ECLI:CZ:NSS:2017:1.AS.338.2017:5
sp. zn. 1 As 338/2017 - 5
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému:
Český rozhlas, se sídlem Vinohradská 12, Praha 2, o žalobě na ochranu proti nečinnosti
žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8.
9. 2017, č. j. 9 A 312/2014 – 47,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se žalobou u Městského soudu v Praze domáhal ochrany
proti nečinnosti žalovaného ve věci žádosti o poskytnutí informace z ledna 2014. Městský soud
zaslal stěžovateli dne 14. 8. 2014 výzvu k zaplacení soudního poplatku, na níž stěžovatel reagoval
podáním žádosti o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 18. 7. 2017, č. j.
9 A 312/2014 – 26, soud žádosti žalobce nevyhověl a následně jej opětovně vyzval k úhradě
soudního poplatku. Vzhledem k tomu že stěžovatel ani v dodatečné lhůtě soudní poplatek
nezaplatil, rozhodl soud v záhlaví specifikovaným usnesením o zastavení řízení. Proti tomuto
usnesení brojí stěžovatel kasační stížností.
[2] Jednou ze zákonem stanovených podmínek řízení před Nejvyšším správním soudem
je povinné zastoupení advokátem. Takové zastoupení se dle §105 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) nevyžaduje tehdy, má-li stěžovatel, jeho
zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
[3] V daném případě stěžovatel nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle
zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Současně se nejedná o případ,
kdy judikatura dovodila, že na povinném zastoupení advokátem není třeba trvat (viz usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19. Proto
je nezbytnou podmínkou, aby byl stěžovatelem v předmětném řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem.
[4] Kasační stížnost proti v záhlaví uvedenému usnesení městského soudu podal sám
stěžovatel, aniž současně předložil plnou moc udělenou jím advokátovi pro zastupování v řízení
o kasační stížnosti, případně požádal soud o jeho ustanovení. Nebyla tak splněna podmínka řízení
podle §105 odst. 2 s. ř. s.
[5] Dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není-li stanoveno jinak, soud usnesením odmítne návrh,
nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo nebyl přes výzvu
odstraněn.
[6] Nejvyšší správní soud k dnešnímu dni eviduje více než 1 400 řízení o kasační stížnosti,
v nichž jako účastník řízení figuruje stěžovatel. Za této situace a s přihlédnutím k tomu,
že stěžovatel již byl v minulosti mnohokrát formálně upozorněn (např. v usneseních Nejvyššího
správního soudu ze dne 20. 4. 2016, č. j. 6 As 74/2016 - 6, ze dne 16. 7. 2012,
č. j. 8 As 79/2012 – 7, nebo ze dne 18. 6. 2012, č. j. 8 As 71/2012 - 7) na to, že se lze na Nejvyšší
správní soud obracet při neexistenci vlastního právního vzdělání jen prostřednictvím advokáta,
je nutné předpokládat, že je o této podmínce řízení dostatečně informován. Vyzývat stěžovatele
opětovně ke splnění toho, co mu již je z jiných řízení bezpečně známo, postrádá rozumný smysl
a bylo by pouhým formalismem.
[7] Stěžovateli lze připomenout, že obdobný procesní postup volí v případě jeho opakujících
se podání také Ústavní soud. Ve vztahu k povinnému zastoupení v řízení o ústavní stížnosti
vyslovil, že poučení o této povinnosti není nutno stěžovateli zasílat vždy v každém individuálním
řízení, neboť stěžovatel byl poučen v předchozích identických případech. Pokud lze vycházet
ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé
stěžovatele zpravit o zásadě povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem, setrvání
na požadavku vždy nového a totožného poučování by se jevilo jako formalistické a neefektivní
(srov. např. usnesení ÚS ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. IV. ÚS 329/15, ze dne 24. 2. 2015, sp. zn.
I. ÚS 479/15, ze dne 19. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 3841/14, ze dne 25. 11. 2014, sp. zn.
II. ÚS 3561/14). Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že uvedené závěry lze vztáhnout
i na poučování o povinném zastoupení v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel byl zdejším soudem
poučen o této povinnosti nesčetněkrát, její existence si proto musí být nepochybně vědom.
Pokud přitom poskytnutá poučení nereflektuje, dokládá tím svůj zjevně obstrukční přístup
k soudnímu procesu a zneužívání soudní ochrany.
[8] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle
§46 odst. 1 písm. a), ve spojení s §120 s. ř. s.
[9] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu
s §60 odst. 3 věta první, ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. října 2017
JUDr. Lenka Kaniová
ředsedkyně senátu