ECLI:CZ:NSS:2017:13.KSS.3.2016:181
sp. zn. 13 Kss 3/2016 - 181
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba
Camrdy, Ph.D., a členů Mgr. Michala Králíka, Ph.D., Mgr. Jana Jursíka, Mgr. Dagmar Jersákové,
JUDr. Ivo Pavlů a doc. JUDr. Jany Reschové, CSc., v právní věci kárné navrhovatelky:
předsedkyně Krajského soudu v Ostravě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava, proti
kárně obviněné: JUDr. E. S., soudkyně Krajského soudu v Ostravě, zast. obhájcem JUDr.
Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Sokolská třída 1331/31, Ostrava, v řízení
o návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 11. 4. 2016, při ústním jednání konaném dne
6. 12. 2017,
takto:
I.
JUDr. E. S., nar. X,
soudkyně Krajského soudu v Ostravě,
se podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb.
u z n á v á v i n n o u, ž e
jako soudkyně Krajského soudu v Ostravě porušením svých povinností vyplývajících z §100
odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. způsobila neodůvodněné průtahy
v následujících obchodně závazkových věcech:
1. sp. zn. 11 Cm 47/2013 v době od 29. 10. 2013 do 6. 6. 2014 a dále od 14. 8. 2014
do 23. 2. 2015,
2. sp. zn. 11 ECm 22/2014 v době od 4. 12. 2014 do 17. 7. 2015,
3. sp. zn. 11 ECm 12/2013 v době od 8. 7. 2013 do 22. 2. 2014,
4. sp. zn. 11 Cm 17/2014 v době od 30. 4. 2014 do 17. 7. 2015,
5. sp. zn. 11 Cm 23/2012 v době od 25. 7. 2013 do 30. 1. 2014,
6. sp. zn. 11 Cm 48/2013 v době od 15. 9. 2014 do 10. 2. 2015,
t e d y
z a v i n ě n ě p o r u š i l a
povinnosti soudce a ohrozila důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů,
t í m s p á c h a l a
kárné provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.
a z a t o se j í u k l á d á
podle §88 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb.
k á r n é o p a t ř e n í d ů t k a.
II.
JUDr. E. S.
se podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb.
z p r o š ť u je k á r n é h o o b v i n ě n í
spočívajícího v tom, že
A. jako soudkyně Krajského soudu v Ostravě postupovala v rozporu s §79 odst. 1 zákona
č. 6/2002 Sb. a svou nedůvodnou nečinností způsobila průtahy v následujících incidenčních
sporech:
1. sp. zn. 31 ICm 659/2014 v době od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté do 26. 1. 2016,
2. sp. zn. 31 ICm 668/2014 v době od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté do 26. 1. 2016,
3. sp. zn. 31 ICm 671/2014 v době od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté od 31. 8. 2015
do 26. 1. 2016,
4. sp. zn. 31 ICm 1061/2014 v době od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015,
5. sp. zn. 31 ICm 1211/2014 v době od 27. 1. 2015 do 31. 8. 2015 a od srpna 2015
do konce února 2016,
6. sp. zn. 31 ICm 1383/2014 v době od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015,
7. sp. zn. 31 ICm 949/2014 v době od 27. 1. 2015 do 9. 9. 2015,
8. sp. zn. 31 ICm 948/2014 v době od 27. 1. 2015 do 12. 5. 2015,
9. sp. zn. 31 ICm 1407/2014 v době od května 2015 do února 2016,
10. sp. zn. 31 ICm 1830/2014 v době od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté od srpna 2015
do 3. 2. 2016,
11. sp. zn. 31 ICm 1893/2014 v době od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté do 25. 1. 2016,
12. sp. zn. 31 ICm 1906/2014 v době od 27. 1. 2015 do září 2015,
13. sp. zn. 31 ICm 154/2014 v době od 27. 1. 2015 do 24. 8. 2015 a poté do 26. 1. 2016,
14. sp. zn. 31 ICm 609/2014 v době od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté od srpna 2015
do 26. 1. 2016,
15. sp. zn. 31 ICm 2550/2014 v době od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté do 15. 2. 2016,
16. sp. zn. 31 ICm 2883/2014 v době od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté od srpna 2015
do 15. 2. 2016,
17. sp. zn. 31 ICm 2961/2014 v době od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté od srpna 2015
do 15. 2. 2016,
18. sp. zn. 31 ICm 3163/2014 v době od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté od srpna 2015
do 15. 2. 2016,
19. sp. zn. 31 ICm 2576/2014 v době od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté od 14. 9. 2015
do konce února 2016,
20. sp. zn. 31 ICm 2665/2014 v době od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté od října 2015
do 15. 2. 2016,
21. sp. zn. 31 ICm 942/2014 v době od 27. 1. 2015 do 26. 11. 2015,
22. sp. zn. 31 ICm 2500/2014 v době od 27. 1. 2015 do 16. 12. 2015,
23. sp. zn. 31 ICm 4602/2014 v době od 27. 1. 2015 do 10. 11. 2015 a poté do 15. 2. 2016,
B. jako soudkyně Krajského soudu v Ostravě postupovala v rozporu s §79 odst. 1 zákona
č. 6/2002 Sb. a svou nedůvodnou nečinností způsobila průtahy v období od 27. 1. 2015
do 18. 1. 2016 v následujících incidenčních sporech:
1. sp. zn. 31 ICm 1606/2014,
2. sp. zn. 31 ICm 1644/2014,
3. sp. zn. 31 ICm 820/2014,
4. sp. zn. 31 ICm 1308/2014,
5. sp. zn. 31 ICm 1309/2014,
6. sp. zn. 31 ICm 1310/2014,
7. sp. zn. 31 ICm 1311/2014,
8. sp. zn. 31 ICm 1537/2014,
9. sp. zn. 31 ICm 1825/2014,
10. sp. zn. 31 ICm 1832/2014,
11. sp. zn. 31 ICm 1833/2014,
12. sp. zn. 31 ICm 1835/2014,
13. sp. zn. 31 ICm 1886/2014,
14. sp. zn. 31 ICm 1964/2014,
15. sp. zn. 31 ICm 114/2014,
16. sp. zn. 31 ICm 117/2014,
17. sp. zn. 31 ICm 120/2014,
18. sp. zn. 31 ICm 137/2014,
19. sp. zn. 31 ICm 138/2014,
20. sp. zn. 31 ICm 139/2014,
21. sp. zn. 31 ICm 140/2014,
22. sp. zn. 31 ICm 141/2014,
23. sp. zn. 31 ICm 465/2014,
24. sp. zn. 31 ICm 562/2014,
25. sp. zn. 31 ICm 2451/2014,
26. sp. zn. 31 ICm 2457/2014,
27. sp. zn. 31 ICm 2516/2014,
28. sp. zn. 31 ICm 2517/2014,
29. sp. zn. 31 ICm 2518/2014,
30. sp. zn. 31 ICm 2380/2014,
31. sp. zn. 31 ICm 2553/2014,
32. sp. zn. 31 ICm 2279/2014,
33. sp. zn. 31 ICm 2359/2014,
34. sp. zn. 31 ICm 2537/2014,
35. sp. zn. 31 ICm 2865/2014,
36. sp. zn. 31 ICm 3093/2014,
37. sp. zn. 31 ICm 3895/2014,
38. sp. zn. 31 ICm 4107/2014,
39. sp. zn. 31 ICm 4108/2014,
40. sp. zn. 31 ICm 2554/2014,
41. sp. zn. 31 ICm 2555/2014,
42. sp. zn. 31 ICm 2766/2014,
43. sp. zn. 31 ICm 2785/2014,
C. jako soudkyně Krajského soudu v Ostravě postupovala v rozporu s §100 odst. 1 o. s. ř.,
když prováděla úkony, které nesměřovaly k vyřízení věci, v následujících věcech:
1. sp. zn. 11 Cm 106/2008,
2. sp. zn. 11 Cm 89/2012,
3. sp. zn. 11 Cm 49/2010,
4. sp. zn. 11 Cm 49/2013,
5. sp. zn. 11 Cm 35/2009,
6. sp. zn. 11 Cm 63/2012,
7. sp. zn. 11 Cm 90/2012,
8. sp. zn. 11 Cm 101/2013,
protože uvedené skutky nejsou kárným proviněním, vyjma skutků uvedených pod body
A.7 až A.9, které se n e s t a l y, a skutků uvedených pod body C.1 až C.8, u nichž
n e b y l o p r o k á z á n o, že se staly.
Odůvodnění:
I.
Obsah návrhu
Kárná navrhovatelka podala u kárného soudu návrh na zahájení kárného řízení, přičemž kárné
provinění spatřovala v tom, že kárně obviněná svou nedůvodnou nečinností zavinila průtahy
při vyřizování 4 věcí náležejících do oddělení 11 Cm a 2 věcí oddělení 11 ECm (bod I. kárného
návrhu), 66 věcí oddělení 31 ICm, které byly kárně obviněné přiděleny k vyřízení opatřením
předsedkyně krajského soudu ze dne 27. 1. 2015 na základě §160 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb.,
o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v tehdejším znění (dále jen „insolvenční
zákon“), (bod II. a III. kárného návrhu), a dále způsobila průtahy v 8 věcech oddělení 11 Cm,
v nichž prováděla úkony, jež nesměřovaly k vyřízení věci (bod IV. kárného návrhu). JUDr. S. tím
dle kárné navrhovatelky porušila povinnost postupovat po zahájení řízení i bez dalších návrhů
tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta, stanovenou v §100 odst. 1 zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, v relevantním znění (dále jen „o. s. ř.“), a dále porušila
povinnost rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů stanovenou v §79 odst. 1 zákona č.
6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších
zákonů (zákon o soudech a soudcích), v relevantním znění (dále jen „zákon o soudech a
soudcích“). Kárně obviněná tedy dle kárné navrhovatelky zaviněně porušila povinnost vykonávat
svědomitě funkci soudce uloženou v §80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, čímž se dopustila
kárného provinění podle §87 téhož zákona.
Kárná navrhovatelka dále uvedla, že dne 21. 1. 2016 byla uzavřena další prověrka věcí
vyřizovaných soudkyní JUDr. E. S., při níž bylo zjištěno, že ke dni 31. 12. 2015 bylo v oddělení
11 Cm zařazeno celkem 121 nevyřízených věcí, u 81 věcí bylo řízení přerušeno v důsledku
prohlášení konkursu a 10 věcí bylo přerušeno z jiného důvodu. Počet „živých“ věcí proto činil k
31. 12. 2015 toliko 30 věcí. V roce 2015 byl soudkyni téměř zastaven nápad, v agendě Cm
napadlo pouze 9 věcí, kárně obviněná soudkyně vyřídila 54 věcí, tj. 4,5 věcí měsíčně.
V oddělení 11 ECm bylo k 31. 12. 2015 nevyřízeno 23 věcí, z čehož v 8 věcech bylo řízení
přerušeno v důsledku konkursu a 6 věcí bylo přerušeno z jiného důvodu, stav „živých“ věcí činil 9,
napadly 4 věci. V roce 2015 rozhodla JUDr. S. v agendě ECm celkem 29 věcí, z toho vydala 6
rozsudků, ostatní věci byly vyřízeny jiným způsobem.
Dne 27. 1. 2015 bylo soudkyni přikázáno k vyřízení celkem 72 incidenčních sporů, z toho zůstalo
k 31. 12. 2015 nevyřízeno 64 věcí, v roce 2015 tedy JUDr. S. skončila 8 věcí (vždy byla řízení byla
zastavena).
Kárně obviněná je dle kárné navrhovatelky po dlouhá léta nejproblematičtější soudkyní
Krajského soudu v Ostravě a od prosince 2011 pracuje „pod kuratelou“. Prověrkou oddělení
11 Cm provedenou ke dni 31. 10. 2011 bylo totiž zjištěno, že soudkyně úmyslně nevyužívá
jednací dny, čímž dochází k neúměrně dlouhým prodlevám mezi jednotlivými nařízenými
jednáními. Jednání byla odročována nejméně na 5 - 7 měsíců dopředu, což neodpovídalo počtu
nevyřízených věcí. Dále bylo zjištěno, že soudkyně není schopna vyřizovat svěřenou agendu;
kontrolované spisy se vyznačovaly procesní bezradností, bezúčelným odročováním věcí „za účelem
dalšího dokazování “, soudkyně neměla představu, jakým způsobem by se měla konkrétní věc řešit.
Bylo zřejmé, že soudkyně úmyslně činila vše pro oddálení rozhodnutí ve věci. Od té doby
(tj. déle než 4 roky) JUDr. S. pracuje pod trvalým dozorem místopředsedy krajského soudu.
Především jsou jí přidělovány jednací dny jen na nejbližší dva kalendářní měsíce, kárně obviněná
soudkyně je soustavně kontrolována co do kvality a rychlosti vyřizovaných věcí; situace se ovšem
bohužel nezměnila. JUDr. S. sice nařizuje jednání v určených lhůtách 2 měsíců, dle kárné
navrhovatelky ovšem nadále vykazuje bezradnost při vyřizování věcí, nařízená jednání jsou zcela
bezobsažná, jsou bezdůvodně opakovaně odročována. Ve spisech jsou provedeny až desítky
úkonů, avšak počet skončených věcí je minimální. Zejména u složitých sporů je neschopnost
soudkyně zřejmá; u celé řady těchto věcí nelze v dohledné době vůbec očekávat vydání
rozhodnutí. Pokud kárně obviněná soudkyně přece jen vynese rozsudek (nepodaří-li se jí skončit
věc jiným způsobem), stane se tak zpravidla po mnoha letech a mnoha jednáních. V případě
podání odvolání jsou rozhodnutí JUDr. S. rušena a věci vraceny soudu I. stupně k dalšímu řízení;
není výjimkou, že rozhodnutí bývají Vrchním soudem v Olomouci rušena pro
nepřezkoumatelnost. Soudkyně nerespektuje závazné právní názory odvolacího soudu, proto její
věci bývají rušeny opakovaně, čímž se řízení významně protahují a prodražují.
Z kontrolovaných spisů je dle kárné navrhovatelky dále zřejmé, že pokud jsou ve spisech
prováděny plynulé či smysluplné úkony, jde o práci soudní tajemnice nebo vyšší soudní úřednice,
po předložení věci soudkyni nastávají průtahy v řízení. Tyto průtahy tkví jednak v bezdůvodně
dlouhých prodlevách mezi jednotlivými úkony soudkyně, případně prodlevy mezi úkony nejsou,
avšak jde o samoúčelné úkony nesměřující k vyřízení věci. Tím se výrazně zvyšují náklady sporů,
protože u mnoha věcí jsou předmětem řízení vysoké finanční částky. Jakákoli opatření ze strany
Krajského soudu v Ostravě se ukázala být nedostatečná, zlepšení práce JUDr. S. v žádném
případě nelze očekávat, jde o dlouholetý stav a soudkyni, která dovršila důchodový věk.
Závěrem kárná navrhovatelka podotkla, že kárně obviněná soudkyně měla ke dni 31. 12. 2015
k vyřízení svěřeny celkem 103 „živé“ věci, z toho 80 věcí je předmětem kárného návrhu. Způsob
vyřizování věcí kárně obviněnou soudkyní se nemění, JUDr. S. již léta postupuje stále stejně, jak
je ostatně zřejmé z prověrky provedené na konci roku 2011. S výsledky práce kárně obviněné
soudkyně vyjadřuje dlouhodobě nespokojenost Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací,
Česká republika dokonce musela v několika případech řešených JUDr. S. zaplatit náhradu
(celkem šlo o částku vyšší než 300 000 Kč) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za
škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a
o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád),
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“).
Kárná navrhovatelka je proto z uvedených důvodů přesvědčena, že kárné opatření ve formě
snížení platu nemůže přinést nápravu kritizovaného stavu věcí, a proto navrhla, aby kárně
obviněná soudkyně byla dle §88 odst. 1 písm. d) zákona o soudech a soudcích odvolána z funkce
soudce.
II.
Vyjádření kárně obviněné soudkyně
Kárně obviněná ve svém vyjádření prostřednictvím svého obhájce předně uvedla, že nesouhlasí
s řadou tvrzení uvedených v citovaném návrhu, neboť je považuje za zavádějící a záměrně
zkreslené. Kárně obviněná je přesvědčena o tom, že návrh na zahájení kárného řízení je velkou
měrou vykonstruován z toho důvodu, že se kárně obviněnou nepodařilo přesvědčit
k dobrovolnému odchodu do důchodu, k čemuž ji kárná navrhovatelka vyzývala s tím,
že v opačném případě s ní bude zahájeno kárné řízení. Kárně obviněná má tak za to, že kárné
řízení je uměle vyvoláno jakožto nástroj k jejímu „odstavení “ z funkce a že obvinění v něm
uvedená jsou tak mnohdy „dokreslena“ za tímto účelem.
Kárně obviněná podotkla, že působí v justici přibližně 25 let a za celou tu dobu na ni nebyla
ze strany účastníků soudního řízení podána jediná důvodná stížnost, ani se nikdy nedostala
do problémů podobného rázu. Kárně obviněná se tedy ohradila proti tvrzení, že je údajně
„nejproblematičtější “ soudkyní Krajského soudu v Ostravě a že se její rozhodovací praxe vyznačuje
bezradností spočívající v neschopnosti rozhodnout jednotlivé případy rozsudkem. Kárně
obviněná zdůraznila, že se obchodně závazkovým sporům věnuje v rámci svého působení
v justici od roku 1991 a cítí se být odborníkem v této oblasti. Vytýkané průtahy v řízeních
dle kárně obviněné pramení z nedostatečného pochopení této problematiky, neboť
obchodněprávní spory bývají mnohdy výrazně komplikované, vyžadující provedení velkého
množství důkazů, včetně předvolání řady svědků, a nelze je tak rozhodnout v rámci jednoho
či dvou jednání. Na jednotlivé případy tak nelze pohlížet z hlediska rychlosti jejich vyřízení, které
hovoří o kvantitě, nikoliv o kvalitě a legitimitě rozhodnutí v jednotlivých věcech. V této
souvislosti kárně obviněná dále dodala, že rychlostí sporů a počtem vyřízených věcí se nikterak
neodlišuje od zbylých soudců působících na obchodním úseku.
Za celou dobu působení ve funkci kárně obviněná obdržela pouze jednu výtku, která jí byla
udělena v roce 2011 tehdejším předsedou Krajského soudu v Ostravě JUDr. J. D. Kárně
obviněné bylo vytčeno, že nevyužívá dostatečně kapacity přidělených jednacích dnů, a konkrétně
pak jí byly vytýkány průtahy ve třech věcech. Kárně obviněná tuto výtku považovala za
nedůvodnou, neboť do této doby s ní nikdy nebyly nedostatky v její práci jakkoliv řešeny
a informace o provedené prověrce získala až na vyžádání v sekretariátu předsedy soudu. Po této
výtce tak učinila kárně obviněná podrobný rozbor všech kontrolovaných věcí, kde se rozsáhle
vyjádřila k vytýkaným bodům, a tento rozbor písemně zaslala JUDr. D. Tento rozbor však zůstal
dosud bez jakékoliv reakce ze strany vedení soudu, kdy s kárně obviněnou nebyla situace nikdy
ani poté jakkoliv řešena. Kárně obviněná proto vyjádřila překvapení nad informací, že od roku
2011 pracuje tzv. pod kuratelou, neboť jí není znám rozsah ani způsob výkonu tohoto dohledu.
Pokud však skutečně kárně obviněná pracovala pod kuratelou, je s podivem, že kárná
navrhovatelka shledala nedostatky v její práci až v roce 2016.
Přidělování jednacích dní na pouhé dva měsíce dopředu kárně obviněná označila za zásah do své
rozhodovací praxe. Dle kárně obviněné je logické, že po vyčerpání této kapacity nemá soudce
jinou možnost než jednání odročit na neurčito. Tento systém tak nejenže výrazně komplikuje
a limituje soudkyni v jejím procesním postupu, rovněž pak výrazně častěji nastává situace,
kdy strany sporu jsou nuceny žádat o odročení, neboť termín je určen jednostranně ze strany
soudu, a nikoliv při jednání po dohodě všech zúčastněných, jak tomu v praxi často bývá. Kárně
obviněná tak považuje výtku, že vždy ochotně vyhovuje návrhům procesních stran na odročení,
za zcela zavádějící a nespravedlivé tvrzení, neboť takové situace vyvstávaly právě v důsledku
opatření, které vůči ní zavedlo vedení soudu. Pokud by si tak kárně obviněná měla možnost
plánovat odročená jednání svobodněji a ve větším časovém rozmezí, potřeba jednání odročovat
pro důvody na straně účastníků řízení by se jistě omezila. K samotné výtce, že kárně obviněná
„vždy ochotně vyhovuje“ žádostem o odročení, kárně obviněná podotkla, že nevyhovění těmto
žádostem z hodnověrných důvodů by potenciálně zakládalo odvolací námitky účastníků,
kteří by takový postup mohli pociťovat jako zásah do svého práva na spravedlivý proces.
Kárně obviněná se tak důrazně ohrazuje proti tvrzení, že by jednání odročovala bez vážnějších
důvodů, jak kárná navrhovatelka dovozuje. Kárně obviněná však pouze pro úplnost uvádí,
že jí přidělené jednací dny byly z její strany plně využívány, když jednání byla nařizována
jak v dopoledních, tak v odpoledních hodinách. Je-li kárně obviněné též vytýkáno odročování
jednání za účelem mimosoudního řešení věci, není zřejmé, v čem kárně obviněná měla v tomto
směru pochybit, neboť soud má ze zákona povinnost vést strany sporu ke smíru.
Kárně obviněná je tedy přesvědčena, že pravým důvodem pro podání kárného návrhu není
nespokojenost s výsledky její práce či deklarované průtahy, ale pouze způsob, jak donutit kárně
obviněnou z její funkce odejít. Pokud by pak skutečně jediným důvodem pro podání
předmětného návrhu byly pouze tvrzené průtahy, jeví se navrhovaný postih jako zcela
neadekvátní. Navrhované opatření ve formě odvolání z funkce soudce je zcela v nepoměru
k vytýkaným nedostatkům, byť by se všechny zakládaly na pravdě. Kárně obviněné bylo již
na poradě konané dne 23. 11. 2015 sděleno místopředsedou obchodního úseku Mgr. J., že kárná
navrhovatelka má v úmyslu čtyři soudce z obchodního úseku (tedy kárně obviněnou a soudce
JUDr. V., JUDr. A. a JUDr. O.) z jejich pozice „odstavit“. V únoru roku 2016 pak bylo kárně
obviněné předestřeno již ze strany samotné kárné navrhovatelky ultimátum – kárně obviněná
buď odejde do důchodu a podepíše rezignaci, která bude uložena v trezoru kárné navrhovatelky
do 1. 6. 2016, nebo na ni bude podán kárný návrh a ze soudu tak odejde dehonestujícím
způsobem. O tom pak svědčí rovněž i poznámka kárné navrhovatelky na straně 4 kárného
návrhu, že se „jedná o soudkyni, která dovršila důchodový věk“. Nad rámec zmíněného kárně obviněná
poznamenala, že, co se týče dalších tří výše jmenovaných soudců, pak kromě JUDr. O., který
podal rezignaci a k 1. 11. 2016 odchází do starobního důchodu, a JUDr. A., která již dlouhodobě
avizovala odchod do starobního důchodu a u které si tedy kárná navrhovatelka byla vědoma
jejího plánovaného odchodu (který se již i uskutečnil), byl i na JUDr. V. kárnou navrhovatelkou
podán návrh na zahájení kárného řízení, který je u kárného soudu veden pod sp. zn. 13 Kss
1/2016. Kárně obviněná je tak přesvědčena, že kárná navrhovatelka využívá těchto prostředků
pouze jako mocenského nástroje k odstranění jí nepohodlných soudců. Pokud by tomu tak
nebylo, kárně obviněná není zcela srozuměna s tím, proč na ni byl kárný návrh podán až v roce
2016, když již od roku 2011 vykazuje dle kárné navrhovatelky zásadní nedostatky ve své práci a
musí tak pracovat pod dohledem. Rovněž pak není zřejmé, proč bylo soudkyni, která dle kárné
navrhovatelky nezvládá ani rozsah své vlastní agendy a způsobuje tak průtahy, přidělena agenda
další, pro kárně obviněnou zcela nová, a to incidenční spory.
Kárně obviněná v tomto smyslu dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
10. 1. 2014, č. j. 16 Kss 10/2013 – 84 (všechna zde citovaná rozhodnutí kárných senátů
Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), dle něhož úloha předsedy soudu
nespočívá pouze v manažerské náplni jeho práce, nýbrž měla by obnášet i určitý lidský faktor,
pomocí kterého přistupuje z pozice nadřízeného k ostatním soudcům a v souladu s tím jim
přiděluje práci a přistupuje k jejich vedení. Počínání kárné navrhovatelky ovšem svědčí
o opačném přístupu bez upřímné snahy své výhrady s kárně obviněnou řešit.
Pokud jde o výtky kárné navrhovatelky obsažené v návrhu na zahájení kárného řízení týkající
se hodnocení rozhodovací praxe kárně obviněné, kdy je kárně obviněné například vytýkáno,
že jednání jsou zcela bezobsažná, jsou činěny desítky úkonů, kárně obviněná nemá představu,
jak by měla konkrétní věc řešit, apod., kárně obviněná podotkla, že dle jejího názoru nepřísluší
kárné navrhovatelce hodnotit postup konkrétního soudce, neboť jí to zákon o soudech
a soudcích neumožňuje ani neukládá. Podle názoru kárně obviněné je tímto zasahováno
do interní nezávislosti soudce a kárná navrhovatelka se zde dostává do rozporu s §79 odst. 2
zákona o soudech a soudcích, podle kterého nikdo nesmí narušovat nebo ohrožovat nezávislost
a nestrannost soudců. Kárně obviněná tak zcela zásadně nesouhlasí s citovanými tvrzeními,
neboť má za to, že plynou pouze z nedostatečného pochopení problematiky obchodně
závazkových vztahů, jejichž komplexnost a složitost může často vyžadovat daleko časově
náročnější uchopení.
K samotné podstatě kárného návrhu pak kárně obviněná uvedla, že v rozhodovací praxi
ji po předmětnou dobu omezovala řada faktorů, které nebyly v kárném návrhu zohledněny.
Předně, jak již bylo nastíněno výše, bylo do její funkce zasahováno opatřením, na jehož základě
jí byly přidělovány jednací dny na pouhé dva měsíce dopředu. Kárně obviněná je dále po dobu
poslední přibližně dekády každoročně jeden měsíc v pracovní neschopnosti, a to z důvodu svého
zdravotního stavu, v důsledku kterého je nucena podstoupit komplexní lázeňskou léčbu.
V předmětné době, a to v konkrétně v roce 2014, pak kárně obviněná po dobu 4 měsíců
zastupovala svou kolegyni JUDr. A., která byla dlouhodobě nemocná. Stejně tak v roce 2015 bylo
kárně obviněné přiděleno 11 věcí přerozdělených od odcházejícího soudce JUDr. H. (z těchto
věcí je v současné době 8 pravomocně skončeno, 2 věci jsou přerušeny z důvodu konkursu a 1
věc je v důsledku odvolání u Vrchního soudu v Olomouci).
V roce 2013 pak soudní oddělení vykazovalo značné nedostatky v práci, které dosáhly takové
intenzity, že kárně obviněná byla nucena písemně tyto nedostatky soudnímu oddělení vytknout.
V písemné výtce ze dne 19. 8. 2013 adresované paní A. H., vedoucí kanceláře, pak kárně
obviněná vyjádřila nespokojenost zejména s tím, že nejsou plněny pokyny soudce, spisy nejsou
předkládány ve stanovených termínech a došlá podání jsou předkládána až s časovými
prodlevami. Kárně obviněná zároveň žádala zjednání nápravy, k čemuž zároveň udělila konkrétní
pokyny, jak má být dále postupováno. To svědčí nejen o tom, že kárně obviněná dbala na řádný
průběh řízení a snažila se v maximální míře předcházet průtahům a prodlevám, ale i o tom, že
chod oddělení nebyl v minulosti zdaleka bezproblémový a že řada vytýkaných nedostatků,
zejména pak časové prodlevy, mohly být způsobeny právě tímto problémem. I přes tyto
skutečnosti pak kárně obviněná vykazuje za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2015 (tedy za
období, kdy musely vytýkané nedostatky v její práci dostoupit vrcholu, neboť kárná
navrhovatelka se rozhodla uchýlit k podání kárného návrhu) celkem 532 skončených věcí, což je
v průměru 14 skončených věcí měsíčně, tedy o celé 4 věci více, než bylo stanoveno pokynem
místopředsedy Mgr. J. (který stanovil povinnost měsíčně skončit 10 věcí). Počet těchto věcí tak
nejenže pro srovnání převyšuje tento nově stanovený limit, je rovněž zcela srovnatelný s počtem
věcí na odděleních stejné agendy (a sice 1 Cm, 1 ECm, 4 Cm, 4 ECm, 21 Cm a 21 ECm).
Kárně obviněné je dále vytýkáno její rozhodování ve vztahu k odvolacímu soudu, totiž že její
rozhodnutí bývají odvolacím soudem často rušena a věci vraceny k dalšímu projednání, často
pak bývají rozhodnutí rušena pro nepřezkoumatelnost. V závěru kárného návrhu
je pak konstatováno, že Vrchní soud v Olomouci vyjadřuje s výsledky práce kárně obviněné
dlouhodobou nespokojenost. Kárně obviněná s těmito tvrzeními zásadně nesouhlasí.
Předně je třeba uvést, že většina rozhodnutí kárně obviněné byla odvolacím soudem potvrzena,
a to konkrétně ve věcech oddělení 11 Cm a 11 ECm bylo v roce 2013 11 věcí potvrzeno
a 5 zrušeno a vráceno, v roce 2014 11 věcí potvrzeno a 4 zrušeny a vráceny a v roce 2015 9 věcí
potvrzeno a 6 zrušeno a vráceno. Jiná rozhodnutí odvolacího soudu, například o zastavení
odvolacího řízení či postoupení věci, kárně obviněná neuvádí, neboť pro obranu proti vytýkaným
pochybením nejsou podstatná.
Kárně obviněná tak netvrdí, že by její rozhodnutí nebyla nikdy odvolacím soudem zrušena
a vrácena, když sama připouští, že ve dvou případech se tak stalo dokonce dvakrát (což však opět
nezakládá žádnou výraznou odchylku od průměru, neboť je zcela běžné, že odvolací soudy
rozhodnutí nalézacích soudů ruší a vracejí zpět a nezřídka k tomuto dochází v jedné věci
opakovaně; tato kontrola poskytovaná dvojinstančním systémem justice je však nezbytnou
zárukou legitimity a jen při dokonale konstantních názorech napříč soudcovským stavem
by nemusela existovat). Co se však týče závazných právních názorů odvolacího soudu, kárně
obviněná je respektuje, přestože má někdy o jejich správnosti důvodné pochybnosti. Jedná
se zejména o rozhodnutí odvolacích senátů 4 Cmo a 8 Cmo, přičemž z rozhodnutí Vrchního
soudu v Olomouci, kterými byly rozsudky kárně obviněné rušeny a vraceny k dalšímu řízení,
se jednalo například v roce 2013 o dvě rozhodnutí senátu 8 Cmo, v roce 2014 o jedno rozhodnutí
senátu 8 Cmo a v roce 2015 o tři rozhodnutí senátu 8 Cmo a dvě rozhodnutí senátu 4 Cmo.
V případě dovolání proti rozhodnutím těchto senátů byla jen v období mezi roky 2013 a 2015
ve třech případech jejich rozhodnutí (kterými byly změněny nebo zrušeny rozsudky ve věcech
11 Cm) zrušena Nejvyšším soudem (viz rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 403/2011, sp. zn. 29 Cdo
3860/2014 a sp. zn. 32 Cdo 451/2013). To jasně svědčí o tom, že kárně obviněná měla důvodné
pochybnosti o závazných právních názorech odvolacího soudu, když posléze i Nejvyšší soud
se přiklonil k jejím závěrům. Skutečnost, že to bylo v kárném návrhu zcela zamlčeno, a celá věc
byla prezentována pouze v tom světle, že kárně obviněné jsou rozsudky často rušeny Vrchním
soudem v Olomouci, jen svědčí o účelovosti a zkreslenosti celého návrhu. Kárně obviněné je dále
mimo jiné vyčítáno, že v několika případech došlo z její strany k odvolání nařízeného jednání,
a to ze zdravotních důvodů na straně soudkyně, přestože byla kárně obviněná toho dne
na pracovišti. Kárně obviněná k tomu uvedla, že k těmto situacím skutečně několikrát došlo,
avšak nejednalo se v žádném případě o bezdůvodné zrušení jednání. Kárně obviněná měla
v předmětné době vážné zdravotní problémy se zuby, což jí značně znemožňovalo mluvení
a je tak logické, že by jednání nebyla schopna vést. Práce na pracovišti však jinak schopna byla,
proto považovala za nezbytné pouze zrušit nařízené jednání, kterého se fyzicky nebyla schopna
účastnit, na rozdíl od práce v kanceláři.
Pokud se jedná o stanovisko kárně obviněné ke sporům v agendě ICm, kárně obviněná předně
uvedla, že se necítí být zákonnou soudkyní, neboť předmětné incidenční spory, v nichž
je spatřována její nečinnost, jí byly přiděleny ad hoc opatřením předsedkyně soudu na základě
ustanovení, které je v rozporu s ústavním pořádkem. Kárně obviněná se v předmětné době plně
ztotožnila s názorem své kolegyně JUDr. S. P., která podala u Ústavního soudu návrh na zrušení
§160 odst. 2 insolvenčního zákona, a vyčkávala rozhodnutí v této věci a záměrně tak nečinila v jí
přidělených incidenčních věcech další úkony, neboť se domnívala, že není oprávněna v těchto
věcech rozhodovat.
Nad rámec uvedeného kárně obviněná podotkla, že incidenční spory pro ni představují zcela
novou agendu, se kterou se za dobu své praxe v justici nesetkala. Kárně obviněné přitom nebyly
vytvořeny podmínky, které by jí umožnily s touto agendou odpovídajícím způsobem pracovat.
Ze strany vedení soudu tak nebylo zorganizováno žádné školení či semináře za účelem zasvěcení
soudců do této problematiky, když v porovnávání se stávající praxí kárně obviněné se jak
z hlediska hmotněprávního, tak z hlediska procesního jednalo o zcela nové věci, rozdílné od její
dosavadní rozhodovací činnosti. Stejně tak tato problematika vyžaduje práci se specifickým
počítačovým programem, se kterým se kárně obviněná do té doby nikdy nesetkala, ani za tímto
účelem nebyla jakkoli proškolena. Kárně obviněná dále poukázala na skutečnost, že soudcům
na insolvenčním úseku je vždy přidělován asistent (jedná se již o zákonnou povinnost),
jehož náplní práce je pouze insolvenční agenda. Kárně obviněné tak byl asistent přidělen
až v polovině roku 2015 (tedy půl roku po rozhodnutí o přidělení incidenčních věcí),
a to na krátkou dobu necelého půl roku. Kárně obviněná se tak domnívá, že za situace, kdy k její
již tak značně obsáhlé náplni práce při stávajícím nápadu věcí přibyla pro ni zcela nová agenda,
ke které jí nebylo zajištěno odpovídající proškolení či personální zázemí, nebylo možné
racionálně očekávat, že bude tuto novou rozhodovací činnost zvládat zcela bez problémů.
Obzvláště za situace, kdy byla kárně obviněná ze strany vedení dlouhodobě „monitorována“
pro průtahy v řízení. Dle kárně obviněné se tedy nabízí vysvětlení, že si kárná navrhovatelka
tímto postupem připravovala půdu pro budoucí kárný postih, neboť si musela být vědoma toho,
že pokud kárně obviněná nezvládá nápad věcí ani v rámci svého oddělení, nejeví se jako reálné,
že by po přidělení zcela nové agendy v ní mohla odstranit průtahy.
Závěrem kárně obviněná konstatovala, že se z uvedených důvodů necítí být vinna vytýkaným
jednáním, a navrhuje proto, aby kárný soud předložený kárný návrh považoval za nedůvodný.
III.
Řízení před Ústavním soudem ve věci sp. zn. Pl. ÚS 22/16
Kárný soud v neveřejném zasedání konaném dne 4. 5. 2016 zvážil souvislost nyní posuzované
věci s kárným řízením vedeným pod sp. zn. 13 Kss 1/2016, v němž zdejší soud usnesením ze dne
4. 5. 2016, sp. zn. 13 Kss 1/2016, rozhodl o přerušení daného řízení a předložení návrhu
Ústavnímu soudu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR na zrušení §160 odst. 2 insolvenčního zákona,
v tehdejším znění. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci sp. zn. 13 Kss 3/2016 je vedeno
řízení o kárné odpovědnosti kárně obviněné soudkyně ve skutkově obdobném případě, kdy jsou
kárně obviněné vytýkány průtahy mj. v celkem 66 incidenčních sporech, jež jí byly, stejně jako
soudci kárně obviněnému ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016, přikázány k vyřízení mimo rozvrh práce
opatřením předsedkyně Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2016 vydaným na základě §160
odst. 2 insolvenčního zákona, v tehdejším znění, rozhodl kárný senát v neveřejném zasedání
za přiměřeného použití §224 odst. 5 trestního řádu ve spojení s §25 zákona č. 7/2002 Sb.,
o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (dále jen „zákon
č. 7/2002 Sb.“), o přerušení kárného řízení i v nyní posuzované věci s tím, že v této věci již
nebylo třeba podávat samostatný návrh Ústavnímu soudu na zrušení jmenovaného ustanovení,
neboť tak soud učinil ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016.
Ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 totiž kárný soud dospěl k závěru, že §160 odst. 2 insolvenčního
zákona, v tehdejším znění, byl v rozporu s právem na zákonného soudce zakotveným v čl. 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), právem na nezávislý a nestranný
soud chráněným čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod (dále jen „Úmluva“), a dále s principem nezávislosti soudní moci obsaženým v čl. 81
Ústavy a principem nezávislosti soudců stanoveným čl. 82 odst. 1 Ústavy, a to mj. z toho důvodu,
že neposkytoval žádné záruky proti zneužití uvážení předsedy soudu při přidělování incidenčních
sporů. K odebrání věci původnímu soudci určenému platným rozvrhem práce a jejímu přidělení
kterémukoli jinému soudci daného soudu mohlo dle závěru kárného soudu dojít v podstatě
v libovolném počtu incidenčních sporů opatřením předsedy soudu, které mohlo být přijato mimo
rozvrh práce a tudíž i bez projednání se soudcovskou radou a bez jeho zpřístupnění veřejnosti
(viz §41 a §52 zákona o soudech a soudcích), tedy v rozporu se standardním postupem
předpokládaným v §40 až §44 zákona o soudech a soudcích.
Ústavní soud v dané věci rozhodl nálezem ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 22/16,
publ. pod č. 268/2017 Sb., v němž dle většinového stanoviska neshledal §160 odst. 2
insolvenčního zákona, v relevantním znění, v rozporu s ústavním pořádkem a návrh Nejvyššího
správního soudu zamítl. Ústavní soud přitom dospěl k závěru, že §160 odst. 2 insolvenčního
zákona svým zněním, systematickou souvislostí a účelem slouží jako výjimka ze zásady
jednotnosti insolvenčního řízení před jedním soudcem. Nevylučoval ani v posuzovaném znění
plně souběžné užití zákona o soudech a soudcích. Zákon o soudech a soudcích obsahuje
obecnou úpravu pro přidělování věcí („podle předem daných pravidel“) a jejich případné
přerozdělování („je-li soudce nedostupný“), insolvenční zákon stanoví některá zvláštní pravidla
pro přidělování („incidenční spory jednomu soudci, ledaže hrozí průtahy“) a přerozdělování věcí („hrozí-li
průtahy, lze odebrat a přidělit jinému soudci“).
K uplatnění §160 odst. 2 insolvenčního zákona tedy dle Ústavního soudu může dojít pouze
podle pravidel stanovených v rozvrhu práce a za splnění dalších požadavků §41 až §44 zákona
o soudech a soudcích. Zároveň může být toto ustanovení použito jen k naplnění jeho zákonného
účelu – odstranění nebezpečí průtahů v insolvenčním řízení. To platí jak pro prvotní přidělení
věci jinému než insolvenčnímu soudci (preferovaný postup), tak i pro její výjimečné následné
přerozdělení. Z úpravy insolvenčního zákona a zákona o soudech a soudcích lze dovodit obecná
zákonná pravidla a limity pro způsob, jakým mají být věci přidělovány a výjimečně
i přerozdělovány, i obecné stanovení podmínek pro uplatnění napadeného ustanovení. Ty musí
být pro poměry a potřeby jednotlivých insolvenčních soudů provedeny konkrétními pravidly
stanovenými v rozvrhu práce.
Současně Ústavní soud podotkl, že jím provedený ústavně konformní výklad napadeného
ustanovení insolvenčního zákona nemá bez dalšího dopad na následné hodnocení zákonnosti
přikázání incidenční věci jinému soudci, při němž bylo napadené ustanovení aplikováno.
Věci dosud přidělené jinému soudci podle §160 odst. 2 insolvenčního zákona v rozporu
s požadavky vyjádřenými v tomto nálezu tudíž přerozdělovány (opětovně odnímány
a přidělovány) nebudou.
IV.
Vyjádření stran k nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 22/16
Kárně obviněná ve své reakci na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 22/16 uvedla, že byť byla
přesvědčena o protiústavnosti dotčeného ustanovení insolvenčního zákona, plně respektuje
závěry, ke kterým Ústavní soud dospěl, a odkázala zejména na odstavce 36, 41 - 44, 51, 58, 59
a 64 uvedeného nálezu.
Kárně obviněná následně podotkla, že k přerozdělování incidenčních sporů dle §160 odst. 2
insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2017, mělo docházet výjimečně a pokud tato
výjimečná situace nastala, mělo být postupováno dle rozvrhu práce a v součinnosti
se soudcovskou radou. Tak to ale na Krajském soudě v Ostravě nefungovalo. Kárně obviněná
je přesvědčena, že opatření kárné navrhovatelky, kterým jí byly incidenční spory přerozděleny,
nesledovalo cíl, který Ústavní soud vyhodnotil jak ústavně konformní, ale naopak sloužilo jako
prostředek zvýhodňující část soudců a v případě jiných soudců (též i kárně obviněné) se stalo
prostředkem k jejich šikaně a nátlaku.
Jsou-li kárně obviněné vytýkány průtahy v incidenčních sporech, které jí byly přerozděleny pouze
„opatřením předsedkyně soudu“ bez součinnosti se soudcovskou radou a mimo platný rozvrh práce,
navíc za situace, kdy v „opatření předsedkyně soudu“ zcela absentuje řádné odůvodnění a není z něj
ani zřejmé žádné konkrétní insolvenční řízení, u něhož by hrozily průtahy, pak při přerozdělení
těchto incidenčních sporů kárnou navrhovatelkou nedošlo k naplnění těch zákonných
předpokladů, které ve svém odůvodnění zmiňuje Ústavní soud v citovaném nálezu, a takový akt
nemůže mít právní relevanci.
Kárně obviněná dále poukázala na kárné řízení vedené proti předsedkyni Krajského soudu
v Ostravě JUDr. I. H. a místopředsedovi tohoto soudu Mgr. R. K. pod sp. zn. 11 Kss 1/2017
mimo jiné právě proto, že kárná navrhovatelka svými opatřeními přikázala v podstatě všechny
insolvenční incidenční spory jiným soudcům bez posouzení, zda by projednání a rozhodnutí toho
kterého incidenčního sporu v rámci insolvenčního řízení mohlo vést k průtahům v insolvenčním
řízení, mimo rozvrh práce, nepravidelně a nepředvídatelně. Vzhledem k tomu, že vyřešení otázky
zákonnosti a důvodnosti přerozdělování incidenčních sporů má přímý dopad na to, co je kárně
obviněné kladeno za vinu, kárně obviněná navrhla, aby Nejvyšší správní soud přerušil řízení do
pravomocného rozhodnutí ve věci sp. zn. 11 Kss 1/2017.
Kárná navrhovatelka ve svém vyjádření ze dne 30. 11. 2017 sdělila, že při vydávání opatření
k přikázání insolvenčních incidenčních sporů postupovala podle §160 odst. 2 insolvenčního
zákona, který nařizuje přikázat takový spor jinému soudci insolvenčního soudu, pokud se ukáže,
že by projednávání a rozhodnutí incidenčního sporu mohlo vést k průtahům v insolvenčním
řízení. Kárná navrhovatelka je proto přesvědčena, že neměla jinou možnost,
neboť by nepřikázání incidenčních sporů s ohledem na vysoký počet insolvenčních věcí,
které krajskému soudu v minulých letech napadly, zákonitě vedlo k průtahům.
Kárná navrhovatelka dále připojila tabulky nápadu insolvenčních věcí v letech 2010-2016, počtu
soudců v této agendě dle systemizace, skutečného počtu insolvenčních soudců
na Krajském soudu v Ostravě a dále tabulku výkonnosti jednotlivých insolvenčních soudců
v období 2014 – 2016. Z těchto tabulek dle kárné navrhovatelky vyplývá, že insolvenční soudci
byli mimořádně zatíženi a nemůže být řeč o jejich laxnosti při vyřizování incidenčních sporů.
Každý insolvenční soudce vyřídil mnohem více insolvenčních věcí, než předpokládá měřítko
výkonnosti. Dle kárné navrhovatelky tedy daní soudci objektivně neměli volnou kapacitu
pro vyřizování incidenčních sporů a jejich pracovní výkony hodnotí jako výjimečné a příkladné.
Není tedy pravda, že by kárná navrhovatelka neprovedla posouzení, zda by projednání
incidenčního sporu v rámci insolvenčního řízení vedlo k průtahům. Z počtu insolvenčních věcí
napadlých např. v roce 2015 (6 108 věcí) a počtu insolvenčních soudců v roce 2015 (13 soudců)
je dle kárné navrhovatelky evidentní, že pokud jednomu insolvenčnímu soudci v průměru
napadne 463 věcí ročně, objektivně nemůže vyřizovat ještě další incidenční spory (podle měřítek
výkonnosti by měl insolvenční soudce ročně vyřídit buď 110 insolvenčních věcí, kde není úpadek
řešen oddlužením, nebo 330 oddlužení nebo 109 incidenčních věcí).
Podle §160 odst. 2 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2017, nebylo dle názoru
kárné navrhovatelky možné zahrnout vydaná opatření do rozvrhu práce. Dané ustanovení bylo
v insolvenčním zákoně od samého počátku jeho účinnosti, tj. od 1. 1. 2008, kdy byly poměry
v insolvenčním řízení zcela jiné, a mířilo (dle záměru zákonodárce) především na tzv. velké
konkursy generující řadu incidenčních sporů, které nebyl insolvenční soudce schopen sám
vyřizovat. Situace se začala měnit v průběhu roku 2008, kdy byl zaveden způsob řešení úpadku
oddlužením. Tento institut začal být hojně využíván, čímž prudce narostl počet insolvenčních
věcí, insolvenční soudci už sami nedokázali incidenční insolvenční věci vyřizovat, takže se muselo
přistoupit k aplikaci §160 odst. 2 insolvenčního zákona ve zvýšené míře. Kárná navrhovatelka
si byla vědoma problematičnosti aplikace daného ustanovení v „nových poměrech“ (stejně jako další
předsedové krajských soudů). Ustanovení §160 odst. 2 insolvenčního zákona, ve znění účinném
do 30. 6. 2017, se jevilo jako dobou překonané a určené k novelizaci, proto kolegium
insolvenčních místopředsedů krajských soudů i kolegium předsedů krajských soudů opětovně
a dlouhodobě navrhovalo jeho novelizaci tak, aby bylo možno tyto věci zahrnout do rozvrhu
práce.
Závěr, dle něhož přidělování incidenčních sporů na základě §160 odst. 2 insolvenčního zákona,
není možné vtělit do rozvrhu práce, dle kárné navrhovatelky vyplývá z teleologického výkladu
daného ustanovení, z usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 11/15,
a z nového znění §160 odst. 2 insolvenčního zákona, ve znění zákona č. 64/2017 Sb., kterým
se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) a některé
další zákony. Daná opatření proto dle kárné navrhovatelky nemohla být projednána
ani soudcovskou radou. Až na základě usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2016,
sp. zn. Pl. ÚS 11/15, dospěla kárná navrhovatelka k závěru, že přidělování incidenčních sporů
dle §160 odst. 2 insolvenčního zákona lze začlenit do rozvrhu práce a rozhodla proto o jeho
změně s účinností od 1. 4. 2016.
V.
Ústní jednání, dokazování
Při ústním jednání konaném dne 6. 12. 2017 kárná navrhovatelka plně odkázala na písemné znění
kárného návrhu a stejně tak i obhájce kárně obviněné odkázal na svá písemná vyjádření.
Předseda kárného senátu dále v souladu s §13 a §17 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb. seznámil
účastníky řízení s výsledky předběžného šetření kárného senátu ve věci s tím, že si kárný senát
Nejvyššího správního soudu vyžádal spisy Krajského soudu v Ostravě (resp. jejich ověřené
kopie), jichž se týkají skutky, v nichž navrhovatelka spatřovala kárné provinění. Účastníci řízení
vyjádřili souhlas s tím, aby při jednání následně nebyly podrobně probírány veškeré jednotlivé
skutky, ale aby byly shrnuty souhrnné výsledky šetření k jednotlivým částem kárného návrhu,
a případně byly podrobněji probrány ty skutky, ke kterým by se účastníci nad rámec svých
předchozích písemných vyjádření, chtěli dále vyjádřit. Podrobný popis relevantních částí
vytýkaných spisů a jednotlivé skutkové závěry, k nimž kárný senát dospěl, jsou obsaženy v části
VI. tohoto rozhodnutí.
Kárný senát dále v souladu s §17 odst. 4 zákona č. 7/2002 Sb. provedl další listinné důkazy,
které byly předloženy kárnou navrhovatelkou nebo kárně obviněnou ať již během písemné části
řízení nebo při jednání nebo které si sám obstaral. Konkrétně bylo provedeno dokazování
následujícími listinami:
Spisová prověrka oddělení 11 Cm ze dne 21. 1. 2016 vypracovaná Mgr. Vl. J.
Její závěry byly převzaty do kárného návrhu, a to, ať již jde o konkrétní vytýkaná období
nečinnosti u jednotlivých věcí a jejich popis (přílohy č. 2, 3 a 5 k prověrce), tak o obecnou
charakteristiku tvrzených nedostatků v práci JUDr. S. uvedenou v kárném návrhu. U řady spisů
ale na druhou stranu průtahy shledány nebyly.
Ke spisové prověrce byly připojeny následující přílohy:
o přehled o stavu senátu JUDr. S. ke dni 31. 12. 2015 v agendách Cm, ECm a ICm,
v němž je poznamenáno, že pokyn předsedkyně soudu o nařizování jednání v termínu
ne delším než 2 měsíce je dodržován, a dále je zde uvedeno, že v roce 2015 nebyly na
JUDr. S. podány stížnosti ani žádosti o odškodnění za škodu způsobenou nesprávným
úředním postupem (příloha č. 1)
o přehled spisů 11 Cm (příloha č. 2)
o přehled spisů 11 ECm (příloha č. 3)
o Opatření předsedkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Ivy Hrdinové ze dne
27. 1. 2015, jímž byly dle §160 odst. 2 insolvenčního zákona přerozděleny incidenční
spory evidované v rejstříku daného soudu roku 2014, přičemž JUDr. S. bylo takto
přikázáno 72 věcí vedených v oddělení 31 ICm (JUDr. V. 45 věcí oddělení 22 ICm,
JUDr. A. 35 věcí oddělení 22 ICm a JUDr. O . 72 věcí oddělení 39 ICm).
V odůvodnění opatření bylo uvedeno: „Vzhledem k vysokému počtu insolvenčních věcí
vyřizovaných v jednotlivých insolvenčních odděleních (průměrně cca 1580 věcí na jedno oddělení)
a vysokému počtu nově napadajících věcí (průměrný roční nápad na jedno oddělení v roce 2014 činil
553 věcí, přičemž systemizace soudců předpokládá 1 soudce na 330 oddlužení resp. 110 jiných
insolvenčních věcí) je kapacita insolvenčních soudců plně využita k vyřizování věcí insolvenčních
a schopnost vyřizovat incidenční spory je minimální – vyřízení incidenčních sporů napadlých v roce
2014 by bylo lze očekávat v horizontu 3-7 let, což by, při zohlednění možnosti uplatnit opravné
prostředky, nepochybně vedlo k extrémním průtahům v dotčených insolvenčních řízeních. Předseda
soudu proto přikázal uvedené incidenční spory jiným soudcům, u nichž existuje předpoklad,
že podstatná část uvedených věcí bude vyřízena již v letech 2015 – 2016.“ (příloha č. 4)
o přehled spisů 31 ICm (příloha č. 5)
Výsledky prověrky oddělení 11 Cm a opatření k odstranění zjištěných nedostatků ze dne
6. 12. 2011 vyhotovené tehdejším předsedou Krajského soudu v Ostravě JUDr. J. D.
Dle výsledků této prověrky bylo ke dni 31. 10. 2011 v oddělení 11 Cm zařazeno celkem 283 věcí,
z toho 228 věcí bylo starších dvou let, z nichž 153 věcí bylo přerušeno konkursem a 28 věcí
z jiného důvodu. V senátu bylo dále zařazeno 55 věcí mladších dvou let. Celkem tedy JUDr. S.
pracovala se 102 živými spisy, z nichž téměř polovina (47 věcí) byla starší dvou let.
Z obsahu všech spisů bylo dle výsledků prověrky zřejmé, že „soudkyně nevyužívá účelně určených
jednacích dnů (každá středa a pátek), čímž dochází k neúměrně dlouhým prodlevám mezi jednotlivými nařízenými
jednáními. Uvedenému počtu živých věcí v senátě odpovídá interval pro nařizování věcí v délce dvou měsíců,
maximálně tří měsíců v odůvodněných případech. Soudkyně však postupuje tak, jak je výše uvedeno, v důsledku
toho vznikají průtahy v řízení a téměř všechny věci se stávají téměř obratem nedodělky staršími jednoho roku.
Jelikož soudkyně jednání odročuje na 5 až 7 měsíců dopředu, nutně to vede k žádostem jednotlivých účastníků
řízení či jejich zástupců o odročení jednání z různých důvodů, které v tomto dlouhém mezidobí musejí nastat.
Za těchto okolností soudkyně jednání pravidelně odvolává, čímž zůstávají jednací termíny nevyužity, ač předtím
byly mnoho měsíců blokovány“.
Výsledky prověrky byly v závěru shrnuty
takto:„Lze sumarizovat, že v jednotlivých věcech oddělení
11 Cm je nařizována celá řada jednání, z nichž se uskuteční pouze zlomek, další jednání jsou buď rovnou
odvolána, případně bezdůvodně odročena, a to na nepřiměřeně dlouhou dobu; doba odročení neodpovídá počtu
v senátě ani jejich skladbě. Soudkyně nařizuje na jednotlivé jednací dny pouze jednu či dvě věci, aniž přesně ví,
co se bude u jednotlivých jednání řešit, a proto není schopna stanovit ani rámcový časový rozsah jednotlivých
jednání. U jiných věcí je zase zřejmé z povahy projednávané věci, že jednání nemůže trvat celý jednací den. Postup
soudkyně budí dojem, že úmyslně obsazuje jednací dny, aby oddálila rozhodnutí ve věci. V mnoha věcech postupuje
s průtahy tak, jak je výše příkladmo uvedeno. V době od 1. 1. 2011 do 31. 10. 2011 soudkyně nařídila jednání
ve 214 věcech, z nichž v 62 věcech jednání odvolala a 91 věcí odročila, skončila 57 věcí, tj. cca 6 věcí měsíčně,
což je hrubě podprůměrný výsledek.“
Jako opatření k odstranění zjištěných nedostatků bylo určeno následující:
1. Soudkyni budou písemně vytčeny zjištěné nedostatky v práci podle §88a zákona
o soudech a soudcích.
2. Místopředseda krajského soudu JUDr. Hampel se soudkyní projedná stav věcí
v oddělení 11 Cm a vytkne jí nevyužívání jednacích dnů a popsané průtahy v řízení.
3. Místopředseda JUDr. Hampel soudkyni přidělí jednací dny do 31. 3. 2012 s tím,
že soudkyně bude moci nařizovat jednání na dosavadní volné termíny do konce března
2012, a to až do doby, kdy budou všechny jednací termíny v prvním čtvrtletí roku 2012
bezvýhradně plně obsazeny.
4. Místopředseda JUDr. Hampel bude koncem každého kalendářního měsíce kontrolovat
počet nařízených věcí v oddělení 11 Cm v jednotlivých jednacích dnech s tím,
že soudkyni bude přidělovat jednací dny pouze na 2 měsíce dopředu, postupně poté,
co budou dosud přidělené jednací dny obsazeny. Termíny jednání na dobu delší 2 měsíců
dopředu jí budou přidělovány ad hoc v odůvodněných případech (v takovém případě bude
zpravidla nutné jednání odročit na neurčito a nařídit je až po přidělení dalšího jednacího
termínu JUDr. Hampelem na odůvodněnou žádost soudkyně).
Písemná výtka dle §88a zákona o soudech a soudcích ze dne 6. 12. 2011,
sp. zn. Spr 3900/2011
JUDr. S. ji udělil tehdejší předseda Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jiří Doležílek za nedostatky
v práci zjištěné komplexní prověrkou plynulosti řízení ve věcech starších dvou let vyřizovaných v
oddělení 11 Cm. Tyto nedostatky spočívaly zejména v nevyužívání kapacity přidělených jednacích
dnů a v odročování jednání na dobu 5 až 7 měsíců (bez ohledu na stáří věcí) neodpovídající počtu
ani skladbě věcí vyřizovaných v oddělení 11 Cm, což vedlo k průtahům v řízení v jednotlivých
věcech a k neúměrnému počtu věcí starších dvou let v oddělení 11 Cm. Dále byly JUDr. S.
vytčeny průtahy v řízení ve věcech sp. zn. 11 Cm 113/2006, 11 Cm 131/2010 a 11 Cm 64/2010.
Vyjádření JUDr. S. ze dne 31. 1. 2012 k výtce udělené tehdejším předsedou Krajského
soudu v Ostravě JUDr. Jiřím Doležílkem
JUDr. S. se podrobně vyjádřila k výsledkům prověrky oddělení 11 Cm, k opatření k odstranění
zjištěných nedostatků ze dne 6. 12. 2011 a k udělené výtce, přičemž v úvodní části uvedla:
„S prováděním prověrky ani s výsledky prověrky jsem sice seznámena nebyla, ale poté, co jsem si písemné
vyhotovení této zprávy opatřila, ve snaze zjistit příčinu vytýkaných nedostatků jsem zjistila, že výsledky prověrky
jsou nepravdivé, neodpovídají skutečnostem ve spisech ani v rejstřících. Na důkaz toho Vás, vážený pane předsedo,
chci seznámit se skutečným stavem oddělení 11 Cm (11 Ecm) za období od 1. 1. do 31. 10. 2011 a jsem
připravena podat Vám k tomu i informace i ústně.
Pro Vaši informaci v období od 1. 1. 2011 do 31. 10. 2011 bylo nařízeno ústní jednání na 70 jednacích dnů
z možných 83 jednacích dnů. Nebylo tedy nařízeno ústní jednání na 13 jednacích dnů - z toho 2 byly státními
svátky, 1 z důvodu dovolené a 8 z důvodu nemocenské. Pouze na 1 jednací den, a to bezprostředně před nástupem
na dlouhodobou nemocenskou nebyly do jednací síně č. 152 nařízeny žádné spory. Na těchto 70 jednacích dnů byly
spory nařízeny tak jako i v minulosti, tj. v co nejkratším termínu poté, co vznikla potřeba jednání svolat,
a to ať jde o jednání ve věci samé nebo jednání přípravné. Množství a hlavně čím dál větší složitost kauz vyžaduje
nejen důkladnou přípravu soudce, ale mnohdy taky nutnost probrat celou věc s účastníky, resp. jejich právními
zástupci tak, aby výsledek celého soudního řízení (tedy nejen v případě, že dojde k vydání rozsudku) byl pro strany
co nejuspokojivější. U skutkově komplikovaných věcí je tedy zapotřebí důkladně proniknout do problematiky
a zjistit, v čem spor ve skutečnosti spočívá, když častokrát ani žaloba ani jiné písemné stanovisko skutečný
problém neuvádějí. K tomu bezpochyby slouží zásada ústnosti jednání a tedy nutnosti využívání jednací síně
v maximální možné míře. Nařízení ústních jednání na maximální možný počet jednacích dnů této potřebě zcela
odpovídá. Počet věcí nařízených na těchto 70 jednacích dnů činil 214. Z těchto nařízených věcí bylo sice
62 odvoláno, ale ani v jednom z těchto 62 případů se tak nestalo bezdůvodně […].
Přes velké množství odvolaných a odročených ústních jednání, zůstalo těch, v nichž v tomto období bylo jednáno,
dost - jednací síň byla využita v maximálním počtu jednacích dnů. Tomu odpovídá i množství sporů, které byly
senátem 11 Cm v tomto období projednávány - celková doba jednání v jednací síni činila cca 140 hodin čistého
času! (Tolik času v jednací síni nestrávil žádný ze soudců obchodního úseku v tomto období). Nechci znova
opakovat, že k vyřešení sporu samozřejmě nestačí pouze hodiny strávené v jednací síni, ale další hodiny strávené
přípravou! Z toho vyplývá, že množství využitých jednacích dnů a doba strávená v jednací síni v jednací den svědčí
o nadprůměrném využití jednací síně. Veškeré tyto údaje jsou čerpány z dostupných informací a lze si jejich
pravdivost ověřit.“
V závěru vyjádření JUDr. S. dále uvedla: „Počet skončených věcí senátu 11 Cm za období leden - říjen
2011 není 57 ale 306 (217 v Cm a 89 v ECm), což je podstatný rozdíl! Počet skončených věcí na
měsíc tedy nepředstavuje 6 věcí, ale více než 30 věcí!
Pokud jde ale o počet věcí skončených v jednací síni, pak z 10-ti kontrolovaných měsíců více než 2 měsíce
z objektivních příčin nemohlo ústní jednání probíhat - 5 týdnů z důvodu nemocenské a 4 týdny dovolené. Přesto
počet skončených věcí v jednací síni je v porovnání s ostatními závazkovými senáty vyšší (mnohdy podstatně vyšší!).
Je-li ve zprávě uvedeno, že oddělení 11 Cm má 102 živých věcí a napadlo-li za období od 1. 1. 2009
do 30. 10. 2011 do tohoto oddělení celkem 663 věcí (v r. 2009 248 Cm a 58 ECm, v r. 2010 138 Cm
a 53 ECm a v r. 2011 do 31. 10. 99 Cm a 61 ECm), je nepochybné, že toto oddělení pracuje
tak, že věci končí (zůstalo-li v tomto oddělení pouze 102 živých!). Z těchto jednoduchých počtů vyplývá, že
oddělení 11 Cm nenařizuje a neodvolává věci proto, aby „nic nedělalo“, ale proto, aby v rámci zákonných
povinností poskytlo stranám sporu odpovídající servis. Každý soudce má svůj styl práce – mně se osvědčil ten styl,
kdy nařizuji věci průběžně tak, jak potřeba nařízení té které věci v danou chvíli nastane - nenechávám nic ležet.
Při množství, resp. časové náročnosti jednotlivých věcí proto nařizuji v zájmu kontinuity věci na delší časový úsek
dopředu. Po více než 20-ti letech souzení závazkových sporů mám zjištěno, že strany mnohdy v okamžiku,
kdy obdrží předvolání k ústnímu jednání, vstoupí v jednání, což následně může vést k mimosoudní dohodě,
příp. zpětvzetí, je-li důvodem sporu pouze to, že pohledávka nebyla zaplacena. Připadá mi nefér nechat věci ležet
jen proto, abych jednání nařizovala na krátkou dobu dopředu.
Tímto podrobným rozborem Vám chci, vážený pane předsedo, pouze zdokumentovat skutečný stav ve vyřizování
věcí v oddělení 11 Cm (11 ECm) za období 1. 1. - 31. 10. 2011 a vyvrátit nepravdivé informace, které obsahuje
zpráva o výsledku prověrky oddělení 11 Cm a opatření k odstranění zjištěných nedostatků ze dne 6. 12. 2011.
Nicméně jsem připravena v rámci možností najít rezervy ve své práci a nadále svou práci zlepšovat.“
Sdělení Ministerstva spravedlnosti obsahující závěr o nesprávném úředním postupu
JUDr. E. S. spočívajícím v nepřiměřené délce řízení
Dle sdělení ze dne 31. 7. 2013, č. j. 302/2013-ODSK-ODSK/9, Ministerstvo spravedlnosti
poskytlo žadatelce zadostiučinění ve výši 142 800 Kč za nepřiměřenou délku řízení ve věci
sp. zn. 11 Cm 355/99; na sdělení je zaznamenán pokyn ze dne 22. 8. 2013 „Založte, dr. S. byla s věcí
seznámena, spis viděla.“
Dle sdělení ze dne 20. 1. 2014, č. j. MSP-2179/2013-ODSK-ODSK/8, Ministerstvo
spravedlnosti poskytlo žadatelce zadostiučinění ve výši 62 500 Kč za nepřiměřenou délku řízení
ve věci sp. zn. 11 Cm 46/2008; na sdělení je zaznamenán pokyn ze dne 27. 1. 2014 „Předložte
Mgr. Janšovi › informovat dr. S.“.
Dle sdělení ze dne 21. 5. 2014, č. j. MSP-3688/2013-ODSK-ODSK/5, Ministerstvo
spravedlnosti dospělo k závěru, že ve věci sp. zn. 11 Cm 358/2003 došlo k nesprávnému
úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, nebyl však shledán důvod
pro poskytnutí zadostiučinění v penězích.
Dle sdělení ze dne 29. 4. 2015, č. j. MSP-3230/2014-ODSK-ODSK/10, Ministerstvo
spravedlnosti poskytlo žadatelce zadostiučinění ve výši 96 067 Kč za nepřiměřenou délku řízení
ve věci sp. zn. 11 Cm 350/2003; na sdělení je zaznamenán pokyn ze dne 4. 5. 2015 „na vědomí -
Mgr. Janša - dr. S.“.
Rozvrh práce Krajského soudu v Ostravě pro rok 2013, sp. zn. Spr 3523/2012
Z něho vyplývá, že JUDr. S. (11 Cm) byly v tomto roce přidělovány věci obchodně závazkové
(rozkazní a nerozkazní) v rozsahu 1/8 nápadu hl. části soudu (mimo pobočku v Olomouci) a dále
věci obchodně závazkové EPR v rozsahu 1/4 nápadu hl. části soudu; shodnou agendu
v totožném rozsahu rozhodovali rovněž JUDr. A. (1 Cm), JUDr. V. (4 Cm) a JUDr. O. (21 Cm);
všem těmto soudcům byla přidělena soudní tajemnice M. E. a VSÚ I. M., které byly přiděleny též
JUDr. P. V. (5 Cm, C), JUDr. A. Ř. (7 Cm, C), Mgr. J. M. (9 Cm), JUDr. Z. M. (18 Cm) a Mgr. D.
S. (37 Cm). Všem těmto soudcům byla přidělena jako vedoucí kanceláře A. H., která zároveň
plnila tuto funkci i pro některé další soudce obchodního úseku. Zapisovatelkou JUDr. S. byla I.
L.
Dle změny č. 9 ze dne 23. 8. 2013 účinné od 1. 9. 2013 byl zastaven nápad do oddělení
26 Cm soudce JUDr. P. H. s tím, že podíl nápadu obchodně závazkových věcí (rozkazních i
nerozkazních) se u oddělení 1 Cm, 4 Cm, 11 Cm a 21 Cm zvyšuje na 9/64.
Dle změny č. 10 ze dne 30. 9. 2013 účinné od 1. 10. 2013 se věci obchodně závazkové (rozkazní
i nerozkazní) nově přidělovaly jen do oddělení 1 Cm, 4 Cm, 11 Cm a 21 Cm, přičemž podíl
každého z těchto oddělení na nápadu nových věcí činil 1/4.
Rozvrh práce Krajského soudu v Ostravě pro rok 2014, sp. zn. Spr 3443/2013
Z něho vyplývá, že JUDr. S. (11 Cm) byly v tomto roce přidělovány věci obchodně závazkové
[dle §9 odst. 2 písm. k), n) a o) o. s. ř.]; shodnou agendu v totožném rozsahu rozhodovali rovněž
JUDr. A. (1 Cm), JUDr. V. (4 Cm) a JUDr. O. (21 Cm) a každému z nich byla přidělována 1/4
nápadu v této agendě hl. části soudu. Všem těmto soudcům byla přidělena soudní tajemnice M.
E., která byla přidělena též JUDr. P. V. (5 Cm, C) a JUDr. A. Ř. (7 Cm, C). Všem těmto soudcům
byla přidělena jako vedoucí kanceláře A. H., která zároveň plnila tuto funkci i pro některé další
soudce obchodního úseku. Od 1. 7. 2014 ji pro JUDr. S. a některé další soudce nahradila B. H.,
dalšími administrativními pracovnicemi byly I. L., Bc. H. D. a I. K.
Dle bodu 5 písm. h) úvodních ustanovení rozvrhu práce pro obchodní úsek byly insolvenční
incidenční spory ve smyslu §7a písm. b) insolvenčního zákona přidělovány do oddělení soudce,
který vyřizoval danou insolvenční věc. Opatřením předsedy soudu dle §160 odst. 2
insolvenčního zákona ovšem mohly být tyto věci přikázány jinému soudci, „obvykle“ do oddělení
2 Cm, 9 Cm, 12 Cm, 19 Cm a 44 Cm. Dle změny č. 7 rozvrhu práce ze dne 24. 6. 2014 účinné od
1. 7. 2014 byl rozšířen okruh oddělení, jimž je na možné přidělit incidenční spory dle §160
odst. 2 insolvenčního zákona tak, že mezi ně byla nově zařazena oddělení 1 Cm, 4 Cm, 11 Cm
(JUDr. S.), 21 Cm a 32 Cm.
Rozvrh práce Krajského soudu v Ostravě pro rok 2015, sp. zn. Spr 3676/2014
Z něho vyplývá, že JUDr. S. (11 Cm) byly i v tomto roce přidělovány věci obchodně závazkové v
rozsahu 1/4 nápadu hl. části soudu a dále insolvenční incidenční spory (bez určení rozsahu
nápadu); shodnou agendu v totožném rozsahu rozhodovali rovněž JUDr. A. (1 Cm), JUDr.V. (4
Cm) a JUDr. O. (21 Cm). Všem těmto soudcům byla přidělena soudní tajemnice M. E., která byla
přidělena též JUDr. P. V. (5 Cm, C) a JUDr. A. Ř. (7 Cm, C). Ani obsazení místa vedoucí
kanceláře pro JUDr. S. se nezměnilo, další administrativní pracovnicí byla I. L.
Rozvrh práce v úvodních ustanoveních pro obchodní úsek pod bodem 5 písm. h) opět upravoval
následující: „Insolvenční incidenční spory se přidělují do oddělení soudce, který vyřizuje danou insolvenční věc.
Opatřením předsedy soudu dle ust. §160 odst. 2 IZ mohou být přikázány jinému soudci, obvykle do oddělení
1 Cm, 4 Cm, 9 Cm, 11 Cm, 12 Cm, 18 Cm, 19 Cm, 21 Cm, 32 Cm a 44 Cm.“
Dle změny č. 1 ze dne 30. 1. 2015 účinné od 1. 2. 2015 bylo zrušeno oddělení 26 Cm soudce
JUDr. P. H. a dle §42 odst. 4 zákona o soudech a soudcích došlo k přerozdělení soudních spisů,
přičemž obchodně závazkové věci byly přiděleny do oddělení 1 Cm (11 věcí), 4 Cm (12 věcí a
„ostatní obchodně závazkové věci z oddělení 26 Cm“), 11 Cm (JUDr. S. - 11 věcí), 21 Cm (11 věcí).
De změny č. 9 ze dne 26. 6. 2015 účinné od 1. 7. 2015 byla do oddělení 4 Cm a 21 Cm zařazena
asistentka soudce Mgr. K. G.
Dle změny č. 10 ze dne 27. 7. 2015 účinné od 1. 8. 2015 byl do oddělení 1 Cm a 11 Cm
(JUDr. S.) zařazen asistent soudce Mgr. M. Š..
Rozvrh práce Krajského soudu v Ostravě pro rok 2016, sp. zn. Spr 3770/2015
Z něho vyplývá, že JUDr. S. (11 Cm) byly v tomto roce přidělovány věci obchodně závazkové v
rozsahu 1/3 nápadu hl. části soudu a dále insolvenční incidenční spory (bez určení rozsahu
nápadu); shodnou agendu v totožném rozsahu rozhodovali rovněž JUDr. V. (4 Cm) a JUDr. O.
(21 Cm). JUDr. A. (1 Cm) rozhodovala shodnou agendu, již však bez nápadu nových věcí.
Změnou rozvrhu práce č. 3 bylo s účinností od 1. 4. 2016 její oddělení zrušeno a neskončené věci
byly přiděleny jiným soudcům. Všem těmto soudcům byla přidělena soudní tajemnice M. E.,
která byla přidělena též JUDr. P. V. (5 Cm, C) a JUDr. A. Ř. (7 Cm, C). Vedoucí kanceláře pro
JUDr. S. a některé další soudce byla I. L., další administrativní pracovnicí I. K.
Rozvrh práce v úvodních ustanoveních pro obchodní úsek pod bodem 5 písm. h) opět upravoval
následující: „Insolvenční incidenční spory se přidělují do oddělení soudce, který vyřizuje danou insolvenční věc.
Opatřením předsedy soudu dle ust. §160 odst. 2 IZ mohou být přikázány jinému soudci, obvykle do oddělení
4 Cm, 9 Cm, 11 Cm, 18 Cm, 19 Cm, 20 Cm, 21 Cm, 26 Cm, 32 Cm a 44 Cm.“
Změnou rozvrhu práce č. 3 ovšem došlo s účinností od 1. 4. 2016 k následující změně tohoto
ustanovení:
„Insolvenční incidenční spory se – vzhledem k trvale vysokému nápadu do insolvenčních oddělení vedoucímu
k trvale vysokému počtu vyřizovaných věcí v těchto odděleních a tedy k nemožnosti projednat v insolvenčních
odděleních spory bez průtahů - přidělují do specializovaných oddělení incidenčních sporů, a to
takto:
(…)
c) insolvenční incidenční spory z působnosti hlavní části soudu přidělují se do oddělení 4 ICm, 9 ICm, 11 ICm,
18 ICm, 21 ICm, 26 ICm, 32 ICm, přičemž byl-li již dříve do některého z těchto oddělení přidělen incidenční
spor vyvolaný insolvenčním řízením evidovaným v ročníku 2016, přidělí se spor vyvolaný tímto insolvenčním
řízením do tohoto stejného oddělení, jinak se přidělí poměrnou kolovací metodou zohledňující počet věcí
v aktuálním roce do daného rejstříku ICm, při přidělování incidenčního sporu vyplývajícího z insolvenčního řízení,
v němž funkci insolvenčního správce vykonává JUDr. Kateřina Martínková, Ing. Borek Placr nebo JUDr. Aleš
Vídeňský - a to ať již přímo či prostřednictvím veřejné obchodní společnosti – se z důvodu podjatosti přeskakuje
oddělení 9 ICm.“
Zároveň bylo stanoveno, že u oddělení 4 ICm, 9 ICm, 11 ICm, 18 ICm, 21 ICm a 32 ICm
se u oboru působnosti insolvenční incidenční spory doplňuje podíl nápadu vždy 3/20, u oddělení
26 ICm podíl 2/20. Insolvenční incidenční spory napadlé v období od 1. 1. 2016 do 31. 3. 2016
byly, „vzhledem k trvale vysokému nápadu do insolvenčních oddělení vedoucímu k trvale vysokému počtu
vyřizovaných věcí v těchto odděleních a tedy k nemožnosti projednat v insolvenčních odděleních spory bez průtahů“,
přiděleny dle §160 odst. 2 insolvenčního zákona opatřením předsedkyně soudu, které bylo takto
vtěleno do rozvrhu práce, celkem 9 soudcům krajského soudu, včetně JUDr. S., JUDr. V. a
JUDr. O., přičemž JUDr. S. bylo takto přiděleno prvních 31 sporů evidovaných v rejstříku 37
ICm.
Dle změny rozvrhu práce č. 5 byl s účinností od 1. 6. 2016 změněn podíl incidenčních oddělení
4 ICm, 9 ICm, 11 ICm, 18 ICm a 21 ICm na nápadu incidenčních sporů na 3/17, podíl oddělení
26 ICm byl stanoven na 2/17.
Změnou rozvrhu práce č. 9 s účinností od 1. 11. 2016 nahradila JUDr. J. B., Ph.D. v oddělení 21
Cm JUDr. P. O.
Přehled pracovních neschopností JUDr. S. za roky 2013 až 2016
JUDr. S. byla v roce 2013 19 pracovních dní v pracovní neschopnosti, v roce 2014 17 dní, v roce
2015 20 dní a v roce 2016 10 dní.
Srovnání výkonnosti s ostatními soudci vyřizujícími srovnatelnou agendu pro roky 2013
až 2016, včetně Výkazů MSp o pohybu agendy rejstříku Cm a ICm za příslušná období
Podle tabulky, kterou navrhovatelka předložila ke srovnání výkonnosti soudkyně JUDr. S., jsou
výsledky jednotlivých soudců za rok 2013 následující:
V agendě Cm v roce 2013 JUDr. S. napadlo 51 věcí, obživlo 19, vyřízeno bylo 123, nevyřízeno
zůstalo 191; JUDr. V. napadlo 42 věcí, obživlo 21, vyřízeno bylo 103, nevyřízeno zůstalo 153;
JUDr. A. napadlo 45 věcí, obživlo 11, vyřízeno bylo 112, nevyřízeno zůstalo 188; JUDr. O.
napadlo 55 věcí, obživlo 22, vyřízeno bylo 119, nevyřízeno zůstalo 186.
Tato čísla odpovídají rovněž výkazům MSp o pohybu agendy rejstříku Cm za rok 2013.
Podle tabulky, kterou navrhovatelka předložila ke srovnání výkonnosti soudkyně JUDr. S., jsou
výsledky jednotlivých soudců za rok 2014 následující:
V agendě Cm v roce 2014 JUDr. S. napadlo 23 věcí, obživlo 17, vyřízeno bylo 103, nevyřízeno
zůstalo 150; JUDr. V. napadlo 23 věcí, obživlo 14, vyřízeno bylo 81, nevyřízeno zůstalo 105;
JUDr. A. napadlo 25 věcí, obživlo 15, vyřízeno bylo 67, nevyřízeno zůstalo 163; JUDr. O.
napadlo 28 věcí, obživlo 15, vyřízeno bylo 79, nevyřízeno zůstalo 143.
Tato čísla opět odpovídají rovněž výkazům MSp o pohybu agendy rejstříku Cm za rok 2014.
Srovnávací tabulka, kterou navrhovatelka předložila v související věci sp. zn. 13 Kss 1/2016
kárně obviněného soudce JUDr. V., neodpovídá v uváděném nápadu věcí Cm u JUDr. V. (uvádí
21 věcí), zbylé údaje k agendě Cm za rok 2014 se shodují.
Srovnávací tabulka, kterou navrhovatelka předložila ve věci JUDr. V., uvádí rovněž údaje týkající
se agendy ECm za rok 2014:
V agendě ECm v roce 2014 JUDr. S. napadlo 21 věcí, vyřízeno bylo 62, nevyřízeno zůstalo 45;
JUDr. V. napadlo 22 věcí, vyřízeno bylo 64, nevyřízeno zůstalo 41; JUDr. A. napadlo 22 věcí,
vyřízeno bylo 34, nevyřízeno zůstalo 66; JUDr. O. napadlo 23 věcí, vyřízeno bylo 25, nevyřízeno
zůstalo 32.
Podle tabulky, kterou navrhovatelka předložila ke srovnání výkonnosti soudkyně JUDr. S., jsou
výsledky jednotlivých soudců za rok 2015 následující:
V agendě Cm v roce 2015 JUDr. S. napadlo 9 věcí, obživlo 10, vyřízeno bylo 54, nevyřízeno
zůstalo 121; JUDr. V. mělo napadnout 23 věcí, obživnout 14 věcí, vyřízeno mělo být 81 věcí,
nevyřízeno mělo zůstat 105 věcí. JUDr. A. napadlo 9 věcí, obživly 3, vyřízeno bylo 64,
nevyřízeno zůstalo 119; JUDr. O. napadlo 9 věcí, obživlo 7, vyřízeno bylo 28, nevyřízeno zůstalo
139.
Výkaz MSp o pohybu agendy v rejstříku Cm za rok 2015 uvádí zcela jiná čísla u JUDr. V.: nápad
8 věcí, obživlo 7, vyřízeno 44 věcí a nevyřízeno 91 věcí. U ostatních soudců údaje odpovídají.
Srovnávací tabulka, kterou navrhovatelka předložila ve věci JUDr. V., odpovídá u JUDr. V.
výkazu MSp a z těchto čísel tedy také kárný soud vycházel. Jinak se odchyluje pouze drobně u
nápadu věcí Cm JUDr. S. (uvádí 8 věcí), zbylé údaje k agendě Cm za rok 2015 se shodují.
Srovnávací tabulka, kterou navrhovatelka předložila ve věci JUDr. V., uvádí rovněž údaje týkající
se agendy ECm za rok 2015:
V agendě ECm v roce 2015 JUDr. S. napadly 4 věci, vyřízeno bylo 29 věcí, nevyřízeno zůstalo 23
věcí; JUDr. V. napadly 3 věci, vyřízeno bylo 25, nevyřízeno zůstalo 23; JUDr. A. napadly 4 věci,
vyřízeno bylo 22 věcí, nevyřízeno zůstalo 47; JUDr. O. napadly 2 věci, vyřízeno bylo 14,
nevyřízeno zůstalo 21 věcí.
V agendě ICm podle tabulky k výkonnosti předložené v nyní posuzované věci JUDr. S.v roce
2015 JUDr. S. napadlo 72 věcí, obživlo 0, vyřízeno bylo 8, nevyřízeno zůstalo 64; JUDr. V.
napadlo 45 věcí, obživlo 0, vyřízeno bylo 6, nevyřízeno zůstalo 39; JUDr. A. napadlo 35 věcí,
obživlo 0, vyřízeno bylo 10, nevyřízeno zůstalo 24; JUDr. O. napadlo 72 věcí, obživly 3, vyřízeno
bylo 14, nevyřízeno zůstalo 61 věcí.
Tato čísla odpovídají výkazům MSp o pohybu agendy v rejstříku ICm za rok 2015 i tabulce
předložené ve věci JUDr. V.
Podle tabulky, kterou navrhovatelka předložila ke srovnání výkonnosti soudkyně JUDr. S., jsou
výsledky jednotlivých soudců za rok 2016 následující:
V agendě Cm v roce 2016 JUDr. S. napadlo 6 věcí, obživly 2, vyřízeno bylo 46 věcí, nevyřízeno
zůstalo 82 věcí; JUDr. V. napadly 4 věci, obživlo 9, vyřízeno bylo 38 věcí, nevyřízeno zůstalo 66
věcí; JUDr. A. (soudkyní pouze do 31. 3. 2016) napadlo 0 věcí, obživla 1, vyřízeno bylo 13 věcí,
nevyřízeno zůstalo 0 věcí; JUDr. O. (soudcem pouze do 31. 10. 2016) napadlo 5 věcí, obživly 3,
vyřízeno bylo 23 věcí, nevyřízeno zůstalo 0 věcí.
Tato čísla odpovídají výkazům MSp o pohybu agendy v rejstříku Cm za rok 2016.
V agendě ICm podle tabulky k výkonnosti předložené v nyní posuzované věci JUDr. S. v roce
2016 JUDr. S. napadlo 227 věcí, obživly 4, vyřízeno bylo 80 věcí, nevyřízeno zůstalo 215 věcí;
JUDr. V. napadlo 232 věcí, obživla 1, vyřízeno bylo 86 věcí, nevyřízeno zůstalo 186; JUDr. O.
(soudcem pouze do 31. 10. 2016) napadlo 214 věcí, obživly 2, vyřízeno bylo 83 věcí, nevyřízeno
zůstalo 0 věcí.
Údaje v tabulce ohledně nápadu nových věcí ICm neodpovídají výkazům MSp o pohybu agendy
v rejstříku ICm za rok 2016, dle něhož JUDr. S. mělo napadnout pouze 99 věcí, JUDr. V. 95
věcí a JUDr. O. 73 věcí, kárný soud však ohledně nápadu ICm věcí vycházel z výše uvedených
čísel obsažených v tabulce výkonnosti. Ostatní údaje odpovídají.
Stanovisko soudcovské rady Krajského soudu v Ostravě k osobě soudkyně JUDr. S. ze
dne 29. 3. 2016
Vzhledem ke zjištěným průtahům soudcovská rada „souhlasí s návrhem na zahájení kárného řízení proti
JUDr. E. S. s připomínkou, že spisy pod body 2, 3 návrhu byly fyzicky předány na oddělení soudkyně až během
měsíce března 2015, a proto nečinnost soudkyně by se měla počítat od tohoto data. Soudcovská rada, jelikož se
jedná o první kárné řízení soudkyně, považuje navrhované kárné opatření ve formě odvolání z funkce soudce za
příliš přísné“.
Kárně obviněná k danému důkazu v průběhu jednání vyjádřila svou pochybnost o objektivitě
soudcovské rady vzhledem k tomu, že rada neměla časový prostor k seznámení se s jednotlivými
vytýkanými spisy, a dále vzhledem k jejímu složení. V této souvislosti kárně obviněná poukázala
na to, že členka soudcovské rady Mgr. Daniela Teterová a dále manželka předsedy soudcovské
rady JUDr. Zuzana Ihnátová rozhodovaly v rámci civilního řízení o náhradu škody za ušlé
nájemné, jehož byla kárně obviněná účastníkem a jež bylo vedeno 23 let, za což také kárně
obviněná obdržela od Ministerstva spravedlnosti odškodnění ve výši 186 000 Kč. Třetí členkou
soudcovské rady je insolvenční soudkyně JUDr. Kateřina Holešovská, která rozhodovala v senátu
31 ICm, z něhož byly kárně obviněné přiděleny vytýkané incidenční spory, přičemž většina těchto
věcí napadla v první polovině roku 2014, aniž by v nich byly činěny úkony.
Kárný soud dále provedl dokazování listinnými důkazy, které kárně obviněná v této souvislosti
předložila, a to usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2003, č. j. 36 C 264/93 -
96, které vydala samosoudkyně Mgr. Daniela Teterová, usnesením Okresního soudu
v Ostravě ze dne 9. 8. 2001, č. j. 36 C 264/93 - 80, které vydala samosoudkyně JUDr. Zuzana
Ihnátová a jímž došlo k přerušení řízení do pravomocného skončení dědického řízení po zemřelé
V. S. vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 58 D 460/2001, a dále stanoviskem
Ministerstva spravedlnosti ze dne 13. 2. 2017, č. j. MSP-321/2016-ODSK-ODSK/3, kterým
byl JUDr. S. jakožto účastnici řízení (žalované) přiznán nárok na poskytnutí zadostiučinění jako
náhrady nemateriální újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního
soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 C 964/93 ve výši 186 000 Kč.
Písemné vyjádření JUDr. P. H., Ph.D., ze dne 21. 11. 2017
Kárný soud předvolal k jednání jako svědka JUDr. P. H., Ph.D., bývalého místopředsedu
Krajského soudu v Ostravě pro obchodní úsek, který nicméně zaslal soudu omluvu s tím, že se
téhož dne účastní jako advokát v důležité věci svých klientů jednání u Městského soudu v Praze,
kde vzhledem k mimořádné složitosti uvedené věci není možné jeho zastoupení substitutem. Za
těchto okolností požádal kárný soud JUDr. H. o písemné vyjádření, v němž by soudu sdělil své
zkušenosti s kárně obviněnou, které nabyl po dobu svého působení ve funkci místopředsedy
Krajského soudu v Ostravě pro obchodní úsek, a této žádosti JUDr. H. vyhověl. Kárný soud tedy
namísto výslechu se souhlasem stran provedl důkaz zmiňovaným písemným vyjádřením JUDr. H.
Na zmiňovanou žádost kárného soudu JUDr. H. uvedl:
„K vaší žádosti o sdělení informací ze dne 15. 11. 2017 uvádím, že jsem vykonával funkci místopředsedy
Krajského soudu v Ostravě od 1. 9. 2001 do 30. 9. 2014. Po celou dobu výkonu této funkce (mimo období mého
působení u Nejvyššího soudu ČR v letech 2002 a 2003 a Vrchního soudu v Olomouci v roce 2014) jsem
prováděl kontrolní činnost stran plynulosti řízení ve věcech přidělovaných soudcům obchodního úseku a vyřizoval
stížnosti na nevhodné chování soudců tohoto úseku, resp. průtahy v řízení ve věcech, v nichž rozhodovali.
Ve vztahu k soudkyni JUDr. E. S. si vzpomínám, že jsem v rámci tzv. spisových prověrek zjistil v některých
spisech absenci úkonů směřujících k jejich vyřízení. V tomto smyslu jí též byla předsedou krajského soudu udělena
výtka. Následně bylo přijato opatření směřující u jmenované soudkyně k důslednému využívání jednací síně. Jeho
obsah si již pro časový odstup nepamatuji. Nevzpomínám si rovněž, zda na rozhodovací činnost této soudkyně byly
podávány stížnosti stran průtahů v řízení.“
Hodnocení rozhodovací praxe JUDr. E. S. vypracované na žádost kárné navrhovatelky
předsedou Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Robertem Grygou dne 15. 2. 2016
„Ze spisů, které jsou JUDr. S. předkládány Vrchnímu soudu v Olomouci, vyplývá, že tato soudkyně projednává
věci velmi zdlouhavě, rozvláčně, nekoncentrovaně. V naší praxi se nezřídka setkáváme s tím, že spis je předložen
k rozhodnutí o odvolání proti rozsudku, který byl vydán po šesti, ale mnohdy i více letech poté, co bylo řízení
zahájeno. Velmi zřídka bývá ve věcech jmenované soudkyně rozhodnuto při jediném jednání, naopak, JUDr. S.
často rozhoduje ve svých věcech po mnoha jednáních, která jsou nařizována s odstupem několika měsíců, ale i let, a
odročována, aniž by soudkyně sdělila důležité důvody pro odročení, jak jí ukládá občanský soudní řád v
ustanovení §119 odst. 1.
Spisy předložené soudkyní JUDr. E. S. bývají, častěji než u jiných soudců, vraceny bez věcného vyřízení, např.
proto, že soudkyně opomněla rozhodnout o části předmětu řízení jako ve věci Krajského soudu v Ostravě sp. zn.
11 Cm 63/2009 (Vrchní soud v Olomouci 7 Cmo 165/2015), nebo proto, že soudkyně nerozhodla o související
změně žaloby před rozhodnutím o přistoupení účastníka do řízení jako ve věci Krajského soudu v Ostravě sp. zn.
11 Cm 103/1996 (Vrchní soud v Olomouci 4 Cmo 260/2015). Tato pochybení soudkyně při předkládání věcí
odvolacímu soudu již tak dlouho trvající řízení ještě více prodlužují (druhá zde zmíněná věc napadla již v roce
1996).
Mnohem častěji než u jiných jejích kolegů bývají rozhodnutí JUDr. S. rušena a věci vraceny soudu prvního stupně
k dalšímu řízení, a to někdy i opakovaně, přičemž není výjimkou, že rozhodnutí bývají rušena pro jejich
nepřezkoumatelnost (ust. §219 a odst. 1, písm. a) o. s. ř.). Jde např. o rozsudky ve věcech Krajského soudu v
Ostravě sp. zn. 11 Cm 19/2012 (Vrchní soud v Olomouci 7 Cmo 88/2015), 11 Cm 122/2009 (Vrchní
soud v Olomouci 8 Cmo 102/2015), 11 Cm 35/2009 (Vrchní soud v Olomouci 8 Cmo 132/2015).
V posledně jmenované věci byl usnesením odvolacího soudu zrušen pro nepřezkoumatelnost již v pořadí třetí
rozsudek soudu prvního stupně.
Rozhodnutí JUDr. S. bývají rušena také podle ust. §219a odst. 2 o. s. ř., tedy proto, že je zapotřebí provést
další dokazování, např. ve věci Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 11 Cm 79/2012 (Vrchní soud v Olomouci 4
Cmo 138/2015) a 11 Ecm 16/2010 (Vrchní soud v Olomouci 5 Cmo 106/2015).
V roce 2015 rozhodoval Vrchní soud v Olomouci o odvoláních proti rozhodnutím soudkyně JUDr. E. S. ve věci
samé celkem ve dvanácti případech, v pěti případech byla její rozhodnutí zrušena a věci vráceny soudu prvního
stupně k dalšímu řízení, ve třech případech byla rozhodnutí potvrzena, jednou bylo rozhodnutí částečně potvrzeno
a částečně změněno, jedna věc byla vrácena bez věcného vyřízení a dvakrát bylo odvolání odmítnuto.
Z pohledu odvolacího soudu hodnotíme JUDr. E. S. jako soudkyni, jejíž výsledky práce přes dlouholetou praxi
na krajském soudě nedosahují potřebné kvality. Ve srovnání s jinými soudci vyřizujícími obdobnou agendu je
hodnocena jako jedna z nejhorších.“
Kárně obviněná k danému důkazu v průběhu jednání uvedla, že dané hodnocení považuje
za neobjektivní a předložila kárnému senátu dle svého tvrzení všechna rozhodnutí za roky 2013
až 2015, v nichž Vrchní soud v Olomouci rozhodoval v jejích věcech o odvolání. Kárně
obviněná poukázala na to, že odvolací senáty, jejichž členem byl JUDr. Gryga, rozhodovaly
v těchto věcech pouze dvakrát, přičemž v obou případech její rozhodnutí potvrdily (rozsudky
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2015, č. j. 4 Cmo 193/2015 – 625, a ze dne
3. 12. 2015, č. j. 4 Cmo 272/2015 – 138). Z předložených rozhodnutí dále vyplynulo,
že v uvedených letech počet rozhodnutí kárně obviněné potvrzených odvolacím soudem
převyšoval počet rozhodnutí zrušených a změněných.
Kárná navrhovatelka naopak považovala předmětné hodnocení předsedy vrchního soudu
za objektivní a podotkla, že bylo zpracováno Vrchním soudem v Olomouci, a není třeba,
aby jeho předseda JUDr. Gryga byl současně členem některého z odvolacích senátů, které věci
JUDr. S. rozhodovaly.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu označená kárně obviněnou
Rozsudkem ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 403/2011, Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 3. 2010, č. j. 8 Cmo 284/2009 – 582, tak rozsudek Krajského
soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2009, č. j. 11 Cm 116/1998 – 523. Dovoláním zde bylo napadeno
rozhodnutí odvolacího soudu, jež potvrdilo rozsudek soudu I. stupně. V odůvodnění svého rozsudku
Nejvyšší soud konstatuje, že nesprávný právní názor zde zaujaly soudy obou stupňů. Je pravdou,
že Krajský soud v Ostravě v této věci rozhodoval znovu po té, co bylo jeho první rozhodnutí zrušeno
rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 4. 2006, č. j. 8 Cmo 26/2005 – 437, a byl tedy
v některých otázkách vázán právním názorem odvolacího soudu, nicméně Nejvyšší soud uvádí,
že se nejednalo o případ přípustnosti dovolání dle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., ve znění účinném
do 31. 12. 2012, tedy o situaci, kdy byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud
prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem
odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Rozsudkem ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 32 Cdo 451/2013, Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2012, č. j. 4 Cmo 225/2012 – 240, který potvrdil rozsudek soudu
I. stupně ze dne 27. 1. 2012, č. j. 11 Cm 81/2008 – 208. Současně bylo pro nepřípustnost zastaveno
řízení o „dovolání“ proti rozsudku krajského soudu. Ani v této věci se nejednalo o případ,
jak konstatoval Nejvyšší soud, přípustnosti dovolání dle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., ve znění
účinném do 31. 12. 2012, neboť i svým prvním rozsudkem v této věci, který byl zrušen odvolacím
soudem, krajský soud žalobu zamítl.
V usnesení ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3860/2014, se Nejvyšší soud skutečně přiklonil
k právnímu posouzení soudu I. stupně a zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne
27. 2. 2014, č. j. 8 Cmo 429/2013 – 164, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě
ze dne 21. 8. 2013, č. j. 11 ECm 34/2010 – 130.
E-mail nazvaný „porada“ zaslaný Mgr. Vladimírem Janšou dne 20. 11. 2015 JUDr. H. A.,
JUDr. E. S., JUDr. P. O. a JUDr. A. V.
Tento e-mail obsahoval text: „Svolávám na den 23. 11. 2015 v 9:00 u sebe v kanceláři krátkou poradu.
VJ.“
Přípisy JUDr. Hampela ze dne 9. 10. 2012 a ze dne 12. 12. 2012 a Mgr. Janši
ze dne 4. 1. 2016
Těmito přípisy byly JUDr. S. přidělovány termíny jednání na dva měsíce dopředu.
Upozornění na pracovní nedostatky kanceláře týkající se oddělení 11 Cm a 11 ECm
ze dne 19. 8. 2013
V tomto upozornění JUDr. S. vytkla vedoucí kanceláře A. H., že v konkrétních blíže popsaných
případech nebyly plněny pokyny soudce, spisy nebyly předkládány ve stanovených termínech a
došlá podání nebyla překládána bezprostředně poté, co byla doručena soudu, a žádala po vedoucí
kanceláře sjednání nápravy.
Upozornění na pracovní nedostatky kanceláře týkající se oddělení 11 Cm a 11 ECm
ze dne 28. 8. 2013
V něm JUDr. S. doplnila předchozí upozornění o výtku, dle níž v 5 věcech oddělení 11 Cm
nebyly pokyny soudkyně splněny ve lhůtě, přičemž v jednom případě bylo z důvodu opožděného
vypravení předvolání zmařeno ústní jednání
Osobní spis JUDr. S., sp. zn. 3158/92
Z jeho obsahu vyplývá, že JUDr. S. od 6. 10. 1978 do 31. 5. 1985 působila jako podnikový
právník ve společnosti Výstavba OKD – koncernový podnik, od 1. 6. 1985 do 31. 8. 1989 jako
vedoucí odborný referent – právník na Národním výboru města Ostravy, od 1. 9. 1989 do 31. 7.
1991 jako právník ve společnosti Technomat, od 1. 8. 1991 do 30. 9. 1991 vykonávala funkci
arbitrážního čekatele na Krajské státní arbitráži v Ostravě, kde byla po složení arbitrážní zkoušky
s účinností ode dne 1. 10. 1991 ustanovena do funkce státního arbitra, od 1. 1. 1992 vykonávala
funkci soudce u Krajského obchodního soudu Ostravě, přičemž dnem nabytí účinnosti zákona č.
215/2000 Sb. (1. 1. 2001), se stala soudkyní Krajského soudu v Ostravě, kde působí doposud. Z
osobního spisu dále vyplývá, že kárně obviněné byla dne 6. 12. 2011 udělena zmiňovaná výtka dle
§88a zákona o soudech a soudcích tehdejším předsedou Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jiřím
Doležílkem za nedostatky plynulosti řízení. Z osobního spisu nevyplývá, že by kárně obviněná
dosud byla kárně postižena.
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2017, č. j. 11 Kss 1/2017 – 80
Tímto rozhodnutím kárného soudu bylo pro opožděnost části kárného návrhu podaného
veřejnou ochránkyní práv zastaveno řízení o kárné odpovědnosti kárně obviněných JUDr. I. H.,
předsedkyně Krajského soudu v Ostravě, a Mgr. R. K., místopředsedy Krajského soudu v
Ostravě, pro skutky, kterých se měli dopustit z části společným jednáním a z části samostatně
tím, že:
I. Mgr. R. K. připravil soupis spisových značek incidenčních sporů k přidělení jednotlivým
soudcům a JUDr. I. H. na základě těchto podkladů opatřeními ze dne 4. 7. 2012, 2. 1. 2013
(originál opatření ve spise 8 ICm 10/2012), 29. 1. 2013 (originál opatření ve spise 38 ICm
35/2012), 1. 3. 2013 (originál opatření ve spise 36 ICm 946/2012), 24. 4. 2013, 3. 6. 2013, 28. 6.
2013, 31. 7. 2013, 13. 1. 2014 (originál opatření ve spise 36 ICm 2002/2013), 21. 7. 2014 (originál
opatření ve spise 14 ICm 1031/2011), 27. 1. 2015 (založeno ve spise 14 ICm 9/2014) a 26. 1.
2016 (založeno ve spise 31 ICm 2039/2015) přikázala prakticky všechny insolvenční spory jiným
soudcům, a to:
a) bez posouzení, zda by projednání a rozhodnutí toho kterého incidenčního sporu v rámci
insolvenčního řízení mohlo vést k průtahům v insolvenčním řízení,
b) mimo rozvrh práce,
c) nepravidelně a nepředvídatelně,
d) ve více než 1200 případech s více než čtyřměsíční prodlevou od zahájení řízení,
čímž v řádově tisíci probíhajících řízeních odňali účastníky jejich zákonnému soudci, ztěžovali
soudcům organizaci práce a zavinili průtahy v řízeních,
II. JUDr. I. H. rozvrhem práce na rok 2016, s účinností ode dne 1. 4. 2016 (změna rozvrhu práce
č. 3 ze dne 30. 3. 2016, Spr 991/2016) a stejně tak rozvrhem práce na rok 2017 (Spr 3960/2016),
přikazovala insolvenční spory jiným soudcům
a) bez posouzení, zda by projednání a rozhodnutí toho kterého incidenčního sporu v rámci
insolvenčního řízení mohlo vést k průtahům insolvenčního řízení,
b) tak, že vytvořila specializovaná oddělení incidenčních sporů a podpůrné insolvenční oddělení
na místo vytvoření dostatečného počtu oddělení pro vyřizování insolvenčních věcí
odpovídajícího nápadu insolvenčního úseku,
čímž odňala účastníky jejich zákonnému soudci, porušila princip prvotního rozdělení věcí
a dostatečně nezajistila chod soudu po stránce personální a organizační.
Dle odůvodnění tohoto rozhodnutí bude kárné řízení pokračovat o těch částech kárného návrhu
veřejné ochránkyně práv, jimiž je předsedkyni Krajského soudu v Ostravě vytýkáno porušení §52
odst. 1 písm. e) a §52 odst. 2 zákona o soudech a soudcích, kterého se měla dopustit tím,
že neprojednala se soudcovskou radou (v návrhu blíže specifikovaná) opatření, jimiž přikázala
větší množství insolvenčních incidenčních sporů k vyřízení jiným soudcům, než kterým
dle rozvrhu práce tyto spory napadly, a dále porušení §79 a §118 odst. 2 citovaného zákona,
kterého se měla dopustit tím, že spolu s kárnými návrhy podanými proti soudcům Krajského
soudu v Ostravě JUDr. A. V. a JUDr. E. S. předložila Nejvyššímu správnímu soudu originály
spisů, v nichž mělo docházet k průtahům v řízení, pročež soudci nemohli jednat v neskončených
věcech a napravovat průtahy, které jim byly vytýkány, přičemž v některých (návrhu blíže
specifikovaných) případech museli jmenovaní soudci zrušit již nařízená jednání, čímž mělo ze
strany kárně obviněné dojít k nepřípustnému zásahu do nezávislého výkonu funkce soudců a do
jejich nezávislosti.
Program jednání místopředsedů insolvenčních soudů dne 1. 6. 2016
Třetí bod jednání místopředsedů byl označen jako „Problematika §160 insolvenčního zákona“.
K programu je dále přiložen „Podklad k jednání s předsedy krajských soudů“ poukazující na usnesení
Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 11/15, a rovněž na skutečnost, že dne 5. 5. 2016
kárný senát Nejvyššího správního soudu podal nový návrh na zrušení §160 odst. 2 insolvenčního
zákona. V podkladech je dále zahrnut návrh novelizace daného ustanovení obsahující 3 varianty
s posouzením jejich přínosů a nedostatků.
Zápis ze zasedání kolegia předsedů krajských soudů konaný v budově Krajského soudu
v Ústí nad Labem dne 11. 2. 2016
Dle 9. bodu zápisu kolegium „[u]pozorňuje na potřebu legislativní změny §160 odst. 2 insolvenčního zákona
tak, aby umožňoval plynulé přidělování incidenčních sporů soudcům dle rozvrhu práce na soudu“.
Zápis z jednání kolegia předsedů krajských soudů a Městského soudu v Praze konaného
dne 7. 6. 2016 u Krajského soudu v Ostravě
Dle 8. bodu zápisu nazvaného „Insolvenční řízení“ kolegium předsedů „upozorňuje, že v celé republice
zůstává nevyřízeno 115 664 insolvenčních věcí a 6 942 incidenčních sporů vyvolaných insolvenčním řízením.
V této souvislosti zdůrazňuje, že předsedové krajských soudů se opakovaně domáhali změny zejména ustanovení §160
odst. 2 insolvenčního zákona tak, aby bylo možno incidenční spory rozdělovat rozvrhem práce; stávající insolvenční
soudci nejsou schopni incidenční spory vyřizovat. Kolegium předsedů krajských soudů podporuje „variantu III.“ novely
§160 odst. 2 IZ („Stanoví-li tak rozvrh práce, incidenční spor projedná a rozhodne jiný soudce insolvenčního soudu.“),
kterou vypracovalo dne 1. 6. 2016 kolegium místopředsedů krajských soudů pro věci insolvenční.“
Předseda senátu dále provedl dokazování výpisem o účasti kárně obviněné na seminářích
pořádaných Justiční akademií, který kárně obviněná předložila při jednání. Dle předmětného
výpisu JUDr. S. absolvovala v roce 2014 dva semináře, v roce 2015 tři semináře a v roce 2016
šest seminářů.
Kárný senát následně označil za nadbytečné, resp. netýkající se podstaty projednávané věci,
provádění dokazování soukromými diáři JUDr. S. k otázce využívání jednacích síní v agendě Cm
a ECm a dále seznamem věcí nařízených insolvenčním soudcem Mgr. D. S., jež kárně obviněná
předložila při jednání. Stejně tak považoval kárný senát za nadbytečné, resp. netýkající se podstaty
projednávané věci, provedení dokazování spisem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 36 C
264/93, jež navrhovala kárná navrhovatelka.
V souladu s §17 odst. 4 zákona č. 7/2002 Sb. kárný soud dále přistoupil k výslechu kárně
obviněné soudkyně, která vypověděla, že eventuální průtahy nebo prodleva mezi nařizováním
jednotlivých věcí byly způsobeny tím, že byla omezena dvouměsíční lhůtou, ve které jí bylo
místopředsedou soudu umožněno nařizovat jednání. Tato doba je dle jejího názoru velice krátká
a cítí se jí být velmi limitována, obzvláště v případech, kdy má v daném období dovolenou
či se účastní školení. Často jí proto nezbývá než jednání odročit na neurčito. Kárně obviněná
se vždy snažila o to, aby spory u ní neležely, nýbrž aby byly rozhodovány co nejdůkladněji
a nejlépe, jak jen to dokázala, a odmítá, že by činila tzv. úkony pro úkony. Stejně tak kárně
obviněná popřela, že by zbytečně odročovala jednání. Za dobu svého působení, kdy měla
v senátu i přes dva tisíce věcí, jí kromě výtky z roku 2011 nikdy nebylo cokoliv vytknuto a oproti
svým kolegům měla skončeno více věcí. Kárně obviněná nemá za to, že by se ve spisech
dopouštěla zaviněných průtahů, a pokud k nějakému průtahu přece jen došlo, bylo to způsobeno
složitostí agendy. V současné době má kárně obviněná 13 živých věcí Cm a 2 ECm, zatímco
JUDr. V. 14 věcí Cm a 3 ECm, a pokud jde o soudkyně, které nastoupily místo JUDr. O. a JUDr.
A., tak JUDr. B. má 21 věcí Cm a 6 ECm a Mgr. J. N. má 14 věcí Cm a 15 ECm. Uvedené malé
rozdíly dle kárně obviněné svědčí o tom, že daná agenda není rychle projednatelná a všichni
soudci, již ji rozhodují, jsou zcela srovnatelní. Kárně obviněná má za to, že většina jejích
rozhodnutí byla odvolacím soudem potvrzena a případy, kdy jí byly věci rušeny a opakovaně
vraceny, označila za ojedinělé. Ve věci sp. zn. 11 Cm 35/2009, která je předmětem kárného
návrhu a jež jí byla Vrchním soudem v Olomouci vrácena čtyřikrát, se kárně obviněná domnívá,
že splnila vše, co jí bylo odvolacím soudem uloženo.
K vytýkaným incidenčním sporům kárně obviněná zdůraznila, že pro ni představovaly zcela
novou agendu, s níž se musela nejprve seznámit, a projednávala proto nejprve starší věci Cm
a ECm. Poté, co její kolegyně JUDr. P. podala návrh Ústavnímu soudu, čekala kárně obviněná na
toto rozhodnutí a v daných věcech meritorně nerozhodovala, pouze vybrala soudní poplatky a
zaslala návrh protistraně. Uvažovala rovněž o přerušení daných řízení, ale nepřistoupila k němu.
V současné době kárně obviněná již v dané agendě rozhoduje a z 309 věcí ICm jich 179
pravomocně skončila.
Kárně obviněná dále podotkla, že vzhledem k tomu, že po podání kárného návrhu neměla
některé spisy k dispozici, musela odvolat nařízená jednání, na což si v jedné věci účastníci rovněž
stěžovali. Současný nápad nových věcí kárně obviněná označila jako zvladatelný a jako velmi
dobrou hodnotila i podporu ze strany administrativního personálu poté, co došlo na začátku
letošního roku k vytvoření tzv. minitýmů, kdy je zapisovatelka současně i vedoucí
kanceláře. Navíc od února letošního roku jí byla přidělena asistentka, což vnímá jako velkou
pomoc. Ve vytýkaném období naopak měla asistenta pouze na necelého půl roku od července
2015, kterého současně sdílela s JUDr. A. V daném období onemocněla soudní tajemnice paní E.
a onemocněla též JUDr. A., kterou kárně obviněná po cca 4 měsíce zastupovala. Nahromadilo se
jí tedy hodně věcí, které musela po poměrně dlouhou dobu řešit. S kárnou navrhovatelkou nemá
kárně obviněná žádné osobní vztahy, nestýkají se. Předsedu soudcovské rady JUDr. I. kárně
obviněná zná, zdraví se s ním, ale nemají k sobě žádný vztah. Kárně obviněná dále poznamenala,
že na Krajském soudě v Ostravě je každého čtvrt roku prováděna kontrola starších nevyřízených
věcí, vždy jedno čtvrtletí dvouleté a další čtvrtletí pětileté nedodělky. Nikdy jí však nebylo nic
vytknuto.
Kárný soud přistoupil též k výslechu předvolaných svědků. Vzhledem k tomu, že oba svědci
již byli slyšeni tentýž den v projednávané související věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 k podstatě
týmž rozhodným skutečnostem, přistoupil kárný senát se souhlasem stran k přehrání záznamu
předmětných svědeckých výpovědí a následně poskytl stranám prostor k doplňujícím dotazům.
Z výpovědi JUDr. H. A., bývalé soudkyně obchodního úseku Krajského soudu v Ostravě,
vyplynulo, že působila u Krajského soudu v Ostravě od roku 2001 nebo 2002, kdy došlo ke
zrušení obchodních soudů a jejich agendy přešly na krajské soudy, do konce března 2016. Po
celou tuto dobu rozhodovala agendu obchodně závazkových sporů. Daná agenda byla dle
svědkyně v porovnání s ostatními pracná, složitá a důkazně náročná. Připadalo jí, že zatímco
směnečné věci „odsýpaly“, v této agendě se na každou „čárku“ nadřeli. Změnu příslušnosti
provedenou novelou občanského soudního řádu účinnou od roku 2014 příliš nezaznamenali,
neboť měli hodně dříve napadlých věcí. S kritikou své práce ze strany vedení soudu se nesetkala,
pouze jí byla v roce 2014 udělena výtka, již si však nevzpomíná, za co to bylo. Výkonnost
svědkyně ovlivňoval v posledních letech její zdravotní stav, neboť v roce 2014 prodělala infarkt
a v období 2014 a 2015 byla asi půl roku na nemocenské, což se jí již nepodařilo dohnat.
Zdravotní stav tak byl spolu s rodinnými důvody jedním z motivů pro její odchod do důchodu.
Svědkyně má za to, že se o jejím plánovaném odchodu do důchodu na soudu vědělo a ze strany
vedení soudu k němu nebyla nijak vybízena, ani jí nebylo navrhováno, aby přešla na okresní soud.
Svědkyně nezaznamenala, že by spolu s JUDr. V., JUDr. S. a JUDr. O. byli vedením soudu
pojímáni jako problematičtí soudci. Není si vědoma, že by jim byla vytýkána nekvalitní či
podprůměrná práce a do roku 2015 nebyli nijak upozorňováni, že by měli dělat více.
K incidenčním sporům svědkyně uvedla, že jí byly přiděleny jednorázově opatřením předsedkyně
soudu poté, co dané věci na insolvenčním oddělení nějakou dobu ležely. Vzhledem k tomu,
že svědkyně věděla, že půjde do důchodu, tak se soustředila především na své starší závazkové
věci a incidenční spory příliš nedělala. Své vztahy ke kárně obviněné svědkyně označila jako
přátelské, kolegiální. U krajského soudu spolu působily dlouhou dobu, dobře se znají a občas
spolu něco konzultovaly. S kárnou navrhovatelkou svědkyně do styku příliš nepřišla.
K doplňujícím dotazům obhajoby svědkyně dále uvedla, že měla určeny dva jednací dny v týdnu
a v možnosti nařizovat jednání nijak omezena nebyla. Jednání se vždy nařizovala nejméně tři
měsíce dopředu. Omezení na dva měsíce si nedovede představit. Svědkyně dále vypověděla,
že na krajském soudě probíhaly co půl roku pravidelné prověrky spisů starších dvou let
a následně prověrky spisů starších pěti let. Konaly se i kontroly celého senátu, to však již nebylo
tak často. Dále svědkyně doplnila, že v době, kdy byla na dlouhodobé nemocenské, ji zastupovala
JUDr. S.
Z výpovědi JUDr. P. O., bývalého soudce obchodního úseku Krajského soudu v Ostravě,
vyplynulo, že na Krajském soudu v Ostravě působil od října 2002 do 31. 10. 2016. Po většinu
této doby zpracovával obchodně právní agendu, přičemž poslední dva roky k tomu přibyla ještě
agenda incidenčních sporů. Novela občanského soudního řádu účinná od roku 2014 se jich příliš
nedotkla, neboť soudili staré spory, nový nápad ovšem již v podstatě nedostávali. Svědek dříve
pracoval na okresním soudu, kde rovněž dlouhou dobu rozhodoval obchodní spory. Agendu
u krajského soudu ovšem považuje za podstatně složitější i časově náročnější. Jednalo se o velké
částky, většinou v řádu milionů. Bylo nutné provádět znalecké posudky, svědecké výpovědi,
přičemž svědci se často nedostavovali, znalci neprovedli znalecké posudky v takovém časovém
úseku, jak by soudci potřebovali, a tak se daná agenda velice táhla. Ke dni 1. 1. 2014, kdy tuto
agendu přestaly rozhodovat krajské soudy, tak stále ještě měli stovky nevyřízených věcí. Kárně
obviněný nebyl nikdy kárně postižen, obdržel však dvě výtky dle §88a zákona o soudech
a soudcích. První výtka mu byla udělena poté, co si jedna strana stěžovala na průtahy a kárná
navrhovatelka posuzovala výlučně daný konkrétní případ, aniž by jej srovnávala s dříve napadlými
věcmi, jež měly přednost. Druhou výtku dostal v podstatě za stejné pochybení, za které je kárně
stíhán JUDr. V. a JUDr. S., tj. za incidenční spory. Daná agenda jim byla přidělena najednou,
přičemž před tím tyto věci napadaly insolvenčním soudcům, kteří v nich ovšem úkony nečinili a
byly v nich průtahy až jeden rok. Poté dané spisy dostali obchodní soudci, a přestože neměli ještě
dořešené své obchodní spory, obdrželi výtku za incidenční spory, které ovšem nikdy předtím
nedělali a neměli v dané oblasti žádné zkušenosti. Ke svému zdravotnímu stavu svědek uvedl, že
v 56 letech dostal infarkt a má voperovány tři bypassy a jeden stent. Z toho se ovšem svědek
zotavil a naplno pracoval. Dodnes je jeho zdravotní stav velmi dobrý a nijak jej neovlivňuje.
Svědek dále vypověděl, že z krajského soudu odešel do důchodu z důvodu nátlaku předsedkyně
soudu, která mu naznačila, že pokud neodejde, bude na něj podán kárný návrh. Možnost přejít na
okresní soud mu nabídnuta nebyla. Svůj vztah ke kárně obviněné svědek označil za dobrý,
kolegiální. Kárnou navrhovatelku svědek zná více než třicet let, přičemž bývali kamarádi. Chování
kárné navrhovatelky se jej však dotklo a za poslední rok si již nepřipadal jako nezávislý soudce.
K doplňujícím dotazům obhajoby svědek dále uvedl, že skončit obchodně závazkové spory
při jediném jednání je v podstatě nemožné a v posledních dvou letech, kdy se již neobjevovaly
jednoduché věci, nařizoval jeden až dva případy na den. Svědek rovněž uvedl,
že mu místopředseda soudu Mgr. Krhut zakázal nařizovat jednání déle než na dva měsíce
dopředu. Svědek dříve nařizoval jednání na půl roku nebo více dopředu, což dle jeho přesvědčení
mělo tu výhodu, že se účastníci řízení za tu dobu stačili dohodnout a třeba došlo ke smíru,
zatímco když nařizoval na takto krátkou dobu, tak dané spory byly dramatičtější. Mnohem častěji
též docházelo k situacím, kdy jednání musel odročovat na neurčito. Svědek dále vypověděl,
že na Krajském soudu v Ostravě probíhaly pravidelné čtvrtletní kontroly, které se vždy
zaměřovaly na nedodělky určitého stáří.
Kárná navrhovatelka v rámci závěrečné řeči odkázala na obsah kárného návrhu, včetně všech
jeho doplnění, a zopakovala, že kárně obviněná je dle jejího názoru dlouhodobě
nejproblematičtější soudkyní Krajského soudu v Ostravě, která měla ve zvyku nařizovat jednání
na 7 až 10 měsíců dopředu. V letech 2004 – 2006, kdy se krajský soud potýkal s vysokým
nápadem věcí, nebylo možno tento stav objektivně kritizovat. Se snižujícím se nápadem věcí
se však způsob práce kárně obviněné stal neúnosným, na což reagovalo vedení soudu výtkou
z roku 2011, kdy bylo přijato opatření omezující JUDr. S. v nařizování jednání na dva měsíce
dopředu. Kárná navrhovatelka dále připustila, že kárně obviněná mohla mít v letech 2013 a 2014
„horší personál“, neboť se krajský soud nacházel v dané době v mimořádně kritické situaci, kdy
napadaly tisíce insolvenčních věcí. JUDr. S. není dle kárné navrhovatelky ochotna uznat
sebemenší chybu spočívající v její osobě a namísto toho kritizuje ostatní (členy soudcovské pro
jejich podjatost, insolvenčního soudce Mgr. S. za jeho postup v insolvenčních věcech a soudkyně
JUDr. B. a Mgr. J. N., které převzaly nedodělky po JUDr. O. a JUDr. A.). Pokud jde o incidenční
spory, nelze dle kárné navrhovatelky akceptovat názor, že kárně obviněná věci nevyřizovala
proto, že se necítila být zákonným soudcem. V takovém případě by totiž měla být ve svém
postoji konzistentní, nevyřizovat z této agendy vůbec nic a naopak zmíněná řízení přerušit a dát
tak účastníkům řízení najevo, že zde existuje určitá překážka bránící vyřízení věci. Pokud
jde o námitku, že ve vztahu k této agendě nebylo kárně obviněné poskytnuto žádné školení,
má kárná navrhovatelka za to, že je především na soudci, aby se sám vzdělával a aby případně
věci konzultoval se svými kolegy. Kárná navrhovatelka dále naznačila, že nelze přeceňovat počet
věcí, které kárně obviněné potvrdil odvolací soud, neboť mnohá rozhodnutí byla potvrzena poté,
co je vrchní soud tzv. dodělal. Vrchní soud rovněž na kárnou navrhovatelku mnohokrát apeloval,
že je třeba danou situaci řešit. Kárná navrhovatelka dále připustila, že odebráním spisů JUDr. S.
způsobila objektivní dvouměsíční průtah, je však přesvědčena o tom, že takový postup byl nutný,
neboť by kárně obviněná jinak nepochopila vážnost situace. Ve vztahu k prověrkám senátu kárná
navrhovatelka podotkla, že krajský soud má řádově 150 soudců a 8 soudců je ve vedení soudu,
přičemž všichni místopředsedové mají plný úvazek a kárná navrhovatelka poloviční. Vedení
soudu se tedy nemůže zcela vysilovat kontrolami. V některých senátech kontrola nebyla
provedena nikdy, neboť je to zbytečné. V jiných, jako např. v senátu JUDr. S., probíhají
pravidelně. Dle poslední prověrky, která byla provedena v listopadu 2017, je stav v senátu JUDr.
S. stále stejný. Kárně obviněná vykazuje dle kárné navrhovatelky v jednotlivých spisech procesní
bezradnost, odročuje jednání bez zákonných důvodů a činní úkony, které nemají smysl. Kárná
navrhovatelka je proto přesvědčena, že kárně obviněná není po odborné stránce schopna tento
stav změnit. Závěrem kárná navrhovatelka uvedla, že situace nebyla radikálně řešena dříve, neboť
nechtěla nikoho skandalizovat či jej uvádět do hmotné nouze, proto bylo vyčkáno na dobu, kdy
kárně obviněná dosáhne důchodového věku, a podotkla, že je to za její dvacetiletou kariéru
poprvé, co byla nucena podat kárné návrhy.
Obhájce kárně obviněné v závěrečné řeči zopakoval, že tvrzení, že JUDr. S. je nejproblematičtější
soudkyní krajského soudu, bylo pro kárně obviněnou překvapivé. Doposud nikdy nečelila
kárnému návrhu a pouze dne 6. 12. 2011 jí byla udělena písemná výtka, kterou ovšem kárně
obviněná považuje za nedůvodnou, jak podrobně uvedla ve svém vyjádření ze dne 31. 1. 2012,
které zaslala vedení soudu. I kdyby ovšem byla tato výtka kárným soudem shledána důvodnou,
nelze k ní pro časový odstup přihlížet. Obhájce se znovu obsáhle vyjádřil k opatření tehdejšího
předsedy Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jiřího Doležílka ze dne 6. 12. 2011, dle něhož kárně
obviněná může nařizovat jednání pouze na dva měsíce dopředu, a zdůraznil, že dané opatření
považuje za diskriminační, zasahující do nezávislosti soudce a vyvolávající častější potřebu odročit
jednání na neurčito. Obhájce se dále ohradil proti tvrzení, dle něhož jsou rozhodnutí kárně
obviněné často rušena pro nepřezkoumatelnost, přičemž hodnocení sepsané předsedou Vrchního
soudu v Olomouci JUDr. Grygou považuje v tomto smyslu za neobjektivní, neboť z něj
nevyplývá, že bylo konzultováno i s ostatními soudci odvolacího soudu, a dále proto, že
nezmiňuje rozhodnutí, v nichž se odvolací soud zcela ztotožnil s právními názory kárně
obviněné.
Obhájce dále uvedl, že s ohledem na tvrzení obsažená v kárném návrhu ohledně zavedení tzv.
kurately, kdy kárně obviněná pracuje od prosince roku 2011 pod trvalým dozorem místopředsedy
krajského soudu, má za to, že kárný návrh byl podán opožděně, neboť nebyla dodržena
subjektivní lhůta dle §9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. Dle obhajoby ze samotného obsahu
kárného návrhu vyplývá, že informace o tvrzených průtazích měla kárná navrhovatelka
k dispozici průběžně, neboť kárně obviněná pracovala pod trvalým dozorem místopředsedy
krajského soudu, který vždy koncem každého kalendářního měsíce kontroluje stav věcí
jí zpracovávaných a v souladu s učiněnými opatřeními ze dne 6. 12. 2011 jí přiděluje jednací dny
na pouhé dva měsíce dopředu. Takto od 6. 12. 2011 postupoval JUDr. Petr Hampel, stejně
tak jako jeho nástupce ve funkci, Mgr. Vladimír Janša. Bez ohledu na tzv. kuratelu je v ostatních
senátech Krajského soudu v Ostravě prováděna prověrka stavu věcí v podstatě čtvrtletně,
a to u dvouletých a pětiletých nedodělků. Vzhledem k tomu, že návrh na zahájení kárného řízení
byl podán dne 13. 4. 2016, byla by subjektivní šestiměsíční lhůta k jeho podání zachována,
dozvěděla-li by se kárná navrhovatelka o skutečnostech týkajících se kárného provinění,
které jsou rozhodné pro podání návrhu, ne dříve než 13. 10. 2015. Ze samotného kárného
návrhu však vyplývá, že subjektivní šestiměsíční lhůta k podání kárného návrhu zachována
nebyla, když o tvrzených průtazích v řízení se kárná navrhovatelka dozvídala vždy ke konci
kalendářního měsíce, jak vyplývá z opatření učiněných v prosinci 2011. Pokud jde o tvrzené
průtahy, které spadají do období před 30. 9. 2015, mělo být v souladu s §19 odst. 4 zákona
č. 7/2002 Sb. řízení zastaveno z důvodu uvedeného v §14 písm. a) citovaného zákona.
V případě tvrzených průtahů, které spadají do šestiměsíční subjektivní lhůty, má obhajoba za to,
že nebyly kárně obviněnou zaviněny, a nejedná se tedy o kárné provinění ve smyslu §87 odst. 1
zákona o soudech a soudcích. Ze srovnání výkonnosti kárně obviněné s ostatními soudci
vyřizujícími tutéž nebo srovnatelnou agendu vyplývá, že JUDr. S. v roce 2013, 2014 a 2016 v
agendě Cm vyřídila nejvíc věcí, v roce 2015 pak v agendě Cm vyřídila 54 věcí, oproti svědkovi
JUDr. O., který vyřídil o polovinu věcí méně. Pokud jde o agendu ICm, počet vyřízených věcí se
nijak zásadním způsobem neodlišuje od ostatních soudců vyřizujících tutéž agendu. Při
hodnocení zaviněných průtahů je třeba navíc přihlížet k tomu, že kárně obviněná byla v letech
2013 až 2015 každý rok téměř měsíc v pracovní neschopnosti a že v roce 2014 po dobu nejméně
čtyř měsíců zastupovala nepřítomnou JUDr. A.
Pokud jde o skutky uvedené pod body II. a III. kárného návrhu, obhájce připomněl,
že předmětné spisy byly kárně obviněné předány až v průběhu března 2015, průtahy vzniklé
do té doby je tedy třeba přičíst k tíži soudce, který tyto věci měl přiděleny v souladu s rozvrhem
práce, resp. od 27. 1. 2015 do předání spisu kárně obviněné k tíži vedení krajského soudu.
Obhájce dále zopakoval své přesvědčení, že kárně obviněná nebyla v daných věcech zákonnou
soudkyní, a uvedl, že předmětné opatření bylo užito jako nástroj šikany sloužící k přinucení kárně
obviněné k rezignaci na funkci soudce. Jinak si nelze vysvětlit, proč kárná navrhovatelka přidělila
údajně nejproblematičtější soudkyni Krajského soudu v Ostravě ze dne na den zcela novou
agendu, bez řádného proškolení a vytvoření dostatečných podmínek. Za této situace muselo být
kárné navrhovatelce zřejmé, že průtahy v incidenčních věcech nebudou odstraněny, zejména
když na poradách s místopředsedou soudu Mgr. Krhutem bylo apelováno na to, aby byly
přednostně vyřizovány věci staršího data. Obhajoba má proto za to, že důvody, které kárně
obviněnou vedly k pochybnostem o tom, zda je či není zákonným soudcem v přerozdělených
věcech, jsou samy o sobě v daném případě dostatečným důvodem k tomu, aby jednání kárně
obviněné nemohlo být považováno za zaviněné, a to ani z nevědomé nedbalosti.
S ohledem na uvedené obhájce kárně obviněné navrhl, aby kárný senát, pokud jde o tvrzené
průtahy, které spadají do období před 30. 9. 2015, zastavil řízení z důvodu uvedeného v §14
písm. a) zákona č. 7/2002 Sb., a pokud jde o ostatní věci, aby kárně obviněnou zprostil kárného
obvinění, popř. aby kárný senát v souladu s §88 odst. 3 zákona o soudech a soudcích upustil
od uložení kárného opatření.
Kárně obviněná využila svého práva posledního slova a uvedla, že by se chtěla ohradit oproti
útokům kárné navrhovatelky, neboť neměla v žádném případě v úmyslu kritizovat Mgr. S.,
u něhož pouze poukazovala na jinou skladbu insolvenčních věcí, či kolegyně JUDr. B. a Mgr. J.
N., které uvedla jen jako osoby, které dělají stejnou agendu. Rozhodně nemá vůči svým kolegům
žádné negativní vztahy a nemíní je kritizovat.
VI.
Zjištění kárného soudu k jednotlivým vytýkaným skutkům
Kárný senát Nejvyššího správního soudu si, jak již bylo konstatováno, v rámci předběžného
šetření vyžádal předmětné spisy (resp. jejich relevantní části) Krajského soudu v Ostravě a pečlivě
se zabýval jednotlivými vytýkanými skutky. Kárná navrhovatelka vytýkala kárně obviněné průtahy
celkem v 80 spisech, přičemž kárný návrh jednotlivé skutky rozděluje do 4 skupin.
První skupina zahrnuje 6 spisů rejstříku 11 Cm a 11 ECm, v nichž kárný návrh vytýká průtahy
v konkrétně vymezeném období.
Druhá skupina zahrnuje 23 incidenčních spisů 31 ICm, v nichž dle kárného návrhu JUDr. S.
způsobila průtahy tím, „že s těmito věcmi začala pracovat až v srpnu 2015, kdy v jednom dni (až na výjimky
dne 5. 8. 2015) byl ve všech věcech vybrán soudní poplatek, a poté další úkony po řadu měsíců prováděny nebyly.
Soudkyně s těmito spisy začala pracovat až v lednu a únoru 2016. Je přitom zřejmé, že celá řada spisů již mohla
být vyřízena, pokud by se se spisy pracovalo (četná zpětvzetí, nezaplacení SOP apod.)“.
Třetí skupina zahrnuje dalších 43 incidenčních sporů, v nichž dle kárného návrhu JUDr. S.
„začala pracovat až po roce od přikázání spisů, tj. nejdříve v polovině ledna 2016. Smyslem přikázání
incidenčních věcí kárně obviněné soudkyni přitom bylo zabránit průtahům v insolvenčním řízení, které nelze
skončit bez vyřešení incidenčních sporů. Soudkyně však svou naprostou nečinností způsobila další průtahy, čímž
oddálila rozhodnutí v těchto případech o přinejmenším jeden rok“.
Čtvrtá skupina zahrnuje 8 spisů rejstříku 11 Cm a 11 ECm, v nichž dle kárného návrhu JUDr. S.
„sice neprovádí úkony ve velkých časových prodlevách, různé úkony (nařízení jednání, vypracování referátu apod.)
provádí někdy dokonce často, leč téměř žádný úkon nesměřuje k vyřízení věci. Řízení proto trvají léta, aniž by bylo
možno v dohledné době očekávat vyhlášení rozhodnutí“.
Postupně jsou ve vymezených okruzích číslovány jednotlivé skutky, v nichž je spatřováno kárné
provinění. Z obsahu předložených spisů (nebo jejich relevantních částí) a vyjádření stran
vyplynula následující zjištění:
a) Tvrzené průtahy v oddělení 11 Cm a 11 ECm
1) 11 Cm 47/2013
V kárném návrhu je průtah vymezen obdobím od 17. 10. 2013 do 24. 6. 2014 a od 31. 7. 2014
do 23. 2. 2015. Průtahy v řízení spatřuje kárná navrhovatelka v období od předložení věci
soudkyni po vydání platebního rozkazu, tj. od 17. 10. 2013 do 24. 6. 2014, kdy soudkyně vyzvala
žalovaného k vyjádření k věci podle §114b o. s. ř. Další průtahy v řízení jsou od 30. 7. 2014,
kdy soudkyně nechala doručit podání žalovaného žalobci, do 23. 2. 2015, kdy bylo nařízeno
ve věci jednání. Jednání ze dne 17. 4. 2015 bylo odročeno na neurčito „za účelem poskytnutí lhůty
pro doplnění skutkových tvrzení“, účastníci tvrzení doplnili a sdělili adresy svědků, poté bylo
rozhodováno o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, další jednání bylo
nařízeno na 8. 1. 2016, které bylo odvoláno „z důvodu náhlých zdravotních problémů soudkyně“
(dne 8. 1.2016 má přitom JUDr. S. vykázánu přítomnost na pracovišti), jednání bylo odročeno na
17. 2. 2016, poté bylo „přenařízeno“ na 12. 2. 2016 na žádost zástupce žalovaného, poté bylo
jednání „přenařízeno“ na 23. 3. 2016 z důvodu nepřítomnosti zástupce žalobce. Následně bylo
jednání opět odročeno na 13. 4. 2016 pro dovolenou zástupce žalovaného.
Obhajoba ve svém vyjádření uvedla, že od podání odporu proti platebnímu rozkazu do nařízení
ústního jednání (tedy v době od října 2013 do června 2014) byly vyřizovány jiné věci v senátech
11 Cm a 11 ECm, ústní jednání byla nařizována na 2 - 3 dny v týdnu. Tím, že měla kárně
obviněná zákaz nařizovat věci na dobu delší než 2 měsíce, byl počet věcí, které bylo možno
nařídit, omezen. V období od října roku 2013 do června roku 2014 kárně obviněná rovněž nebyla
minimálně 50 dnů v práci z důvodu dovolené, nemocenské a dnů pracovního volna. V době
od července roku 2014 do 23. 2. 2015 pak absentovala v práci minimálně 30 dnů z důvodu
dovolené, nemocenské, dnů pracovního volna a školení pořádaných Justiční akademií. Jednání
ve věci samé bylo zahájeno dne 17. 4. 2015. Po ukončení prvního jednání ve věci, kdy nastanou
účinky koncentrace řízení dle §118b odst. 1 věty druhé o. s. ř., byly strany o této skutečnosti
soudem poučeny. K žádosti stran jim byla v souladu s §118b odst. 1 větou druhou o. s. ř.
poskytnuta lhůta. Žalobce poté požádal o osvobození od soudních poplatků, čímž došlo k časové
prodlevě. Je-li v kárném návrhu uvedeno, že „ústní jednání nařízené na 8. 1. 2016 bylo odvoláno
z důvodu náhlých zdravotních problémů soudkyně (dne 8. 1. 2016 má přitom JUDr. S. vykázáno přítomnost na
pracovišti)“, tak k tomu kárně obviněná uvádí, že skutečně došlo k odvolání ústního jednání
nařízeného na 8. 1. 2016, 9:00 hod., a to pro úpornou bolest zubů a tedy nutné ošetření. Kárně
obviněná tak byla nucena nechat se ošetřit, když si předem nemohla být vědoma toho, jak dlouho
toto ošetření potrvá. Po něm se vrátila na pracoviště, proto má toho dne vykázanou přítomnost
na pracovišti. Jistě se tak v případě ošetření nejednalo o důvod, kterým by chtěla oddálit
rozhodnutí ve věci, s nímž si nevěděla rady, jak je na mnoha místech kárného návrhu
naznačováno. K odročování dalších jednání pak došlo na základě důvodných žádostí stran, ústní
jednání nařízené na 13. 4. 2016 muselo být odvoláno proto, že byl spis kárnou navrhovatelkou
dne 8. 3. 2016 odebrán a vrácen až dne 20. 5. 2016.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že návrh na vydání platebního rozkazu byl krajskému soudu
doručen dne 12. 7. 2013. Dne 22. 7. 2013 zadala soudní tajemnice (M. E.) pokyn k zaslání výzvy
k zaplacení SOP (dle razítka kanceláři došlo dne 23. 7. 2013, vypraveno dne 21. 8. 2013). Dle
záznamu o složení byl SOP uhrazen dne 26. 8. 2013. Dne 19. 9. 2013 zadala soudní tajemnice
pokyn k vypravení platebního rozkazu. Dne 1. 10. 2013 byl krajskému soudu doručen odpor.
Dne 2. 10. 2013 zadala soudní tajemnice pokyn k zaslání odporu zástupci žalobce a k předložení
spisu po doložení doručenky soudci k dalšímu řízení (dle razítka kanceláři došlo dne 7. 10. 2013,
vypraveno dne 15. 10. 2013). Dne 10. 10. 2013 bylo doručeno odvolání žalobce proti výroku o
nákladech platebního rozkazu. Dne 17. 10. 2013 zadala soudní tajemnice pokyn k zaslání přípisu
zástupci žalobce, dle něhož o odvolání nebude rozhodováno, neboť byl podán odpor (dle razítka
kanceláři došlo dne 17. 10. 2013, vypraveno dne 25. 10. 2013). Navazuje nedatovaný pokyn
zřejmě JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému, aby se písemně vyjádřil k věci samé (dle razítka
kanceláři došlo dne 6. 6. 2014, vypraveno dne 24. 6. 2014). Dne 29. 7. 2014 bylo doručeno
vyjádření žalovaného, na něž navazuje pokyn k jeho přeposlání právnímu zástupci žalobce (dle
razítka kanceláři došlo dne 31. 7. 2014, vypraveno dne 13. 8. 2014). Dále následuje pokyn
k nařízení jednání na 15. 4. 2015 (dle razítka kanceláři došlo dne 23. 2. 2015, vypraveno dne 24.
2. 2015). Dle úředního záznamu kárně obviněné ze dne 31. 3. 2016 byl spis dne 8. 3. 2016 předán
předsedkyni soudu, k urgencím kanceláři sděleno e-mailem ze dne 22. 3. 2016, že z důvodů
v tomto e-mailu uvedených nebude spis na oddělení vrácen. Dle dalšího úředního záznamu byl
spis vrácen soudkyni dne 20. 5. 2016. K vyhlášení rozsudku došlo dne 17. 3. 2017. Dne 25. 4.
2017 bylo doručeno odvolání žalovaného. Dne 28. 4. 2017 bylo doručeno odvolání žalobce.
Nečinnost lze vymezit v období od úterý 29. 10. 2013 do 6. 6. 2014 a dále od 14. 8. 2014
do 23. 2. 2015, kdy JUDr. S. ve spise neučinila žádný úkon (tj. celkem zhruba 13 a půl měsíce).
Je však třeba zohlednit, že JUDr. S. ve vytýkaném období čerpala celkem 37 dnů dovolené, 2 dny
byla v pracovní neschopnosti a 4 dny čerpala indispoziční volno.
2) 11 ECm 22/2014
Podle kárného návrhu je ve věci dán průtah v období od 18. 11. 2014 do 17. 7. 2015. Průtahy
v řízení kárná navrhovatelka spatřuje od 18. 11. 2014, kdy byla věc postoupena Krajskému soudu
v Ostravě Městským soudem v Praze, do 17. 7. 2015, kdy byl žalobce vyzván k zaujetí stanoviska
k procesní obraně žalovaného, žalobce urgován dne 29. 9. 2015, následuje usnesení o spojení
věcí, dne 12. 11. 2015 je žalobkyně opětovně vyzvána k vyjádření k podání žalovaného ze dne
5. 3. 2014. Jednání bylo nařízeno dne 3. 12. 2015 na 20. 1. 2016, jednání nebylo vůbec zahájeno,
věc byla za účelem mimosoudního vyřešení odročena na 11. 3. 2016 a následně byla „přenařízena“
pro nepřítomnost soudce na 9. 3. 2016, jednání dne 9. 3. 2016 však bylo odvoláno pro „zdravotní
důvody na straně žalovaného“ (jde o zdravotní stav statutárního orgánu žalované, který není
dokumentován lékařskými zprávami), věc „kalendářována“ na 1. 4. 2016.
Obhajoba ve svém vyjádření uvedla, že nařídit jednání dříve bylo kárně obviněné znemožněno
právě omezením nařizovat soudní jednání na pouhé dva měsíce dopředu, když na dřívější data
nařizovala věci, které napadly dříve. V období od 18. 11. 2014 do 17. 7. 2015 pak po dobu
minimálně 40 dnů nebyla kárně obviněná na pracovišti, a to z důvodů čerpání dovolené, účasti na
školeních pořádaných Justiční akademií, státních svátků a pracovní neschopnosti. Pokud je kárně
obviněné vytýkáno to, že ústní jednání nařízené na 9. 3. 2016 odvolala pro zdravotní důvody
jednatele žalovaného bez předložené lékařské zprávy, pak odkazuje na předchozí sdělení stran
(protokol č. l. 41), kdy špatný zdravotní stav obou statutárních orgánů byl stranám i soudu znám
a kdy se jevilo nanejvýš pravděpodobné, že mezi nimi dojde k dohodě. K žádosti o odročení
ústního jednání se navíc připojil i žalobce. Další kroky v této věci ale činěny být nemohly, protože
byl spis kárnou navrhovatelkou dne 8. 3. 2016 odebrán a vrácen až dne 20. 5. 2016.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 5. 12. 2013 byl Městskému soudu v Praze doručen návrh
na vydání EPR. EPR vydán dne 27. 1. 2014. Dne 4. 2. 2014 byl Městskému soudu v Praze
doručen odpor. Dne 23. 9. 2014 předložen spis Nejvyššímu soudu spolu s návrhem na přikázání
věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ostravě; Nejvyšší soud návrhu vyhověl usnesením
ze dne 15. 10. 2014. Dne 18. 11. 2014 byl spis postoupen Krajskému soudu v Ostravě. Následuje
pokyn tajemnice ze dne 2. 12. 2014 - předlož soudci k dalšímu řízení dle pořadí (dle razítka
kanceláři předloženo dne 3. 12. 2014), na nějž navazuje pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalobci
k zaujetí stanoviska k obraně žalovaného (dle razítka kanceláři došlo dne 17. 7. 2015, vypraveno
dne 11. 8. 2015). Na základě pokynu asistenta Mgr. M. Š. ze dne 29. 9. 2015 byla zaslána
opětovná výzva žalobci a vydáno usnesení o spojení věcí (dle razítka kanceláři došlo dne 29. 9.
2015, vypraveno dne 5. 10. 2015). Následuje pokyn JUDr. S. k opětovné urgenci žalobce (dle
razítka kanceláři došlo dne 12. 11. 2015, vypraveno téhož dne). Navazuje pokyn k nařízení
jednání na 20. 1. 2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 3. 12. 2015, vypraveno dne 8. 12. 2015).
Dle úředního záznamu kárně obviněné ze dne 31. 3. 2016 byl spis dne 8. 3. 2016 předán
předsedkyni soudu, k urgencím kanceláři sděleno e-mailem ze dne 22. 3. 2016, že z důvodů
v tomto e-mailu uvedených nebude spis na oddělení vrácen. Dle dalšího úředního záznamu byl
spis vrácen soudkyni dne 20. 5. 2016. Dne 20. 1. 2017 bylo řízení na základě žádosti stran
přerušeno za účelem mimosoudního vyřešení věci.
Nečinnost lze vymezit v období od 4. 12. 2014 do 17. 7. 2015, kdy JUDr. S. ve spise neučinila
žádný úkon (tj. více než 7 měsíců). Je však třeba zohlednit, že JUDr. S. ve vytýkaném období
čerpala celkem 11 dnů dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti a 2 dny čerpala
indispoziční volno.
3) 11 ECm 12/2013
Podle kárného návrhu je ve věci dán průtah v období od 12. 6. 2013 do 22. 2. 2014. Průtahy
spatřuje kárná navrhovatelka od 12. 6. 2013, kdy byla věc předložena soudkyni k dalšímu řízení,
do 22. 2. 2014, kdy byli účastníci vyzváni k zaujetí stanoviska k otázce věcné příslušnosti soudu.
Účastníci se vyjádřili, připomněli soudu, že otázka věcné příslušnosti již byla vyřešena usnesením
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2013, kterým bylo rozhodnuto, že k projednání
a rozhodnutí věci je příslušný Krajský soud v Ostravě. Soudkyně proto dne 13. 3. 2014 nařizuje
jednání na 29. 4. 2014, toto jednání bylo odročeno na neurčito, aniž byla věc vůbec projednána,
za účelem dohody mezi stranami. Dne 6. 6. 2014 je žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení
uvedených v žalobě, dne 1. 9. 2014 soudkyně nařizuje jednání na 17. 10. 2014, toto jednání bylo
odročeno po 30 minutách, protože žalobkyně „uvádí v doplnění svého podání jiná skutková tvrzení, než
v žalobě“, skutková tvrzení byla přitom doručena před zahájením jednání. Jednání bylo odročeno
na 12. 12. 2014, toto jednání bylo poté, co byli účastníci toliko poučeni podle §118a odst. 1 a 3
o. s. ř., odročeno na neurčito do doby „splnění povinnosti žalobce, resp. do doby, než bude zřejmé,
že v jednání bude moct být pokračováno“. Účastníci opakovaně doplňují skutková tvrzení, přesto soud
usnesením ze dne 20. 3. 2015 vyzývá žalobkyni k dalšímu doplnění skutkových tvrzení v žalobě.
Dne 1. 4. 2015 jsou vyžádaná podání zaslána žalovanému, dne 3. 7. 2015 nařizuje soudkyně
jednání na 28. 7. 2015, resp. pokračuje v přerušeném jednání z výše uvedeného dne, toto jednání
nemá žádný obsah. Soudkyně konstatuje, že skutková tvrzení žalobce byla doplněna, odročuje
jednání za účelem dokazování na 8. 9. 2015, není uvedeno, o jaké dokazování se jedná.
Dne 21. 8. 2015 pro nepřítomnost zástupce žalovaného se věc odročuje na 7. 10. 2015, u tohoto
jednání je slyšen jeden svědek a věc je odročena za účelem doplnění skutkových tvrzení žalobce
a soudu „v současné době není znám rozsah dokazování“, proto se jednání odročuje na neurčito.
Dne 3. 12. 2015 soud sděluje žalobci, že uplynula lhůta pro doplnění skutkových tvrzení a soud
očekává splnění povinností „obratem“, poté jsou tvrzení účastníků opětovně doručena,
dne 26. 1. 2016 soudkyně nařizuje jednání na 24. 2. 2016, u tohoto jednání jsou slyšeni dva svědci
a věc se za účelem „dalšího dokazování“ (není uvedeného jakého) odročuje na 15. 4. 2016.
Obhajoba ve svém vyjádření zopakovala, že kárně obviněná měla možnost nařizovat ústní
jednání na pouhé dva měsíce dopředu, přičemž veškeré volné soudní dny (2 - 3 týdně) měla
již plně obsazené a na další přidělené dvouměsíční období nařizovala věci, které napadly dříve.
Jsou-li jí pak vytýkány průtahy v období od 12. 6. 2014 do 22. 2. 2014, pak není pravdou,
že by jí byl spis předložen dne 12. 6. 2013, neboť v tu dobu byla v pracovní neschopnosti.
Nejdříve mohl být kárně obviněné spis předložen až v měsíci červenci roku 2013. K vytýkanému
procesnímu postupu u ústního jednání dne 17. 10. 2014 došlo ze strany kárné navrhovatelky
zřejmě k přehlédnutí podstatné věci, a sice že to, o čem se mělo v tomto nařízeném ústním
jednání jednat, bylo soudu doručeno (i s návrhy důkazů) cca 1 týden před tímto jednáním.
To, co žalobce v tomto obsáhlém podání uváděl jako svá skutková tvrzení, bylo něco jiného
než to, co uváděl dosud. Bylo nutno přistoupit k rozhodnutí o změně žaloby (viz usnesení
na č. l. 78). Co se týče zbytku průběhu řízení, tak kárně obviněná pouze uvádí, že ze spisu
je zřejmé, že jde o velmi specifický nárok na zaplacení léčebných výloh při několikaměsíční léčbě
několika koní a tedy jde o věc velmi náročnou právně i skutkově, která je svou povahou i časově
náročnější. Ústní jednání nařízené na 15. 4. 2016 muselo být odvoláno, protože byl spis kárnou
navrhovatelkou dne 8. 3. 2016 odebrán a vrácen až dne 20. 5. 2016.
Ze spisu vyplývá, že dne 26. 7. 2012 byl Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku doručen návrh
na vydání EPR. Dne 27. 12. 2012 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí
o věcné příslušnosti; usnesením ze dne 17. 1. 2013 bylo rozhodnuto o příslušnosti krajského
soudu. Dne 16. 5. 2013 byl soudní tajemnicí vydán EPR. Dne 5. 6. 2013 byl doručen odpor,
za nímž následuje pokyn tajemnice ze dne 10. 6. 2013 k zaslání odporu zástupci žalobce
a po doložení doručenky k předložení věci soudci k dalšímu řízení (dle razítka kanceláři došlo dne
12. 6. 2013, vypraveno dne 18. 6. 2013), na nějž navazuje pokyn JUDr. S. k zaslání přípisu
stranám, dle něhož se krajský soud necítí být věcně příslušný (dle razítka kanceláři došlo dne 24.
2. 2014, vypraveno dne 3. 3. 2014); strany reagovaly podáními ze dne 7. 3. 2014 a 10. 3. 2014,
v nichž shodně poukazovaly na to, že o věcné příslušnosti již bylo rozhodnuto Vrchním soudem
v Olomouci. Následně bylo nařízeno jednání na 29. 4. 2014 (dle razítka kanceláři došlo dne 13. 3.
2014, vypraveno dne 2. 4. 2014). Dle úředního záznamu kárně obviněné ze dne 31. 3. 2016 byl
spis dne 8. 3. 2016 předán předsedkyni soudu, k urgencím kanceláři sděleno e-mailem ze dne 22.
3. 2016, že z důvodů v tomto e-mailu uvedených nebude spis na oddělení vrácen. Z tohoto
důvodu bylo dne 31. 3. 2016 odvoláno jednání nařízené na 15. 4. 2016. Dle dalšího úředního
záznamu byl spis vrácen soudkyni dne 20. 5. 2016. Dne 11. 11. 2016 došlo k vyhlášení rozsudku,
který byl na základě odvolání žalobce následně potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci
ze dne 20. 4. 2017.
Z absenční karty JUDr. S. lze potvrdit, že v období od 10. 6. 2013 do 5. 7. 2013 byla skutečně
v pracovní neschopnosti, počátek průtahu tak lze počítat až od pondělí 8. 7. 2013, první úkon
JUDr. S. následně učinila až dne 24. 2. 2014 (je však třeba ve prospěch kárně obviněné vycházet
z data 22. 2. 2014 uváděného kárnou navrhovatelkou, byť se jedná se o sobotu), přičemž ani
tento úkon by zjevně nebylo možno považovat za směřující ke skončení věci, neboť jím JUDr. S.
pouze vyjádřila stanovisko k věcné nepříslušnosti krajského soudu, přestože tato otázka již byla
pravomocně posouzena Vrchním soudem v Olomouci (nicméně kárný senát je ve prospěch
kárně obviněné vázán kárným návrhem). Nečinnost tedy celkem trvala více než 7 měsíců. Ve
prospěch kárně obviněné je třeba také zohlednit, že ve vymezeném období čerpala celkem 18 dnů
dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti a 2 dny čerpala indispoziční volno.
4) 11 Cm 17/2014
Podle kárného návrhu je ve věci dán průtah v období od 24. 4. 2014 do 17. 7. 2015. Věc byla
postoupena krajskému soudu dne 31. 3. 2014, soudkyni byla předložena dne 24. 4. 2014,
do 17. 7. 2015, tedy 13 měsíců, nebyl učiněn žádný úkon, dne 17. 7. 2015 byl žalovaný vyzván,
aby zaslal stejnopis vyjádření, případně se vyjádřil k podání žalobce písemně. Účastníci zasílají
různá podání, soudkyně je zasílá protistraně, vyzývá je k zaujetí písemného stanoviska. Výměna
stanovisek pokračuje až do listopadu 2015, kdy je nařízeno jednání na 16. 12. 2015, jednání
je odročeno za účelem dalšího dokazování na neurčito s tím, že jednání bude nařízeno poté,
co „bude soudu znám rozsah dokazování“. Účastníci doplňují stanoviska, posledním úkonem
soudkyně je referát ze dne 2. 3. 2016, jde o lustraci v evidenci obyvatel.
Obhajoba ve svém vyjádření uvedla, že i v této věci je důvodem, proč kárně obviněná nezačala
s věcí pracovat ihned poté, co jí byla postoupena, množství pracných věcí v senátě napadlých
dříve a rovněž zákaz nařizování ústních jednání na dobu delší než 2 měsíce. V období od dubna
roku 2014 do července roku 2015 navíc kárně obviněná z důvodu pracovní neschopnosti,
dovolené, školení pořádaných Justiční akademií a dnů pracovního volna nebyla minimálně 90 dnů
v práci. Spis byl kárnou navrhovatelkou dne 8. 3. 2016 odebrán a vrácen až dne 20. 5. 2016.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 24. 4. 2012 byla Okresnímu soudu v Ostravě doručena
žaloba o zaplacení částky 905 588,97 Kč. Dne 1. 11. 2013 byl spis předložen Vrchnímu soudu
v Olomouci k rozhodnutí o věcné příslušnosti na základě námitky podané žalobcem; usnesením
ze dne 13. 11. 2013 rozhodnuto o příslušnosti krajského soudu. Dne 31. 3. 2014 byl spis doručen
Krajskému soudu v Ostravě. Následuje pokyn soudní tajemnice ze dne 24. 4. 2014 k opravě
označení účastníků, vytištění nového obalu a předložení věci soudci k dalšímu řízení (dle razítka
kanceláři došlo dne 29. 4. 2014). Dále navazuje až pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému
k předložení stejnopisu vyjádření k podání žalobce, případně aby se k podání žalobce vyjádřil (dle
razítka kanceláři došlo dne 17. 7. 2015, vypraveno dne 11. 8. 2015). Vyjádření žalovaného bylo
krajskému soudu doručeno dne 14. 8. 2015. Úřední záznam o odebrání spisu v předložené kopii
chybí. Dle nedatovaného úředního záznamu na č. l. 108 byl spis vrácen soudkyni dne 20. 5. 2016.
K vyhlášení rozsudku došlo dne 3. 5. 2017, na žádost JUDr. S. prodloužila předsedkyně
krajského soudu lhůtu k písemnému vyhotovení rozhodnutí do 1. 8. 2017 z důvodu „velkého
množství práce + nepřítomnosti“, pokyn k vypravení rozsudku zadán dne 12. 7. 2017, téhož dne
vypraveno.
Nečinnost lze vymezit v období od 30. 4. 2014 do 17. 7. 2015, kdy JUDr. S. ve spise neučinila
žádný úkon (tj. cca 14 a půl měsíce). Ve prospěch kárně obviněné je ovšem třeba zohlednit, že
ve vymezeném období čerpala celkem 32 dnů dovolené, 37 dnů byla v pracovní neschopnosti a 6
dnů čerpala indispoziční volno.
5) 11 Cm 23/2012
Podle kárného návrhu je ve věci dán průtah v období od 23. 7. 2013 do 30. 1. 2014. Ve věci
vydán platební rozkaz v roce 2012, proti platebnímu rozkazu podán odpor v prosinci 2012.
Následovalo částečné zpětvzetí žaloby, o tom bylo rozhodováno v květnu 2013, byl částečně
vrácen soudní poplatek, první jednání nařízeno po další šestiměsíční prodlevě dne 30. 1. 2014
na 21. 2. 2014. Jednání bylo odvoláno na žádost zástupce žalovaného, poté se čekalo na údajnou
dohodu mezi účastníky, další jednání je nařízeno dne 7. 7. 2014 na 13. 8. 2014, toto jednání
se odvolává pro „zdravotní důvody soudkyně“, další jednání se nařizuje na 9. 9. 2014, toto jednání
se odročuje na neurčito za účelem doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, zároveň
se vydává částečný rozsudek pro uznání, proti tomu je podáno odvolání, které Vrchní soud
v Olomouci odmítl. Další jednání je nařízeno dne 13. 3. 2015 na 15. 5. 2015, jednání se odvolává
s poznámkou, že „důvodem je navrhovaný rozsah dokazování“, dne 12. 5. 2015 soud vyzývá
žalovaného, aby sdělil, zda jeho přípis je procesní obranou či vzájemným návrhem, žalovaný
odpovídá dne 27. 5. 2015, další jednání se odročuje za účelem výslechu navržených svědků
u dožádaného soudu v Karlových Varech, dožádání je vyřízeno dne 30. 11. 2015, poté soud
rozhoduje o svědečném, toto jednání je „přenařízeno“ pro „onemocnění zástupce žalovaného
na 20. 4. 2016“. Spis obsahuje řadu zbytečných úkonů, je rozhodováno o každém procesním
kroku zvlášť (částečná zpětvzetí, částečná vracení soudních poplatků, bezobsažná jednání,
jde přitom o téměř pětiletý nedodělek).
Obhajoba ve svém vyjádření k vytýkanému nařízení ústního jednání „po další šestiměsíční prodlevě“
(období od července roku 2013 do ledna roku 2014) znovu odkázala na zákaz nařizování jednání
na dobu delší dvou měsíců a počet věcí v senátě. Z těchto důvodů nebylo možné ústní jednání
nařídit a ani jednat. V předmětné době byla rovněž kárně obviněná z objektivních důvodů
po dobu přibližně 20 dnů nepřítomna v práci kvůli dovolené a státním svátkům. Odvolání
ústního jednání nařízeného na 13. 8. 2014 „pro zdravotní důvody soudkyně“ byl zcela legitimní – viz
dokad o pracovní neschopnosti, ve zbytku viz vyjádření k věci vedené pod sp. zn. 11 Cm
90/2012 – jde o totožný zdravotní důvod. K odvolání ústního jednání nařízeného na 15. 5. 2015
došlo na základě vyjádření žalobce, které bylo doručeno soudu dne 4. 5. 2015 (což bylo v době
čerpání dovolené „kárné žalobkyně“ – patrně míněna kárně obviněná). Po návratu z dovolené
a po seznámení se s množstvím důkazních návrhů žalobce, a to důkazních návrhů, které nebylo
možno opomenout, a v souladu s procesní ekonomií, kdy žalovaný neměl možnost
se s rozsáhlým podáním žalobce seznámit v dostatečném časovém předstihu (žádal by jistě
o odročení jednání) a kdy žalobce je zároveň z Karlových Varů, se kárně obviněná rozhodla ústní
jednání odvolat. Je-li kárně obviněné dále vytýkáno, že spis obsahuje „řadu zbytečných úkonů“,
pak toto obvinění je nepravdivé a neprokázané. Je-li to, že je „rozhodováno o každém procesním kroku
zvlášť“, výtkou, pak kárně obviněné není znám předpis, který tímto svým počínáním porušila.
Jednání, u nichž je prováděno dokazování nebo je rozhodnuto částečným rozsudkem, nelze
označit za bezobsažná. Ústní jednání bylo po provedení dokazování nařízeno na 24. 4. 2016,
muselo ale být odvoláno, protože spis byl kárnou navrhovatelkou dne 8. 3. 2016 odebrán
a vrácen až dne 20. 5. 2016.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 11. 4. 2012 byla Krajskému soudu v Ostravě doručena
žaloba o zaplacení částky 823 867,20 Kč. Dne 8. 10. 2012 byl vydán platební rozkaz.
Dne 20. 11. 2012 byl doručen odpor, který byl následně doplněn dne 18. 12. 2012. Dále navazuje
pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření k žalobě (dle razítka kanceláři došlo dne
6. 2. 2013, vypraveno dne 22. 2. 2013). Vyjádření žalovaného bylo krajskému soudu doručeno
dne 14. 3. 2013. Následuje pokyn JUDr. S. k zaslání vyjádření žalobci k zaujetí stanoviska - dle
razítka kanceláři došlo dne 22. 3. 2013, vypraveno dne 18. 4. 2013). Dne 10. 5. 2013 doručena
replika spolu s částečným zpětvzetím žaloby. Dne 23. 5. 2015 zadala soudní tajemnice pokyn
k vypravení usnesení o částečném zastavení řízení (dle razítka kanceláři došlo dne 23. 5. 2013,
vypraveno dne 12. 6. 2013, právní moci nabylo dne 29. 6. 2013). Dle záznamu o vydání ze dne
24. 7. 2013 byl dne 23. 7. 2013 částečně vrácen SOP. Dále navazuje až pokyn JUDr. S. k nařízení
jednání na 21. 2. 2014 (dle razítka kanceláři došlo dne 30. 1. 2014, vypraveno dne 3. 2. 2014). Dle
úředního záznamu kárně obviněné ze dne 31. 3. 2016 byl spis dne 8. 3. 2016 předán předsedkyni
soudu, k urgencím kanceláři sděleno e-mailem ze dne 22. 3. 2016, že z důvodů v tomto e-mailu
uvedených nebude spis na oddělení vrácen. Z tohoto důvodu bylo dne 31. 3. 2016 odvoláno
jednání nařízené na 20. 4. 2016. Dle dalšího úředního záznamu byl spis vrácen soudkyni dne 20.
5. 2016. Dne 3. 10. 2016 došlo k vyhlášení rozsudku, proti němuž podal žalovaný odvolání. Dne
24. 10. 2017 vyhlášen rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jímž byl rozsudek kárně obviněné
zčásti potvrzen a zčásti (ohledně úroků z prodlení) změněn.
Nečinnost lze vymezit v období od 25. 7. 2013 do 30. 1. 2014, kdy JUDr. S. ve spise neučinila
žádný úkon (tj. cca 6 měsíců). Ve prospěch kárně obviněné je ovšem třeba zohlednit, že ve
vymezeném období čerpala celkem 18 dnů dovolené a 2 dny čerpala indispoziční volno.
6) 11 Cm 48/2013
Podle kárného návrhu je ve věci dán průtah v období od 12. 9. 2013 do 11. 2. 2014 a poté
od 11. 7. 2014 do 10. 2. 2015. Platební rozkaz byl vydán dne 11. 2. 2014 a k němu byl podán
odpor, dne 26. 5. 2014 zaslána výzva soudu dle §114b o. s. ř., od září 2014 do 10. 2. 2015
bez úkonu, poté nařízeno jednání na 1. 4. 2015. Před jednáním zástupce žalobce sděluje,
že se o 10 minut opozdí. Jednání začalo v 11:15 hod., žalovaný navrhl přerušení řízení, protože
se žalobce nedostavil, v 11:20 hod. bylo tedy řízení přerušeno. Žalobce se poté domáhal
pokračování v řízení, nebylo mu vyhověno, s tím, že pokračovat lze až po 3 měsících, žalobce
po uplynutí této lhůty opět žádá o pokračování v řízení, poté následuje nařízení jednání
na 27. 11. 2015, odročeno na neurčito s tím, že soudu není znám rozsah dokazování, další jednání
nařízeno na 10. 2. 2016, odročeno patrně pro výslech svědků na 4. 3. 2016, „přenařízeno“
na 2. 3. 2016, odvoláno pro omluvu svědků.
Obhajoba ve svém vyjádření uvedla, že v období od září roku 2013 do února roku 2014 kárně
obviněná z důvodu dovolené a dnů pracovního volna nebyla minimálně 20 dnů v práci
a v období od července roku 2014 do února roku 2015 minimálně 40 dnů, kárně obviněná
ve zbytku odkazuje na své vyjádření stran omezení v nařizování jednání. Ústní jednání,
které se konalo dne 27. 11. 2015, bylo prvním jednáním ve věci. Ukončením tohoto prvního
jednání nastávají účinky koncentrace řízení dle §118b odst. 1 věty druhé o. s. ř., proto o této
skutečnosti byly strany soudem poučeny. K žádosti stran jim byla v souladu s §118b odst. 1
větou druhou o. s. ř. poskytnuta lhůta. Jelikož v rámci poskytnuté lhůty mají strany ze zákona
možnost navrhnout další důkazy, není soudu znám rozsah dokazování. Z tohoto důvodu a taky
proto, že termíny jednání na přidělené období měla již kárně obviněná vyčerpány, bylo ústní
jednání odročeno na neurčito. Spis byl kárnou navrhovatelkou dne 8. 3. 2016 odebrán a vrácen
až dne 20. 5. 2016.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že návrh na vydání platebního rozkazu byl krajskému soudu
doručen dne 16. 7. 2013. Dne 21. 8. 2013 zadala soudní tajemnice pokyn k zaslání výzvy
k zaplacení SOP (dle razítka kanceláři došlo dne 22. 8. 2013, vypraveno dne 3. 9. 2013).
Dle záznamu o složení byl SOP uhrazen dne 11. 9. 2013. Dne 17. 9. 2013 zapsala soudní
tajemnice úřední záznam, dle něhož je vůči odpůrci vedeno insolvenční řízení, ve kterém došlo
ke zpětvzetí návrhu, s pokynem - počkat do zastavení řízení, předlož 12/2013, navazuje záznam
o lustraci osoby v insolvenčním rejstříku ze dne 11. 2. 2014, dle něhož dne 10. 12. 2013 nabylo
právní moci usnesení o zastavení insolvenčního řízení. Dne 11. 2. 2014 byl soudní tajemnicí
zadán pokyn k vypravení platebního rozkazu. Dne 18. 3. 2014 byl krajskému soudu doručen
odpor. Dne 20. 3. 2014 zadala soudní tajemnice pokyn k zaslání odporu zástupci žalobce
a k předložení spisu po doložení doručenky soudci k dalšímu řízení (dle razítka kanceláři došlo
dne 21. 3. 2014, vypraveno dne 31. 3. 2014). Navazuje nedatovaný pokyn zřejmě JUDr. S. k
zaslání výzvy žalovanému, aby se písemně vyjádřil k věci samé (dle razítka kanceláři došlo dne 26.
5. 2014, vypraveno dne 10. 6. 2014). Dne 11. 7. 2014 bylo doručeno vyjádření žalovaného, na
něž navazuje pokyn k jeho přeposlání právnímu zástupci žalobce (dle razítka kanceláři došlo dne
1. 9. 2014, vypraveno dne 12. 9. 2014). Dále následuje pokyn k nařízení jednání na 1. 4. 2015 (dle
razítka kanceláři došlo dne 10. 2. 2015, vypraveno dne 17. 2. 2015). Dle úředního záznamu kárně
obviněné ze dne 31. 3. 2016 byl spis dne 8. 3. 2016 předán předsedkyni soudu, k urgencím
kanceláři sděleno e-mailem ze dne 22. 3. 2016, že z důvodů v tomto e-mailu uvedených nebude
spis na oddělení vrácen. Úřední záznam o vrácení spisu v předložené kopii chybí. K vyhlášení
rozsudku došlo dne 1. 2. 2017, právní moci nabyl dne 15. 3. 2017.
První období nečinnosti obsažené v kárném návrhu neodpovídá obsahu spisu, neboť soudní
tajemnice zjevně vyčkávala na skončení insolvenčního řízení vedeného vůči žalovanému;
o období nečinnosti by tak bylo možno uvažovat nejdříve od 12. 12. 2013 do 11. 2. 2014,
což samo o sobě nedosahuje intenzity kárného provinění. Za počátek následného období
nečinnosti lze považovat až pondělí dne 15. 9. 2014 a za konec 10. 2. 2015, tj. necelých
5 měsíců. Je třeba též zohlednit, že během tohoto období kárně obviněná čerpala 13 dnů
dovolené.
b) Tvrzené průtahy v incidenčních sporech v oddělení 31 ICm
1) 31 ICm 659/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté do 26. 1. 2016.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 24. 2. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
popřených pohledávek. Na č. l. 11 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015,
jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn
soudní tajemnice ze dne 5. 8. 2015 k zaslání výzvy k zaplacení SOP (dle razítka kanceláři došlo
dne 7. 8. 2015, vypraveno dne 26. 8. 2015). Dle záznamu o složení ze dne 1. 9. 2015 byl SOP
uhrazen dne 31. 8. 2015. Následuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a zaslání výzvy žalované k
vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 26. 1. 2016, vypraveno dne 2. 2. 2016). Následuje pokyn
JUDr. S. k urgenci žalovaného (dle razítka kanceláři došlo dne 1. 4. 2016, vypraveno dne 13. 4.
2016). Navazuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo
dne 16. 5. 2016, vypraveno dne 18. 5. 2016, právní moc dne 3. 6. 2016).
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. nejpozději 1. 4. 2015. Počátek druhého období nečinnosti
pak lze spatřovat až od 2. 9. 2015, tedy následující pracovní den po záznamu o složení SOP.
Období nečinnosti lze tedy vymezit od 1. 4. 2015 do 5. 8. 2015 (pro ukončení nečinnosti by bylo
rozhodné až datum předání pokynu kanceláři, tj. 7. 8. 2015, nicméně kárný soud je návrhem ve
prospěch kárně obviněné vázán) a dále od 2. 9. 2015 do 26. 1. 2016. Ve prospěch kárně obviněné
je ovšem třeba též zohlednit, že ve vymezeném období čerpala celkem 13 dnů dovolené, 20 dnů
byla v pracovní neschopnosti a 3 dny čerpala indispoziční volno.
2) 31 ICm 668/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté do 26. 1. 2016.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 26. 2. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
pravosti a výše pohledávky. Na č. l. 7 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015,
jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn
soudní tajemnice ze dne 5. 8. 2015 k zaslání výzvy k zaplacení SOP (dle razítka kanceláři došlo
dne 7. 8. 2015, vypraveno dne 25. 8. 2015). Dle záznamu o složení ze dne 1. 9. 2015 byl SOP
uhrazen dne 28. 8. 2015. Následuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a zaslání výzvy žalované k
vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 26. 1. 2016, vypraveno dne 2. 2. 2016). Následuje pokyn
JUDr. S. k urgenci žalovaného (dle razítka kanceláři došlo dne 1. 4. 2016, vypraveno dne 13. 4.
2016). Navazuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo
dne 16. 5. 2016, vypraveno dne 25. 5. 2016, právní moc dne 11. 6. 2016).
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. nejpozději 1. 4. 2015. Počátek druhého období nečinnosti
pak lze spatřovat až od 2. 9. 2015, tedy následující pracovní den po záznamu o složení SOP.
Období nečinnosti lze tedy vymezit od 1. 4. 2015 do 5. 8. 2015 a dále od 2. 9. 2015 do 26. 1.
2016. Ve prospěch kárně obviněné je ovšem třeba též zohlednit, že ve vymezeném období
čerpala celkem 13 dnů dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti a 3 dny čerpala
indispoziční volno.
3) 31 ICm 671/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté od 31. 8. 2015 do 26. 1. 2016.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 26. 2. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
pořadí popřených pohledávek. Na č. l. 5 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne
27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu
je pokyn soudní tajemnice ze dne 5. 8. 2015 k zaslání výzvy zástupci žalobce k doložení plné
moci (dle razítka kanceláři došlo dne 7. 8. 2015, vypraveno dne 21. 8. 2015), po jejímž doručení
zadala soudní tajemnice dne 31. 8. 2015 pokyn k zaslání výzvy k zaplacení SOP (dle razítka
kanceláři došlo dne 2. 9. 2015, vypraveno dne 7. 9. 2015). Dle záznamu o složení ze dne 9. 9.
2015 byl SOP uhrazen dne 8. 9. 2015. Následuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a zaslání výzvy
žalované k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 26. 1. 2016, vypraveno dne 2. 2. 2016).
Následuje pokyn JUDr. S. k urgenci žalovaného (dle razítka kanceláři došlo dne 1. 4. 2016,
vypraveno dne 13. 4. 2016). Navazuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o
přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle
razítka kanceláři došlo dne 16. 5. 2016, vypraveno dne 25. 5. 2016, právní moc dne 10. 6. 2016).
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. nejpozději 1. 4. 2015. Počátek druhého období nečinnosti
pak lze spatřovat až od 10. 9. 2015, tedy následující den po záznamu o složení SOP. Období
nečinnosti lze tedy vymezit od 1. 4. 2015 do 5. 8. 2015 a dále od 10. 9. 2015 do 26. 1. 2016. Ve
prospěch kárně obviněné je ovšem třeba též zohlednit, že ve vymezeném období čerpala celkem
13 dnů dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti a 3 dny čerpala indispoziční volno.
4) 31 ICm 1061/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 26. 3. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
pravosti nevykonatelné pohledávky. Na č. l. 9 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne
27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu
je pokyn soudní tajemnice ze dne 5. 8. 2015 k zaslání výzvy k zaplacení SOP (dle razítka kanceláři
došlo dne 7. 8. 2015, vypraveno dne 25. 8. 2015). Dle záznamu o složení ze dne 1. 9. 2015 byl
SOP uhrazen dne 31. 8. 2015. Následuje pokyn zřejmě soudní tajemnice ze dne 11. 9. 2015 k
vyhotovení a zaslání výzvy k doplnění žaloby (dle razítka kanceláři došlo dne 15. 9. 2015,
vypraveno dne 24. 9. 2015), doplnění bylo soudu doručeno dne 9. 10. 2015. Navazuje pokyn
JUDr. S. k vyhotovení a zaslání výzvy žalované k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 26. 1.
2016, vypraveno dne 4. 2. 2016) a dále pokyn k přeposlání daného vyjádření žalobci s výzvou
k replice (dle razítka kanceláři došlo dne 24. 3. 2016, vypraveno dne 5. 4. 2016), replika doručena
dne 26. 4. 2016. Následuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení
do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři
došlo dne 16. 5. 2016, vypraveno dne 24. 5. 2016, právní moc dne 10. 6. 2016).
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. nejpozději 1. 4. 2015. Období nečinnosti lze tedy vymezit
od 1. 4. 2015 do 5. 8. 2015, přičemž ve prospěch kárně obviněné je třeba též zohlednit, že ve
vymezeném období čerpala celkem 4 dny dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti a 1 den
čerpala indispoziční volno.
5) 31 ICm 1211/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do 31. 8. 2015 a od srpna 2015 do konce února 2016.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 9. 4. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
popřené pohledávky. Na č. l. 4 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015,
jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn
soudní tajemnice ze dne 5. 8. 2015 k zaslání výzvy zástupci žalobce k doložení plné moci (dle
razítka kanceláři došlo dne 7. 8. 2015, vypraveno dne 21. 8. 2015), po jejímž doručení zadala
soudní tajemnice dne 31. 8. 2015 pokyn k zaslání výzvy k zaplacení SOP (dle razítka kanceláři
došlo dne 2. 9. 2015, vypraveno dne 7. 9. 2015). Dle záznamu o složení ze dne 14. 9. 2015 byl
SOP uhrazen dne 11. 9. 2015. Následuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a zaslání výzvy žalovaným
1) a 2) k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 22. 1. 2016, vypraveno téhož dne). Navazuje
pokyn k přeposlání vyjádření žalovaného 1) žalobci s výzvou k replice (dle razítka kanceláři došlo
dne 24. 3. 2016, vypraveno dne 4. 4. 2016), replika doručena dne 21. 4. 2016. Ve spise je dále
obsaženo usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn.
13 Kss 1/2016 ze dne 16. 5. 2016, jež nabylo právní moci dne 10. 6. 2016 (příslušný pokyn
v předložené kopii spisu chybí).
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. nejpozději 1. 4. 2015. Počátek druhého období nečinnosti
pak lze spatřovat až od 15. 9. 2015, tedy následující pracovní den po záznamu o složení SOP, a
jeho konec je určen okamžikem předání pokynu kanceláři dne 22. 1. 2016. Období nečinnosti lze
tedy vymezit od 1. 4. 2015 do 7. 8. 2015 a dále od 15. 9. 2015 do 22. 1. 2016. Ve prospěch kárně
obviněné je ovšem třeba též zohlednit, že ve vymezeném období čerpala celkem 13 dnů
dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti a 3 dny čerpala indispoziční volno.
6) 31 ICm 1383/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 18. 4. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
pravosti popřené pohledávky. Na č. l. 6 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne
27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu
je pokyn soudní tajemnice ze dne 5. 8. 2015 k zaslání výzvy k zaplacení SOP (dle razítka kanceláři
došlo dne 7. 8. 2015, vypraveno dne 25. 8. 2015). Dle úředního záznamu účtárny ze dne 29. 9.
2015 nebyl SOP zaplacen, navazuje pokyn soudní tajemnice k vyhotovení usnesení o zastavení
řízení (dle razítka kanceláři došlo dne 15. 10. 2015, vypraveno dne 20. 10. 2015, právní moc dne
6. 11. 2015).
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. nejpozději 1. 4. 2015. Období nečinnosti lze tedy vymezit
od 1. 4. 2015 do 5. 8. 2015, přičemž ve prospěch kárně obviněné je třeba též zohlednit, že ve
vymezeném období čerpala celkem 4 dny dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti a 1 den
čerpala indispoziční volno.
7) 31 ICm 949/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do 9. 9. 2015.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 19. 3. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření pohledávky. Dne 8. 1. 2015 bylo doručeno zpětvzetí popření pohledávky. Na č. l. 6
je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení
31 ICm přiděleny JUDr. S. Dne 2. 6. 2015 doručena žádost zástupce věřitelů o sdělení informace
o stavu řízení, neboť vyplacení výtěžku zpeněžení brání dosud neuzavřené incidenční spory.
Následuje pokyn JUDr. S. 1) k zaslání sdělení, že návrh byl vzat zpět; 2) k předložení spisu
tajemnici za účelem výzvy k zaplacení SOP; 3) k zastavení řízení, nebude-li SOP zaplacen (dle
razítka kanceláři došlo dne 21. 7. 2015). Za přípisem soudu ze dne 21. 8. 2015 informujícím o
zpětvzetí návrhu následuje pokyn soudní tajemnice ze dne 9. 9. 2015 k zaslání výzvy k zaplacení
SOP (dle razítka kanceláři došlo dne 11. 9. 2015, vypraveno dne 24. 9. 2015). Dne 12. 10. 2015
doručena žádost o prodloužení lhůty k zaplacení SOP, jíž bylo dle přípisu soudní tajemnice ze
dne 20. 10. 2015 vyhověno. Dle sdělení účtárny ze dne 2. 12. 2015 nebyl SOP ani v prodloužené
lhůtě zaplacen, navazuje pokyn soudní tajemnice k vyhotovení usnesení o zastavení řízení (dle
razítka kanceláři došlo dne 7. 12. 2015, vypraveno dne 17. 12. 2015, právní moc dne 13. 1. 2016).
Ve spise je dále obsažen úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis
dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž je úřední záznam - vráceno dne 11. 3. 2016.
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. nejpozději dne 1. 4. 2015, a jeho konec je určen okamžikem
předání pokynu kanceláři dne 21. 7. 2015. Období nečinnosti lze tedy vymezit od 1. 4. 2015 do
21. 7. 2015, přičemž ve prospěch kárně obviněné je třeba též zohlednit, že ve vymezeném období
čerpala celkem 4 dny dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti a 1 den čerpala indispoziční
volno.
8) 31 ICm 948/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do 12. 5. 2015.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 19. 3. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření pohledávky. Dne 8. 1. 2015 bylo doručeno zpětvzetí popření pohledávky. Na č. l. 6
je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení
31 ICm přiděleny JUDr. S. Dne 2. 6. 2015 doručena žádost zástupce věřitelů o sdělení informace
o stavu řízení, neboť vyplacení výtěžku zpeněžení brání dosud neuzavřené incidenční spory.
Následuje pokyn JUDr. S. 1) k zaslání sdělení, že návrh byl vzat zpět; 2) k předložení spisu
tajemnici za účelem výzvy k zaplacení SOP; 3) k zastavení řízení, nebude-li SOP zaplacen (dle
razítka kanceláři došlo dne 21. 7. 2015). Za přípisem soudu ze dne 21. 8. 2015 informujícím o
zpětvzetí návrhu následuje pokyn soudní tajemnice ze dne 9. 9. 2015 k zaslání výzvy k zaplacení
SOP (dle razítka kanceláři došlo dne 11. 9. 2015, vypraveno dne 24. 9. 2015). Dne 12. 10. 2015
doručena žádost o prodloužení lhůty k zaplacení SOP. Dle sdělení účtárny ze dne 16. 10. 2015 a
ze dne 26. 11. 2015 nebyl SOP zaplacen, navazuje pokyn soudní tajemnice ze dne 14. 12. 2015 k
vyhotovení usnesení o zastavení řízení (dle razítka kanceláři došlo dne 16. 12. 2015, vypraveno
dne 14. 1. 2016, právní moc není v předložené kopii spisu vyznačena). Ve spise je dále obsažen
úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni
soudu, pod nímž je úřední záznam - vráceno dne 11. 3. 2016.
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. 1. 4. 2015, a jeho konec je určen okamžikem předání
pokynu kanceláři dne 21. 7. 2015. Návrh ovšem za okamžik ukončení nečinnosti považuje 12. 5.
2015, z tohoto důvodu je namístě vymezit období nečinnosti od 1. 4. 2015 do 12. 5. 2015,
přičemž ve prospěch kárně obviněné je třeba též zohlednit, že ve vymezeném období čerpala
celkem 4 dny dovolené.
9) 31 ICm 1407/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od května 2015 do konce února 2016.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 23. 4. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
popřené pohledávky. Na č. l. 15 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015,
jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Dne 12. 5. 2015 zadala JUDr. S.
pokyn k předání spisu tajemnici za účelem výzvy k zaplacení SOP a k jeho opětovnému
předložení po sdělení účtárny. Následuje pokyn soudní tajemnice ze dne 18. 5. 2015 k zaslání
výzvy k zaplacení SOP (dle razítka kanceláři došlo dne 19. 5. 2015, vypraveno dne 15. 6. 2015).
Dle sdělení účtárny ze dne 20. 7. 2015 nebyl SOP zaplacen, navazuje pokyn JUDr. S.
k vyhotovení usnesení o zastavení řízení (dle razítka kanceláři došlo dne 15. 9. 2015), za nímž
následuje pokyn soudní tajemnice ze dne 23. 9. 2015 k předložení usnesení soudci a jeho
vypravení (dle razítka kanceláři došlo dne 25. 9. 2015, vypraveno dne 12. 10. 2015, právní moc
dne 30. 10. 2015).
Vymezení období nečinnosti obsažené v kárném návrhu neodpovídá obsahu spisu.
Za její počátek by bylo možno považovat toliko datum 21. 7. 2015 a konec den 15. 9. 2015.
10) 31 ICm 1830/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté od srpna 2015 do 3. 2. 2016.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 2. 5. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření pohledávky. Na č. l. 9 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž
byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn soudní
tajemnice ze dne 5. 8. 2015 k zaslání výzvy zástupci žalobce k zaplacení SOP (dle razítka
kanceláři došlo dne 7. 8. 2015, vypraveno dne 27. 8. 2015). Dle záznamu o složení ze dne 31. 8.
2015 byl SOP uhrazen dne 28. 8. 2015. Následuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a zaslání výzvy
žalované k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 26. 1. 2016, vypraveno dne 3. 2. 2016).
Navazuje pokyn k přeposlání vyjádření žalované žalobci s výzvou ke sdělení, zda na podaném
návrhu nadále trvá (dle razítka kanceláři došlo dne 12. 2. 2016). Ve spise je dále obsažen úřední
záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu,
pod nímž je úřední záznam - vráceno dne 11. 3. 2016. Následuje pokyn JUDr. S. k nařízení
jednání na 13. 5. 2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 20. 4. 2016, vypraveno dne 21. 4. 2016).
Dne 9. 5. 2016 bylo doručeno zpětvzetí žaloby. Dne 13. 5. 2016 vydáno usnesení o zastavení
řízení, právní moc dne 1. 6. 2016.
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. nejpozději 1. 4. 2015. Počátek druhého období nečinnosti
pak lze spatřovat až od 1. 9. 2015, tedy následující pracovní den po záznamu o složení SOP.
Období nečinnosti lze tedy vymezit od 1. 4. 2015 do 5. 8. 2015 a dále od 1. 9. 2015 do 26. 1.
2016. Ve prospěch kárně obviněné je ovšem třeba též zohlednit, že ve vymezeném období
čerpala celkem 13 dnů dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti a 3 dny čerpala
indispoziční volno.
11) 31 ICm 1893/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté do 25. 1. 2016.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 5. 6. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
popřených nevykonatelných pohledávek. Na č. l. 12 je založeno Opatření předsedkyně soudu
ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem
soudu je pokyn soudní tajemnice ze dne 5. 8. 2015 k zaslání výzvy zástupci žalobce k doložení
plné moci (dle razítka kanceláři došlo dne 7. 8. 2015, vypraveno dne 21. 8. 2015), po jejímž
doručení zadala soudní tajemnice dne 9. 9. 2015 pokyn na č. l. 19 k zaslání výzvy k zaplacení SOP
(dle razítka kanceláři došlo dne 11. 9. 2015, vypraveno dne 24. 9. 2015). Dle záznamu o zaplacení
SOP ze dne 29. 9. 2015 byl SOP zaplacen dne 25. 9. 2015. Navazuje výzva ze dne 25. 1. 2016
k vyjádření k žalobě, k níž insolvenční správce podáním ze dne 10. 2. 2016 sděluje, že byl
odvolán, a navrhuje, aby na jeho místo nastoupila nově ustanovená insolvenční správkyně. Ve
spise je dále obsažen úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis
dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž je úřední záznam - vráceno dne 11. 3. 2016. Následuje
pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy nové insolvenční správkyni (dle razítka kanceláři došlo dne 1. 4.
2016, vypraveno dne 5. 4. 2016). Po doručení příslušného vyjádření a jeho přeposlání zástupci
žalobce spis dále obsahuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení
do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři
došlo dne 16. 5. 2016, vypraveno dne 18. 5. 2016, právní moc dne 3. 6. 2016).
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. nejpozději 1. 4. 2015. Období nečinnosti lze tedy vymezit
od 1. 4. 2015 do 5. 8. 2015 a dále od 30. 9. 2015 do 25. 1. 2016. Ve prospěch kárně obviněné je
ovšem třeba též zohlednit, že ve vymezeném období čerpala celkem 13 dnů dovolené, 20 dnů
byla v pracovní neschopnosti a 3 dny čerpala indispoziční volno.
12) 31 ICm 1906/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do září 2015.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 6. 6. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
pravosti pohledávky. Na č. l. 7 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015,
jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn
soudní tajemnice ze dne 5. 8. 2015 k zaslání výzvy zástupci žalobce k doložení plné moci (dle
razítka kanceláři došlo dne 7. 8. 2015, vypraveno dne 21. 8. 2015), po jejímž doručení zadala
soudní tajemnice dne 9. 9. 2015 pokyn k zaslání výzvy k zaplacení SOP (dle razítka kanceláři
došlo dne 11. 9. 2015, vypraveno dne 24. 9. 2015). Dle záznamu o složení ze dne 29. 9. 2015 byl
SOP uhrazen dne 25. 9. 2015. Následuje pokyn soudní tajemnice ze dne 14. 10. 2015 k zaslání
přípisu, zda se opravdu jedná o platbu SOP v dané věci, neboť plátce není účastníkem řízení, dne
27. 10. 2015 zástupkyně žalobce potvrdila platbu SOP. Následuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a
zaslání výzvy žalované k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 26. 1. 2016, vypraveno dne 4.
2. 2016). Ve spise je dále obsažen úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016
spis dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž je úřední záznam - vráceno dne 11. 3. 2016. Dne
10. 3. 2016 bylo doručeno sdělení žalované (insolvenční správkyně), dle něhož jedná
s protistranou o smírném vyřešení věci. Navazuje pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalované, aby
soudu sdělila, zda došlo k uzavření dohody (dle razítka kanceláři došlo dne 4. 3. 2016, vypraveno
dne 5. 4. 2016). Dne 18. 4. 2016 bylo doručeno sdělení žalované, dle něhož doposud k dohodě
nedošlo, je nicméně přislíben úkon ze strany žalobce, jímž by mohl odpadnout předmět řízení.
Opětovný pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalované, kdy lze očekávat uzavření dohody (dle razítka
kanceláři došlo i vypraveno dne 25. 4. 2016), k níž žalovaná v podání ze dne 4. 5. 2016 soudu
sdělila, že dohodu lze očekávat nejpozději do 30 dnů. Spis dále obsahuje pokyn JUDr. S. k
vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve
věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 20. 7. 2016, vypraveno dne 1. 8. 2016,
právní moc dne 25. 8. 2016).
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. nejpozději 1. 4. 2015. Období nečinnosti lze tedy vymezit
od 1. 4. 2015 do 7. 8. 2015, přičemž ve prospěch kárně obviněné je třeba též zohlednit, že ve
vymezeném období čerpala celkem 4 dny dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti a 1 den
čerpala indispoziční volno.
13) 31 ICm 154/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do 24. 8. 2015 a poté do 26. 1. 2016.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 16. 1. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
pravosti popřené pohledávky. Na č. l. 7 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne
27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu
je pokyn soudní tajemnice ze dne 5. 8. 2015 k zaslání výzvy zástupci žalobce k zaplacení SOP (dle
razítka kanceláři došlo dne 7. 8. 2015, vypraveno dne 25. 8. 2015). Dle záznamu o složení ze dne
28. 8. 2015 byl SOP uhrazen dne 27. 8. 2015. Následuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a zaslání
výzvy žalované k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 26. 1. 2016, vypraveno dne 3. 2. 2016).
Ve spise je dále obsažen úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis
dislokován k předsedkyni soudu. Navazuje pokyn k přeposlání vyjádření žalované žalobci
s výzvou ke sdělení, zda na podaném návrhu nadále trvá (dle razítka kanceláři došlo dne 24. 3.
2016, vypraveno dne 29. 3. 2016). Dne 30. 3. 2016 bylo doručeno zpětvzetí žaloby. Dne 13. 4.
2016 vydáno usnesení o zastavení řízení, právní moc dne 10. 5. 2016.
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. nejpozději 1. 4. 2015. Počátek druhého období nečinnosti
pak lze spatřovat až od pondělí 31. 8. 2015, tedy následující pracovní den po záznamu o složení
SOP. Období nečinnosti lze tedy vymezit od 1. 4. 2015 do 7. 8. 2015 a dále od 31. 8. 2015 do 26.
1. 2016. Ve prospěch kárně obviněné je ovšem třeba též zohlednit, že ve vymezeném období
čerpala celkem 13 dnů dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti a 3 dny čerpala
indispoziční volno.
14) 31 ICm 609/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté od srpna 2015 do 26. 1. 2016.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 21. 2. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
práva věřitele na uspokojení z výtěžku zpeněžení movitých věcí. Na č. l. 12 je založeno Opatření
předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny
JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn soudní tajemnice ze dne 5. 8. 2015 k zaslání výzvy
zástupci žalobce k zaplacení SOP (dle razítka kanceláři došlo dne 7. 8. 2015, vypraveno dne 27. 8.
2015). Dle záznamu o složení ze dne 4. 9. 2015 byl SOP uhrazen dne 3. 9. 2015. Následuje
pokyn JUDr. S. k vyhotovení a zaslání výzvy žalované k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne
26. 1. 2016, vypraveno dne 3. 2. 2016). Ve spise je dále obsažen úřední záznam ze dne 8. 3. 2016,
dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž je úřední záznam -
vrácen dne 11. 3. 2016. Navazuje pokyn JUDr. S. k zaslání urgence žalované (dle razítka kanceláři
došlo dne 1. 4. 2016, vypraveno dne 13. 4. 2016). Spis dále obsahuje pokyn JUDr. S. k
vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve
věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 23. 5. 2016, vypraveno dne 6. 6. 2016,
právní moc dne 23. 6. 2016).
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. nejpozději 1. 4. 2015. Počátek druhého období nečinnosti
pak lze spatřovat až od pondělí dne 7. 9. 2015, tedy následující pracovní den po záznamu o
složení SOP. Období nečinnosti lze tedy vymezit od 1. 4. 2015 do 5. 8. 2015 a dále od 7. 9. 2015
do 26. 1. 2016. Ve prospěch kárně obviněné je ovšem třeba též zohlednit, že ve vymezeném
období čerpala celkem 13 dnů dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti a 3 dny čerpala
indispoziční volno.
15) 31 ICm 2550/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté do 15. 2. 2016.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 28. 7. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
pravosti pohledávky. Na č. l. 6 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015,
jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn
soudní tajemnice ze dne 5. 8. 2015 k zaslání výzvy zástupci žalobce k zaplacení SOP (dle razítka
kanceláři došlo dne 7. 8. 2015, vypraveno dne 27. 8. 2015). Dne 1. 9. 2015 bylo doručeno podání
s nalepenými kolkovými známkami. Dne 3. 9. 2015 bylo doručeno doplnění žaloby. Následuje
pokyn JUDr. S. k vyhotovení a zaslání výzvy žalované k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne
15. 2. 2016, vypraveno dne 18. 3. 2016). Ve spise je dále obsažen úřední záznam ze dne 8. 3.
2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž je úřední
záznam - vráceno dne 11. 3. 2016. Dne 4. 4. 2016 bylo doručeno vyjádření k žalobě. Spis dále
obsahuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 16. 5.
2016, vypraveno dne 24. 5. 2016, právní moc dne 9. 6. 2016).
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. nejpozději 1. 4. 2015. Počátek druhého období nečinnosti
pak lze spatřovat až od 4. 9. 2015, tedy následující pracovní den po doplnění žaloby. Období
nečinnosti lze tedy vymezit od 1. 4. 2015 do 5. 8. 2015 a dále od 4. 9. 2 015 do 15. 2. 2016. Ve
prospěch kárně obviněné je ovšem třeba též zohlednit, že ve vymezeném období čerpala celkem
13 dnů dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti a 3 dny čerpala indispoziční volno.
16) 31 ICm 2883/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté od srpna 2015 do 15. 2. 2016.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 2. 9. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
popřené pohledávky. Na č. l. 12 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015,
jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn
soudní tajemnice ze dne 5. 8. 2015 k zaslání výzvy žalobci k doložení plné moci (dle razítka
kanceláři došlo dne 7. 8. 2015, vypraveno dne 24. 8. 2015). Plná moc byla soudu doručena dne
31. 8. 2015. Dne 25. 9. 2015 zadala soudní tajemnice pokyn k zaslání výzvy zástupci žalobce k
zaplacení SOP (dle razítka kanceláři došlo dne 29. 9. 2015, vypraveno dne 7. 10. 2015). Dle
záznamu o složení ze dne 20. 10. 2015 byl SOP uhrazen dne 19. 10. 2015. Usnesením ze dne 15.
2. 2016 (č. l. 24) JUDr. S. vyzvala žalovaného 1), aby se vyjádřil k žalobě. Dne 4. 4. 2016 bylo
doručeno vyjádření. Následuje pokyn JUDr. S. k přeposlání podání žalovaného žalobci (dle
razítka kanceláři došlo dne 2. 5. 2016, vypraveno dne 4. 5. 2016). Spis dále obsahuje pokyn JUDr.
S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 16. 5. 2016, vypraveno dne
24. 5. 2016, právní moc dne 21. 6. 2016).
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. nejpozději 1. 4. 2015. Počátek druhého období nečinnosti
pak lze spatřovat až od 21. 10. 2015, tedy následující pracovní den po záznamu o zaplacení SOP.
Období nečinnosti lze tedy vymezit od 1. 4. 2015 do 5. 8. 2015 a dále od 21. 10. 2015 do 15. 2.
2016. Ve prospěch kárně obviněné je ovšem třeba též zohlednit, že ve vymezeném období
čerpala celkem 13 dnů dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti a 2 dny čerpala
indispoziční volno.
17) 31 ICm 2961/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté od srpna 2015 do 15. 2. 2016.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 8. 9. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
pravosti pohledávky. Na č. l. 6 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015,
jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn
soudní tajemnice ze dne 5. 8. 2015 k zaslání výzvy zástupci žalobce k zaplacení SOP (dle razítka
kanceláři došlo dne 7. 8. 2015, vypraveno dne 27. 8. 2015), obsahující rovněž pokyn – po
zaplacení SOP předlož soudci k dalšímu řízení. Dne 8. 9. 2015 bylo doručeno podání
s nalepenými kolkovými známkami. Následuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a zaslání výzvy
žalované k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 15. 2. 2016, údaj o vypravení chybí). Dne 21.
3. 2016 bylo doručeno vyjádření žalované, na něž navazuje pokyn JUDr. S. k jeho přeposlání
zástupci žalobce (dle razítka kanceláři došlo dne 31. 3. 2016 a téhož dne vypraveno). Spis dále
obsahuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 16. 5.
2016, vypraveno dne 18. 5. 2016, právní moc dne 3. 6. 2016).
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. nejpozději 1. 4. 2015. Počátek druhého období nečinnosti
pak lze spatřovat až od 9. 9. 2015, tedy následující pracovní den po zaplacení SOP. Období
nečinnosti lze tedy vymezit od 1. 4. 2015 do 5. 8. 2015 a dále od 9. 9. 2015 do 15. 2. 2016. Ve
prospěch kárně obviněné je ovšem třeba též zohlednit, že ve vymezeném období čerpala celkem
13 dnů dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti a 3 dny čerpala indispoziční volno.
18) 31 ICm 3163/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté od srpna 2015 do 15. 2. 2016.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 25. 9. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
výše a pravosti pohledávky. Na č. l. 8 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015,
jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn
soudní tajemnice ze dne 5. 8. 2015 k zaslání výzvy zástupci žalobce k zaplacení SOP (dle razítka
kanceláři došlo dne 7. 8. 2015, vypraveno dne 27. 8. 2015), obsahující rovněž pokyn – po
zaplacení SOP předlož soudci k dalšímu řízení. Dle záznamu o složení ze dne 3. 9. 2015 byl SOP
uhrazen dne 2. 9. 2015. Následuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a zaslání výzvy žalované k
vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 15. 2. 2016, údaj o vypravení chybí). Dne 5. 4. 2016
bylo doručeno vyjádření žalované, na něž navazuje pokyn JUDr. S. k jeho přeposlání zástupci
žalobce (dle razítka kanceláři došlo dne 2. 5. 2016, vypraveno dne 4. 5. 2016). Spis dále obsahuje
pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 16. 5. 2016,
vypraveno dne 25. 5. 2016, právní moc dne 11. 6. 2016).
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. nejpozději 1. 4. 2015. Počátek druhého období nečinnosti
pak lze spatřovat až od 4. 9. 2015, tedy následující pracovní den po záznamu o zaplacení SOP.
Období nečinnosti lze tedy vymezit od 1. 4. 2015 do 5. 8. 2015 a dále od 4. 9. 2015 do 15. 2.
2016. Ve prospěch kárně obviněné je ovšem třeba též zohlednit, že ve vymezeném období
čerpala celkem 13 dnů dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti a 3 dny čerpala
indispoziční volno.
19) 31 ICm 2576/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté od 14. 9. 2015 do konce února
2016.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 29. 7. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
výše a pravosti pohledávky. Na č. l. 16 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne
27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu
je pokyn soudní tajemnice ze dne 5. 8. 2015 k zaslání výzvy zástupci žalobce k zaplacení SOP
(dle razítka kanceláři došlo dne 7. 8. 2015, vypraveno dne 27. 8. 2015). Dle záznamu o složení ze
dne 1. 9. 2015 byl SOP uhrazen dne 31. 8. 2015. Dne 31. 8. 2015 doručen návrh na změnu
účastníka dle §107a o. s. ř. (první strana návrhu v předložené kopii spisu chybí), za nímž je ve
spise založeno usnesení krajského soudu v insolvenční věci č. j. KSOS 31 INS 4723/2014-P6-4
(ze dne 11. 8. 2015, právní moci nabylo dne 14. 8. 2015), jímž byla připuštěna záměna osoby
přihlášeného věřitele, na něž navazuje pokyn soudní tajemnice ze dne 14. 9. 2015 – změň v PC
dle výroku usnesení a předlož soudci (dle razítka kanceláři došlo dne 15. 9. 2015). Následuje
pokyn JUDr. S. k vyhotovení a zaslání výzvy žalované k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne
15. 2. 2016, údaj o vypravení chybí). Dne 1. 4. 2016 bylo doručeno vyjádření žalované, na něž
navazuje pokyn JUDr. S. k jeho přeposlání zástupci žalobce (dle razítka kanceláři došlo dne 2. 5.
2016, vypraveno dne 4. 5. 2016). Spis dále obsahuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání
usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss
1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 16. 5. 2016, vypraveno dne 24. 5. 2016, právní moc dne
11. 6. 2016).
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. nejpozději 1. 4. 2015. Počátek druhého období nečinnosti
pak lze spatřovat až od 16. 9. 2015, tedy následující pracovní den po předložení pokynu kanceláři.
Období nečinnosti lze tedy vymezit od 1. 4. 2015 do 5. 8. 2015 a dále od 16. 9. 2015 do 15. 2.
2016. Ve prospěch kárně obviněné je ovšem třeba též zohlednit, že ve vymezeném období
čerpala celkem 13 dnů dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti a 3 dny čerpala
indispoziční volno.
20) 31 ICm 2665/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do 5. 8. 2015 a poté od října 2015 do 15. 2. 2016.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 8. 8. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
pravosti a výše pohledávky. Na č. l. 8 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015,
jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn
soudní tajemnice ze dne 5. 8. 2015 k zaslání výzvy žalobci k doložení plné moci (dle razítka
kanceláři došlo dne 7. 8. 2015, vypraveno dne 24. 8. 2015). Po doložení plné moci následuje
pokyn soudní tajemnice ze dne 16. 9. 2015 k zaslání výzvy zástupci žalobce k zaplacení SOP (dle
razítka kanceláři došlo dne 17. 9. 2015, vypraveno dne 6. 10. 2015). Dle záznamu o složení ze
dne 13. 10. 2015 byl SOP uhrazen dne 12. 10. 2015. Následuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a
zaslání výzvy žalované k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 15. 2. 2016, údaj o vypravení
chybí). Dne 6. 4. 2016 bylo doručeno vyjádření žalované, na něž navazuje pokyn JUDr. S. k jeho
přeposlání zástupci žalobce (dle razítka kanceláři došlo dne 2. 5. 2016, vypraveno dne 4. 5. 2016).
Spis dále obsahuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo
dne 16. 5. 2016, vypraveno dne 25. 5. 2016, právní moc dne 11. 6. 2016).
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. nejpozději 1. 4. 2015. Počátek druhého období nečinnosti
pak lze spatřovat až od 14. 10. 2015, tedy následující pracovní den po záznamu o zaplacení SOP.
Období nečinnosti lze tedy vymezit od 1. 4. 2015 do 5. 8. 2015 a dále od 14. 10. 2015 do 15. 2.
2016. Ve prospěch kárně obviněné je ovšem třeba též zohlednit, že ve vymezeném období
čerpala celkem 13 dnů dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti a 3 dny čerpala
indispoziční volno.
21) 31 ICm 942/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do 26. 11. 2015.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 10. 3. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
pravosti pohledávky. Na č. l. 4 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015,
jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Dne 16. 3. 2015 bylo doručeno
zpětvzetí přihlášky pohledávky a zpětvzetí žaloby o určení pravosti pohledávky, za nímž je pokyn
asistenta soudce M. Š. k doložení plné moci (datum na kopii nečitelné, patrně 26. 11. 2015, dle
razítka kanceláři došlo dne 27. 11. 2015, vypraveno dne 8. 12. 2015). Následuje pokyn soudní
tajemnice ze dne 20. 1. 2016 k zaslání výzvy žalobci k zaplacení SOP (dle razítka kanceláři došlo
dne 22. 1. 2016, vypraveno dne 1. 2. 2016). Ve spise je dále obsažen úřední záznam ze dne 8. 3.
2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž je úřední
záznam - vráceno dne 11. 3. 2016. Následuje sdělení účtárny, dle něhož SOP nebyl zaplacen. Dne
16. 3. 2016 vydáno usnesení o zastavení řízení, právní moc dne 20. 4. 2016.
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. nejpozději 1. 4. 2015. Období nečinnosti lze tedy vymezit
(při vázanosti kárného soudu kárným návrhem) od 1. 4. 2015 do 26. 11. 2015. Ve prospěch kárně
obviněné je ovšem třeba též zohlednit, že ve vymezeném období čerpala celkem 15 dnů
dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti a 2 dny čerpala indispoziční volno.
22) 31 ICm 2500/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do 16. 12. 2015.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 19. 10. 2011 byla krajskému soudu doručena žaloba
o určení popřené pohledávky. Na č. l. 21 je založen úřední záznam, dle něhož byla žaloba
pochybením podatelny a příslušného soudního oddělení nesprávně vyhodnocena jako příloha
k přihlášce, přičemž dne 24. 7. 2014 dala soudkyně JUDr. Holešovská pokyn k dodatečnému
zápisu žaloby do rejstříku a okamžitému předložení věci k projednání. Za ním na č. l. 22
následuje Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení
31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn soudní tajemnice ze dne 16. 12. 2015
k vyhotovení a vypravení usnesení o záměně účastníka na straně žalobce (dle razítka kanceláři
došlo dne 23. 12. 2015, vypraveno dne 14. 1. 2016, právní moc dne 5. 2. 2016). Ve spise je dále
obsažen úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován
k předsedkyni soudu, s dalším nedatovaným úředním záznamem - vráceno. Následuje pokyn
soudní tajemnice ze dne 16. 3. 2016 k zaslání výzvy žalobci k zaplacení SOP (dle razítka kanceláři
došlo dne 17. 3. 2016, vypraveno dne 11. 4. 2016). Dle sdělení účtárny ze dne 22. 4. 2016 byl
SOP zaplacen dne 21. 4. 2016. Následuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a zaslání výzvy
žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 11. 5. 2016, vypraveno dne 12. 5. 2016).
Dne 16. 5. 2016 bylo doručeno vyjádření žalovaného, na něž navazuje pokyn JUDr. S. k jeho
přeposlání žalobci s dotazem, zda na svém návrhu nadále trvá (dle razítka kanceláři došlo dne 1.
6. 2016, vypraveno dne 8. 6. 2016), za nímž následuje pokyn k nařízení jednání na 27. 7. 2016 (dle
razítka kanceláři došlo dne 20. 7. 2016, vypraveno dne 21. 7. 2016), které bylo po sdělení
stanoviska žalobce odročeno na neurčito za účelem změny účastníka na straně žalovaného. Dne
28. 7. 2016 vydáno usnesení o změně účastníka, jež nabylo právní moci dne 23. 8. 2016. Spis dále
obsahuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 22. 9.
2016, vypraveno dne 4. 10. 2016, právní moc dne 22. 10. 2016).
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. 1. 4. 2015. Období nečinnosti lze tedy vymezit od 1. 4.
2015 do 16. 12. 2015. Ve prospěch kárně obviněné je ovšem třeba též zohlednit,
že ve vymezeném období čerpala celkem 15 dnů dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti
a 2 dny čerpala indispoziční volno.
23) 31 ICm 4602/2014
Kárný návrh spatřuje průtah od 27. 1. 2015 do 10. 11. 2015 a poté do 15. 2. 2016.
Ze spisu vyplývá, že dne 30. 12. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení pravosti,
výše a pořadí dlužníkem popřené nevykonatelné pohledávky. Na č. l. 21 je založeno Opatření
předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny
JUDr. S. Dne 22. 6. 2015 bylo doručeno doplnění žaloby, za nímž je pokyn asistenta soudce M. Š.
k výzvě k doložení plné moci spolu s výzvou k zaplacení SOP (dle razítka kanceláři došlo dne 10.
11. 2015, vypraveno dne 8. 12. 2015). Dle záznamu o složení ze dne 14. 12. 2015 byl SOP
uhrazen dne 11. 12. 2015. Dne 17. 12. 2015 byla doručena plná moc. Následuje pokyn JUDr. S. k
vyhotovení a zaslání výzvy žalované 1) k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 15. 2. 2016,
údaj o vypravení chybí). Ve spise je dále obsažen úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl
dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu. Dne 4. 4. 2016 bylo doručeno vyjádření
žalované 1), na něž navazuje pokyn JUDr. S. k jeho přeposlání zástupci žalobce (dle razítka
kanceláři došlo dne 2. 5. 2016, vypraveno dne 4. 5. 2016). Spis dále obsahuje pokyn JUDr. S. k
vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve
věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 16. 5. 2016, vypraveno dne 24. 5.
2016, právní moc dne 12. 7. 2016).
Kárný návrh je třeba korigovat v tom smyslu, že za počátek nečinnosti je možno považovat
až okamžik předání spisů JUDr. S., tj. nejpozději 1. 4. 2015. Počátek druhého období nečinnosti
pak lze spatřovat až od 18. 12. 2015, tedy následující pracovní den po doložení plné moci.
Období nečinnosti lze tedy vymezit od 1. 4. 2015 do 10. 11. 2015 a dále od 18. 12. 2015 do 15. 2.
2016. Ve prospěch kárně obviněné je ovšem třeba též zohlednit, že ve vymezeném období
čerpala celkem 13 dnů dovolené, 20 dnů byla v pracovní neschopnosti a 3 dny čerpala
indispoziční volno.
c) Tvrzené průtahy v incidenčních sporech v oddělení 31 ICm
V případě spisů uvedených v třetí části kárného návrhu byla vytýkána nečinnost spočívající v tom,
že kárně obviněná neučinila v celkem 43 věcech žádný úkon v období od 27. 1. 2015
(dle vyjádření kárně obviněné a stanoviska soudcovské rady ovšem došlo k předání spisů
kanceláři až koncem března 2015) do 18. 1. 2016. Na základě provedené analýzy předmětných
spisů lze potvrdit, že v předmětných věcech byl první úkon učiněn vždy nejdříve 18. 1. 2016.
Za počátek nečinnosti je přitom i zde třeba považovat až okamžik předání spisů JUDr. S., k
čemuž došlo nejpozději 1. 4. 2015. Období nečinnosti lze tedy s ohledem na obsah kárného
návrhu a vázanost kárného soudu kárným návrhem ve prospěch kárně obviněné vymezit od 1. 4.
2015 do 18. 1. 2016. Celkem se tedy jedná o devět a půl měsíce, přičemž ve prospěch kárně
obviněné je třeba též zohlednit, že ve vymezeném období čerpala celkem 15 dnů dovolené, 20
dnů byla v pracovní neschopnosti a 3 dny čerpala indispoziční volno.
1) 31 ICm 1606/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 7. 5. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření vykonatelné pohledávky. Na č. l. 7 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne
27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu
je pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 18. 1.
2016, vypraveno dne 29. 1. 2016). Dne 8. 2. 2016 bylo doručeno vyjádření žalovaného, za nímž
následuje pokyn k přeposlání vyjádření žalovaného žalobci s výzvou ke sdělení, zda na podaném
návrhu nadále trvá (údaj o datu dodání kanceláři a datu vypravení chybí). Ve spise je dále obsažen
úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni
soudu, pod nímž je úřední záznam – spis vrácen dne 11. 3. 2016. Dne 8. 4. 2016 bylo doručeno
zpětvzetí žaloby. Dne 15. 4. 2016 bylo vydáno usnesení o zastavení řízení, právní moc dne 7. 5.
2016.
2) 31 ICm 1644/2014 (v podání ze dne 16. 11. 2017 kárná navrhovatelka potvrdila překlep
ve spisové značce vytýkané věci, kdy kárný návrh nesprávně uváděl sp. zn. 31 ICm 1664/2014)
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 14. 5. 2014 byla krajskému soudu doručena odpůrčí
žaloba. Na č. l. 6 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné
spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn JUDr. S. k zaslání
výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 18. 1. 2016, vypraveno dne 29. 1.
2016). Spis dále obsahuje pokyn JUDr. S. „totéž co 31 ICm 2380/2014, poté předej s tímto spisem“ (dle
razítka kanceláři došlo dne 24. 3. 2016, vypraveno dne 5. 4. 2016), za nímž následuje pokyn -
předej tajemnici ke zpracování usnesení o spojení věcí (dle razítka kanceláři došlo dne 27. 4.
2016). Dne 28. 4. 2016 doručena žádost žalobce o bezodkladné nařízení jednání. Dne 3. 5. 2016
zadala soudní tajemnice pokyn k vyhotovení a vypravení usnesení o spojení věcí, proti němuž
podala žalovaná dne 9. 5. 2016 odvolání. Spis dále obsahuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a
rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn.
13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 16. 5. 2016, vypraveno dne 25. 5. 2016, právní
moc dne 14. 12. 2016), proti němuž podal odvolání žalobce. Vrchní soud v Olomouci odvolání
žalované usnesením ze dne 27. 9. 2016 odmítl a usnesením ze dne 31. 10. 2016 k odvolání
žalobce rozhodnutí krajského soudu o přerušení řízení potvrdil s tím, že se řízení přerušuje do
rozhodnutí Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 22/16.
3) 31 ICm 820/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 7. 3. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření vykonatelné pohledávky. Na č. l. 4 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne
27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Dne 2. 6. 2015
doručena žádost zástupce věřitelů o sdělení informace o stavu řízení, neboť vyplacení výtěžku
zpeněžení zajištěným věřitelům brání dosud neuzavřené incidenční spory, které ovšem již byly
vyřešeny dohodou, jež byla soudu zaslána ke schválení smíru. Následuje pokyn JUDr. S. k zaslání
přípisu, dle něhož insolvenční správce soudu podáním ze dne 17. 6. 2015 sdělil, že věřitel
Profidebt, s.r.o. není stranou dohody o narovnání a navrhovaný smír se jej tedy netýká (dle
razítka kanceláři došlo dne 21. 7. 2015, vypraveno dne 21. 8. 2015). Spis dále obsahuje pokyn
JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 25. 1. 2016,
vypraveno dne 26. 1. 2016). Navazuje úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2.
2016 spis dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž je úřední záznam – vráceno dne 11. 3. 2016,
za nímž následuje pokyn k přeposlání vyjádření žalovaného žalobci s výzvou k písemnému
vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 24. 3. 2016, vypraveno dne 5. 4. 2016). Dne 12. 5. 2016
bylo doručeno zpětvzetí žaloby. Dne 20. 5. 2016 bylo vydáno usnesení o zastavení řízení, právní
moc dne 15. 6. 2016.
4) 31 ICm 1308/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 12. 4. 2014 byla krajskému soudu doručena odpůrčí
žaloba. Na č. l. 9 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné
spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Dne 14. 4. 2015 doručena žádost Obvodního soudu
pro Prahu 4 o zaslání stejnopisu žaloby a rozhodnutí ve věci, na niž navazuje pokyn JUDr. S.
k zaslání žaloby (dle razítka kanceláři došlo dne 29. 4. 2015, vypraveno dne 21. 5. 2015). Dne 19.
5. 2015 doručena urgence Obvodního soudu pro Prahu 4 o zaslání stejnopisu žaloby. Následuje
pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 18. 1.
2016, vypraveno dne 1. 2. 2016). Spis dále obsahuje pokyn JUDr. S. k přeposlání vyjádření
žalovaného žalobci s výzvou k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 24. 3. 2016, vypraveno
dne 5. 4. 2016). Spis dále obsahuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení
řízení do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka
kanceláři došlo dne 16. 5. 2016, vypraveno dne 18. 5. 2016, právní moc dne 3. 6. 2016).
5) 31 ICm 1309/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 12. 4. 2014 byla krajskému soudu doručena odpůrčí
žaloba. Na č. l. 12 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly
příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn JUDr. S.
k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 18. 1. 2016, vypraveno
dne 1. 2. 2016). Spis dále obsahuje pokyn JUDr. S. k přeposlání vyjádření žalovaného žalobci
s výzvou k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 24. 3. 2016, vypraveno dne 5. 4. 2016). Spis
dále obsahuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 16. 5.
2016, vypraveno dne 18. 5. 2016, právní moc dne 3. 6. 2016).
6) 31 ICm 1310/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 12. 4. 2014 byla krajskému soudu doručena odpůrčí
žaloba. Na č. l. 11 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly
příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn JUDr. S.
k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 18. 1. 2016, vypraveno
dne 29. 1. 2016). Spis dále obsahuje pokyn JUDr. S. k přeposlání vyjádření žalovaného žalobci
s výzvou k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 24. 3. 2016, vypraveno dne 5. 4. 2016). Spis
dále obsahuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 16. 5.
2016, vypraveno dne 18. 5. 2016, právní moc dne 3. 6. 2016).
7) 31 ICm 1311/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 12. 4. 2014 byla krajskému soudu doručena odpůrčí
žaloba. Na č. l. 8 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné
spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn JUDr. S. k zaslání
výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 18. 1. 2016, vypraveno dne 1. 2.
2016). Spis dále obsahuje pokyn JUDr. S. k přeposlání vyjádření žalovaného žalobci s výzvou k
vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 24. 3. 2016, vypraveno dne 5. 4. 2016). Spis dále
obsahuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 16. 5.
2016, vypraveno dne 18. 5. 2016, právní moc dne 3. 6. 2016).
8) 31 ICm 1537/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 2. 5. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření vykonatelné pohledávky. Na č. l. 9 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne
27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu
je pokyn JUDr. S k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 18. 1.
2016, vypraveno dne 29. 1. 2016). Dne 2. 2. 2016 bylo doručeno vyjádření žalovaného spolu
s částečným zpětvzetím přihlášky pohledávky, na něž navazuje pokyn JUDr. S k přeposlání
vyjádření žalobci s dotazem, zda bere žalobu zpět (dle razítka kanceláři došlo dne 12. 2. 2016,
údaj o vypravení chybí). Spis dále obsahuje úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne
15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu. Dne 29. 3. 2016 bylo doručeno zpětvzetí
žaloby. Dne 13. 4. 2016 bylo vydáno usnesení o zastavení řízení, právní moc dne 7. 5. 2016.
9) 31 ICm 1825/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 30. 5. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření vykonatelné pohledávky. Na č. l. 7 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne
27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu
je pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 18. 1.
2016, vypraveno dne 28. 1. 2016). Dne 16. 2. 2016 bylo doručeno vyjádření žalovaného k žalobě.
Spis dále obsahuje úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován
k předsedkyni soudu, pod nímž je úřední záznam – vráceno dne 11. 3. 2016. Následuje pokyn
JUDr. S. k přeposlání vyjádření žalovaného žalobci s výzvou k vyjádření (dle razítka kanceláři
došlo dne 24. 3. 2016, vypraveno dne 4. 4. 2016). Dne 14. 4. 2016 bylo doručeno vyjádření
žalobce. Ve věci se dále uskutečnila jednání dne 13. 5. 2016 a dne 27. 5. 2016. Spis dále obsahuje
pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 27. 5. 2016,
vypraveno dne 31. 5. 2016, právní moc dne 16. 6. 2016).
10) 31 ICm 1832/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 2. 5. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření pohledávky přihlášeným věřitelem. Na č. l. 19 založeno Opatření předsedkyně soudu
ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem
soudu je pokyn JUDr. S. k přípravě výzvy k zaplacení SOP (dle razítka kanceláři došlo dne 20. 1.
2016), na níž navazuje příslušný pokyn soudní tajemnice ze dne 25. 1. 2016. Následuje pokyn
JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 1. 4. 2016,
vypraveno dne 7. 4. 2016). Dne 25. 4. 2016 bylo doručeno vyjádření žalovaného, po jehož
přeposlání žalobci následuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení
do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři
došlo dne 16. 5. 2016, vypraveno dne 18. 5. 2016, právní moc dne 4. 6. 2016).
11) 31 ICm 1833/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 2. 5. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření pohledávky přihlášeným věřitelem. Na č. l. 5 je založeno Opatření předsedkyně soudu
ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem
soudu je pokyn JUDr. S. k přípravě výzvy k zaplacení SOP (dle razítka kanceláři došlo dne 20. 1.
2016), na níž navazuje příslušný pokyn soudní tajemnice ze dne 25. 1. 2016. Spis dále obsahuje
úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni
soudu, pod nímž je další nedatovaný úřední záznam - vráceno. Následuje pokyn JUDr. S. k výzvě
žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 1. 4. 2016, vypraveno dne 7. 4. 2016).
Dne 29. 4. 2016 bylo doručeno vyjádření žalovaného, po jehož přeposlání bylo dne 9. 5. 2016
doručeno zpětvzetí žaloby. Dne 13. 5. 2016 bylo vydáno usnesení o zastavení řízení, právní moc
dne 10. 6. 2016.
12) 31 ICm 1835/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 2. 5. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření pohledávky přihlášeným věřitelem. Na č. l. 8 je založeno Opatření předsedkyně soudu
ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem
soudu je pokyn JUDr. S. k přípravě výzvy k zaplacení SOP (dle razítka kanceláři došlo dne 20. 1.
2016), na níž navazuje příslušný pokyn soudní tajemnice ze dne 25. 1. 2016. Spis dále obsahuje
úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni
soudu, pod nímž je úřední záznam – vráceno dne 11. 3. 2016. Následuje pokyn JUDr. S. k výzvě
žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 1. 4. 2016, vypraveno dne 7. 4. 2016).
Dne 25. 4. 2016 bylo doručeno vyjádření žalovaného, po jehož přeposlání žalobci následuje
pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 16. 5. 2016,
vypraveno dne 24. 5. 2016, právní moc dne 9. 6. 2016).
13) 31 ICm 1886/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 5. 6. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
neexistence pohledávky. Na č. l. 4 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015,
jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn
JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 18. 1. 2016,
vypraveno dne 28. 1. 2016). Dne 2. 3. 2016 bylo doručeno vyjádření žalovaného spolu
s částečným zpětvzetím přihlášky pohledávky, na něž navazuje pokyn JUDr. S. k přeposlání
vyjádření žalobci s dotazem, zda bere žalobu zpět (dle razítka kanceláři došlo dne 12. 2. 2016,
údaj o vypravení chybí). Spis dále obsahuje úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne
15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu. Dne 24. 3. 2016 bylo vydáno usnesení o
zastavení řízení, právní moc výroku o zastavení řízení nastala dne 14. 4. 2016. Proti výroku o
nákladech řízení podal žalobce odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Olomouci dne 2. 9. 2016
tak, že napadený výrok usnesení změnil a nařídil žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení.
14) 31 ICm 1964/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 1. 6. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení,
že vykonatelná pohledávka není po právu. Na č. l. 4 je založeno Opatření předsedkyně soudu
ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem
soudu je pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne
18. 1. 2016, vypraveno dne 28. 1. 2016). Dne 29. 1. 2016 bylo doručeno vyjádření žalovaného, na
něž navazuje pokyn JUDr. S. k přeposlání vyjádření žalobci s dotazem, zda bere žalobu zpět (dle
razítka kanceláři došlo dne 12. 2. 2016, údaj o vypravení chybí). Spis dále obsahuje úřední záznam
ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu. Dne 22. 3.
2016 bylo doručeno zpětvzetí žaloby. Dne 13. 4. 2016 bylo vydáno usnesení o zastavení řízení,
právní moc dne 7. 5. 2016.
15) 31 ICm 114/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 14. 1. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření přihlášené vykonatelné pohledávky. Na č. l. 4 je založeno Opatření předsedkyně soudu
ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem
soudu je pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalobci ke sdělení, zda trvá na podané žalobě za situace,
kdy byl dne 4. 11. 2015 zrušen konkurs (dle razítka kanceláři došlo dne 25. 1. 2016, vypraveno
dne 26. 1. 2016). Podáním ze dne 26. 1. 2016 žalobce sdělil, že na žalobě netrvá, přičemž toto
vyjádření na výzvu soudu následně doplnil tak, že vzhledem k tomu, že konkurs byl zrušen
z důvodu nepostačujícího majetku dlužníka, navrhuje zastavení řízení dle §160 odst. 5
insolvenčního zákona. Spis dále obsahuje úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15.
2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž je další nedatovaný úřední záznam -
vráceno. Dne 1. 4. 2016 bylo vydáno usnesení o zastavení řízení, právní moc dne 26. 4. 2016.
16) 31 ICm 117/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 15. 1. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
neplatnosti, případně neúčinnosti právního úkonu. Na č. l. 11 je založeno Opatření předsedkyně
soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním
úkonem soudu je pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři
došlo dne 18. 1. 2016, vypraveno dne 1. 2. 2016). Spis dále obsahuje úřední záznam ze dne 8. 3.
2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž je úřední
záznam – spis vrácen dne 11. 3. 2016. Za ním následuje pokyn JUDr. S. k zaslání kvalifikované
výzvy žalovanému (dle razítka kanceláři došlo dne 1. 4. 2016, vypraveno dne 13. 4. 2016). Spis
dále obsahuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 16. 5.
2016, vypraveno dne 25. 5. 2016, právní moc dne 22. 6. 2016).
17) 31 ICm 120/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 15. 1. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
neplatnosti, případně neúčinnosti právního úkonu. Na č. l. 8 je založeno Opatření předsedkyně
soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním
úkonem soudu je pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři
došlo dne 18. 1. 2016, vypraveno dne 1. 2. 2016). Spis dále obsahuje úřední záznam ze dne 8. 3.
2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu. Pod ním je další
nedatovaný úřední záznam - vráceno. Následuje pokyn JUDr. S. k zaslání kvalifikované výzvy
žalovanému (dle razítka kanceláři došlo dne 1. 4. 2016, vypraveno dne 12. 4. 2016). Spis dále
obsahuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 23. 5.
2016, vypraveno dne 6. 6. 2016, právní moc dne 2. 7. 2016).
18) 31 ICm 137/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 14. 1. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
neplatnosti, případně neúčinnosti právního úkonu. Na č. l. 6 je založeno Opatření předsedkyně
soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním
úkonem soudu je pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři
došlo dne 18. 1. 2016, vypraveno dne 1. 2. 2016). JUDr. S. následně zadala pokyn k ověření
rodného čísla žalovaného a zjištění vlastníka vozidla (dle razítka kanceláři došlo dne 12. 2. 2016,
vypraveno dne 18. 3. 2016). Spis dále obsahuje úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl
dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu. Pod ním je další nedatovaný úřední záznam
- vráceno. Za vyjádřeními správních orgánů následuje pokyn JUDr. S. k zaslání kvalifikované
výzvy žalovanému (dle razítka kanceláři došlo dne 13. 4. 2016, vypraveno dne 27. 4. 2016). Spis
dále obsahuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne
16. 5. 2016, vypraveno dne 25. 5. 2016, právní moc dne 20. 6. 2016).
19) 31 ICm 138/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 14. 1. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
neplatnosti, případně neúčinnosti právního úkonu. Na č. l. 7 je založeno Opatření předsedkyně
soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním
úkonem soudu je pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři
došlo dne 18. 1. 2016, vypraveno dne 1. 2. 2016). Spis dále obsahuje úřední záznam ze dne 8. 3.
2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž je úřední
záznam o vrácení spisu dne 11. 3. 2016. Následuje pokyn JUDr. S. k zaslání kvalifikované výzvy
žalovanému (dle razítka kanceláři došlo dne 1. 4. 2016, vypraveno dne 12. 4. 2016). Spis dále
obsahuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo 23. 5.
2016, vypraveno dne 6. 6. 2016, právní moc dne 2. 7. 2016).
20) 31 ICm 139/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 14. 1. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
neplatnosti, případně neúčinnosti právního úkonu. Na č. l. 4 je založeno Opatření předsedkyně
soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním
úkonem soudu je pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalované k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo
dne 18. 1. 2016, vypraveno dne 1. 2. 2016). Spis dále obsahuje úřední záznam ze dne 8. 3. 2016,
dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž je úřední záznam o
vrácení spisu dne 11. 3. 2016. Následuje pokyn JUDr. S. k přeposlání vyjádření žalované
k vyjádření žalobci (dle razítka kanceláři došlo dne 24. 3. 2016, vypraveno dne 5. 4. 2016). Spis
dále obsahuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo
dne 16. 5. 2016, vypraveno dne 24. 5. 2016, právní moc dne 10. 6. 2016).
21) 31 ICm 140/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 14. 1. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
neplatnosti, případně neúčinnosti právního úkonu. Na č. l. 6 je založeno Opatření předsedkyně
soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním
úkonem soudu je pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalované k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo
dne 18. 1. 2016, vypraveno dne 1. 2. 2016). Spis dále obsahuje úřední záznam ze dne 8. 3. 2016,
dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž je úřední záznam o
vrácení spisu. Dne 17. 3. 2016 bylo doručeno vyjádření žalovaného. Následuje pokyn JUDr. S.
k přeposlání vyjádření žalovaného žalobci a k výzvě žalovanému, aby soudu sdělil adresu
zmocněnce pro doručování (dle razítka kanceláři došlo dne 24. 3. 2016, vypraveno dne 29. 3.
2016). Dne 11. 4. 2016 byla doručena plná moc pro účely doručování. Spis dále obsahuje pokyn
JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 16. 5. 2016,
vypraveno dne 25. 5. 2016, právní moc dne 11. 6. 2016).
22) 31 ICm 141/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 14. 1. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
neplatnosti, případně neúčinnosti právního úkonu. Na č. l. 10 je založeno Opatření předsedkyně
soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním
úkonem soudu je pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři
došlo dne 18. 1. 2016, vypraveno dne 1. 2. 2016). Spis dále obsahuje úřední záznam ze dne 8. 3.
2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž je úřední
záznam o vrácení spisu dne 11. 3. 2016. Následuje pokyn JUDr. S. k zaslání kvalifikované výzvy
žalovanému (dle razítka kanceláři došlo dne 1. 4. 2016, vypraveno dne 13. 4. 2016). Spis dále
obsahuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 23. 5.
2016, vypraveno dne 6. 6. 2016, právní moc dne 20. 7. 2016).
23) 31 ICm 465/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 30. 1. 2014 byl krajskému soudu doručen návrh
insolvenční správkyně dle §178 insolvenčního zákona. Na č. l. 6 je založeno Opatření
předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny
JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn soudní tajemnice ze dne 27. 1. 2016 k zaslání výzvy
žalobci, zda trvá na svém návrhu, když žalovaný vzal zpět přihlášku pohledávky do insolvenčního
řízení (dle spisového přehledu zpětvzetí žaloby doručeno dne 22. 2. 2016). Spis dále obsahuje
úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni
soudu, pod nímž je úřední záznam o vrácení spisu. Následuje pokyn JUDr. S. k vydání usnesení o
zastavení řízení (dle razítka kanceláři došlo dne 24. 3. 2016, vypraveno dne 31. 3. 2016, právní
moc dne 16. 4. 2016).
24) 31 ICm 562/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 20. 1. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření pohledávky přihlášeným věřitelem. Na č. l. 10 je založeno Opatření předsedkyně soudu
ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem
soudu je pokyn JUDr. S. k přípravě výzvy k zaplacení SOP (dle razítka kanceláři došlo dne 20. 1.
2016), na níž navazuje pokyn soudní tajemnice ze dne 25. 1. 2016 k prověření, zda žalobkyně
zaplatila jistotu na náklady incidenčního sporu. Spis dále obsahuje úřední záznam ze dne 8. 3.
2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž je úřední
záznam o vrácení spisu dne 11. 3. 2016. Následuje pokyn soudní tajemnice ze dne 16. 3. 2016
k zaslání výzvy k zaplacení SOP (dle razítka kanceláři došlo dne 17. 3. 2016, vypraveno dne 31. 3.
2016). Dle záznamu o složení ze dne 7. 4. 2016 byl SOP uhrazen dne 6. 4. 2016. Následuje pokyn
JUDr. S. k vyhotovení a zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 20.
4. 2016, vypraveno dne 26. 4. 2016). Následuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení
o přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle
razítka kanceláři došlo dne 16. 5. 2016, vypraveno dne 18. 5. 2016, právní moc dne 3. 6. 2016).
25) 31 ICm 2451/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 17. 7. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
existence vykonatelných pohledávek. Na č. l. 2 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne
27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Spis dále obsahuje
úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni
soudu, pod nímž je úřední záznam o vrácení spisu dne 11. 3. 2016. Následuje pokyn JUDr. S. k
zaslání kvalifikované výzvy žalovanému (dle razítka kanceláři došlo dne 1. 4. 2016, vypraveno dne
13. 4. 2016). Dne 14. 4. 2016 bylo doručeno vyjádření žalovaného, na něž navazuje pokyn JUDr.
S. k jeho přeposlání žalobci s dotazem, zda bere žalobu zpět (dle razítka kanceláři došlo dne 20. 4.
2016, vypraveno dne 26. 4. 2016). Dne 10. 5. 2016 bylo doručeno vyjádření žalobce, po němž
následuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 16. 5.
2016, vypraveno dne 18. 5. 2016, právní moc dne 3. 6. 2016).
26) 31 ICm 2457/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 18. 7. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
pravosti pohledávky. Na č. l. 3 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015,
jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn
JUDr. S. k zaslání výzvy žalované k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 15. 2. 2016,
vypraveno dne 23. 3. 2016). Spis dále obsahuje úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl
dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž je úřední záznam o vrácení spisu.
Dne 7. 4. 2016 bylo doručeno zpětvzetí popěrného úkonu, na něž navazuje pokyn JUDr. S.
k zaslání výzvy žalobci, zda bere žalobu zpět (dle razítka kanceláři došlo dne 15. 4. 2016,
vypraveno dne 27. 4. 2016). Dne 9. 5. 2016 bylo doručeno zpětvzetí žaloby, po němž následuje
pokyn JUDr. S. k vydání usnesení o zastavení řízení (dle razítka kanceláři došlo dne 16. 5. 2016,
vypraveno dne 27. 5. 2016, právní moc dne 14. 6. 2016).
27) 31 ICm 2516/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 25. 7. 2014 byla krajskému soudu doručena odpůrčí
žaloba. Na č. l. 12 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly
příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Dne 2. 7. 2015 bylo doručeno zpětvzetí
přihlášky pohledávky. Dne 24. 7. 2015 bylo vydáno usnesení, dle něhož insolvenční soud bere
zpětvzetí přihlášky na vědomí. Prvním úkonem soudu v incidenčním řízení je pokyn soudní
tajemnice ze dne 11. 2. 2016 k zaslání výzvy žalobci, zda trvá na svém návrhu (dle razítka
kanceláři došlo dne 11. 2. 2016, vypraveno dne 15. 3. 2016). Spis dále obsahuje úřední záznam
ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž
je úřední záznam o vrácení spisu dne 11. 3. 2016. Dne 18. 4. 2016 zadala soudní tajemnice pokyn
k zaslání opětovné výzvy a po té, co i tato urgence zůstala bez reakce žalobce, zadala dne
20. 5. 2016 pokyn k předložení věci soudci k dalšímu řízení. Následuje pokyn JUDr. S. k
vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve
věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 24. 5. 2016, vypraveno dne 2. 6. 2016,
právní moc dne 21. 6. 2016).
28) 31 ICm 2517/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 25. 7. 2014 byla krajskému soudu doručena odpůrčí
žaloba. Následuje Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy
oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy
žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 12. 2. 2016, vypraveno dne 18. 3. 2016).
Spis dále obsahuje úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován
k předsedkyni soudu, pod nímž je úřední záznam o vrácení spisu dne 11. 3. 2016. Dne 7. 4. 2016
bylo doručeno vyjádření žalovaného, po jehož přeposlání následuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení
a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn.
13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 23. 5. 2016, vypraveno dne 6. 6. 2016, právní moc
dne 22. 6. 2016).
29) 31 ICm 2518/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 25. 7. 2014 byla krajskému soudu doručena odpůrčí
žaloba. Na č. l. 12 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly
příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Dne 2. 7. 2015 bylo doručeno zpětvzetí
přihlášky pohledávky. Dne 24. 7. 2015 bylo vydáno usnesení, dle něhož insolvenční soud bere
zpětvzetí přihlášky na vědomí. Prvním úkonem soudu v incidenčním řízení je pokyn soudní
tajemnice ze dne 11. 2. 2016 k zaslání výzvy žalobci, zda trvá na svém návrhu (dle razítka
kanceláři došlo dne 11. 2. 2016, údaj o vypravení chybí). Spis dále obsahuje úřední záznam ze dne
8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž je úřední
záznam o vrácení spisu dne 11. 3. 2016. Dne 18. 4. 2016 zadala soudní tajemnice pokyn k zaslání
opětovné výzvy. Následuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení
do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři
došlo dne 24. 5. 2016, vypraveno dne 6. 6. 2016, právní moc dne 23. 6. 2016).
30) 31 ICm 2380/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 14. 7. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o neplatnost právních úkonů. Na č. l. 6 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne
27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu
je pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 18. 1.
2016, vypraveno dne 28. 1. 2016). Následuje pokyn JUDr. S. k přeposlání vyjádření zástupci
žalobce (dle razítka kanceláři došlo dne 24. 3. 2016, vypraveno dne 5. 4. 2016), za nímž následuje
pokyn - předej tajemnici ke zpracování usnesení o spojení věcí (dle razítka kanceláři došlo dne 27.
4. 2016). Dne 28. 4. 2016 byla doručena žádost žalobce o bezodkladné nařízení jednání. Dne 3. 5.
2016 bylo vydáno usnesení o spojení věcí. Spis dále obsahuje usnesení ze dne 16. 5. 2016 o
přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 a
následné usnesení Vrchního soudu v Olomouci o odvolání ze dne 31. 10. 2016, jímž bylo
rozhodnutí o přerušení řízení potvrzeno s tím, že se řízení přerušuje do rozhodnutí Ústavního
soudu ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 22/16.
31) 31 ICm 2553/2014 (v podání ze dne 16. 11. 2017 kárná navrhovatelka potvrdila překlep
ve spisové značce vytýkané věci, kdy kárný návrh nesprávně uváděl sp. zn. 31 ICm 2533/2014)
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 29. 7. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření pohledávky. Na č. l. 4 založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015,
jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn
JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 18. 1. 2016,
vypraveno dne 28. 1. 2016). Dne 8. 2. 2016 bylo doručeno vyjádření žalovaného, za nímž
následuje pokyn JUDr. S. k přeposlání vyjádření žalobkyni s výzvou k vyjádření (dle razítka
kanceláři došlo dne 15. 2. 2016, vypraveno dne 22. 3. 2016). Spis dále obsahuje úřední záznam ze
dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž je
úřední záznam o vrácení spisu dne 11. 3. 2016. Dne 8. 4. 2016 bylo doručeno vyjádření
žalobkyně, po jehož přeposlání žalovanému následuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání
usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss
1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 16. 5. 2016, vypraveno dne 25. 5. 2016, právní moc dne
11. 6. 2016).
32) 31 ICm 2279/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 3. 7. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření vykonatelné pohledávky. Na č. l. 7 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne
27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu
je pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 18. 1.
2016, vypraveno dne 28. 1. 2016). Spis dále obsahuje úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož
byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž je úřední záznam o vrácení
spisu dne 11. 3. 2016. Dne 5. 4. 2016 bylo doručeno vyjádření žalovaného spolu se zpětvzetím
přihlášky pohledávky, na něž navazuje pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalobci, zda na žalobě trvá
(dle razítka kanceláři došlo dne 13. 4. 2016, vypraveno dne 27. 4. 2016). Dne 6. 5. 2016 bylo
doručeno zpětvzetí žaloby, po němž následuje pokyn JUDr. S. k vydání usnesení o zastavení
řízení (dle razítka kanceláři došlo dne 13. 5. 2016, vypraveno dne 16. 5. 2016, právní moc dne 10.
6. 2016).
33) 31 ICm 2359/2014 (v podání ze dne 16. 11. 2017 kárná navrhovatelka potvrdila překlep
ve spisové značce vytýkané věci, kdy kárný návrh nesprávně uváděl sp. zn. 31 ICm 2539/2014)
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 11. 7. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření pohledávek. Na č. l. 3 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015,
jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn
JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 18. 1. 2016,
vypraveno dne 28. 1. 2016). Dne 12. 2. 2016 bylo doručeno zpětvzetí žaloby. Spis dále obsahuje
úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni
soudu, pod nímž je úřední záznam o vrácení spisu dne 11. 3. 2016. Dne 13. 4. 2016 bylo vydáno
usnesení o zastavení řízení (právní moc dne 7. 5. 2016).
34) 31 ICm 2537/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 28. 7. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření vykonatelné pohledávky. Následuje Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015,
jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn
soudní tajemnice ze dne 27. 1. 2016 k zaslání výzvy žalobci, zda trvá na svém návrhu (dle razítka
kanceláři došlo dne 29. 1. 2016, vypraveno dne 1. 2. 2016). Dne 8. 2. 2016 bylo doručeno
zpětvzetí žaloby, na něž navazuje pokyn JUDr. S. k vydání usnesení o zastavení řízení (dle razítka
kanceláři došlo dne 15. 2. 2016, vypraveno dne 16. 3. 2016, právní moc dne 2. 4. 2016). Spis dále
obsahuje úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k
předsedkyni soudu, pod nímž je úřední záznam o vrácení spisu dne 11. 3. 2016.
35) 31 ICm 2865/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 29. 8. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
neexistence pohledávky. Na č. l. 6 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015,
jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn
JUDr. S. k zaslání výzvy k vyjádření žalovanému (dle razítka kanceláři došlo dne 18. 1. 2016,
vypraveno dne 27. 1. 2016). Následuje pokyn JUDr. S. k zaslání kvalifikované výzvy žalovanému
(dle razítka kanceláři došlo dne 1. 4. 2016, vypraveno dne 13. 4. 2016). Spis dále obsahuje pokyn
JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 30. 5. 2016,
vypraveno dne 2. 6. 2016, právní moc dne 21. 6. 2016).
36) 31 ICm 3093/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 19. 9. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o určení
neexistence pohledávky. Na č. l. 5 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015,
jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn
JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 18. 1. 2016,
vypraveno dne 27. 1. 2016). Následuje pokyn JUDr. S. k zaslání kvalifikované výzvy žalovanému
(dle razítka kanceláři došlo dne 1. 4. 2016, vypraveno dne 12. 4. 2016). Dne 21. 4. 2016 bylo
doručeno vyjádření žalovaného spolu s částečným zpětvzetím přihlášky pohledávky, na něž
navazuje pokyn JUDr. S. k jeho přeposlání žalobkyni s dotazem, zda trvá na žalobě (dle razítka
kanceláři došlo dne 27. 4. 2016, vypraveno dne 3. 5. 2016). Dne 10. 5. 2016 bylo doručeno
vyjádření žalobkyně, za nímž následuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o
přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle
razítka kanceláři došlo dne 16. 5. 2016, vypraveno dne 18. 5. 2016, právní moc dne 4. 6. 2016).
37) 31 ICm 3895/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 18. 11. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření vykonatelné pohledávky. Na č. l. 7 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne
27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu
je pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 18. 1.
2016, vypraveno dne 27. 1. 2016). Dne 3. 2. 2016 bylo doručeno vyjádření žalovaného spolu s
částečným zpětvzetím přihlášky pohledávky, na něž navazuje pokyn JUDr. S. k jeho přeposlání
žalobci s dotazem, zda bere žalobu zpět (dle razítka kanceláři došlo dne 12. 2. 2016, vypraveno
dne 23. 3. 2016). Spis dále obsahuje úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2.
2016 spis dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž je úřední záznam o vrácení spisu dne 11. 3.
2016. Dne 24. 3. 2016 bylo doručeno zpětvzetí žaloby. Dne 13. 4. 2016 bylo vydáno usnesení o
zastavení řízení (právní moc dne 7. 5. 2016).
38) 31 ICm 4107/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 26. 11. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření přihlášené vykonatelné pohledávky. Na č. l. 4 je založeno Opatření předsedkyně soudu
ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem
soudu je pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne
18. 1. 2016, vypraveno dne 27. 1. 2016). Dne 29. 1. 2016 bylo doručeno vyjádření žalovaného
spolu s částečným zpětvzetím přihlášky pohledávky. Dne 10. 2. 2016 bylo doručeno zpětvzetí
žaloby, na něž navazuje pokyn JUDr. S. k vydání usnesení o zastavení řízení (dle razítka kanceláři
došlo dne 15. 2. 2016, vypraveno dne 16. 3. 2016, právní moc dne 1. 4. 2016). Spis dále obsahuje
úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni
soudu, pod nímž je úřední záznam ovrácení spisu.
39) 31 ICm 4108/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 26. 11. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření přihlášené vykonatelné pohledávky. Na č. l. 4 je založeno Opatření předsedkyně soudu
ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem
soudu je pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne
18. 1. 2016, vypraveno dne 27. 1. 2016). Dne 8. 2. 2016 bylo doručeno vyjádření žalovaného, na
něž navazuje pokyn JUDr. S. k jeho přeposlání žalobkyni (dle razítka kanceláři došlo dne 12. 2.
2016, údaj o vypravení chybí). Spis dále obsahuje úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl
dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž je úřední záznam o vrácení spisu
dne 11. 3. 2016. Dne 5. 4. 2016 bylo doručeno vyjádření žalovaného, po jehož přeposlání
následuje pokyn JUDr. S. k vyhotovení a rozeslání usnesení o přerušení řízení do rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 (dle razítka kanceláři došlo dne 16. 5.
2016, vypraveno dne 25. 5. 2016, právní moc dne 11. 6. 2016).
40) 31 ICm 2554/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 29. 7. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření pohledávky. Na čl. 3 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015,
jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn
JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 18. 1. 2016,
vypraveno dne 27. 1. 2016). Dne 2. 2. 2016 bylo doručeno vyjádření žalovaného spolu se
zpětvzetím přihlášky pohledávky, na něž navazuje pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalobkyni, zda
na žalobě trvá (dle razítka kanceláři došlo dne 12. 2. 2016, vypraveno dne 16. 3. 2016). Spis dále
obsahuje úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl dne 15. 2. 2016 spis dislokován k
předsedkyni soudu, pod nímž je úřední záznam o vrácení spisu. Dne 23. 3. 2016 bylo doručeno
zpětvzetí žaloby. Dne 13. 4. 2016 bylo vydáno usnesení o zastavení řízení (právní moc dne 10. 5.
2016).
41) 31 ICm 2555/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 29. 7. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření pohledávky. Na čl. 4 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015,
jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn
JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 18. 1. 2016,
vypraveno dne 27. 1. 2016). Dne 10. 2. 2016 bylo doručeno vyjádření žalovaného, na něž
navazuje pokyn JUDr. S. k jeho přeposlání žalobkyni (dle razítka kanceláři došlo dne 15. 2. 2016,
vypraveno dne 22. 3. 2016). Spis dále obsahuje úřední záznam ze dne 8. 3. 2016, dle něhož byl
dne 15. 2. 2016 spis dislokován k předsedkyni soudu, pod nímž je úřední záznam o vrácení spisu
dne 11. 3. 2016. Dne 7. 4. 2016 bylo doručeno částečné zpětvzetí žaloby. Dalším úkonem soudu
je usnesení o přerušení řízení ze dne 16. 5. 2016 (právní moc dne 9. 6. 2016).
42) 31 ICm 2766/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 19. 8. 2014 byla krajskému soudu doručena odpůrčí
žaloba. Na č. l. 6 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne 27. 1. 2015, jímž byly příslušné
spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu je pokyn JUDr. S. k zaslání
výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 18. 1. 2016, vypraveno dne 27. 1.
2016). Dále je obsažen pokyn JUDr. S.: totéž co 31 ICm 2380/2014 a 1644/2014. Předlož poté
s těmito spisy (dle razítka kanceláři došlo dne 24. 3. 2016, vypraveno dne 5. 4. 2016), za nímž
následuje pokyn: předej tajemnici ke zpracování usnesení o spojení věcí (dle razítka kanceláři došlo dne 27.
4. 2016). Dne 28. 4. 2016 doručena žádost žalobce o bezodkladné nařízení jednání. Dne 3. 5.
2016 vydáno usnesení o spojení věcí. Spis dále obsahuje usnesení ze dne 16. 5. 2016 o přerušení
řízení do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 13 Kss 1/2016 a následné
usnesení Vrchního soudu v Olomouci o odvolání ze dne 31. 10. 2016, jímž bylo rozhodnutí o
přerušení řízení potvrzeno s tím, že se řízení přerušuje do rozhodnutí Ústavního soudu ve věci
vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 22/16.
43) 31 ICm 2785/2014
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že dne 20. 8. 2014 byla krajskému soudu doručena žaloba
o popření vykonatelné pohledávky. Na čl. 4 je založeno Opatření předsedkyně soudu ze dne
27. 1. 2015, jímž byly příslušné spisy oddělení 31 ICm přiděleny JUDr. S. Prvním úkonem soudu
je pokyn JUDr. S. k zaslání výzvy žalovanému k vyjádření (dle razítka kanceláři došlo dne 18. 1.
2016, vypraveno dne 27. 1. 2016). Dne 10. 2. 2016 bylo doručeno vyjádření žalovaného, na něž
navazuje pokyn JUDr. S. k jeho přeposlání žalobci (dle razítka kanceláři došlo dne 15. 2. 2016,
údaj o vypravení chybí). JUDr. S. dále zadala pokyn k nařízení jednání na 13. 5. 2016, které bylo
následně na žádost účastníků zrušeno. Dalším úkonem soudu je usnesení o přerušení řízení ze
dne 16. 5. 2016 (právní moc dne 10. 6. 2016).
d) Tvrzené průtahy v oddělení 11 Cm
1) 11 Cm 106/2008
Dle kárného návrhu byl v této věci vydán rozsudek dne 17. 4. 2012, tento rozsudek byl
odvolacím soudem dne 21. 5. 2013 zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně vydal rozsudek znovu dne 20. 11. 2013, tento rozsudek byl usnesením
Vrchního soudu v Olomouci zrušen dne 25. 9. 2014 kromě jiného proto, že prvostupňový soud
nerespektoval závazný názor odvolacího soudu. Dne 23. 1. 2015 soudkyně žádá žalobce, aby
označil důkazy, stejně jako o totéž žádá žalovanou, účastníci žádosti vyhovují, dne 6. 3. 2015
soudkyně nařizuje jednání na 24. 4. 2015, toto jednání se po výslechu jednatele žalobce odročuje
„za účelem dalšího dokazování na 17. 7. 2015“, jednání se „přenařizuje“ na 23. 9. 2015 na žádost
zástupkyně žalované, toto jednání bylo odročeno za účelem dalšího dokazování - výslechem
svědka u dožádaného soudu v Liptovském Mikuláši. Výslech svědka byl proveden, spis byl
vrácen v lednu 2016, dne 7. 2. 2016 se nařizuje jednání na 30. 3. 2016. Ve spise bylo učiněno
147 úkonů, přesto není rozhodnuto.
Obhajoba ve svém vyjádření uvedla, že v této věci byl rozsudek soudu I. stupně ze dne 7. 4. 2012
[správně má být ze dne 17. 4. 2012 - pozn. NSS], č. j. 11 Cm 106/2008 – 146, usnesením Vrchního
soudu ČR v Olomouci ze dne 25. 9. 2014, č. j. 7 Cmo 113/2014 – 259 [správně má být ze dne
21. 5. 2013, č. j. 7 Cmo 434/2012 – 216 - pozn. NSS], zrušen a odvolacím soudem vysloven
závazný právní názor: „Je nezbytné, aby soud prvního stupně v průběhu dalšího řízení vedl dokazování
k ověření skutečné vůle jednajících osob, a to ať již výslechem obou účastníků řízení, případně svědků, které k jeho
výzvě účastníci označí, se zaměřením na výklad projevu vůle dle výše uvedených výkladových pravidel. Bude-li
na základě provedeného dokazování a posléze provedeného výkladu projevu vůle soudem prvního stupně zjištěno,
že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, a to ať již smlouvy o dílo či případně smlouvy kupní, bude nezbytné,
aby se soud prvního stupně poté, kdy případně účastníky vyzve k doplnění skutkových tvrzení, zabýval otázkami
včasnosti a řádnosti uplatněné reklamace a splnění podmínek pro odstoupení od smlouvy ze strany žalobce.“
Aby kárně obviněná dostála svým povinnostem dle §226 o. s. ř., činila úkony, které jsou jí nyní
v kárném návrhu vytýkány (viz str. 8). V kárném návrhu je zřejmě záměrně opomenuto zmínit,
že dne 20. 11. 2013 kárně obviněná ve věci rozhodla rozsudkem č. j. 11 Cm 106/2008 – 240.
Nárok žalobce byl v tomto rozsudku zamítnut, neboť v doplněném dokazování bylo zjištěno,
že právo z odpovědnosti za vady nebylo notifikováno včas (viz rozsudek: „Pro rozhodování soudu
o přiznání práva z vad díla je kromě včasné notifikace vad současně zapotřebí, aby se zhotovitel nevčasného
oznámení vad díla dovolal (§562 odst. 3 a §428 odst.2 Obch.z.). V dané věci žalovaná jakožto zhotovitelka
nevčasnost oznámení vad zhotovitelem namítla při ústním jednání 15. 11. 2013, proto i v případě, že by dílo
topný zdroj PERPETUS 55 kW bylo vadné pro jakoukoliv vadu, soud by objednateli právo z vad díla
nepřiznal, pokud pak v rámci nároků z vad zboží bylo tímto nárokem odstoupení od smlouvy, pak s ohledem
na výše uvedené nemohl by žalobce tento nárok použít dle §565 věta druhá Obch.z. Ze všech těchto důvodů soud
rozhodl tak, že nárok žalobce, jež byl uplatněn jako vrácení ceny za vadné dílo z důvodu odstoupení od smlouvy
dle §564 a §436 odst. 1 písm. d) Obch.z. zamítl.“). K včasnému odvolání žalobce Vrchní soud
v Olomouci usnesením ze dne 25. 9. 2014, č. j 7 Cmo 113/2014 - 259, však rozsudek soudu
I. stupně opět zrušil. V tomto případě bylo vytčeno soudu I. stupně, že nerespektoval závazný
právní názor odvolacího soudu. V novém řízení tedy kárně obviněná provedla úkony,
aby vytýkané vady a nedostatky rozhodnutí odstranila, rozhodnutí ve věci jí bylo po značnou
dobu znemožněno tím, že spis byl kárnou navrhovatelkou dne 8. 3. 2016 odebrán a vrácen
až dne 20. 5. 2016. V současné době je však již ve věci (dosud nepravomocně) rozhodnuto.
Ze spisu vyplývá, že krajskému soudu byla dne 16. 9. 2008 doručena žaloba o zaplacení částky
380 000 Kč. Dne 9. 10. 2008 byl soudní tajemnicí zadán pokyn k vypravení platebního rozkazu.
Dne 7. 11. 2008 byl krajskému soudu doručen odpor. Ve věci byli na základě mezinárodního
dožádání vyslýcháni svědci na území Slovenské republiky. Dne 17. 4. 2012 vyhlásila JUDr. S.
rozsudek č. j. 11 Cm 106/2008 – 146, který byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci
ze dne 21. 5. 2013, č. j. 7 Cmo 434/2012 – 216. V tomto usnesení byl vysloven závazný právní
názor citovaný obhajobou. Spis byl vrácen krajskému soudu dne 14. 6. 2013. JUDr. S. následně
zadala pokyn k zaslání výzvy, aby účastníci označili důkazy k prokázání vůle jednajících osob při
uzavírání smluvního vztahu (dle razítka kanceláři došlo dne 16. 7. 2013, vypraveno dne 19. 8.
2013). Dne 15. 11. 2013 se uskutečnilo jednání, které bylo následně odročeno na 20. 11. 2013, na
němž byl vyhlášen rozsudek č. j. 11 Cm 106/2008 – 240, jenž je výše taktéž citován obhajobou.
Na základě odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 9. 2014, č. j. 7 Cmo
113/2014 - 259, rozsudek krajského soudu opět zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, přičemž
krajskému soudu vytkl, že nepostupoval dle závazného názoru odvolacího soudu, neboť
nezaměřil svou pozornost na řádné zjištění toho, jaké vlastnosti a parametry měl předmět
smlouvy vykazovat. Spis byl krajskému soudu vrácen dne 24. 10. 2014. JUDr. S. znovu zadala
pokyn k zaslání výzvy, aby účastníci označili důkazy k prokázání vůle jednajících osob při
uzavírání smluvního vztahu (dle razítka kanceláři došlo dne 23. 1. 2015, vypraveno dne 29. 1.
2015) a po vyjádření účastníků zadala dne 6. 3. 2015 pokyn k nařízení jednání na 24. 4. 2015. Na
uvedeném jednání byl vyslechnut jednatel žalobce a následně bylo jednání odročeno „za účelem
dalšího dokazování“ (na jednání se nedostavily další předvolané osoby) na 17. 7. 2015, které bylo na
žádost zástupkyně žalované ze dne 13. 7. 2015 odročeno na 23. 9. 2015. Dne 14. 9. 2015 byla
doručena omluva svědka, dle níž mu bude v den jednání proveden lékařský zákrok ve Vojenské
nemocnici v Rožumberoku, může však vypovídat na Okresním soudu v Liptovském Mikuláši.
Dne 23. 9. 2015 bylo provedeno jednání, na němž byl proveden výslech svědka a dále účastnický
výslech žalované, následně bylo jednání odročeno na neurčito za účelem výslechu svědka
u dožádaného soudu v Liptovském Mikuláši. Dne 20. 11. 2015 zadal asistent soudce pokyn
k vyhotovení žádosti o provedení důkazů a zaslání výzvy odborné instituci dle §128 o. s. ř.
Výslech svědka byl proveden dne 14. 1. 2016, spis byl vrácen krajskému soudu dne 22. 1. 2016.
Následuje pokyn JUDr. S. ze dne 2. 2. 2016 k nařízení jednání na 30. 3. 2016. Dne 29. 3. 2016
bylo jednání odročeno, neboť v důsledku předání spisu kárné navrhovatelce (úřední záznam o
předání spisu kárné navrhovatelce dne 8. 3. 2016 je na č. l. 326), neměla JUDr. S. spis k dispozici,
dle úředního záznamu byl spis vrácen dne 20. 5. 2016. Dne 23. 5. 2016 bylo jednání znovu
nařízeno na 15. 7. 2016, které bylo po ukončení dokazování odročeno za účelem vyhlášení
rozsudku. Dne 22. 7. 2016 byl vyhlášen rozsudek č. j. 11 Cm 106/2008 – 354, který nabyl právní
moci dne 8. 9. 2016. Následné odvolací řízení bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze
dne 24. 11. 2016 zastaveno pro zpětvzetí odvolání.
2) 11 Cm 89/2012
Dle kárného návrhu byla v listopadu 2013 věc postoupena krajskému soudu, po vydání
platebního rozkazu a podání odporu bylo nařízeno jednání na 9. 7. 2014, odročeno na neurčito
po bezobsažném jednání, na kterém si účastníci vyměnili svá procesní stanoviska. Další jednání
bylo nařízeno dne 17. 10. 2014 na 5. 12. 2014, jednání bylo po 50 minutách bez jakéhokoliv
obsahu odročeno na 7. 1. 2015. U jednání byl toliko ustanoven znalec - Vysoké učení technické
v Brně, Fakulta stavební, jednání dne 7. 1. 2015 bylo odročeno na neurčito bez odůvodnění,
u jednání byli slyšeni dva svědci. V mezidobí byl dodán znalecký posudek, který byl dne
1. 6. 2015 zaslán účastníkům k vyjádření, usnesením ze srpna 2015 byl znalec vyzván k doplnění
znaleckého posudku, dne 1. 9. 2015 bylo přiznáno znalečné, poté byl předložen v listopadu 2015
vyžádaný doplněk ke znaleckému posudku, v únoru 2016 doplatek znalečného bez dalšího
úkonu. Věc je tedy čtyřletým nedodělkem bez jakéhokoliv rozhodnutí.
Obhajoba ve svém vyjádření uvedla, že teprve při prvním jednání ve věci dne 9. 7. 2014 žalovaný
ústně přednesl rozsáhlé námitky vůči uplatněnému nároku (jedná se o smluvní pokuty
z 8 porušení povinností) a jde tedy v podstatě o 8 samostatných nároků z hlediska jejich
posuzování (viz protokol o jednání ze dne 9. 7. 2014). Pro možnost posouzení nároku na smluvní
pokutu je tedy v tomto řízení zapotřebí zjistit, jestli k porušení povinností žalovaným došlo,
a pokud ano, tak v jakém rozsahu. Bez znaleckého posudku toto zjištění není možné. Na návrh
obou stran sporu při ústním jednání dne 5. 12. 2014 bylo proto rozhodnuto o ustanovení znalce.
Současně na návrh stran bylo jednání odročeno na 7. 1. 2015 proto, aby pro znalecké zkoumání
byly (i provedením výslechů) zajištěny veškeré potřebné informace. Ústní jednání bylo poté
odročeno na neurčito z důvodu ustanovení znalce, což bylo avizováno dne 5. 12. 2014.
Jak z protokolu o ústním jednání vyplývá: „Strany seznámeny s dalším průběhem řízení, kdy minule bylo
rozhodnuto o tom, že ve věci bude ustanoven znalecký ústav. V této souvislosti se žalobci i žalovanému ukládá,
aby v případě, že hodlají znaleckému ústavu položit dotazy, které souvisí s projednávanou věcí, aby tak učinili
písemně, a to do 15 dnů.“ Po zjištění stanoviska stran ke znaleckému posudku a po vypořádání
znalečného (únor 2016) měla kárně obviněná v úmyslu nařídit ústní jednání, spis ale byl kárnou
navrhovatelkou dne 8. 3. 2016 odebrán a vrácen až dne 20. 5. 2016.
Ze spisu vyplývá, že krajskému soudu byla dne 27. 12. 2012 doručena žaloba o zaplacení částky
945 000 Kč. Dne 7. 3. 2013 zadán pokyn k předložení věci Vrchnímu soudu v Olomouci
k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Dne 26. 4. 2013 byl spis vrácen krajskému soudu,
neboť neobsahuje dostatečná skutková tvrzení žalobce. Na základě pokynu soudní tajemnice
ze dne 17. 7. 2013 byl spis znovu předložen vrchnímu soudu, který usnesením ze dne 12. 9. 2013
rozhodl o věcné příslušnosti krajského soudu. Usnesením ze dne 17. 10. 2013 vrchní soud
provedl opravu záhlaví a dne 25. 10. 2013 byl spis vrácen krajskému soudu. Dne 3. 12. 2013
byl soudní tajemnicí zadán pokyn k zaslání výzvy žalobci k zaplacení SOP a k doložení
předžalobní výzvy. Po splnění uvedené výzvy byl soudní tajemnicí dne 24. 1. 2014 vydán pokyn
k vypravení platebního rozkazu. Dne 11. 2. 2014 byl krajskému soudu doručen odpor.
Po přeposlání odporu a vyjádření žalobce JUDr. S. dne 6. 6. 2014 nařídila jednání na 9. 7. 2014,
na němž žalovaný soudu předložil rozsáhlé vyjádření, přičemž JUDr. S. po vyjasnění, které
skutečnosti zůstávají mezi stranami sporné, vyzvala žalobce dle §120 odst. 4 o. s. ř. k doplnění
skutkových tvrzení a navržení důkazů. Dne 8. 8. 2014 bylo doručeno podání žalobce obsahující
upřesnění skutkových tvrzení, které bylo na základě pokynu JUDr. S. dne 20. 8. 2014 přeposláno
žalovanému k vyjádření. Vyjádření žalovaného bylo doručeno dne 18. 9. 2014 a po jeho
přeposlání zástupci žalobce JUDr. S. zadala dne 17. 10. 2014 pokyn k nařízení jednání na 5. 12.
2014. Na uvedeném jednání JUDr. S. strany nejprve seznámila s tím, jaké okolnosti považuje
z hlediska dalšího dokazování za rozhodné, a následně usnesením ustanovila znalce, přičemž
strany vyzvala ke složení zálohy ve výši 5 000 Kč, předložení navrhovaných důkazů a dále
stranám sdělila, že mohou do 15 dnů soudu navrhnout nějakou konkrétní otázku, na kterou by
měl znalec odpovědět. Jednání bylo následně odročeno na 7. 1. 2015, kdy strany doložily
navrhované listinné důkazy a dále byli vyslechnuti dva svědci. Dne 15. 1. 2015 a dne 20. 1. 2015
strany předložily další listinné důkazy a navrhly otázky znaleckému ústavu. Dne 4. 2. 2015 JUDr.
S. vydala usnesení, jímž znalci uložila, aby ve lhůtě 2 měsíců vypracoval znalecký posudek (právní
moci nabylo dne 2. 3. 2015). Dne 16. 3. 2015 došlo k uhrazení zálohy na soudní řízení. Dne 20. 3.
2015 byl zaslán spis znaleckému ústavu a k jeho vrácení došlo dne 27. 5. 2015. Na základě
pokynu JUDr. S. ze dne 1. 6. 2015 byl znalecký posudek zaslán stranám k vyjádření, která byla
soudu doručena dne 24. a 26. 6. 2015. Dne 11. 8. 2015 zadala JUDr. S. pokyn k vydání usnesení o
doplnění znaleckého posudku ve lhůtě 2 měsíců. Usnesením ze dne 1. 9. 2015 byla přiznána
odměna znalci za podaný posudek a přípisem ze dne 8. 9. 2015 byl spis předložen znalci
k doplnění posudku. Spis byl vrácen dne 4. 11. 2015, znalecký posudek doručen dne 12. 11. 2015.
Na základě pokynu JUDr. S. byl znalecký posudek zaslán stranám k vyjádření (dle razítka
kanceláři došlo dne 27. 11. 2015, vypraveno dne 7. 12. 2015). Usnesením ze dne 17. 12. 2015
přiznala JUDr. S. znaleckému ústavu odměnu (dle razítka kanceláři došlo dne 23. 12. 2015,
vypraveno dne 5. 1. 2016), odměna vyplacena na základě pokynu soudní tajemnice ze dne 1. 2.
2016 (dle razítka kanceláře vypraveno dne 16. 2. 2016), výplata odměny potvrzena dle záznamu o
vydání ze dne 2. 3. 2016. Následuje úřední záznam JUDr. S. ze dne 31. 3. 2016, dle něhož byl dne
8. 3. 2016 spis předán předsedkyni soudu a k urgencím kanceláře ze dne 22. 3. 2016 bylo sděleno,
že nebude vrácen. Navazuje úřední záznam, dle něhož byl spis předán soudci dne 20. 5. 2016.
Dne 23. 5. 2016 JUDr. S. nařídila jednání na 1. 6. 2016, které bylo z důvodu omluvy zástupce
žalovaného a zpracovatele znaleckého posudku odročeno na 5. 8. 2016, kdy pro nepřítomnost
znalce muselo být znovu odročeno na 2. 9. 2016 a následně na 23. 9. 2016. Toto jednání bylo pro
nepřítomnost zástupce žalovaného odročeno na 12. 10. 2016, které bylo po slyšení znaleckého
ústavu odročeno na 14. 12. 2016. Ke dni pořízení kopie spisu dne 24. 7. 2017 nebylo ve věci
rozhodnuto. Jednání bylo nařízeno na 26. 7. 2017.
3) 11 Cm 49/2010
Dle kárného návrhu věc napadla dne 26. 4. 2010, jde o věc s cizím prvkem, vyžadující tlumočení
a doručování do ciziny. Dne 14. 2. 2013 [rozsudek byl vyhlášen dne 16. 1. 2013 – pozn. NSS] byl
vydán rozsudek pro zmeškání, který byl zrušen dne 4. 2. 2014, jednání je nařízeno na 11. 7. 2014,
na žádost účastníků je jednání odročeno na neurčito, poté se jedná o mimosoudním vyřízení věci.
V březnu 2015 žalobce žádá o nařízení jednání, jednání je nařízeno na 13. 5. 2015, tj. ve lhůtě
necelých dvou měsíců. Toto jednání bylo odvoláno pro „nedoručení předvolání žalovanému“,
což je pochopitelné, protože se doručuje do ciziny. Další jednání se nařizuje na 10. 7. 2015
a následně se opět odročuje za účelem zjištění, zda žalovaný je v budoucnu schopen se účastnit
jednání, a za účelem doplnění skutkových tvrzení žalobce i žalovaného a označení důkazů.
Všechny listiny se tlumočí do polštiny, za každý jednotlivý úkon přiznává soud obratem
tlumočné, ve věci zatím naposled přiznáno tlumočné v lednu 2016, vypracován platební poukaz
opětovně pro tlumočné, soudkyni předloženo dne 7. 3. 2016. Věc je po 6 letech bez rozhodnutí,
v dohledné době nelze očekávat změnu stavu řízení.
Obhajoba ve svém vyjádření uvedla, že kromě popisovaného průběhu řízení v dané věci
(což samo o sobě vypovídá o tom, že se jedná o věc pracnou a tedy i zdlouhavou jednak
z důvodu nutných překladů, rovněž pak z důvodu zdravotní nezpůsobilosti žalovaného) není
v kárném návrhu zmíněno, že dne 23. 7. 2015 bylo usnesením č. j. 11 Cm 49/2010 - 351
rozhodnuto o změně žaloby, že z důvodu opakovaných omluv žalovaného ze zdravotních
důvodů si soud v červenci roku 2015 vyžádal stanovisko ošetřujícího lékaře žalovaného k jeho
zdravotnímu stavu (nutný překlad do polštiny) a že informaci, kterou obdržel v říjnu roku 2015
od polského lékaře, musel opět nechat přeložit. Poté, co bylo možno využít získané informace
o tom, jakým dalším způsobem ve věci jednat (18. 2. 2016), byl spis kárnou navrhovatelkou dne
8. 3. 2016 odebrán a vrácen až 20. 5. 2016.
Ze spisu vyplývá, že krajskému soudu byla dne 26. 4. 2010 doručena žaloba o zaplacení částky
31 000 EUR, kdy žalovaným byla podnikající fyzická osoba s místem podnikání v Polsku,
přičemž strany si ujednaly příslušnost českých soudů a své právní vztahy podřídily českému
právu. Jedná se o poměrně obsáhlý spis, který ke dni pořízení kopie spisu dne 24. 7. 2017 čítá 482
stran, přičemž značná část písemností je psána v polském jazyce. Navrhovatelkou uváděný
přehled úkonů, ale i skutečnosti uváděné kárně obviněnou, v zásadě odpovídají obsahu spisu.
4) 11 Cm 49/2013
Dle kárného návrhu věc napadla dne 22. 7. 2013, předmětem sporu je téměř 30 mil. Kč. Ve věci
byl vydán obratem platební rozkaz, proti tomu byl podán odpor, poté se v prosinci 2013 řešila
námitka podjatosti soudkyně, vyřízeno dne 10. 1. 2014 odvolacím soudem. Dne 5. 3. 2014
soudkyně vyzývá žalobce, nechť se vyjádří „k písemnému podání“, následuje v dubnu 2014 částečné
zpětvzetí žaloby, o tomto soud rozhoduje dne 23. 5. 2014, poté vrací soudní poplatek.
Dne 9. 3. 2015 se soud dotazuje na spisovou značku sporu vedeného u Krajského soudu v Plzni.
Je mu sděleno, že u Krajského soudu v Plzni se žádný spor nevede. Dne 2. 4. 2015 sděluje
žalovaný, že se pod sp. zn. 32 Cm 84/2012 vede u Městského soudu v Praze spor, který může
mít souvislost s předmětnou věcí. Soudkyně řízení nepřerušuje, nýbrž v dubnu 2015 začíná tento
spis opakovaně vyžadovat od Městského soudu v Praze, přestože městský soud sděluje, že spis
nelze zapůjčit, protože věc se projednává, v září 2015 jsou zaslány fotokopie části spisu. Žalovaný
je vyzván, aby sdělil, zda jde o správné doklady. V lednu 2016 žalovaný odkazuje na rozhodnutí
Městského soudu v Praze a sděluje, že objedná znalecký posudek. Dne 29. 1. 2016 zasílá Městský
soud v Praze žádané rozhodnutí, přičemž upozorňuje, že věc není pravomocná, je předmětem
odvolání, které řeší Vrchní soud v Praze. Soudkyně bez dalšího nařizuje jednání na 8. 4. 2016,
ke kterému předvolává žalobce a žalovaného.
Obhajoba ve svém vyjádření uvedla, že z popisovaného průběhu řízení není zřejmé,
zda a co je kárně obviněné vytýkáno. To, že k návrhu žalovaného si kárně obviněná vyžádala spis,
aby zjistila, zda je či není dán důvod pro přerušení řízení, je legitimní. To, že pro vznesený návrh
na přerušení řízení nejprve žalovaný sdělil špatnou informaci (místo Městského soudu v Praze
Krajský soud v Plzni) a že poté Městský soud v Praze zaslal jiný spis než ten, který byl vyžádán,
je vis maior. Nařízení ústního jednání na 8. 4. 2016 „bez dalšího“ (není zřejmé, co dalšího by měla
kárně obviněná učinit) je logické vyústění průběhu přípravy. Kárně obviněná si vyžádala
stanoviska stran, zajistila navržené listiny ze spisu Městského soudu v Praze, takže
za předpokladu, že by nebyl spis kárnou navrhovatelkou dne 8. 3. 2016 odebrán a vrácen
až 20. 5. 2016, mohlo ústní jednání dne 8. 4. 2016 proběhnout.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že krajskému soudu byla dne 22. 7. 2013 doručena žaloba
o zaplacení částky 24 177 638 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 4 806 589 Kč. Jedná
se o poměrně obsáhlý spis týkající se odpovědnosti za vady stavby střešního pláště Dopravně
obchodního centra – České Budějovice. Navrhovatelkou uváděný přehled úkonů v zásadě
odpovídá obsahu spisu. Lze doplnit, že dne 16. 1. 2017 vyhlásila JUDr. S. ve věci rozsudek, který
byl na základě odvolání žalobce zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 8.
2017 a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
5) 11 Cm 35/2009
Dle kárného návrhu v této věci prvostupňový soud rozhodl celkem třikrát, naposledy se jednalo
o rozsudek ze dne 20. 1. 2015, který byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci dne
18. 8. 2015. Odvolací soud připomíná, že prvostupňový soud se opět neřídil jeho závěry.
Další jednání ve věci je nařízeno dne 23. 12. 2015 na 20. 1. 2016 s odůvodněním, že „po vyřešení
nutných procesních úkonů v souvislosti s žalovaným učiněnými návrhy bude ve věci nařízeno ústní jednání,
k němuž budou strany písemně předvolány...“, dne 26. 1. 2016 vylučuje soud nárok na zaplacení částky
484 406 Kč jako vzájemný návrh k samostatnému řízení. Nyní jde o sedmiletý nedodělek, délka
řízení je ovlivněna výhradně nerespektováním závazných závěrů odvolacího soudu
v opakovaných zrušovacích rozhodnutích.
Obhajoba ve svém vyjádření odkázala na následující pasáž odůvodnění usnesení Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 23. 4. 2013, č. j. 8 Cmo 34/2013 – 197: „Pokud tedy soud prvního stupně vztáhl
posouzení včasnosti reklamace vad díla pouze na „ošlapy“ a nikoli na „žmolkování“ dodaných koberců,
pak posouzení nároku z odpovědnosti za vady, resp. obrany žalovaného, je nedostatečné, a to zejména
s přihlédnutím k obsahu předávacího protokolu, kde zmíněné žmolkování již je vyznačeno. Pokud by zmíněné
žmolkování koberce bylo možno považovat za vadu, pak by oznámení vady v předávacím protokolu bylo třeba
považovat za včasné a pak ve vztahu k tomuto oznámení by bylo třeba se zabývat otázkou včasnosti volby nároku
z odpovědnosti za vady a tím, jaký nárok žalovaný uplatnil, a to s ohledem na ust. §564 ObchZ a §324
odst. 3 ObchZ, neboť v případě vadného plnění, nebylo-li uplatněno právo odstoupit od smlouvy, se mění obsah
závazku způsobem, který odpovídá nárokům věřitele vzniklým z vadného plnění a závazek zaniká jejich
uspokojením. Dospěl-li by však soud prvního stupně k závěru, že dílo bylo splněno řádně – bez vad – znamenalo
by to, že žalobci vzniklo právo na zaplacení ceny díla a současně že obrana žalovaného důvodná není. Protože
otázku tvrzených vad plnění soud nevyhodnotil jak po právní tak i po skutkové stránce, přičemž zodpovězení této
otázky, jak je popsáno výše, je pro posouzení uplatněného nároku rozhodující, zrušil odvolací soud napadený
rozsudek dle §219a odst. 2 OSŘ a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§221 odst. 1 písm. a/
OSŘ), v němž se soud prvního stupně bude zabývat výše předestřenými okolnostmi.“ Kárně obviněná tento
právní názor vrchního soudu v rozsudku soudu I. stupně ze dne 6. 12. 2013, č. j. 11Cm 35/2009
– 235, akceptovala (viz: „Ohledně vady „nadměrné žmolkování koberců po celé jejich ploše“ pak soud
po doplnění dokazování dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že to, co je uvedeno jako žmolkování, není
žmolkováním ve smyslu ČSN ISO 2424, ale „vypadávání vlasů“ – běžným jevem vlněných koberců. Vzhledem
k tomu, že bylo prokázáno, že vada díla „nadměrný výskyt ošlapů“ nebyla uplatněna bez zbytečného odkladu
a „nadměrné žmolkování koberců po celé jejich ploše“ vadou není, rozhodl soud tak, že nároku žalobce
na zaplacení ceny díla vyhověl v plném rozsahu, a to i pokud jde o úroky z prodlení, které žalobce požadoval
v zákonné výši ode dne následujícího po platnosti faktury.“). Jiný závazný právní názor rozhodnutí
Vrchního soudu v Olomouci neobsahovalo. Přesto byl v pořadí druhý rozsudek soudu I. stupně
odvolacím soudem opět zrušen, a to usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 2014,
č.j. 8 Cmo 77/2014-273, kdy v tomto rozhodnutí vyslovil vrchní soud tento názor: „V dalším
řízení tedy bude soud prvního stupně důsledně postupovat dle §560 odst. 1 OSŘ a posoudí, zda s ohledem
na skutková tvrzení účastníků a označené důkazy má dílo vady ve smyslu ust. §560 odst. 1 OSŘ. Dospěje-li
k závěru, že dílo vady nemá (že bylo plněno v souladu se smlouvou), pak bude moci být žalobě vyhověno, neboť
z dosavadního zjištěného skutkového stavu, který mezi účastníky není sporný, vyplývá (viz protokol o převzetí
a předání ze dne 18. 9. 2008), že dílo bylo dle uzavřené smlouvy (řádně) splněno. Dospěje-li však soud k závěru,
že dílo je dle předmětné smlouvy o dílo vadné, bude třeba přihlédnout k důsledkům ve smyslu ust. §564 a §324
odst. 3 ObchZ a teprve pak bude nutno zabývat se otázkou řádného uplatnění nároku z odpovědnosti za vady.
Odvolací soud připomíná, že k prokázání existence nároku z odpovědnosti za vady (tzn. existence vady a řádné
reklamace) tíží důkazní břemeno žalovaného.“ I tento právní názor byl v dalším rozsudku ze dne
20. 1. 2015, č.j. 11 Cm 35/2009 – 297, akceptován. Jak ze spisu vyplývá, kárně obviněná
se zabývala tím, zda dílo má vady či nikoliv, a dle pokynu Vrchního soudu v Olomouci poskytla
žalovanému procesní poučení. Dospěla pak k tomu, že nárok žalobce je důvodný, a to jednak
proto, že nebylo prokázáno, že vyskytnuvší se žmolkování je nadměrné (a je tedy vadou díla)
a pokud jde o další namítanou vadu, pak i kdyby byla vadou díla, nebyla by důvodem
pro nezaplacení ceny díla (procesní obrana žalovaného), protože byla uplatněna pozdě (§562
odst. 3 ve vazbě na §428 odst. 2 obchodního zákoníku). Doslova bylo v odůvodnění rozsudku
uvedeno: „Nebylo-li tedy prokázáno, že žmolkování koberců je nadměrné (to je, že se nejedná se o běžný projev
vlněného koberce), a nebylo-li prokázáno, že nadměrné ošlapy, které se vyskytly u vstupu do šaten a jsou vadou
díla, neboť nebylo prokázáno, jestli v tomto místě krytina nebyla používána k jiným účelům, než ke kterým je
určena (rohožka), a bylo současně prokázáno, že vada nebyla vytčena v souladu s ust. §562, odst. 2, písm. a)
Obch.z. a žalobce toto namítl při ústním jednání dne 16. 5. 2012 (§562, odst. 3 ve vazbě na §428, odst. 2
Obch.z.), rozhodl soud tak, že nároku žalobce na zaplacení ceny díla vyhověl v plném rozsahu.“ Jinými slovy,
pokud se žalovaný proti zaplacení ceny díla bránil právem z odpovědnosti za vady a toto své
právo uplatnil opožděně a pokud žalobce k této jeho obraně vznesl námitku opožděného
uplatnění práva z odpovědnosti za vady, pak je již zcela nadbytečné zabývat se eventuelní
důvodností práva z odpovědnosti za vady, když žalobcem vznesená námitka má hmotněprávní
důsledky projevující se v tom, že byla-li vznesena důvodně, došlo k zániku nároku, tj. subjektivní
právo přestalo být vznesením námitky promlčení vynutitelné (viz též rozhodnutí Nejvyššího
soudu sp. zn. 33 Odo 631/2004). Přesto Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. 8. 2015,
č.j. 8 Cmo 132/2015-332, rozsudek soudu I. stupně opět zrušil a uložil mu zabývat se tím, zda
dílo odpovídá výsledku určenému ve smlouvě či nikoliv. Dříve, než mohla kárně obviněná o věci
rozhodnout, byl jí spis kárnou žalobkyní dne 8. 3. 2016 odebrán a vrácen až dne 20. 5. 2016.
V současné době je tato věc již nepravomocně skončena, kárně obviněná má pak za to, že z výše
popsaného jasně vyplývá, že závazný právní názor odvolacího soudu respektovala.
Z ověřené kopie spisu vyplývá, že krajskému soudu byl dne 2. 12. 2008 doručen návrh na vydání
EPR o zaplacení částky 492 578 Kč s příslušenstvím. Jedná se o poměrně obsáhlý spis, který
ke dni pořízení kopie spisu dne 24. 7. 2017 čítá 439 stran. Navrhovatelkou uváděný přehled
úkonů v zásadě odpovídá obsahu spisu. Lze doplnit, že dne 2. 9. 2016 vyhlásila JUDr. S. ve věci
již čtvrtý rozsudek, který byl na základě odvolání žalovaného opět zrušen usnesením Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 19. 4. 2017 a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
6) 11 Cm 63/2012
Dle kárného návrhu věc napadla dne 26. 9. 2012. Kromě platebního rozkazu ze dne 6. 11. 2012
dosud ve věci poté, co byl podán odpor, nebylo rozhodnuto. Ze spisového přehledu je patrno,
že bylo vykonáno celkem 96 úkonů. Předmětem sporu je částka vyšší než 1 mil. Kč, opětovným
odročováním věci a množstvím úkonům se tedy řízení značně prodražuje. Jednání bylo nařízeno
na 28. 5. 2014, toto jednání bylo odročeno na neurčito, aniž bylo zahájeno. Poté bylo
rozhodováno o osvobození od soudních poplatků, rozhodnuto bylo dne 4. 11. 2014 (rozhodla
tajemnice). Dne 6. 8. 2014 soud zastavuje řízení v nepatrné části, usnesení se doručuje.
Po vyřešení otázky osvobození od soudních poplatků se opět zasílají mezi účastníky vyjádření,
která soud vyžaduje, toto pokračuje do 13. 7. 2015, kdy je nařízeno jednání na 21. 7. 2015.
U tohoto jednání je vyslechnut jeden svědek, jednání přerušeno do 7. 8. 2015, poté je jednání
přenařízeno na 28. 8. 2015 pro „nepřítomnost soudkyně“ (dovolená). Jednání bylo po hodině
odročeno na neurčito s tím, že „soudu není znám rozsah dokazování a strany jsou seznámeny s tím,
že jednání bude nařízeno poté, co soud obdrží důkazní návrhy“. Další jednání je nařízeno na 8. 3. 2016,
toto jednání bylo odročeno na 8. 4. 2016 pro nepřítomnost zástupce žalovaného, po 4 letech
se vydání rozhodnutí v dohledné době nedá očekávat.
Obhajoba ve svém vyjádření uvedla, že k nařízení ústního jednání na 28. 5. 2014 došlo poté,
co bylo částečnými zastaveními řízení rozhodováno postupně o čtyřech, resp. šesti částečných
zpětvzetích. Jde o složitou věc náhrady škody. Jak vyplývá z protokolu ze dne 28. 5. 2014, důvod,
proč jednání ve věci samé nebylo zahajováno, byl stranám sdělen a v podstatě vyplýval i z jejich
požadavku poté, co jim byl nastíněn další průběh řízení. Oběma stranám bylo poskytnuto
poučení dle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a byla jim (jak z protokolu vyplývá) dána možnost do konce
června roku 2014 doplnit skutková tvrzení a navrhnout důkazy jak k výši škody, zavinění
žalovaného, případně (pokud jde o procesní obranu žalovaného) zavinění někoho jiného
než žalovaného, a to v příčinné souvislosti s výší škody. Termín jednání stanoven nebyl,
neboť kárně obviněná v té době věděla o své nadcházející čtyřtýdenní nepřítomnosti
(ze zdravotních důvodů, viz výše) v měsíci červnu a v červenci měla v té době již všechny jednací
dny obsazeny (celkem 9 jednacích dnů). Žalovaný dne 27. 6. 2014 požádal o osvobození
od soudních poplatků – za tímto účelem bylo nutno provést šetření důvodnosti této žádosti
a v mezidobí, poté, co bylo žalobcem učiněno další částečné zpětvzetí, bylo v rozsahu tohoto
částečného zpětvzetí řízení zastaveno (na povinnost rozhodnout o dispozičním návrhu žalobce
nemá vliv, o jakou částku jde, tedy, zda je nepatrná, nebo ne). O žádosti žalovaného
o osvobození od soudních poplatků bylo pravomocně rozhodnuto (rozhodnutí Vrchního soudu
v Olomouci) v březnu 2015. Jednání ve věci samé bylo zahájeno dne 21. 7. 2015 a přerušeno
do 7. 8. 2015, resp. 28. 8. 2015, ukončením prvního jednání ve věci pak nastaly účinky
koncentrace řízení dle §118b odst. 1 věty druhé o. s. ř. a o této skutečnosti je povinnost strany
poučit, což se také stalo. K žádosti stran jim byla v souladu s §118b odst. 1 větou druhou o. s. ř.
poskytnuta lhůta. Jelikož v rámci poskytnuté lhůty mají strany ze zákona možnost navrhnout další
důkazy, není a nemůže být soudu znám rozsah dokazování. Z toho důvodu a rovněž proto,
že termíny jednání na přidělené období již měla kárně obviněná vyčerpány, bylo ústní jednání
odročeno na neurčito. Nařízení ústního jednání až na 8. 3. 2016 je (jak je ze spisu patrno) dáno
tím, že v mezidobí byly opatřovány stranami označené a navržené důkazy, tedy nikoliv
nečinností. Po obdržení požadovaných listin (dne 2. 2. 2016) bylo dne 12. 2. 2016 nařízeno ústní
jednání na 8. 3. 2016. Jednání bylo odvoláno na základě odůvodněné žádosti zástupkyně žalobce
a nařízeno na 8. 4. 2016. Toto ústní jednání ale muselo být odvoláno, protože byl spis kárnou
navrhovatelkou dne 8. 3. 2016 odebrán a vrácen až dne 20. 5. 2016. Řízení je v současné době
přerušeno z důvodu jednání stran o dohodě.
Ze spisu vyplývá, že krajskému soudu byl dne 26. 9. 2012 doručen návrh na vydání platebního
rozkazu o zaplacení částky 1 007 043 Kč s příslušenstvím. Stranami uváděný přehled úkonů
v zásadě odpovídá obsahu spisu. Lze doplnit, že před jednáním nařízeným na 1. 6. 2016 žalobce
i žalovaný shodně navrhli přerušení řízení za účelem mimosoudního vyřízení věci.
Dne 31. 5. 2016 vydala JUDr. S. usnesení o přerušení řízení, přičemž dne 19. 10. 2016 vydala na
návrh účastníků usnesení o pokračování v řízení, jímž současně schválila smír.
7) 11 Cm 90/2012
Dle kárného návrhu věc napadla dne 28. 12. 2012 a kromě platebního rozkazu ze dne 26. 8. 2013
dosud nebyla rozhodnuta. Spisový přehled obsahuje 91 úkonů, žádný z nich zatím nevedl
k vyřízení věci. Přípravné jednání bylo nařízeno na 8. 4. 2014, poté, co účastníci doplnili svá
tvrzení, je další jednání nařízeno na 29. 8. 2014, jednání je odvoláno pro „zdravotní důvody
soudkyně“ (tohoto dne byla soudkyně v práci). Další jednání je nařízeno na 10. 10. 2014,
po výslechu jedné svědkyně odročeno na 28. 11. 2014 za „účelem dalšího dokazování“, slyšené
svědky tohoto dne soudkyně nevyslýchá, sděluje jim, že výpověď bude zapotřebí dne
28. 11. 2014. U tohoto jednání vyslýchá svědky a věc odročuje za účelem „případného dalšího
dokazování“ na 28. 1. 2015, jednání pro onemocnění zástupce žalovaného „přenařízeno“
na 20. 2. 2015, poté pro nepřítomnost zástupce žalobce na 3. 4. 2015. Toto jednání nemá žádný
obsah, odročeno za účelem vypracování znaleckého posudku na neurčito, znalecký ústav
ustanoven dne 17. 4. 2015. V květnu 2015 doplňuje soud zadání pro znalce, prodlužuje se lhůta
k vypracování znaleckého posudku na červenec 2015. Dne 31. 7. 2015 je posudek zaslán, poté
se vyžaduje opětovné doplnění znaleckého posudku, dodatek je zaslán dne 12. 1. 2016, v únoru
2016 se přiznává znalečné, na 22. 4. 2016 je nařízeno další jednání, ke kterému je předvolán
znalec.
Obhajoba ve svém vyjádření uvedla, že výtka, podle níž „jednání nařízené na 29. 8. 2014 je odvoláno
pro zdravotní důvody soudkyně a ten den je soudkyně v práci“, vyvolává dojem, že snad mělo být jednání
odvoláno bezdůvodně. Naopak, koncem července roku 2014 byl kárně obviněné diagnostikován
zdravotní problém, který vyžadoval okamžitou operaci, která se měla uskutečnit (a také
uskutečnila) v polovině srpna roku 2014. Z tohoto důvodu tak kárně obviněná dne 1. 8. 2014
odvolala všechna ústní jednání, která byla nařízena na termíny po nástupu do nemocnice (mimo
jiné i toto jednání), neboť v danou dobu nevěděla, jak dlouho bude v pracovní neschopnosti.
O tomto zdravotním problému a nutnosti operace informovala kárně obviněná místopředsedu
soudu (Mgr. Krhuta), neboť v předmětné době byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti rovněž
JUDr. A., kterou v té době kárně obviněná zastupovala. Bylo tedy zapotřebí, aby tato mimořádná
situace byla z hlediska plynulosti jednání vyřešena. Jelikož se kárně obviněná po operaci cítila
schopná nastoupit do zaměstnání dříve, než původně očekávala, došlo k tomu, že skutečně v den,
na který bylo nařízeno ústní jednání a které ze zdravotních důvodů odvolala (29. 8. 2014), byla v
práci. V práci pak byla již i 26. 8. 2014, neboť (jak ze spisu vyplývá) ten den odvolané ústní
jednání v této věci kárně obviněná nařizovala. Výhradu kárné navrhovatelky k ústnímu jednání
konanému dne 3. 4. 2015 („Toto jednání nemá žádný obsah, odročeno za účelem vypracování znaleckého
posudku na neurčito, znalecký ústav ustanoven 17. 4. 2015.“) nelze akceptovat, neboť je-li mimo jiné
rozhodnuto o tom, že bude vypracován znalecký posudek, tak jednání obsažné jistě je. Jak ale z
obsahu spisu vyplývá, předmětem sporu je problematika implementace počítačového systému v
Loaně Rožnov, což je věc odborná, která se bez znaleckého zkoumání neobejde. Aby byla zadána
znalecká otázka vyčerpávajícím způsobem, je potřeba zajistit i návrhy stran. Poté, co byl posudek
zpracován a doplněn, bylo nařízeno ústní jednání. To ale muselo být odvoláno, protože spis byl
kárnou navrhovatelkou dne 8. 3. 2016 odebrán a vrácen až dne 20. 5. 2016. V současné době je
již ve věci (dosud nepravomocně) rozhodnuto.
Ze spisu vyplývá, že krajskému soudu byl dne 28. 12. 2012 doručen návrh na vydání platebního
rozkazu o zaplacení částky 1 001 830 Kč s příslušenstvím. Stranami uváděný přehled úkonů
v zásadě odpovídá obsahu spisu. Lze doplnit, že po vrácení spisu kárnou navrhovatelkou
se uskutečnilo jednání dne 22. 7. 2016, které bylo následně odročeno na 27. 7. 2016, na němž byl
vyhlášen rozsudek. Vrchní soud v Olomouci rozhodující o odvolání žalovaného následně
rozsudkem ze dne 31. 1. 2017 napadený rozsudek krajského soudu potvrdil a pouze formálně
zrušil část výroku I napadeného rozsudku týkající se duplicitně uložené povinnosti k náhradě
nákladů řízení (zároveň uvedena i ve výroku II rozsudku krajského soudu). Žalovaný ve věci dále
podal dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2017 odmítnuto.
8) 11 Cm 101/2013
Dle kárného návrhu bylo rozhodnuto platebním rozkazem ze dne 4. 2. 2014, proti němuž byl
podán odpor, od té doby bylo učiněno ve spise dalších 67 úkonů, aniž jakýkoliv z nich směřoval
k vyřízení věci. Kromě četnosti zbytečných úkonů jsou úkony činěny s prodlevami,
např. od posledního vyjádření účastníka z 22. 5. 2014 následuje referát až dne 7. 10. 2014,
kde se má protistrana vyjádřit k zasílaným skutečnostem, opětovně následují výměny stanovisek
na žádost soudu, jednání je nařízeno na 25. 2. 2015, odročeno na žádost zástupce žalovaného
na 27. 2. 2015, odročeno na neurčito za účelem poskytnutí lhůty stranám k podání důkazů. Strany
opětovně vyhovují soudu, další předvolání následuje dne 15. 5. 2015 na 31. 7. 2015, znovu
odročeno na 16. 9. 2015 pro nepřítomnost žalovaného. Jednání dne 16. 9. 2015 odročeno
za účelem dalšího dokazování bez specifikace na neurčito, účastníci opět zasílají stanoviska
a důkazní návrhy a posléze vyjádření k nim. Další jednání následuje dne 29. 2. 2016, odročuje
se na 4. 3. 2016 pro jarní prázdniny zástupce žalovaného a jednání ze dne 4. 3. 2016 se odročuje
na 6. 4. 2016 pro nepřítomnost zástupce žalobce.
Obhajoba ve svém vyjádření uvedla, že v kárném návrhu je jako kárné provinění uvedeno,
že ve spise bylo učiněno 67 úkonů, aniž jakýkoliv z nich směřoval k vyřízení věci, toto obvinění
pak kárně obviněná odmítá. Nejenže v této věci nebylo činěno 67 úkonů, ale rovněž není
pravdou, že by úkony nesměřovaly k vyřízení věci. Z obsahu spisu je zřejmé, že těmi „úkony“
jsou pouze záznamy v rejstříku systému Lotus, kde soudní kancelář zaznamenává vše, jako
např. i to, že spis byl dán na infocentrum a že z něj byl vrácen. Pokud pak jde o nařčení, že činěné
úkony nesměřovaly k vyřízení věci, kárně obviněná odkazuje na protokoly z ústních jednání,
z nichž je zcela zřejmé, že týká-li se spor několika samostatných nároků, pak je zapotřebí
dokazování vést tak, aby celý předmět řízení byl tímto dokazováním vyčerpán. Důvodné žádosti
o odročení ústních jednání jsou vis maior. Ústní jednání nařízené na 6. 4. 2016 muselo být
odvoláno, protože byl spis kárnou navrhovatelkou dne 8. 3. 2016 odebrán a vrácen až dne
20. 5. 2016.
Ze spisu vyplývá, že krajskému soudu byl dne 17. 12. 2013 doručen návrh na vydání platebního
rozkazu o zaplacení částky 763 219,60 Kč s příslušenstvím. Stranami uváděný přehled úkonů
v zásadě odpovídá obsahu spisu. Lze doplnit, že po vrácení spisu kárnou navrhovatelkou
se uskutečnilo jednání dne 20. 7. 2016, které bylo následně odročeno na 9. 9. 2016, na němž bylo
ukončeno dokazování a jednání odročeno na 16. 9. 2016, kdy došlo k vyhlášení rozsudku.
Žalovaný podal proti uvedenému rozsudku odvolání, na jehož základě Vrchní soud v Olomouci
rozsudkem ze dne 29. 6. 2017 částečně zrušil výrok I. napadeného rozsudku v rozsahu zpětvzetí
žaloby ze dne 15. 6. 2017 a řízení v této části zastavil a ve zbytku napadený rozsudek krajského
soudu potvrdil.
VII.
Posouzení věci soudem
Kárný senát se nejprve zabýval dodržením subjektivní a objektivní lhůty k podání návrhu
na zahájení kárného řízení. Dle §9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. totiž musí být návrh na zahájení
kárného řízení podán nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl
o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu,
nejpozději však do tří let ode dne spáchání kárného provinění (objektivní lhůta pro podání
kárného návrhu je zároveň totožná s hmotněprávní prekluzivní lhůtou zániku kárné
odpovědnosti dle §89 zákona o soudech a soudcích). Návrh na zahájení kárného řízení byl
u Nejvyššího správního soudu podán dne 13. 4. 2016. Subjektivní lhůta je tedy zachována
pro skutky, o kterých se navrhovatelka dozvěděla ne dříve než 13. 10. 2015.
Z kárného návrhu a z provedeného dokazování vyplynulo, že o skutečnostech týkajících
se tvrzených kárných provinění, které jsou rozhodné pro podání kárného návrhu,
se navrhovatelka dozvěděla až z výsledků prověrky soudního oddělení 11 Cm ze dne 21. 1. 2016
vypracované Mgr. Vladimírem Janšou. V písemné části řízení ani v rámci dokazování v řízení
před kárným soudem nebyla tato skutečnost ze strany obhajoby jakkoli zpochybňována. Teprve
v závěrečné řeči obhájce kárně obviněné vznesl námitku opožděnosti části kárného návrhu
a navrhl proto ve vztahu k této části zastavení řízení. Tuto námitku však kárný senát neshledal
důvodnou.
Je třeba zdůraznit, že kárný soud vychází z důkazů, které byly před ním provedeny, přičemž
obhajoba v tomto smyslu provedení žádných důkazů nenavrhovala. Opírala se toliko
o skutečnost, že na Krajském soudu v Ostravě probíhají čtvrtletní prověrky a že kárně obviněná
pracovala pod tzv. kuratelou, kdy byl stav jejího senátu od roku 2011 pravidelně kontrolován
ze strany vedení krajského soudu.
Z ustálené judikatury kárných senátů a ze samotné dikce §9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb.,
jak byl novelizován zákonem č. 314/2008 Sb., lze dovodit, že za okolnost určující počátek běhu
subjektivní prekluzivní lhůty je třeba považovat dostatečnou vědomost kárného navrhovatele
o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu
(viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 9. 2017, č. j. 13 Kss 5/2017 - 120).
V nyní posuzované věci ovšem z dokazování nevyplynulo, že by si kárná navrhovatelka byla
vědoma konkrétních průtahů či jiných vytýkaných pochybení v jednotlivých vytýkaných spisech,
které ji vedly k podání kárného návrhu, již přede dnem 13. 10. 2015.
I přesto, že na Krajském soudu v Ostravě probíhaly pravidelné čtvrtletní kontroly a že byla kárně
obviněná vystavena zvýšenému dohledu, souhlasí kárný soud s kárnou navrhovatelkou,
že při pracovním vytížení jednotlivých členů vedení soudu a při počtu cca 150 soudců Krajského
soudu v Ostravě, je nereálné, aby ať již každý měsíc či čtvrtletně probíhala důsledná kontrola
všech živých spisů kárně obviněné, jak v závěrečné řeči naznačila obhajoba. Pokud se obhajoba
domnívala, že u některých konkrétních vytýkaných pochybení byla překročena subjektivní lhůta
pro podání kárného návrhu, měla v tomto smyslu rovněž vznést příslušné důkazní návrhy,
případně označit spisy, které jsou předmětem kárného návrhu a které zároveň by byly již dříve
předmětem konkrétní kontroly (ze samotných těchto spisů či jejich ověřených kopií taková
skutečnost nevyplývá). Obhajoba ovšem tímto způsobem nepostupovala a kárnému senátu
z provedeného dokazování nevyvstala pochybnost o dodržení subjektivní lhůty, která navíc
u trvajících či pokračujících deliktů (spočívajících např. v nečinnosti soudce) může začít běžet,
obdobně jako lhůta objektivní, až od okamžiku, kdy je konkrétní skutek, v němž je spatřováno
kárné provinění, dokonán (viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014,
č. j. 13 Kss 5/2014 – 122).
Kárný soud tedy dospěl k závěru, že subjektivní lhůta byla zachována u všech vytýkaných skutků.
Pokud jde o objektivní procesní lhůtu a zároveň i hmotněprávní prekluzivní lhůtu 3 let, byla tato
lhůta rovněž ve všech případech, vzhledem k době spáchání jednotlivých vytýkaných skutků,
zachována. Tento závěr platí i pro skutky uvedené v části čtvrté kárného návrhu, byť je vymezení
vytýkaných skutků v této části značně vágní.
Pokud jde o důvodnost kárného návrhu, tedy o otázku viny kárně obviněné, soud se důkladně
zabýval jednotlivými skutky vytýkanými ve všech částech kárného návrhu a dospěl přitom
k závěru, že návrh je pouze zčásti důvodný.
Z provedené analýzy jednotlivých spisů popsané v části VI. tohoto rozhodnutí vyplývá,
že k objektivní nečinnosti ve všech 6 obchodně závazkových věcech obsažených v první části
kárného návrhu nepochybně došlo a jedná se u některých těchto věcí o poměrně dlouhá období.
Ve dvou případech trvalo období nečinnosti cca 14 měsíců, ve dvou případech se jednalo
o 7 měsíců, v jednom případě o 6 měsíců a v jednom případě o 5 měsíců.
Je přitom stabilně judikováno rozhodovací praxí kárných senátů, že nelze stanovit přesnou
hranici, odkdy již určité období nečinnosti je nutno považovat za kárné provinění, neboť záleží
na situaci na konkrétním soudu, v konkrétní agendě a u konkrétního soudce, a že od určitého
zatížení daného soudce je neadekvátní požadovat po něm, aby veškeré spisy, které mu byly
přiděleny, vyřizoval bez jakékoli prodlevy (viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
ze dne 2. 11. 2011, č. j. 11 Kss 2/2011 - 79, ze dne 28. 11. 2013, č. j. 16 Kss 1/2013 - 116, nebo
ze dne 22. 10. 2014, č. j. 13 Kss 5/2014 - 122).
Jak v této souvislosti konstatoval kárný soud v rozhodnutí ze dne 5. 11. 2015, č. j. 11 Kss 8/2014
- 119, jež se také týkalo soudce (resp. soudkyně) obchodního úseku krajského soudu, při úvaze
o tom, zda se v konkrétních případech již jedná o průtahy v řízení, kárná judikatura konstantně
vychází z premisy, že práce soudce je činností navýsost intelektuální a kreativní, která se ze své
povahy vzpírá možnosti jakéhokoliv normování, či jiným snahám o stanovení pevných lhůt,
v jejichž rámci měl být ten který úkon v řízení učiněn (viz dále též například rozhodnutí tohoto
kárného soudu ze dne 20. 3. 2014, č. j. 16 Kss 9/2013 - 91, a ze dne 29. 5. 2014, č. j. 11 Kss
10/2013 - 83). Přestože zákonodárce v některých případech stanovil nejen lhůty pro vydání
rozhodnutí, ale i lhůty pro provedení jiných úkonů, směřujících ke skončení věci, obecně platí,
že občanský soudní řád, dle kterého bylo postupováno i ve všech nyní posuzovaných případech,
vyslovuje pouze obecný požadavek, aby účastníkům byla poskytnuta rychlá a účinná ochrana
jejich práv (§6 a §100 odst. 1 o. s. ř.). Nelze přitom reálně očekávat, že vždy a ve všech soudních
řízeních na sebe budou jednotlivé úkony soudce (či jím pověřené soudní osoby) plynule
navazovat, a je tedy nutno vždy individuálně stanovit určitou hranici, kdy existující nečinnost
již atakuje požadavek na co nejrychlejší projednání a rozhodnutí věci, vyslovený obecně
pro všechny typy soudního řízení rovněž v §79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Z tohoto
pohledu tedy v některých případech může být za průtah v řízení považována nečinnost po dobu
i jen několika týdnů, v jiných případech bude nečinnost akceptovatelná i v řádech měsíců.
Jde-li o případy nečinnosti absolutní, tedy nebyl-li v posuzovaném období učiněn soudcem žádný
úkon, jak tomu bylo v případech uvedených v první části kárného návrhu, zastává kárný soud
i v nyní posuzované věci názor, že je nutno odlišovat případy, kdy standardní postup v soudním
řízení předpokládal učinění úkonu jednoduchého, spíše administrativní povahy, u něhož nebylo
třeba právní úvahy, od případů, kdy byla věc již způsobilá k meritornímu projednání či k vydání
jiného rozhodnutí, tedy případů, kdy se soud již zabýval (měl zabývat) skutkovým a právním
hodnocením věci, tedy tím, co tvoří jádro soudcovské činnosti. V případech, kdy se nejedná
o nečinnost tohoto druhu (tedy nečinnost při provádění jednoduchých úkonů), je stanovení
jakýchkoliv časových hranic z povahy věci vyloučeno a tyto situace tak musí být posuzovány vždy
přísně individuálně, a to zejména z pohledu celkového zatížení soudce, stáří posuzované věci,
dodržování časových řad při vyřizování věcí, výkonnosti soudce atd.
Kárný soud přihlédl k tomu, že v posuzovaných obchodně závazkových věcech vytýkaných
v první části kárného návrhu konstatovaná období nečinnosti spadají často již do rané fáze řízení
po prvotních úkonech soudní tajemnice a teprve po této prodlevě následně JUDr. S. obvykle
vyzývala jednotlivé strany k vyjádření k věci či k doplnění tvrzení či doložení důkazů. V důsledku
tohoto přístupu mohlo být pro některé účastníky obtížnější unést své břemeno tvrzení či
břemeno důkazní.
Základní otázkou však přesto zůstává, zda k předmětným obdobím nečinnosti skutečně muselo
dojít, zda tedy obstojí obhajoba kárně obviněné založená zejména na tvrzení, že se v těchto
obdobích věnovala starším, tj. dříve napadlým věcem, a dále, že jí byly vedením soudu
přidělovány termíny pro jednání pouze na dobu 2 měsíců, což jí dle jejího vyjádření
znemožňovalo nařídit první jednání ve věci bez předmětných průtahů.
V této souvislosti je nutno konstatovat, že, jak vyplynulo z dokazování v předmětné věci,
JUDr. S. vykazovala v daném období srovnatelnou výkonnost v porovnání s ostatními soudci
daného soudu, kteří rozhodovali shodnou agendu a byli obdobně vytíženi, totiž s JUDr. V.,
JUDr. A. a JUDr. O., a je třeba připustit, že její výkon byl dokonce o něco vyšší. Na druhou
stranu kárná navrhovatelka vyjádřila svou nespokojenost se všemi jmenovanými soudci, z nichž
JUDr. V. byl rovněž kárně stíhán a kárný senát se zabýval i jeho věcí a další dva jmenovaní soudci
byli slyšeni jako svědci, přičemž jeden z nich (JUDr. O.) vypověděl, že odešel do důchodu po
kritice jeho práce, či dokonce po nátlaku ze strany vedení soudu, a svědkyně JUDr. A. připustila,
že její pracovní výsledky v hodnoceném období byly nepříznivě ovlivněny jejím zdravotním
stavem, zejména pokud jde o poměrně dlouhé období pracovní neschopnosti.
Byť kárný senát rozhodně nesouhlasí se způsobem, jakým kárná navrhovatelka vyvíjela
pod hrozbou podání kárného návrhu nátlak na uvedené soudce, aby odešli do důchodu nebo
přešli na okresní soud, a považuje takové metody za neslučitelné s respektováním interní
nezávislosti každého soudce, musí zároveň konstatovat, že celkový počet rozhodnutých věcí
v daných agendách ve sledovaném období se skutečně nejeví být příliš vysokým. Navíc rovněž
u JUDr. S. došlo k určitému poklesu tohoto počtu rozhodnutých věcí v roce 2015 a 2016 ve
srovnání s rokem 2014, příp. 2013. Je pravdou, že je třeba přihlédnout k tomu, jak poukazovala
obhajoba i jak vyplynulo ze svědeckých výpovědí, že se v některých případech jedná o věci
skutkově a právně komplikované. Navíc vzhledem k novele občanského soudního řádu napadal v
těchto agendách od roku 2014 jen velmi malý počet nových věcí, a tedy těmto soudcům zbývaly z
minulých let spíše dosud nerozhodnuté složité kauzy. Na straně druhé je třeba vzít v úvahu i
orientační ukazatele Ministerstva spravedlnosti. Byť kárný senát chápe tyto ukazatele skutečně
pouze jako orientační, má přesto za to, že i přes zohlednění zmiňovaných specifických okolností,
které panovaly na Krajském soudu v Ostravě, nebyla JUDr. S. ve sledovaném období natolik
zatížena jinými věcmi, včetně agendy ICm, v níž v roce 2015 většinou žádný úkon neučinila, aby
bylo možné konstatovat, že zmiňované poměrně výrazné průtahy v jednotlivých obchodně
závazkových věcech mají objektivní povahu a nezavinila je svou nečinností kárně obviněná.
Navíc lze chápat, proč vedení soudu, když po provedení prověrky senátu JUDr. S. v roce 2011
dospělo k přesvědčení, že JUDr. S. nedostatečně využívá přidělené jednací dny, přistoupilo ke
zmiňovanému opatření, kdy jsou JUDr. S. přidělovány volné jednací dny pouze na dva měsíce
dopředu. Takové opatření jistě může z důvodů popsaných kárně obviněnou jí do určité míry
komplikovat postup v jednotlivých věcech, nicméně v posuzovaných věcech nebylo prokázáno,
že by právě uplatnění tohoto opatření bylo hlavní příčinou vytýkaných průtahů.
I když je stabilně judikováno, že kárným proviněním je pouze kvalifikované porušení povinností
soudce při současném naplnění všech znaků skutkové podstaty kárného provinění a že v tomto
smyslu je třeba postupovat podle principu proporcionality a subsidiarity (primárně směřovat
k uložení výtky), přičemž podání kárného návrhu je tak až ultima ratio, musí zároveň kárný soud
konstatovat, zejména vzhledem k délce zjištěných průtahů a vytížení kárně obviněné jinými
věcmi, že se JUDr. S. uvedeným zaviněným porušením svých povinností vyplývajících z §100
odst. 1 o. s. ř. a §79 zákona o soudech a soudcích dopustila kárného provinění ve smyslu §87
odst. 1 zákona o soudech a soudcích.
Pokud jde o druhou a třetí část kárného návrhu, tedy vytýkanou nečinnost v agendě ICm,
tj. ve věcech tzv. insolvenčních incidenčních sporů, jež byly JUDr. S. a dalším soudcům
obchodního úseku daného krajského soudu přerozděleny opatřením kárné navrhovatelky ze dne
27. 1. 2015 vydaným na základě §160 odst. 2 insolvenčního zákona, v tehdejším znění, i zde je
nutno potvrdit, že k této nečinnosti dle zjištění kárného soudu skutečně došlo jednak v 20 věcech
vymezených v druhé části kárného návrhu, u nichž v jedenácti případech trvalo období
nečinnosti cca 9 měsíců, v šesti případech se jednalo o 8 měsíců, ve třech případech o cca 4
měsíce, a dále ve 43 věcech vymezených ve třetí části kárného návrhu trvala nečinnost
přinejmenším v období od 1. 4. 2015 do 18. 1. 2016 (celkem tedy devět a půl měsíce). Výjimkou
jsou pouze věci sp. zn. 31 Cm 949/2014, 31 ICm 948/2014 a 31 ICm 1407/2014, u nichž kárný
soud shledal, že již k vzhledem k relativně krátkému období nečinnosti nedosahují tyto průtahy
intenzity kárného provinění. V ostatních věcech ovšem k objektivní nečinnosti po delší období
došlo a je třeba se opět zabývat zaviněním kárně obviněné soudkyně, případně dalších osob. Je
tedy otázkou, zda obstojí obhajoba kárně obviněné, že v předmětných věcech nečinila úkony
zejména z důvodu obavy před porušením práva účastníků na zákonného soudce.
Pro kárný soud je k zodpovězení této otázky určující především nález ze dne 27. 6. 2017,
sp. zn. Pl. ÚS 22/16, jímž Ústavní soud rozhodl o návrhu kárného soudu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy
na zrušení §160 odst. 2 insolvenčního zákona, v tehdejším znění, podaném v souběžně
projednávané věci sp. zn. 13 Kss 1/2016. Jak již bylo uvedeno, dle svého většinového stanoviska
se sice Ústavní soud neztotožnil s názorem kárného soudu, že dané ustanovení bylo v rozporu
s ústavním pořádkem, ovšem k tomuto závěru ho vedlo přesvědčení, že toto ustanovení bylo
možné vyložit ústavně konformním způsobem, tedy tak, že ani v posuzovaném znění
nevylučovalo souběžné užití zákona o soudech a soudcích. Ten obsahuje obecnou úpravu
pro přidělování věcí („podle předem daných pravidel“) a jejich případné přerozdělování („je-li soudce
nedostupný“), insolvenční zákon stanoví podle Ústavního soudu některá zvláštní pravidla
pro přidělování („incidenční spory jednomu soudci, ledaže hrozí průtahy“) a přerozdělování věcí („hrozí-li
průtahy, lze odebrat a přidělit jinému soudci“).
K uplatnění §160 odst. 2 insolvenčního zákona tedy dle Ústavního soudu může dojít pouze
podle pravidel stanovených v rozvrhu práce a za splnění dalších požadavků §41 až §44 zákona
o soudech a soudcích. Zároveň může být toto ustanovení použito jen k naplnění jeho zákonného
účelu – odstranění nebezpečí průtahů v insolvenčním řízení. To platí jak pro prvotní přidělení
věci jinému než insolvenčnímu soudci (preferovaný postup), tak i pro její výjimečné následné
přerozdělení. Z úpravy insolvenčního zákona a zákona o soudech a soudcích lze dovodit obecná
zákonná pravidla a limity pro způsob, jakým mají být věci přidělovány a výjimečně
i přerozdělovány, i obecné stanovení podmínek pro uplatnění napadeného ustanovení. Ty musí
být pro poměry a potřeby jednotlivých insolvenčních soudů provedeny konkrétními pravidly
stanovenými v rozvrhu práce.
Je třeba jednoznačně konstatovat, že tímto způsobem, který by ve světle citovaného nálezu
Ústavního soudu jako jediný bylo možno považovat za zákonný a ústavní, kárná navrhovatelka
při přerozdělení incidenčních sporů v roce 2015 JUDr. S. a dalším soudcům obchodního úseku
krajského soudu nepostupovala, neboť tyto spory a jejich účastníky odňala jejich dosavadním
zákonným insolvenčním soudcům, kteří vedli i jednotlivá základní insolvenční řízení, jež tyto
spory vyvolala, a přerozdělila je obchodním soudcům na základě pouhého opatření předsedkyně
soudu vydaného mimo rozvrh práce, který v té době pouze obecně předjímal, že k tomuto
přerozdělení jinému soudci, a to „obvykle“ do určitých vyjmenovaných oddělení, může dojít.
Opatření předsedkyně soudu je navíc odůvodněno nikoliv ve vztahu ke každé takto
přerozdělované incidenční věci, ale pouze obecně je argumentováno přetížením všech
insolvenčních soudců daného krajského soudu, a vzhledem k tomu, že bylo vydáno mimo rozvrh
práce, nebylo ani odpovídajícím způsobem zveřejněno ani projednáno se soudcovskou radou
(k tomu srov. též rozhodnutí kárného soudu ze dne 15. 2. 2017, č. j. 16 Kss 5/2016 – 120).
Až změnou rozvrhu práce na rok 2016, účinnou od 1. 4. 2016, počala kárná navrhovatelka
incidenční spory přidělovat jiným než insolvenčním soudcům přímo v rozvrhu práce, čímž
v daném ohledu vyhověla zmiňovaným požadavkům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu,
resp. nyní i novému znění §160 odst. 2 insolvenčního zákona, ovšem vzhledem k tomu, že jsou
takto přerozdělovány veškeré incidenční spory napadající na daný krajský soud, je otázka, zda je
taková úprava v souladu s §160 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož má i nadále zůstat
pravidlem, že incidenční spory rozhodují insolvenční soudci, kteří vedou hlavní insolvenční
řízení, a tedy postup dle odstavce druhého tohoto ustanovení má být pouze výjimečný.
Kárnému soudu samozřejmě v tomto řízení nepřísluší hodnotit, zda kárná navrhovatelka
uvedeným postupem spáchala kárné provinění, a má jistě i pochopení pro její argumenty,
které uvedla ve svém vyjádření ze dne 30. 11. 2017, že výklad daného ustanovení byl až do nálezu
Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 22/16, resp. do provedené novelizace, velmi nejasný a že podle
jejího názoru (i s ohledem na minoritní stanovisko některých ústavních soudců vyjádřené
v usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 11/15, a ostatně i na názor tohoto
kárného senátu Nejvyššího správního soudu vyjádřený v jeho návrhu na zrušení §160 odst. 2
insolvenčního zákona, v tehdejším znění) neumožňoval postupovat cestou změny rozvrhu práce,
přičemž bylo při výrazném nárůstu objemu insolvenční agendy obtížné zajistit jiným způsobem
než kritizovaným opatřením plynulost rozhodování v těchto věcech. Tento systémový problém,
kterým je zjevně kritický nedostatek insolvenčních soudců, případně dalšího soudního personálu
k jejich podpoře, na krajských soudech obecně, za něž jsou zodpovědné orgány státní správy
soudnictví, tedy v prvé řadě Ministerstvo spravedlnosti, však nelze v žádném případě přenášet
na jednotlivé soudce a de facto je činit kárně odpovědnými za nezvládnutí tohoto problému státní
správou soudů.
Je pravdou, že podle Ústavního soudu jím provedený ústavně konformní výklad napadeného
ustanovení insolvenčního zákona nemá bez dalšího dopad na následné hodnocení zákonnosti
přikázání incidenční věci jinému soudci, při němž bylo napadené ustanovení aplikováno. Věci
dosud přidělené jinému soudci podle §160 odst. 2 insolvenčního zákona v rozporu s požadavky
vyjádřenými v tomto nálezu tudíž přerozdělovány (opětovně odnímány a přidělovány) podle
vyjádření Ústavního soudu nebudou a zůstanou tedy až do pravomocného skončení přiděleny
i kárně obviněné soudkyni.
Na straně druhé, za daných okolností, a s přihlédnutím k tomu, že předmětné spisy byly kárně
obviněné předloženy až koncem března 2015, přičemž v předchozím období byly u příslušného
insolvenčního soudce bez jediného úkonu po řadu měsíců, a nezanedbatelné průtahy následně
způsobila i sama kárná navrhovatelka odnětím originálů spisů JUDr. S. v době, kdy již ve věcech
byly činěny úkony, se kárný soud nedomnívá, že by nečinnost trvající od 1. 4. 2015 do 18. 1. 2016
(v některých případech byl první úkon učiněn později, je však třeba vycházet z kárného návrhu),
resp. nečinnost ve výše uvedených obdobích ve věcech vytýkaných v druhé části kárného návrhu,
dosahovala intenzity kárného provinění. Je pravdou, že kárně obviněná, měla-li pochybnosti o
tom, zda je v těchto věcech zákonným soudcem, mohla již v roce 2015 řízení v těchto věcech
přerušit alespoň do rozhodnutí Ústavního soudu v řízení o návrhu její kolegyně JUDr. P.
vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 11/15, nicméně toto spíše formální pochybení samo o sobě rovněž
nedosahuje intenzity kárného provinění. Je třeba zohlednit i to, že se pro kárně obviněnou
jednalo o novou agendu, která jí fakticky byla jednorázově přidělena koncem března 2015,
přičemž v uvedené době primárně projednávala věci, které jí napadly dříve.
Kárný soud tedy konstatuje, že u věcí uvedených v druhé a třetí části kárného návrhu se JUDr. S.
nedopustila takového zaviněného porušení svých povinností, které by naplňovalo skutkovou
podstatu kárného provinění dle §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích.
Pokud jde o poslední část kárného návrhu, kárná navrhovatelka vytýkala kárně obviněné
v celkem 8 obchodně závazkových věcech nesoustředěný postup v řízení, tedy to, že kárně
obviněná údajně prováděla v řízení úkony, které nesměřovaly k vyřízení věci, čímž měla porušit
povinnost stanovenou v ustanovení §100 odst. 1 o. s. ř. postupovat po zahájení řízení i bez
dalších návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta.
Těmto věcem je však společné, že kárný návrh nespecifikuje, v čem konkrétně spatřuje kárné
provinění a jaké jednání či opomenutí JUDr. S. má kárný soud posuzovat. Jak prokázala
podrobná analýza spisu a jak připouští sama kárná navrhovatelka, kárně obviněná nebyla v
předmětných věcech nečinná. Je přitom třeba opětovně zdůraznit, že kárným proviněním může
být pouze zaviněné porušení povinností soudce, nelze tedy soudce činit odpovědným za
výsledek, tedy za možné průtahy v řízení, které však mají své objektivní příčiny a nelze je
připisovat kárně obviněné. V posuzovaných věcech kárný návrh obsahuje zpravidla pouze prostý
(navíc v některých případech neúplný a nesprávný) přehled úkonů dané soudkyně v příslušném
spise, aniž by bylo zřejmé, jak konkrétně daná soudkyně provedením či naopak neprovedením
některého z popisovaných úkonů pochybila, jakým jiným způsobem měla postupovat a proč daný
postup představuje kárné provinění. Soud nevylučuje, že obecně formulovaná kritika postupu
kárně obviněné může mít reálný základ, nicméně takto tvrzená pochybení nejsou dostatečně
specifikována. Je tedy třeba odkázat na ustálenou kárnou judikaturu (konkrétně např. na
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2014, č. j. 13 Kss 1/2014 – 121), podle níž
má kárný navrhovatel v kárném řízení povinnost tvrzení a povinnost důkazní a kárný soud není
nejen povinen, ale ani oprávněn domýšlet za kárného navrhovatele, v čem má být spatřováno
kárné provinění. Pokud jde o případy odročování jednání či opakování výzev ze strany soudu, lze
též odkázat na judikaturu kárného soudu, dle níž je při posuzování účelnosti jednotlivých úkonů
namístě zdrženlivost kárného soudu. Pokud by měl kárný soud hodnotit jako kárné provinění i
tyto případy, muselo by se jednat o zjevné excesy a kárný navrhovatel by je musel takto i
prezentovat a argumentačně a důkazně doložit, což se však v nyní projednávané věci nestalo
(srov. též již citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 13 Kss
5/2014 – 122).
Obdobně kárný senát posoudil i vytýkané nerespektování závazného právního názoru odvolacího
soudu. Byť by například ve věci sp. zn. 11 Cm 35/2009 bylo možné souhlasit s tím,
že se do délky řízení promítlo opakované rušení vydaných rozsudků odvolacím soudem, kárný
senát neshledal, že by se jednalo o situaci, kdy by kárně obviněná zcela zjevně a úmyslně
nerespektovala závazný právní názor odvolacího soudu, spíše mohlo dojít k jeho nepochopení,
resp. tento závazný právní názor, např. k otázce, zda případné vady díla byly žalovaným
uplatněny včas, odvolací soud postupně upřesňoval, a to i s ohledem na dokazování, které
v odvolacím řízení sám prováděl. Ostatně ani v tomto případě kárný návrh dostatečně
nespecifikuje, v čem mělo toto nerespektování závazného právního názoru spočívat.
Ve vztahu ke čtvrté části kárného návrhu tedy kárný senát dospěl k závěru, že kárná
navrhovatelka neunesla své břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, pokud jde o vymezení
a prokázání kárného provinění.
Pokud jde o uložené kárné opatření za skutky, v nichž kárný senát shledal kárné provinění, vzal
kárný soud na jedné straně v úvahu, že, jak již bylo řečeno, ve všech 6 vytýkaných případech
agendy Cm a ECm došlo k průtahům většinou poměrně závažným.
Na straně druhé kárný soud přihlédl k tomu, že po uvedeném období nečinnosti v řadě
jmenovaných věcí agendy Cm a ECm pak již JUDr. S. i přesto, že jí byly jednotlivé spisy po
podání kárného návrhu kárnou navrhovatelkou na určitou dobu odňaty, zpravidla činila úkony
směřující k projednání a rozhodnutí, přičemž se jí podařilo část z vytýkaných věcí pravomocně
skončit.
Soud vzal v úvahu rovněž to, že v řadě případů spadala do vymezeného období nečinnosti také
pracovní neschopnost dané soudkyně, případně jiný legitimní důvod její nepřítomnosti, tedy
dovolená, školení apod. Zároveň kárný soud přihlédl i k tomu, že kárně obviněná byla oproti
původní šíři kárného návrhu shledána odpovědnou za kárné provinění pouze v malém počtu
věcí. Navíc jí svědčí některé další polehčující okolnosti, především, že JUDr. S. je zkušenou
obchodním soudkyní, která v této funkci působí již od roku 1992 a nebyla za celou dobu své
soudcovské činnosti kárně postižena.
Je ovšem pravdou, že jí byla v roce 2011 tehdejším předsedou krajského soudu udělena výtka dle
§88a zákona o soudech a soudcích; k této výtce ovšem není možné v souladu s judikaturou nyní
rozhodujícího kárného senátu přihlížet jako k přitěžující okolnosti, ale nanejvýš v rámci
hodnocení osoby kárně obviněné (analogické použití §24 zákona č. 7/2002 Sb. o zahlazení
kárného postihu). V této souvislosti lze ovšem vzít v úvahu i skutečnost, že se s kárným návrhem
v tomto případě ztotožnila i soudcovská rada, byť to bylo ze strany kárně obviněné
zpochybňováno, na straně druhé ovšem považovala soudcovská rada navrhované kárné opatření,
tedy odvolání z funkce soudce, za nepřiměřené.
Ke stejnému závěru dospěl na základě všech uvedených skutečností rovněž kárný soud, který
však zároveň neshledal, vzhledem k závažným průtahům v již uvedených věcech i vzhledem
k postoji kárně obviněné, jak jej projevila při jednání soudu, zákonné podmínky pro to, aby mohl
upustit od uložení kárného opatření ve smyslu §88 odst. 3 zákona o soudech a soudcích.
Za adekvátní kárné opatření, které splní svůj účel, tedy soud považuje v souladu s §88 odst. 1
písm. a) zákona o soudech a soudcích uložení důtky.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné (§21 zákona
č. 7/2002 Sb.).
V Brně dne 6. prosince 2017
JUDr. Jakub Camrda, Ph.D.
předseda kárného senátu