ECLI:CZ:NSS:2017:8.ADS.240.2016:47
sp. zn. 8 Ads 240/2016-47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: nezl. M. V., zast.
zákonnou zástupkyní – matkou Z. V., právně zast. Mgr. Lukášem Seibertem, advokátem se
sídlem Sokolská třída 1204/8, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí,
se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, o „návrhu na pokračování v řízení nezletilého M.
V. proti MPSV Praha, návrhu na připojení spisu KS Ostrava sp. zn. 38 Ad 45/2013 a žádosti
o vyžádání spisu MPaSV, pracoviště Ostrava sp. zn. SZ/1561/2013/9S-MSK, čj. MPSV-
UM/28166/15/9S-MSK“, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 7. 11. 2016, čj. 18 Ad 57/2016-33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Lukáši Seibertovi, advokátovi, se nepřiznává
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Ostravě rozhodnutím ze dne
29. 4. 2013, sp. zn. SZ/312150/2012/AIS-SSL, čj. MPSV-UP/679961/13/AIS-SSL, nevyhověl
žádosti zákonné zástupkyně (matky) nezl. žalobce o příspěvek na péči podle zákona
č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Odvolání žalobce zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne
14. 10. 2013, sp. zn. SZ/1561/2013/9S-MSK, čj. MPSV-UM/11823/13/9S-MSK, a napadené
rozhodnutí potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podala zákonná zástupkyně žalobce žalobu
ke Krajskému soudu v Ostravě, který ji rozsudkem ze dne 1. 7. 2014, čj. 38 Ad 45/2013-34,
zamítl. Tento rozsudek byl spolu s rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 10. 2013 zrušen
rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2014, čj. 10 Ads 160/2014-48, a věc byla
vrácena žalovanému k dalšímu řízení.
[2] Rozhodnutím ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. SZ/1561/2013/9S-MSK, čj. MPSV -UM/28166/15/9S-MSK,
žalovaný odvolání opět zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Dne 16. 11. 2015 bylo
žalovanému doručeno podání zákonné zástupkyně žalobce nazvané „Stížnost“ ze dne
13. 11. 2015, které směřovalo jednak proti nevypracování posudku o zdravotním stavu
a případném stupni závislosti, čímž se zabýval odbor výkonu posudkové služby ministerstva,
který stížnost neshledal důvodnou, jednak proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2015,
který ji v této části vyhodnotil jako podnět k přezkumnému řízení. Rozkladová komise zákonnou
zástupkyni dopisem ze dne 28. 7. 2016, čj. 2016/632-91/51, vyrozuměla, že nebyly zjištěny žádné
skutečnosti, které by mohly vyvolat pochybnost o souladu rozhodnutí s právními předpisy.
[3] Podáním ze dne 29. 10. 2015, doručeným téhož dne Krajskému soudu v Ostravě,
nazvaným „Správní žaloba na zrušení rozhodnutí o nepřiznání příspěvku na péči“ a „Žádost
k podání žaloby“ zákonná zástupkyně žalobce požádala „o ustanovení právního zástupce z řad advokátů
ve věci podání správní žaloby příspěvku na péči“ a o osvobození od soudních poplatků. Usnesením
ze dne 11. 1. 2016, čj. 18 Ad 61/2015-14, krajský soud žádosti zákonné zástupkyně vyhověl
a ustanovil nezletilému žalobci zástupce z řad advokátů a přiznal mu osvobození od soudních
poplatků v celém rozsahu. Následně byla „věc bez dalšího opatření založena“. Uvedené krajský soud
odůvodnil tím, že podání ze dne 29. 10. 2015 nepovažoval za žalobu, ale za žádost o ustanovení
zástupce z řad advokátů k podání žaloby; stížnost ze dne 13. 11. 2015 nebyla krajskému soudu
doručena; protože krajskému soudu nebyla žádná žaloba zákonnou zástupkyní žalobce ani jemu
ustanoveným advokátem doručena, bylo podání ze dne 29. 10. 2015 bez dalšího opatření
odloženo. O tomto postupu krajský soud zákonnou zástupkyni žalobce informoval přípisem
ze dne 8. 8. 2016. Na přípis reagoval ustanovený zástupce žalobce podáním ze dne 2. 9. 2016
nazvaným „Návrh na pokračování v řízení nezl. M. V., proti MPSV Praha, Návrh na připojení
spisu KS Ostrava sp. zn. 38 Ad 45/2013 a žádosti o vyžádání spisu MPaSV, pracovitě Ostrava sp.
zn. SZ/1561/2013/9S-MSK, č.j. MPSV-UM/28166/15/9S-MSK“, k němuž přiložil kopii podání ze
dne 13. 11. 2015, které zákonná zástupce žalobce zaslala žalovanému.
