ECLI:CZ:NSS:2017:1.AZS.293.2016:38
sp. zn. 1 Azs 293/2016 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Z. B.,
zastoupeného JUDr. Marii Cilínkovou, advokátku se sídlem Bolzanova 1, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, poštovní
schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2014,
č. j. OAM-169/LE-BE02-K01-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2016, č. j. 49 Az 20/2014 – 47,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanovené advokátky JUDr. Marie Cilínkové se u r č u je částkou
4.114 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví specifikovaným rozhodnutím žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobce brojil proti tomuto rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Praze. Namítal,
že žalovaný nepřihlédl k jeho vyjádření z 27. 10. 2014 o situaci v Bosně a Hercegovině, tento svůj
postup přitom řádně nezdůvodnil. Skutkový stav byl zjištěn nedostatečně, žalobci svědčily
důvody pro udělení humanitárního azylu či doplňkové ochrany.
[3] Krajský soud žalobu zamítl. Uvedl, že rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů,
přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu k okamžiku rozhodování soudu (čl. 46 odst. 3
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013, o společných
řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany). Vyjádření žalobce
z 27. 10. 2014 bylo žalovanému doručeno až po vydání napadeného rozhodnutí, proto nebylo
chybou, že k němu nepřihlédl. Neudělení humanitárního azylu přezkoumal soud z hlediska
legality postupu žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že tento postup byl správný. Ani pro
udělení doplňkové ochrany nebyly na straně žalobce dány žádné důvody. K žalobní argumentaci
vysokým věkem a zdravotním stavem soud připomněl, že obecně nižší životní úroveň obyvatel
Bosny a Hercegoviny není azylově relevantním důvodem.
[4] Žalobce (stěžovatel) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítá,
že přezkum důvodů pro udělení humanitárního azylu pouze z hlediska legality postupu
žalovaného nemůže ve světle čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32/EU obstát. Soud měl dle něj
přezkoumat jak skutkovou, tak právní stránku věci. Dále uvedl, že žalovaný v řízení nezjistil
skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Ze zprávy Evropské komise z dubna 2012
vyplývá, že osoby, které se do Bosny a Hercegoviny vracejí z ciziny, čelí těžkým podmínkám
ve vztahu k reintegraci, přístupu k majetku, sociální a zdravotní péči, s čímž se žalovaný ani soud
nijak nevypořádali. Navrátilci do Bosny a Hercegoviny navíc čelí diskriminaci, stěžovatel
má obavy z pronásledování, měla mu být udělena alespoň doplňková ochrana dle §14a zákona
o azylu.
[5] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry krajského soudu. Poukázal
na skutečnost, že stěžovatelova žádost o mezinárodní ochranu byla posouzena z hlediska všech
jejích forem, přičemž ani jednu nebylo důvodné mu udělit. Jestliže stěžovatel žádá o legalizaci
pobytu na území České republiky, bude se muset podrobit režimu jiného zákona, než je zákon
o azylu.
[6] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost je přípustná. Poté, jelikož se jedná
o věc mezinárodní ochrany, se v souladu s ustanovením §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda
podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu
tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.
[7] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[8] Dle stěžovatele je kasační stížnost přijatelná, neboť v předcházejícím řízení došlo
k zásadním pochybením, která mohla mít dopad do jeho hmotněprávního postavení.
[9] Předně soud poznamenává, že je nedůvodná námitka stěžovatele, dle níž měl krajský soud
jeho žalobu posoudit v souladu s čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32/EU podle skutkového
a právního stavu ke dni rozhodování soudu. Taková situace nastane až u žádostí o mezinárodní
ochranu, které byly podány po 20. 7. 2015, kdy vypršela lhůta pro transpozici této
směrnice (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2015,
č. j. 5 Azs 100/2014 - 63). Do tohoto data platila právní úprava, dle které soud v souladu
s §75 odst. 1 s. ř. s. vychází při přezkumu rozhodnutí správního orgánu ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Stěžovatel podal žádost
o mezinárodní ochranu 18. 8. 2014, soud byl proto vázán §75 odst. 1 s. ř. s.
[10] Názor krajského soudu, uvedený na straně 6 jeho rozsudku, že je třeba v souladu
se směrnicí vycházet ze skutkového a právního stavu k okamžiku jeho rozhodování, je proto
chybný. Nicméně fakticky krajský soud věc přezkoumal správně, tedy v souladu s §75 s. ř. s.
Jediné vybočení z jeho přezkumné pravomoci představuje argumentace uvedená ve druhém
odstavci na straně 8 rozsudku, kde se zabýval k žalobě přiloženým úryvkem ze zprávy Evropské
komise z roku 2012 o sociálním vlivu migrace ve střední a východní Evropě, na základě kterého
ovšem neshledal jakékoliv důvody pro posouzení věci odlišně od žalovaného. Proto toto dílčí
pochybení soudu nemělo žádný vliv na věcné posouzení věci a nepředstavuje důvod, pro který
by Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přijatelnou.
[11] Rozsudek krajského soudu rovněž odpovídá veškerým požadavkům judikatury
Nejvyššího správního soudu na jeho přezkoumatelnost (srov. např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 – 75). Z rozsudku je zjevné, jak soud ve věci rozhodl, své rozhodnutí opřel
o dostatečně zjištěný skutkový základ. Vycházel ze správního spisu a informací v něm
shromážděných, přičemž ani žalovanému nelze v tomto směru vytknout, že by skutkový základ
věci zjistil nedostatečně.
[12] Institut humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu, zejm. požadavky na správní uvážení
o něm, byl již mnohokrát předmětem řízení před Nejvyšším správním soudem (srov. rozsudky
ze dne 18. 9. 2015, č. j. 2 Azs 194/2015 – 28, ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 – 38
či ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 – 55). Stěžovatelovy námitky ohledně jeho neudělení
nevyvolávají žádné otázky, které by nebyly již judikaturou řešeny. Krajský soud o nich také zcela
v souladu s touto judikaturou rozhodl.
[13] Stejně tak je tomu ohledně stěžovatelových námitek, kterými dovozuje nedostatečné
odůvodnění neudělení doplňkové ochrany dle §14a zákona o azylu způsobené zejména použitím
nedostatečných a neaktuálních informací o zemi původu. Tento typ ochrany mu měl být udělen
z důvodu jeho dlouhodobého pobytu mimo území Bosny a Hercegoviny, jeho věku
a zdravotního stavu a z důvodu, že osoby vracející se do Bosny a Hercegoviny ze zahraničí čelí
diskriminaci a chudobě.
[14] Požadavky kladené na kvalitu informací o zemi původu vymezil Nejvyšší správní soud
v usnesení ze dne ze dne 2. 9. 2010, č. j. 1 Azs 22/2010 - 74. Informace, které si žalovaný
ke svému rozhodování opatřil, tato kritéria naplňují. Vlivem délky pobytu žadatele na území
země, v níž žádá o mezinárodní ochranu, na udělení této ochrany, se poté soud věnoval např.
v rozsudku ze dne 22. 1. 2004, č. j. 4 Azs 47/2003 – 52, či ze dne 13. 1. 2005,
č. j. 3 Azs 119/2004 – 50, krajský soud věc posoudil zcela v intencích této ustálené judikatury.
Ani namítané ekonomické důvody nejsou v souladu s konstantní judikaturou důvodem pro
udělení doplňkové ochrany či humanitárního azylu relevantní (srov. např. rozsudky ze dne
30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 - 43, či ze dne 7. 11. 2013, č. j. 9 Azs 8/2013 - 46).
[15] Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto není důvod pro její přijetí k věcnému
projednání. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou řešeny rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod
pro přistoupení k judikatornímu odklonu. Soud neshledal ani zásadní pochybení krajského soudu,
ať už v podobě nerespektování soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu
práva. Soud proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá
o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[17] Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti jako zástupkyně ustanovena JUDr. Marie
Cilínková, advokátka se sídlem Bolzanova 1, Praha 1. Podle §35 odst. 8 s. ř. s. platí v takovém
případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Podle §7 a §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., s přihlédnutím k §11 odst. 1 písm. b) a d) citované vyhlášky náleží advokátce
odměna za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti) v částce 3.100 Kč, a podle
§13 odst. 3 citované vyhlášky náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč a částka 714 Kč
představující 21% DPH, jíž je advokátka plátkyní. Celková výše odměny činí 4.114 Kč, částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2017
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu