ECLI:CZ:NSS:2017:3.AS.171.2017:8
sp. zn. 3 As 171/2017 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce, v právní věci žalobce T. R., proti
žalovanému předsedovi Obvodního soudu pro Prahu 9, se sídlem 28. pluku 1533/29b, Praha
10, o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2017, č. j. 46 A 50/2017 - 3,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se před Krajským soudem v Praze (dále jen „krajský soud“) domáhal ochrany
proti nezákonnému zásahu, který spatřuje v rozvrhu práce Obvodního soudu pro Prahu 9
na rok 2015. Usnesením ze dne 25. 5. 2017, č. j. 46 A 50/2017 - 3, krajský soud věc postoupil
Městskému soudu v Praze. Proti tomuto usnesení podal žalobce svým charakteristickým
způsobem „formulářovou“ a jinak bezobsažnou kasační stížnost. Jako vždy požádal o ustanovení
zástupce a osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší správní soud vyhodnocuje okolnosti, za nichž stěžovatel podává u soudů návrhy
na zahájení řízení a kasační stížnosti, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva
(viz k tomu obdobně v případě jiného stěžovatele rozsudek Nejvyššího správního soudu
č. j. 2 As 45/2012 - 11 ze dne 8. 3. 2012, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná
na www.nssoud.cz). Stěžovatel svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem a nesoudí
se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu (k tomu obdobně
rozsudek ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 - 13). V evidenci zdejšího soudu je vedeno
ke dni doručení kasační stížnosti celkem 273 spisů, kde žalobce vystupuje v pozici stěžovatele,
respektive navrhovatele. Z evidence zdejšího soudu je dále patrné, že množství žalobcem
vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost, že žalobce vede množství sporů,
přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nebylo možné vyhovět. Rozhodující
je sériovost a stereotypnost vedených sporů, postrádající jakoukoli relevantní argumentaci,
spojená s opakováním obdobných či zcela identických a bezobsažných tvrzení, jako je tomu
ve výše popsané formulářové podobě.
Nejvyšší správní soud nevyzval žalobce k odstranění vad kasační stížnosti ani k provedení
standardních procesních úkonů, tedy k předložení plné moci udělené jím advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti, protože při předběžném posouzení zjistil,
že v posuzovaném případě je žalobce opět veden snahou vést „spor pro spor“ a ve vztahu
k napadenému usnesení krajského soudu žádnou argumentaci neuvádí. V takovém případě výzvy
vůči žalobci neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy naopak
multiplikují žalobcova podání, zásadně prodlužují řízení o kasační stížnosti a pro výsledek řízení
nemají žádný smysl.
Ze shora uvedené rekapitulace je patrné, že kasační stížnost stěžovatele se opírá pouze
o jiné důvody, než jsou důvody předpokládané §103 odst. 1 s. ř. s. a jedná se tedy o kasační
stížnost nepřípustnou podle §104 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto stěžovatelovu
kasační stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Podle §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. , žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravní prostředek přípustný.
V Brně dne 21. června 2017
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu