ECLI:CZ:NSS:2017:6.AS.326.2017:29
sp. zn. 6 As 326/2017 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců
JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: T. R., proti žalovanému:
Obvodní soud pro Prahu 2, se sídlem Francouzská 19, Praha 2, týkající se řízení o žalobě na
ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2017, č. j. 5 A 70/2017 – 17,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se před Krajským soudem v Praze domáhal ochrany proti nezákonnému zásahu
žalovaného, který spatřuje v rozvrhu práce Obvodního soudu pro Prahu 2 na rok 2014.
Po postoupení věci příslušnému Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), tento soud
žalobu odmítl pro nepřípustnost usnesením ze dne 6. 9. 2017, č. j. 5 A 70/2017 – 17 (dále
jen „napadené usnesení“). Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále „stěžovatel“) svým
charakteristickým způsobem „formulářovou“ a jinak bezobsažnou kasační stížnost namítající
1) nezákonnost, 2) podjatost, 3) zmatečnost, 4) trestnou činnost úředních osob, 5) nulitu všech
úkonů, 6) nicotnost všech úkonů, a požádal o ustanovení zástupce, osvobození od soudních
poplatků a prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti.
[2] Nejvyšší správní soud vyhodnocuje okolnosti, za nichž stěžovatel podává u soudů návrhy
na zahájení řízení a kasační stížnosti, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva
(srov. k tomu obdobně v případě jiného stěžovatele rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 8. 3. 2012, č. j. 2 As 45/2012 – 11, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná
na www.nssoud.cz). Stěžovatel svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem a nesoudí
se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu
(srov. k tomu obdobně rozsudek ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 – 13). Z evidence zdejšího
soudu je patrné, že množství žalobcem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá
skutečnost, že stěžovatel vede vysoké množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená,
že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem
vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů, či spíše
bezobsažných tvrzení ve výše popsané formulářové podobě.
[3] Nejvyšší správní soud nerozhodl samostatně o žádosti stěžovatele o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, protože při předběžném posouzení
zjistil, že i v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden snahou vést „spor pro spor“ a kasační
stížnost zjevně nemá žádnou naději na úspěch. Řízení o kasační stížnosti by se tak naprosto
bezúčelně prodlužovalo, jelikož je zřejmé, že stěžovatel by po zamítnutí svých žádostí
ani na výzvu soudu soudní poplatek nezaplatil a povinné zastoupení nedoložil.
[4] K tomu je třeba doplnit, že nynější spor se žádným způsobem nedotýká stěžovatelovy
životní sféry a jeho smyslem je výhradně samotné vedení sporu. Z předchozí rozhodovací
praxe zdejšího soudu již musí být stěžovateli známo, že kasační stížnost představuje zjevně
bezúspěšný návrh, neboť bylo již judikováno, že rozvrh práce soudu není soudně samostatně
přezkoumatelný, a to ani prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem.
Jak Nejvyšší správní soud uvedl naposledy v rozsudku č. j. 2 As 182/2017 – 102 ze dne
20. 9. 2017 (týkajícím se téhož stěžovatele), má-li účastník soudního řízení za to, že bylo porušeno
jeho právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) v důsledku toho, že v jeho věci
byl uplatněn rozvrh práce soudu, který nevyhovuje zákonným a ústavním požadavkům kladeným na tento druh
aktu, nejsou k ochraně tohoto jeho práva povolány soudy ve správním soudnictví prostřednictvím soudního řízení
správního, jehož meritem by bylo posuzování zákonnosti či ústavnosti dotčeného rozvrhu práce. Právu
na zákonného soudce totiž poskytují ochranu obecné soudy jedině k námitce účastníka předchozího řízení vznesené
v řízení o opravném prostředku proti soudnímu rozhodnutí. Právo účastníka řízení na zákonného
soudce je tedy dostatečně chráněno zákonnými prostředky v rámci příslušného
řízení, které takový účastník vede (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2015,
sp. zn. I. ÚS 2769/15).
[5] Nejvyšší správní soud proto stěžovatelovu kasační stížnost a limine odmítá pro vady
podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.
[6] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. října 2017
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu