ECLI:CZ:NSS:2017:6.AZS.305.2017:26
sp. zn. 6 Azs 305/2017 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: M. Y., zastoupen
JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Slezská 874/36, 120 00 Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, se sídlem
Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne
12. 5. 2017, č. j. OAM-1017/ZA-ZA11-ZA16-2016, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 8. 2017, č. j. 55 Az 1/2017 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Průběh řízení
[1] Žalobce podal dne 9. 2. 2015 žádost o udělení mezinárodní ochrany, a to z důvodu války
na Ukrajině a s tím souvisejícího odvodu do armády. Uvedl, že je ukrajinské národnosti
a pravoslavného křesťanského vyznání, jako věřící nechce zabíjet lidi, bojí se, že by v případě
návratu byl povolán do armády. V pohovoru výslovně uvedl, že ani on sám, ani nikdo z rodiny
není a ani dříve nebyl členem žádné politické strany ani jiné organizace. Svou žádost odůvodnil
také snahou o legalizaci pobytu v České republice. Je schopen najít si zde práci a dosahovat
výdělků, které potřebuje, neboť má na Ukrajině sjednánu hypotéku na dům. O této žádosti
rozhodl žalovaný tak, že mezinárodní ochranu neudělil (rozhodnutí žalovaného ze dne
24. 4. 2015, č. j. OAM-22/LE-BE02-P15-2015). Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Krajský
soud v v Praze rozsudkem ze dne 19. 9. 2016, č. j. 49 Az 62/2015 – 25. Kasační stížnost žalobce
byla jako nepřijatelná odmítnuta usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2016,
č. j. 2 Azs 270/2016 - 29.
[2] Dne 28. 11. 2016 požádal žalobce znovu o mezinárodní ochranu, ke které poskytl údaje
dne 1. 12. 2016. Uvedl, že je ukrajinsko-rusínské národnosti a pochází ze Zakarpatské oblasti,
Verchnij Koropec, dorozumí se česky, ukrajinsky, rusky, rusínsky a maďarsky, vyznává
pravoslavné křesťanství a od roku 2009 je členem Občiny Podkarpatští Rusíni. Je ženatý a má
syna, přičemž manželka žije na Ukrajině a syn na území ČR. Žalobce dále uvedl, že převážně žije
na území České republiky, a to od roku 2008 nebo 2009, naposledy sem vstoupil v lednu roku
2012, o mezinárodní ochranu poprvé požádal v roce 2015 a udělena mu nebyla. Je zdravý, má
pouze trochu zvýšený krevní tlak. Žalobce žádá o mezinárodní ochranu, protože se bojí návratu
do vlasti z důvodu probíhajícího ozbrojeného konfliktu. Kvůli krachu banky přišel o polovinu
domu, na který splácel hypotéku. Hlásí se k Rusínům, kteří vojenský konflikt nepodporují
a nepodporují ani současnou ukrajinskou vládu. Občina Podkarpatští Rusíni usiluje o odtržení
Zakarpatí od Ukrajiny bez krveprolití, a snaží se proto získat podporu EU a Maďarska. V případě
návratu na Ukrajinu se žalobce obává bývalých bojovníků „ATO“, kteří jej údajně hledají,
protože nešel do armády, přestože dvakrát obdržel povolávací rozkaz. Asi před dvěma týdny
zabili u sousedů manželku, když hledali manžela, protože manžel nešel do války. Říkají, že Rusíni
zradili Ukrajinu. Žalobce není Ukrajinec, je Rusín, nemůže proto zradit Ukrajince, kteří Rusínce
neberou vážně (dokonce jim zakazují mluvit rusky). Žalobce se musí nechat rozvést se svou
manželkou, aby ji ochránil, má o ni strach. Žalobce se bojí, že by ho bojovníci „ATO“ zabili
nebo zavřeli a zabili až ve vězení. V Mukačevu chtěli po lidech platit výpalné.
[3] Rozhodnutím ze dne 12. 5. 2017, č, j. OAM-1017/ZA-ZA11-ZA16-2016 (dále
jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný označil žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany
za nepřípustnou podle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění rozhodném
pro posuzovaný případ (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany
podle §25 písm. i) téhož zákona zastavil.
[4] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce u Krajského soudu v Českých Budějovicích
(dále jen „krajský soud“), který jeho žalobu zamítl rozsudkem ze dne 23. 8. 2017,
č. j. 55 Az 1/2017 - 34 (dále jen „napadený rozsudek“). Po shrnutí skutečností vyplývajících
ze spisového materiálu soud shledal žalobu nedůvodnou. Hlavním smyslem a účelem opakované
žádosti o udělení mezinárodní ochrany je nutnost pojmout situace, kdy se objeví skutečnosti,
které mohou ovlivnit postavení cizince a které nebylo možné uplatnit během předchozího řízení
ve věci mezinárodní ochrany, jak plyne ze zákona [§10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu]
a z judikatury Nejvyššího správního soudu. Krajský soud nesouhlasil s námitkou nedostatečně
zjištěného skutkového stavu související s tím, že žalovaný neposoudil důvody uváděné v žádosti
žalobce, neboť tvrzené důvody (že je členem hnutí Občina Podkarpatští Rusíni, snažící
se o odtržení Zakarpatí od Ukrajiny; hrozí mu pronásledování od bývalých bojovníků „ATO“
z důvodů uplatňování politických názorů a také pro rusínskou národnost) žalobce mohl uvést
ve své předchozí žádosti, což neučinil. Pokud žalobce tvrdí, že je členem hnutí Občina
Podkarpatští Rusíni od roku 2009, byla mu tato skutečnost jistě dobře známa i v roce 2015.
To platí obdobně i o tvrzení, že je rusínské národnosti.
[5] Ve vztahu k politické a bezpečnostní situaci soud uvedl, že střety jednotlivých uskupení
separatistů jsou pouze lokálního charakteru a ve střední a západní části Ukrajiny je situace klidná.
Zakarpatská Ukrajina je mimo oblast, která je postižena konfliktem. Ohledně žalobcem uváděné
situace, kdy došlo k údajnému zabití manželky souseda, který nenastoupil do ukrajinské armády,
soud souhlasil s názorem žalovaného, že by se jednalo o kriminální čin, jehož prošetření je
v kompetenci ukrajinských státních orgánů, přičemž toto tvrzení nebylo opět nikterak podloženo,
a nemá tak žádnou relevanci ve vztahu k posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
Nebylo tak v kompetenci žalovaného posoudit, zda by podobný následek hrozil i žalobci
v případě jeho návratu do země původu. Žalobce také učinil svou výpověď nevěrohodnou,
když uváděl jiné okolnosti ohledně své národnosti a příslušnosti k politickému hnutí v předchozí
žádosti o mezinárodní ochranu a v žádosti opakovaně podané.
II. Kasační stížnost a další podání
[6] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu z důvodu uvedeného
v §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[7] K přípustnosti kasační stížnosti uvádí, že svým významem přesahuje zájmy stěžovatele.
[8] Krajský soud pochybil, když se ztotožnil se žalovaným, že důvody uváděné stěžovatelem
neobstojí v testu přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu, aniž by blíže zdůvodnil,
jak k tomuto závěru dospěl. Stejně tak nelze souhlasit s tím, že stěžovatel učinil svou žádost
nevěrohodnou, když ohledně své národnosti a příslušnosti k politickému hnutí uvedl jiné
skutečnosti než v předchozí žádosti. Napadený rozsudek postrádá náležité odůvodnění, a je
proto nepřezkoumatelný.
[9] Žalovaný nepostupoval v souladu se zákonem, když nevedl o žádosti meritorní řízení
a neposoudil stěžovatelem uvedené důvody, a to s ohledem na skutečnost, že vyšly najevo nové
zásadní skutečnosti, jež nebyly předmětem zkoumání v předchozím řízení a odůvodňovaly
udělení mezinárodní ochrany podle §12 písm. b) zákona o azylu, případně doplňkové ochrany
dle §14a téhož zákona. Uvedené skutečnosti totiž svědčí o tom, že stěžovateli hrozí
pronásledování z důvodu rusínské národnosti a uplatňování politických názorů. Správní orgán
ani soud se dostatečně nevypořádaly se skutečností, že stěžovatel je členem hnutí Občina
Podkarpatští Rusíni, která se snaží o odtrhnutí Zakarpatí od Ukrajiny. Pokud by se stěžovatel
vrátil do vlasti, hrozilo by mu zabití od bývalých bojovníků „ATO“ pro jeho národnost
a politické přesvědčení, přičemž se již stalo, že tito bojovníci vtrhli v roce 2016 do Mukačeva
a došlo tam k výbuchům a terorizování místního obyvatelstva.
[10] S ohledem na uvedené skutečnosti má stěžovatel za to, že žalovaný porušil §3 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, neboť nezjistil dostatečně skutkový
stav věci, a neopatřil podklady ve smyslu §50 odst. 2 téhož zákona. Na základě tvrzení
stěžovatele a nově zjištěných skutečností rozhodl v rozporu se zákonem o nepřípustnosti
stěžovatelovy žádosti. Pokud by totiž žalovaný zjistil řádně stav věci, musel by rozhodnout
o udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu, případně o udělení doplňkové ochrany
dle §14a téhož zákona.
[11] Krajský soud pochybil, když akceptoval závěry žalovaného, a navíc tak učinil v rozporu
s odůvodněním rozhodnutí, jímž přiznal odkladný účinek žalobě v dané věci. Zde naopak
konstatoval, že v případě návratu na Ukrajinu by stěžovatel mohl utrpět závažnou újmu, neboť je
politická situace v této zemi vyhrocená a probíhají zde ozbrojené konflikty, přičemž existuje
důvodná obava perzekuce stěžovatele v souvislosti s jeho politickými aktivitami.
[12] Stěžovatel zároveň žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[13] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s krajským soudem.
Námitky obsažené v kasační stížnosti nevypovídají o žádném pochybení krajského
soudu. Odkazuje na závěry obsažené v rozhodnutích Nejvyššího správního soudu ze dne
11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 – 65, a rozšířeného senátu téhož soudu ze dne 6. 3. 2012,
č. j. 3 Azs 6/2011 – 6. Stěžovatel ve své opakované žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti,
které by bez svého zavinění nemohl uvést již v předchozím řízení. Členství v hnutí Občina
Podkarpatští Rusíni není novou skutečností, neboť byla stěžovateli známa již v době podání
první žádosti, což žalovaný uvedl již v napadeném rozhodnutí a krajský soud se s tím ztotožnil.
Žadatel o mezinárodní ochranu musí uvést veškeré relevantní důvody podání žádosti,
a pokud všechny relevantní skutečnosti neuvede, jde toto pochybení k jeho tíži a nelze ho zhojit
podáním opakované žádosti. Co se týče argumentace odkazující na rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku žalobě, upozorňuje žalovaný, že při rozhodování o odkladném účinku soud
nemusí věc posuzovat v souvislostech a kontextu celého případu a nepředjímá tím své konečné
rozhodnuté ve věci. Žalovaný zároveň nesouhlasí s přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti.
III. Posouzení kasační stížnosti
[14] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná.
Podle §104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost
odůvodněno. Přestože by v tomto případě bylo namístě kasační stížnost odmítnout
bez odůvodnění, Nejvyšší správní soud nad rámec zákonného požadavku stručné odůvodnění
svého usnesení připojuje.
[15] Podle §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud kasační stížnost ve věcech mezinárodní
ochrany odmítne pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele; k tomu, kdy je kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany přijatelná,
existuje početná a ustálená judikatura tohoto soudu. Například v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, Nejvyšší správní soud uvedl: „O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky
může jednat v následujících typových případech: 1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly
vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu. 2) Kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni
krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu. 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná,
že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně. 4) Další případ
přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení
se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval
ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet
i v budoucnu. b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán
přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž
se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila
přijatelnost následné kasační stížnosti.“
[16] Stěžovatel k otázce přijatelnosti své kasační stížnosti bez dalšího konstatoval, že přesahuje
jeho vlastní zájmy, aniž by toto tvrzení konkretizoval a uvedl, z čeho tak dovozuje. Nejvyšší
správní soud sám neshledal, že by ve smyslu shora citovaných východisek stěžovatelova kasační
stížnost jakkoliv přesahovala jeho vlastní zájmy či by zde existoval jiný důvod přijatelnosti.
[17] Nejvyšší správní soud podotýká, že předmětem sporu je rozhodnutí, jímž žalovaný
shledal opakovanou žádost stěžovatele nepřípustnou podle §10a písm. e) zákona o azylu a řízení
o udělení mezinárodní ochrany podle §25 písm. i) téhož zákona zastavil. V daném případě
proto nelze přezkoumávat, zda měl být stěžovateli udělen azyl či doplňková ochrana,
nýbrž pouze to, zda byla jeho opakovaná žádost přípustná. Je tudíž rozhodné, zda stěžovatel
v opakované žádosti uvedl nějaké nové skutečnosti či zjištění, které nemohl bez své viny uvést
již v první žádosti (jejíž důvodností se zabýval Nejvyšší správní soud již ve věci vedené
pod sp. zn. 2 Azs 270/2016). Jelikož žádné takové skutečnosti uvedeny nebyly, nejsou zde žádné
důvody, které by měly být posuzovány z hlediska možného udělení mezinárodní ochrany.
Žalovaný ani krajský soud tudíž nepochybili, pokud tyto důvody věcně nezkoumali.
[18] Jak stěžovatel uvádí v kasační stížnosti, opakovanou žádost, resp. hrozbu pronásledování
v zemi původu, odůvodňuje svou rusínskou národností a uplatňováním politických názorů
jako člen hnutí Občina Podkarpatští Rusíni, který je od roku 2009. Obě tyto skutečnosti ovšem
nelze považovat za nové, jak správně konstatoval žalovaný i krajský soud, neboť musely
být stěžovateli známy již v době podání první žádosti a nic mu nebránilo je v ní uvést.
Jestliže tedy nebyly předmětem zkoumání v řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu, stalo
se tak výhradně vinou stěžovatele, který naopak svou první žádost ze dne 9. 2. 2015 podepřel
tvrzením, že je ukrajinské národnosti a výslovně v ní popřel, že by kdy byl členem politické strany
či jiné obdobné organizace. Podle ustálené judikatury je primárním zdrojem informací
podstatných pro udělení mezinárodní ochrany samotný žadatel a z obsahu jeho žádosti
se pak v následujících fázích vychází (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 6. 2013, č. j. 9 Azs 1/2013 - 38, či ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014 - 48). Žalovanému
ani krajskému soudu nelze v tomto rozsahu proto ani vytýkat, že změnu v tvrzeních stěžovatele
s ohledem na další skutečnosti, dokládající důvody jeho pobytu mimo území Ukrajiny,
včetně tvrzení o podle něho souvisejících událostech z roku 2016 (zabití manželky souseda
a terorizování obyvatel v Mukačevu) shledali účelovým.
[19] Jestliže na základě obsahu opakované žádosti nebylo přistoupeno k jejímu meritornímu
zkoumání, je zcela nepřípadné vytýkat žalovanému, že nedostatečně zjistil skutkový stav věci.
Nemusel totiž prověřovat uváděné skutečnosti a posuzovat je z hlediska důvodnosti přiznání
mezinárodní ochrany, když nešlo o skutečnosti nové, které cizinec nemohl bez své viny uvést
již v první žádosti, jak zákon o azylu pro přípustnost opakované žádosti vyžaduje.
Pokud stěžovateli nebyl udělen azyl ani doplňková ochrana, nesvědčí tento fakt nic o tom,
že by žalovaný pro účely posouzení přípustnosti opakované žádosti nedostatečně zjistil skutkový
stav. Pokud zde podle stěžovatele byly důvody pro udělení mezinárodní ochrany, pak pouze
prezentuje svůj názor na opodstatněnost podané žádosti, k jejímuž posouzení ale vůbec nedošlo,
neboť byla nepřípustná. Nijak však nezpochybňuje nosné důvody rozhodnutí, že skutečnosti,
na základě nichž opakovaně žádá o udělení mezinárodní ochrany, mohl uvést již v první žádosti
a že tak z vlastní viny neučinil.
[20] Napadený rozsudek není nepřezkoumatelný, neboť se v něm krajský soud náležitě
zabýval žalobními námitkami a vysvětlil, proč jsou závěry o nepřípustnosti stěžovatelovy
opakované žádosti v souladu se zákonem, jak plyne z rekapitulace obsažené v bodech [4] a [5]
tohoto rozsudku. Nepřezkoumatelná není ani úvaha soudu o nevěrohodnosti stěžovatelovy
opakované žádosti. Učinil tak s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí,
v němž se podrobněji podává, že stěžovatel v první žádosti tvrdil, že je ukrajinské národnosti,
nikoliv ukrajinsko-rusínské, a že není členem žádné politické strany nebo organizace,
přičemž nově uváděl, že je členem hnutí Občina Podkarpatští Rusíni již od roku 2009. Stěžovatel
tyto rozpory mezi tvrzeními obsaženými v první žádosti a tvrzeními uvedenými v opakované
žádosti ani nijak nevyvrací.
[21] Odkazuje-li stěžovatel na usnesení krajského soudu, kterým byl jeho žalobě přiznán
odkladný účinek, nelze z tohoto rozhodnutí ve vztahu k napadenému rozsudku vyvozovat
jakékoliv závěry. Nejvyšší správní soud opakovaně vyslovil, že usnesení o přiznání odkladného
účinku je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí
rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS), na což byl ostatně stěžovatel v usnesení
krajského soudu upozorněn.
[22] O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
nerozhodoval, jelikož rozhodl o samotné kasační stížnosti bez zbytečného prodlení po provedení
nezbytných procesních úkonů. Odkladný účinek vyvolává účinky jen do skončení řízení
před soudem. Rozhodnutí o odkladném účinku tak skončením řízení o kasační stížnosti pozbylo
smyslu.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[23] Nejvyšší správní soud uzavírá, že žádný důvod přijatelnosti z kasační stížnosti
a napadeného rozsudku nezjistil, pročež kasační stížnost odmítl podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[24] Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. října 2017
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu