ECLI:CZ:NSS:2017:6.AS.94.2017:8
sp. zn. 6 As 94/2017 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: předseda Okresního soudu ve Svitavách, se sídlem Dimitrovova 33, 568 19
Svitavy, týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 6. 3.
2017, č. j. 52 A 19/2017 – 13,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou u Městského soudu v Praze domáhal ochrany před nezákonným
zásahem žalovaného, který měl spočívat v tom, že Okresní soud ve Svitavách žalobci doručuje
vadnými obálkami se zeleným pruhem s pokynem „neukládat“. Po postoupení žaloby byla místně
příslušným Krajským soudem v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský
soud“), žaloba usnesením ze dne 6. 3. 2017, č. j. 52 A 19/2017 – 13 (dále jen „napadené
usnesení“), odmítnuta dle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud vyhodnotil žalobu jako zneužití procesního práva ze strany
žalobce, jelikož se jedná o podání bez jakéhokoliv právního důvodu, spočívajícího v narušení
hmotně právní sféry žalobce.
[2] Krajský soud dále upozornil na skutečnost, že žalobce spatřoval nezákonný zásah
ve způsobu doručování písemností, resp. používání určitého typu obálek, v rámci probíhajících
soudních řízení. Doručování, upravené v §42 s. ř. s. a dále také v obecných ustanoveních
občanského soudního řádu, patří do výkonu soudnictví, tedy do jurisdikční části soudní moci.
O tom svědčí mimo jiné i skutečnost, že soudci v některých případech rozhodují,
jakým způsobem má být doručováno (viz např. §42 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Okresní soud
ve Svitavách či předseda tohoto soudu proto nemůže v této situaci vystupovat jako správní orgán
ve smyslu §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a nemůže být ani pasivně legitimován v řízení o žalobě
na ochranu před nezákonným zásahem podle §83 s. ř. s.
[3] Nejvyšší správní soud konstatuje, že jednou z podmínek řízení před Nejvyšším správním
soudem je povinné zastoupení advokátem. Takové zastoupení se dle §105 odst. 2 s. ř. s.
nevyžaduje tehdy, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.
[4] Stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie, a ani za něj nejedná další osoba. U stěžovatele je tak obecně
třeba trvat na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. V nynější věci nejde
o případ, kdy judikatura dovodila, že na povinném zastoupení advokátem či zaplacení soudního
poplatku není třeba trvat (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19).
[5] Kasační stížnost proti v záhlaví uvedenému usnesení krajského soudu podal sám
stěžovatel, aniž současně předložil plnou moc udělenou jím advokátovi pro zastupování v řízení
o kasační stížnosti, případně požádal soud o jeho ustanovení. Nebyla tak splněna podmínka řízení
stanovená v §105 odst. 2 s. ř. s.
[6] Dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není-li stanoveno jinak, soud usnesením odmítne návrh,
nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo nebyl přes výzvu
odstraněn.
[7] Za situace, kdy byl stěžovatel již dříve vícekrát formálně upozorněn (např. v usneseních
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2016, č. j. 6 As 74/2016 – 6, ze dne 16. 7. 2012,
č. j. 8 As 79/2012 – 7, nebo ze dne 18. 6. 2012, č. j. 8 As 71/2012 – 7) na to, že se lze na Nejvyšší
správní soud obracet při neexistenci vlastního právního vzdělání jen prostřednictvím advokáta,
je nutné předpokládat, že je o této podmínce řízení dostatečně informován. Vyzývat
proto stěžovatele znovu a znovu ke splnění toho, co mu již je bezpečně z jiných řízení známo,
postrádá rozumný smysl a bylo by pouhým formalismem.
[8] Stěžovateli lze připomenout, že obdobný procesní postup volí v případě jeho opakujících
se podání také Ústavní soud. Ve vztahu k povinnému zastoupení stěžovatele v řízení o ústavní
stížnosti vyslovil, že poučení o této povinnosti není nutno stěžovateli zasílat vždy v každém
individuálním řízení, neboť stěžovatel byl poučen v předchozích identických případech;
pokud lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně
způsobilé stěžovatele zpravit o zásadě povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem,
setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování by se jevilo jako formalistické
a neefektivní (srov. např. usnesení ÚS ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. IV. ÚS 329/15, ze dne
24. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 479/15, ze dne 19. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 3841/14, ze dne 25. 11. 2014,
sp. zn. II. ÚS 3561/14). Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že uvedené závěry lze vztáhnout
i na poučování o povinnosti být zastoupen advokátem v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel byl
zdejším soudem poučen o této povinnosti nesčetněkrát, její existence si proto musí být
nepochybně vědom. Pokud podle toho nepostupuje, dokládá tím svůj zjevně obstrukční přístup
k soudnímu procesu a zneužívání soudní ochrany.
[9] V posuzovaném případě by nemohl být stěžovateli ani ustanoven zástupce soudem,
jelikož nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků dle §36 odst. 3 s. ř. s.
Je totiž zjevné, že návrh nemůže být úspěšný. Stěžovatel dle žaloby spatřuje nezákonný zásah
v doručování písemností, resp. používání určitého typu obálek, v rámci probíhajících soudních
řízení. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013,
č. j. 1 Aps 10/2013 – 16 (který citoval i krajský soud), doručování, upravené v §42 s. ř. s. a dále
také v obecných ustanoveních občanského soudního řádu, nepochybně do výkonu soudnictví, tedy do jurisdikční
části soudní moci, patří. O tom svědčí mimo jiné i skutečnost, že soudci v některých případech rozhodují,
jakým způsobem má být doručováno (viz např. §42 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Okresní soud ve Svitavách,
resp. předseda tohoto soudu, proto nemůže v této situaci vystupovat jako správní orgán ve smyslu §4 s. ř. s.
a nemůže být ani pasivně legitimován v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem podle §83 s. ř. s.
Krajský soud tedy nemohl postupovat jinak, než žalobu odmítnout.
[10] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle §46
odst. 1 písm. a), ve spojení s §120 s. ř. s.
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu
s §60 odst. 3 věta první, ve spojení s §120, s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. dubna 2017
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu