákon o přestupcích, zejména v ust. §84 a §85. Tomu
odpovídá i závěr obsažený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2011,
sp. zn. 21 Cdo 776/2000, na který odkazoval krajský soud, a podle kterého „rozhodnutí vydané
v blokovém řízení (pokuta uložená v blokovém řízení) musí, aby se jednalo o vykonatelné správní rozhodnutí
(rozhodnutí orgánu státní správy nebo samosprávy), obsahovat náležitosti, které jsou uvedeny v ustanovení §85
odst. 4 větě druhé zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (ve znění pozdějších předpisů), a další údaje,
jak vyplývají z použití bloku k ukládání pokut, vydaného podle ustanovení §85 odst. 1 tohoto zákona.
Nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, musí rozhodnutí v blokovém řízení (blok na pokutu
na místě nezaplacenou) obsahovat též poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích
nezaplacení pokuty (§85 odst. 3 tohoto zákona).“
[18] K této otázce se rovněž vyjádřil i Nejvyšší správní soud, a to v rozsudku ze dne
4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 – 20 (publ. pod č. 2145/2010 Sb. NSS), kde uvedl, že „(n)e vždy
je totiž následkem formálních či obsahových nedostatků pokutového bloku jeho nezpůsobilost být podkladem
pro zápis bodů do registru. V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít
dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za způsobilý
být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze např. považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce
(viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011 – 40). Okamžik
podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém
řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas
se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení. Jednoznačně tak potvrzuje naplnění
podmínek blokového řízení stanovených v ust. §84 zákona o přestupcích (viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 - 81, www.nssoud.cz). Naopak na způsobilost pokutového
bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce
nebo služebního čísla oprávněné osoby.“
[19] Námitkami, ve kterých přestupce upozorňuje na formální nedostatky pokutových bloků,
se přísluší správním orgánům zabývat pouze do té míry, v jaké jsou namítané nedostatky schopny
zpochybnit způsobilost jednotlivých podkladů pro záznam. Řízení o námitkách proti záznamu
bodového hodnocení v registru řidičů nepředstavuje opravný prostředek proti rozhodnutí
o přestupku, ať již v podobě rozhodnutí ve správním řízení nebo v řízení blokovém, ani takový
opravný prostředek nenahrazuje. K tomu lze odkázat na závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší
správní soud v rozsudku ze dne 30. 5. 2011, č. j. 2 As 19/2011 – 87: „Řízení o námitkách sice není
řízením o přestupku samotném a správní orgán by se jistě nemohl zabývat vadami postupu či rozhodnutí
o přestupku, ovšem musí vážit námitku, že tato pokuta mu nikdy nebyla uložena. Úspěch takového tvrzení totiž
vylučuje záznam bodů.“ To znamená, že namítaná pochybení musí být natolik závažná, že oznámení
či rozhodnutí podle §123b zákona o silničním provozu nelze jako podklad pro zápis vůbec
použít, např. z důvodu jeho nesrozumitelnosti, či dokonce nicotnosti. K dané problematice lze
poukázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2010, č. j. 1 As 16/2010 - 105,
podle něhož „(r)ozhodnutí o přestupku, jehož výrok je v návaznosti na další části rozhodnutí nesrozumitelný,
není způsobilým podkladem pro záznam bodů do registru řidičů (§123b a násl. zákona č. 361/2000 Sb.,
o silničním provozu.“
[20] Ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů
do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní,
individualizované jednání vůbec vymezen. Po obsahové stránce však nelze posuzovat pokutový
blok s rigidní přísností. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé
a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta
v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje §85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je,
aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě,
že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li
v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů
to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „porušení rychlosti
v obci R50/73/70“ (blok č. D1556066), „nebyl připoután“ (blok č. D0560919), „rychlost v obci
50/65/62 km/hod.“ (blok č. D0921428) nebo „nepoužití bezpečnost. pásů“ (blok č. E5038879),
jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém
je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil.
V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupků tím, že nebyl za jízdy připoután
bezpečnostním pásem, případně překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci. Dalším údajem
na přestupkových blocích je, že přestupek byl spáchán dne 12. 12. 2013 v 9.26 hod. v Českých
Budějovicích na Pražské tř. (blok č. D1556066); dne 19. 6. 2013 v 10.25 hod. v Českých
Budějovicích, St. Pohůrka, na ul. U Rybníka (blok č. D0560919); dne 11. 7. 2013 v 8.16 hod.
v J. Hradci na ul. Rezkova, I/23, směr BČS AGIP (blok č. D0921428); dne 28. 11. 2012
v 12.15 hod. v Českých Budějovicích na ul. Pražská směr Nemanická (blok č. E5038879). Taková
specifikace splňuje požadavek dostatečné individualizace skutku, neboť z kombinace všech výše
uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu jednání se stěžovatel dopustil a kdy a kde
se to stalo.
[21] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[22] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. května 2016
Mgr. David Hipšr
předseda senátu