[4] Krajský soud podání ze dne 2. 9. 2016 zažurnalizoval do spisu vedeného pod
sp. zn. 18 Ad 61/2015 a zároveň jeho kopii včetně kopie vyjádření žalovaného k němu
a správních spisů založil do nově vytvořeného spisu sp. zn. 18 Ad 57/2016. Usnesením ze dne
7. 11. 2016, čj. 18 Ad 57/2016-33, krajský soud podání odmítl. Podle krajského soudu nebyla
splněna nezbytná podmínka řízení – podání žaloby. Krajský soud nepovažoval za žalobu podání
ze dne 29. 10. 2015. Zákonná zástupkyně žalobce rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2015
převzala 23. 10. 2015, lhůta pro podání žaloby proti tomuto rozhodnutí proto uplynula
23. 12. 2015. V této lhůtě žádná žaloba krajskému soudu doručena nebyla. Krajskému soudu
taktéž nebylo doručeno, resp. postoupeno podání žalobkyně ze dne 13. 11. 2015, které právní
zástupce nezletilého žalobce navrhoval posoudit jako včasnou žalobu proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 21. 10. 2015. Podle krajského soudu toto podání zákonné zástupkyně žalobce
nemělo náležitosti žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Krajský soud závěrem poznamenal,
že i kdyby podání ze dne 13. 11. 2015 bylo považováno za žalobu, bylo by je nutno odmítnout
jako opožděně podané, neboť nebylo doručeno soudu v zákonné lhůtě. Podle původního znění
soudního řádu správního byla lhůta zachována i tehdy, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního
orgánu, proti jehož rozhodnutí směřovala. Tato právní úprava však byla s účinností od 1. 1. 2012
zrušena.
II. Kasační stížnost
[5] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
[6] Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že krajský soud měl postupovat podle §37 odst. 5 s. ř. s.
a zákonnou zástupkyni stěžovatele vyzvat k doplnění podání ze dne 29. 10. 2015. Absentuje-li
výzva, nemohla uplynout lhůta pro podání žaloby podle §72 s. ř. s. Ustanovený zástupce
po prostudování spisu žalobu 2. 9. 2016 doplnil a rovněž navrhl, aby soud v řízení pokračoval.
Stěžovatel považuje podání ze dne 2. 9. 2016 za včasnou žalobu.
[7] Stěžovatel uvedl, že ustanovený zástupce soudní spis prostudoval 15. 1. 2016,
načež 19. 1. 2016 krajskému soudu doručil žádost o připojení spisu vedeného pod
sp. zn. 38 Ad 45/2013 a o vyžádání spisu žalovaného, poté chtěl spisy opět nastudovat; rovněž
krajský soud informoval, že stěžovatelovu zákonnou zástupkyni vyzval k poskytnutí relevantních
informací a k součinnosti. Zákonná zástupkyně stěžovatele však ustanovenému zástupci
součinnost neposkytla; uvedla, že chtěla za právního zástupce Mgr. Seiberta, pokyn k podání
žaloby JUDr. Belicovi nedala, sdělila, že rozhodnutí žalovaného již napadla a že si na postup
žalovaného stěžovala. O způsobu skončení řízení se ustanovený zástupce dozvěděl 23. 8. 2016,
kdy mu zákonná zástupkyně předložila sdělení krajského soudu ze dne 8. 8. 2016. Návrhem
ze dne 2. 9. 2016 ustanovený zástupce konkretizoval důvody uvedené v podání ze dne
13. 11. 2015.
[8] Podle stěžovatele jeho zákonná zástupkyně rozhodnutí žalovaného napadla v zákonné
lhůtě podáním ze dne 29. 10. 2015 a ze dne 13. 11. 2015. Lhůtu pro podání žaloby dodržela,
přestože podání v listopadu 2015 nezaslala také krajskému soudu. Uplynula-li by marně lhůta pro
podání žaloby 23. 12. 2015, krajský soud by právního zástupce stěžovateli dne 11. 1. 2016
neustanovil. Po získání kopie podání ze dne 13. 11. 2015 ustanovený zástupce navrhl
pokračování v řízení. Pro zápis podání ze dne 2. 9. 2016 jako nového podání pod
sp. zn. 18 Ad 57/2016 nebyl důvod.
[9] Stěžovatel vznesl námitky proti postupu žalovaného předcházejícímu vydání rozhodnutí
ze dne 21. 10. 2015. Žalovaný měl provést sociální šetření ve vhodném prostředí, zjistit, zda
stěžovatel trpí autismem a všechny potřebné skutečnosti pro rozhodnutí, neměl přitom trvat
na hospitalizaci, se kterou matka znalá jeho stavu nesouhlasila. Závěr, že matka neumožnila
vyšetření, je přinejmenším předčasný a napadené rozhodnutí nezákonné.
[10] Dále stěžovatel citoval celé napadené usnesení. Závěrem uvedl, že mu byl odepřen
přístup k soudu.
[11] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
[12] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadené usnesení krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[14] Nejvyšší správní soud v prvé řadě předesílá, že je-li kasační stížností napadeno usnesení
o odmítnutí návrhu, přichází pro stěžovatele z povahy věci v úvahu pouze kasační důvod podle
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Nejvyšší správní soud je v řízení o kasační stížnosti oprávněn zkoumat, zda rozhodnutí krajského
soudu a důvody, o které se toto rozhodnutí opírá, jsou v souladu se zákonem. Jestliže krajský
soud návrh odmítl a věc samu neposuzoval, může Nejvyšší správní soud v řízení o kasační
stížnosti pouze přezkoumat, zda krajský soud správně posoudil podmínky pro odmítnutí návrhu,
nemůže se však již zabývat námitkami týkajícími se merita, tedy toho, zda správní rozhodnutí
je zákonné či nikoli (srov. např. rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2009, čj. 3 As 44/2008-80). Nejvyšší
správní soud se tak nemohl v souzeném případě zabývat stížnostní námitkou napadající postup
žalovaného předcházející vydání rozhodnutí ze dne 21. 10. 2015.
[15] Ke kasační námitce, podle které měl krajský soud stěžovatele vyzvat k doplnění podání
ze dne 29. 10. 2015, Nejvyšší správní soud uvádí, že otázkou formulace tzv. žalobních bodů
a poučovací povinností u odstraňování vad žaloby se zabýval rozšířený senát v rozsudku ze dne
24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, publikovaném pod č. 2162/2011 Sb. NSS. V tomto rozhodnutí
se rozšířený senát přiklonil k výkladu, podle něhož „je nutno za žalobní bod považovat každé vyjádření
žalobce, z něhož byť i jen v nejhrubších obrysech lze dovodit, že napadené správní rozhodnutí z určitého důvodu
považuje za nezákonné. Jinými slovy, náležitost žaloby dle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je splněna, pokud jsou
z tvrzení žalobce seznatelné skutkové děje a okolnosti individuálně odlišitelné od jiných ve vztahu ke konkrétnímu
případu žalobce, jež žalobce považoval za relevantní k jím domnělé nezákonnosti správního rozhodnutí“.
Povinnost vyzvat žalobce k doplnění žalobních bodů podle §37 odst. 5 s. ř. s. vznikne krajskému
soudu tehdy, bude-li žaloba podaná v zákonné lhůtě obsahovat žalobní bod alespoň v takto
vymezené míře konkrétnosti. Rozšířený senát zdůraznil, že „lhůta stanovená v §71 odst. 2 větě druhé
a třetí [s. ř. s.] dopadá nejen na případy, kdy žalobce doplní vedle již obsažených další (nový) žalobní bod,
ale i na případy, kdy v žalobě neuvedl žalobní bod žádný; jen v těchto případech uplyne zákonná lhůta
(§72 odst. 1 s. ř. s.) marně, ve všech ostatních případech je na místě postup dle §37 odst. 5 s. ř. s.“. Jinými
slovy, pokud žalobce neformuluje ani v nejhrubších rysech, s čím v rozhodnutí nesouhlasí,
ve lhůtě pro podání žaloby, nevzniká krajskému soudu povinnost vyzývat žalobce k odstranění vady
žaloby podle §37 odst. 5 s. ř. s. Závěr, že správní žaloba musí obsahovat žalobní bod ve lhůtě pro
podání žaloby, potvrdil také Ústavní soud v nálezu ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 17/09
(9/2010 Sb.), v němž bylo uvedeno mimo jiné, že „žaloba ve správním soudnictví musí žalobní bod
ve lhůtě pro podání žaloby obsahovat. Pokud tomu tak není, je podání pouhým oznámením záměru obrátit
se na správní soud se žalobou, které ovšem nemá i při extenzivním výkladu pojmu žalobní bod žádné relevantní
účinky“.
[16] Obsahem podání zákonné zástupkyně stěžovatele ze dne 29. 10. 2015 nazvaného
„Správní žaloba na zrušení rozhodnutí o nepřiznání příspěvku na péči“ a „Žádost k podání
žaloby“ byla žádost o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků. V tomto
podání nebyly formulovány žádné žalobní body, napadené rozhodnutí nebylo označeno,
neoznačen byl i den jeho doručení stěžovateli; podání nesplňovalo ani další náležitosti žaloby
podle §71 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud proto toto podání správně posoudil jako žádost
o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků. Této žádosti vyhověl usnesením
ze dne 11. 1. 2016, čj. 18 Ad 61/2015-14. Nejvyšší správní soud shodně jako soud krajský podání
ze dne 29. 10. 2015 nepovažuje za žalobu, a to z důvodu absence náležitostí žaloby. V takovém
případě nebyl krajský soud povinen vyzývat stěžovatele k odstranění vad žaloby a stanovovat
mu k tomu lhůtu podle §37 odst. 5 s. ř. s.
[17] Podle §35 odst. 8 věta třetí s. ř. s. ve znění účinném v době podání žádosti o ustanovení
zástupce a osvobození od soudních poplatků ze dne 29. 10. 2015 [p]ožádá-li navrhovatel o osvobození
od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí
o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení.
[18] Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že rozhodnutí žalovaného ze dne
21. 10. 2015 převzala zákonná zástupkyně stěžovatele 26. 10. 2015 (srov. doručenku připevněnou
k tomuto rozhodnutí ve správním spise žalovaného). Krajský soud uvedl, že rozhodnutí
žalovaného bylo doručeno 23. 10. 2015 a že lhůta k podání žaloby proti tomuto rozhodnutí
uplynula 23. 12. 2015. Tento závěr však správný není. Chybně uvedené datum doručení patrně
pramení z pouhé záměny dne doručení (26. 10. 2015) se dnem vypravení rozhodnutí
(23. 10. 2015). Podstatnější však je, že krajský soud při své úvaze o (ne)včasnosti podání žaloby
nezohlednil žádost o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků podanou
29. 10. 2015. Po dobu od podání této žádosti (29. 10. 2015) do právní moci rozhodnutí
o ní (18. 1. 2016) lhůta pro podání žaloby neběžela (§35 odst. 8 věta třetí s. ř. s.). Ke smyslu této
úpravy se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 13. 1. 2005, čj. 6 Ads 72/2004-69,
v němž uvedl: „[s]myslem tohoto ustanovení je zabezpečit, aby zástupce účastníka mohl po svém ustanovení
ve zbylé lhůtě doplnit, sepsat žalobní body. Nedošlo-li by ke stavění této lhůty, bylo by v řadě případů ustanovení
zástupce zcela bezúčelné.“ Po nabytí právní moci usnesení o ustavení zástupce a osvobození
do soudních poplatků tak mohlo být podání z 29. 10. 2015 doplněno o náležitosti žaloby,
a to ve lhůtě téměř celé dva měsíce, neboť ze lhůty pro podání žaloby před podání žádosti
o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků uplynulo jen několik dní. Stěžovateli
lze přisvědčit, že ustanovení zástupce po uplynutí lhůty pro podání žaloby by bylo bezvýznamné,
v souzeném případě však taková situace nenastala.
[19] Výše popsaná pochybení krajského soudu však nemohou mít vliv na zákonnost jeho
rozhodnutí, neboť ani při zohlednění stavění lhůty pro podání žaloby nebyla žaloba podána včas.
Podání ze dne 2. 9. 2016, k němuž bylo připojeno i podání z 13. 11. 2015, bylo krajskému soudu
osobně doručeno 8. 9. 2016. Lhůta pro doplnění podání z 29. 10. 2015, tedy pro podání řádné
žaloby, při zohlednění jejího stavění, uplynula v březnu 2016, tady přibližně půl roku před
doručením podání z 2. 9. 2016. Toto podání proto nelze považovat za včasné doplnění (podání)
žaloby a krajský soud jej správně odmítl.
[20] Při posouzení podání ze dne 13. 11. 2015 adresovaného a doručeného žalovanému
16. 11. 2015 jako případné žaloby se Nejvyšší správní soud ztotožňuje se závěrem krajského
soudu. I kdyby snad mohlo být toto podání za žalobu považováno, nejednalo by se o žalobu
včasnou. Krajskému soudu bylo totiž doručeno až 8. 9. 2016 spolu s podáním z 2. 9. 2016.
Úprava, podle které byla lhůta pro podání žaloby zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána
u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje, byla zrušena s účinností od 1. 1. 2012.
Argumentace, podle které je podání z 13. 11. 2015 včasnou žalobou, byť nebylo podáno u soudu,
proto neobstojí.
[21] S ohledem na výše uvedené nelze za včas podanou žalobu považovat ani podání
z 29. 10. 2015 doplněné podáním z 2. 9. 2016, ani podání z 13. 11. 2015. Nejvyšší správní soud
nezpochybňuje snahu ustanoveného zástupce včas doplnit náležitosti žaloby. Uvedené však
vyžadovalo součinnost zákonné zástupkyně stěžovatele, která mu v souzeném případě příliš
nápomocná nebyla.
[22] Nejvyšší správní soud dává stěžovateli za pravdu v tom, že pro zápis podání ze dne
2. 9. 2016 jako nového podání pod sp. zn. 18 Ad 57/2016 nebyl důvod. Podle §40b odst. 1 věta
první o. s. ř. [o] každém sporu nebo jiné právní věci se vede spis v listinné nebo v elektronické podobě. Citovaná
úprava se přiměřeně použije i pro řízení ve správním soudnictví (§64 s. ř. s.).
[23] Podání ze dne 2. 9. 2016 se týkalo shodného sporu jako podání z 29. 10. 2015. Krajský
soud podání z 2. 9. 2016 včetně jeho příloh a vyjádření žalovaného správně zažurnalizoval
do spisu vedeného pod sp. zn. 18 Ad 61/2015 (čl. 25 a 39 spisu krajského soudu
sp. zn. 18 Ad 61/2015), přílohou soudního spisu byly i správní spisy. Následně krajský soud
pořídil kopie písemností založených ze spisu sp. zn. 18 Ad 61/2015 počínaje čl. 25 (tj. podáním
z 2. 9. 2016) a tyto kopie včetně správních spisů zažurnalizoval do nově vytvořeného spisu
vedeného pod sp. zn. 18 Ad 57/2016. Krajský soud v řízení vedeném pod sp. zn. 18 Ad 57/2016
jednal se zástupcem stěžovatele, který mu byl ustanoven pro řízení sp. zn. 18 Ad 61/2015.
[24] Popsaný postup krajského soudu považuje Nejvyšší správní soud za rozporný s pravidly
vedení soudních spisů. Z tohoto pramení i nezákonné jednání se zástupcem, který byl stěžovateli
ustanoven pro jiné řízení. Tato procesní pochybení však nemohou mít vliv na zákonnost
usnesení napadeného kasační stížností. Nejvyšší správní soud proto věc nevrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení; výsledkem takového postupu by totiž musilo být rozhodnutí výrokově stejného
obsahu jako napadené usnesení, pouze označené jinou spisovou značkou.
IV. Závěr a náklady řízení
[25] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 2 s. ř. s.
[26] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
[27] Podle §35 odst. 9 ve spojení s §120 s. ř. s. zástupci stěžovatele, který mu byl soudem
ustanoven, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Ustanovený zástupce stěžovatele,
Mgr. Lukáš Seibert, advokát, neprovedl ve věci v řízení před Nejvyšším správním soudem žádný
úkon právní služby ve smyslu §11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
Nejvyšší správní soud mu proto odměnu za zastupování stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
nepřiznal. Kasační stížnost podal JUDr. Alexander Belica, který byl usnesením Nejvyššího
správního soudu ze dne 31. 1. 2017, čj. 8 Ads 240/2016-32, zproštěn zastupování stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti; týmž usnesením bylo rozhodnuto o jeho nároku na odměnu
a náhradu hotových výdajů.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. října 2017
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu