ECLI:CZ:NSS:2017:3.AS.246.2017:18
sp. zn. 3 As 246/2017 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce T. R., proti žalovanému
předsedovi Obvodního soudu pro Prahu 8, se sídlem 28. pluku 1533/29b, Praha 10, o žalobě
proti nezákonnému zásahu žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2017, č. j. 10 A 127/2017-15,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se před Městským soudem v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal ochrany proti
nezákonnému zásahu, který spatřuje v rozvrhu práce Obvodního soudu pro Prahu 8 na rok 2015.
Usnesením ze dne 24. 7. 2017, č. j. 10 A 127/2017-15, městský soud žalobu odmítl (výrok I.),
nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků (výrok II.), zamítl návrh žalobce
na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok III.) a konečně žádnému z účastníků nepřiznal
právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Proti tomuto usnesení podal žalobce svým
charakteristickým způsobem „formulářovou“ a jinak bezobsažnou kasační stížnost, jejíž úroveň
zdůraznil vulgarismy v podání ze dne 9. 6. 2017. Jako vždy požádal o ustanovení zástupce
a osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší správní soud vyhodnocuje okolnosti, za nichž stěžovatel podává u soudů návrhy
na zahájení řízení a kasační stížnosti, jako projev svévolného a účelového uplatňování
práva (viz k tomu usnesení ze dne 21. 6. 2017, č. j. 3 As 171/2017-8, ve vztahu k výroku
II. a III. obdobně rozsudek ze dne 8. 3. 2012, č. j. 2 As 45/2012 - 11, všechna citovaná
rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel svá „práva“ uplatňuje zjevně
šikanózním způsobem a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné
vedení sporu (k tomu obdobně rozsudek ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 - 13). V evidenci
zdejšího soudu jsou vedeny ke dni doručení kasační stížnosti stovky spisů, kde žalobce vystupuje
v pozici stěžovatele, respektive navrhovatele. Z evidence zdejšího soudu je dále patrné,
že množství žalobcem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost, že žalobce
vede množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nebylo možné
vyhovět. Rozhodující je sériovost a stereotypnost vedených sporů, postrádající jakoukoli
relevantní argumentaci, spojená s opakováním obdobných či zcela identických a bezobsažných
tvrzení, jako je tomu ve výše popsané formulářové podobě.
Nejvyšší správní soud nevyzval žalobce k odstranění vad kasační stížnosti ani k provedení
standardních procesních úkonů, tedy k předložení plné moci udělené jím advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti, protože při předběžném posouzení zjistil,
že v posuzovaném případě je žalobce opět veden snahou vést „spor pro spor“ a ve vztahu
k napadenému usnesení krajského soudu žádnou argumentaci neuvádí. V takovém případě výzvy
vůči žalobci neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy naopak
multiplikují žalobcova podání, zásadně prodlužují řízení o kasační stížnosti a pro výsledek řízení
nemají žádný smysl.
Ze shora uvedené rekapitulace je patrné, že kasační stížnost stěžovatele se opírá pouze o jiné
důvody, než jsou důvody předpokládané §103 odst. 1 s. ř. s., a jedná se tedy o kasační stížnost
nepřípustnou podle §104 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto stěžovatelovu kasační
stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., za použití §120 s. ř. s.
Podle §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. , žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. srpna 2017
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu