ECLI:CZ:NSS:2017:3.AZS.223.2017:18
sp. zn. 3 Azs 223/2017 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce, v právní věci žalobce: A. L.,
zastoupen JUDr. Dagmar Kláskovou, advokátkou se sídlem Hradec Králové, U Soudu 388/1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2017, č. j. 29 Az
20/2016 – 48,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Dagmar Kláskové se p ř i z n á v á odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4.114 Kč. Tato částka bude
jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě jednoho měsíce
od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
18. 4. 2016, č. j. OAM-465/ZA-ZA05-K01-2015. Tímto rozhodnutím žalobci nebyla udělena
mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Při posouzení věci vycházel krajský soud z toho, že žalobce dne 18. 5. 2015 podal
v pořadí již třetí žádost o mezinárodní ochranu, a to z opakujících se důvodů (výhrůžky
od věřitele na Ukrajině, zdravotní stav žalobce, údajně trpícího epilepsií) a třetího důvodu, jímž
je obava z bezpečnostní situace na Ukrajině a z nástupu do armády. Žalobce v žádosti
o mezinárodní ochranu dále uvedl, že se hlásí k pravoslavné církvi, od roku 1991 je členem
organizace „RUCH“, nebyl a není trestně stíhán. Je rozvedený a do roku 2001 žil v Černovecké
oblasti na Ukrajině. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že užívá lék Keppra a doložil lékařské
zprávy z roku 2014. Tvrdí také, že trpí vražednými a sebevražednými sklony.
V souvislosti s bezpečnostní situací na Ukrajině a možným odvodem do armády poznamenal,
že má v Doněcké oblasti příbuzné, proti kterým nechce bojovat. Jedná se o bratrance s rodinou,
s nímž byl v kontaktu naposledy před dvaceti lety. Žalobce bydlí v Pobytovém středisku
v Kostelci nad Orlicí. Má přítelkyni, která bydlí v Pardubicích, kam za ní jezdí. V obou
předchozích případech se žalobce proti nepřiznání mezinárodní ochrany bránil žalobami,
které byly zamítnuty. Následné kasační stížnosti byly odmítnuty pro nepřijatelnost (usnesení
ze dne 8. 11. 2012, č. j. 2 Azs 22/2012 – 44, a ze dne 31. 3. 2015, č. j. 4 Azs 15/2015 – 28).
[3] Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že žalobce
nesplňuje podmínky pro udělení azylu. Tvrzení o pronásledování žalobce věřiteli kvůli dluhům
bylo dostatečně vypořádáno v průběhu druhého řízení o mezinárodní ochranu (krajský soud
odkázal navíc na rozsudky tohoto soudu ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 – 48, a ze dne
24. 2. 2005, č. j. 8 Azs 13/2005 – 28). Ve vztahu ke konfliktu na Ukrajině krajský soud připomněl
výnos prezidenta Ukrajiny č. 411/2016, a zprávu ČTK ze dne 2. 11. 2016 o realizaci tohoto
výnosu, a zdůraznil, že žalovaný k posouzení relevance ozbrojeného konfliktu realizoval
i třístupňový test ve smyslu rozsudku zdejšího soudu ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 – 68.
Krajský soud konečně nepřehlédl, že veškeré souvislosti ve vztahu ke zdravotnímu stavu,
jakož i rodinným a sociálním vazbám žalobce byly rovněž velmi podrobně žalovaným
vypořádány.
[4] Kasační stížnost podal žalobce z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“) a navrhl rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu
řízení. Konkrétně namítal, že krajský soud neměl pro účely posouzení naplnění podmínek
mezinárodní ochrany dostatečně zjištěný aktuální stav na Ukrajině, a rovněž zdůvodnění využití
možnosti ochrany ukrajinskými orgány označil za nedostatečné. V souvislosti s humanitárním
azylem stěžovatel namítl, že možnost jeho odmítnutí je limitována zákazem libovůle. Vypořádání
jeho rodinných a sociálních vazeb označil z obecné.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření navrhl kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost,
případně zamítnout. Zdůraznil, že krajský soud postupně vypořádal veškeré žalobcovy námitky
a na závěr uvedl, že azyl nelze zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území
republiky podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.
[6] Nejvyšší správní soud především posoudil otázku přijatelnosti kasační stížnosti
(§104a odst. 1 s. ř. s.). Ve smyslu stabilizované judikatury tohoto soudu (viz například rozsudek
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39) je primárním úkolem Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu nejen ochrana individuálních veřejných
subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti
krajských soudů. Pokud takové otázky kasační stížnost nenastoluje, nemůže svým významem
podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele.
[7] Nelze přehlédnout, že důvody, které žalobce uplatnil ve své žádosti o mezinárodní
ochranu opakovaně, byly na všech stupních posuzování vypořádány a nebyly shledány jako
opodstatněné, respektive relevantní. Se souvisejícími právními otázkami se konkrétně vypořádal
i tento soud v usneseních ze dne 8. 11. 2012, č. j. 2 Azs 22/2012 – 44, a ze dne 31. 3. 2015,
č. j. 4 Azs 15/2015 – 28, a to rovněž s odkazem na další vlastní rozhodnutí [otázka dostatečného
zjištění skutkového stavu viz rozsudek ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 – 59, a usnesení
ze dne 6. 3. 2012, č. j. 8 Azs 6/2012 – 24, vyloučení soukromých osob jako původců
pronásledování či vážné újmy viz rozsudek ze dne 31. 7. 2008, č. j. 7 Azs 43/2008 – 47, důvod
udělení humanitárního azylu viz rozsudek ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 – 55,
problematika přezkumu rozhodnutí týkajících se humanitárního azylu viz rozsudek ze dne
22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 – 48, posouzení azylového významu ozbrojeného konfliktu
na Ukrajině viz usnesení ze dne 9. 10. 2014, č. j. 4 Azs 144/2014 – 34, a ze dne 15. 1. 2015,
č. j. 7 Azs 265/2014 – 17, případně obava z nástupu do armády viz rozsudek ze dne 29. 3. 2004,
č. j. 5 Azs 4/2004 – 49].
[8] Kasační stížnosti žalobce, respektive jeho případ, tedy neobsahuje žádnou právní otázku,
kterou by bylo nutno zodpovědět v zájmu sjednocování judikatury, který by odůvodnil
přijatelnost kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud současně neshledal ani žádné zásadní
pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení
stěžovatele a zakládalo by tak přijatelnost kasační stížnosti (viz usnesení zdejšího soudu ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39).
[9] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle
§104a odst. 1 s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
[10] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto o nákladech řízení rozhodl
tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (§60 odst. 3 s. ř. s., §120 s. ř. s.).
[11] Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Dagmar Kláskové přiznal Nejvyšší správní
soud odměnu za jeden úkon právní služby podle §7, §9 odst. 4 písm. d) a §11
odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3100 Kč, a 300 Kč náhrady hotových výdajů
podle §13 odst. 3 citované vyhlášky. Zástupkyně žalobce je plátkyní DPH, proto byla úhrnná
částka odměny a náhrady hotových výdajů podle §57 odst. 2 s. ř. s. navýšena o 21%. V souhrnu
se tedy jedná o částku 4114 Kč, která bude zástupkyni stěžovatele vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení
stěžovatele nese podle §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 23. listopadu 2017
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu