ECLI:CZ:NSS:2018:1.AZS.7.2018:15
sp. zn. 1 Azs 7/2018 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: D. Z., zastoupen
Mgr. Michalem Poupětem, advokátem se sídlem Konviktská 291/24, Praha 1, proti žalovanému:
Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2017, č. j. CPR-10099-5/ČJ-2017-930310-V238, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2017, č. j.
5 A 179/2017 – 23,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2017, č. j. 5 A 179/2017 – 23,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný vydal dne 31. 5. 2017 rozhodnutí č. j. CPR-10099-4/ČJ-2017-930310-C232,
kterým zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství
policie hl. m. Prahy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 10. 3. 2017 o správním vyhoštění
žalobce. V záhlaví specifikovaným rozhodnutím pak žalovaný zamítl odvolání žalobce proti
rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 20. 3. 2017, jímž byla stanovena povinnost žalobce
nahradit náklady řízení o správním vyhoštění. Žalobce podal proti oběma těmto rozhodnutím
žalobu k městskému soudu.
[2] Městský soud usnesením ze dne 1. 9. 2017, č. j. 2 A 74/2017 - 31, vyloučil dle §39 odst. 2
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správní (dále jen „s. ř. s.“), řízení o žalobě směřující proti
rozhodnutí žalovaného o povinnosti nahradit náklady řízení o správním vyhoštění
k samostatnému projednání z důvodu, že tato věc nepatří mezi věci rozhodované
samosoudci (§31 odst. 2 s. ř. s.). Usnesením ze dne 6. 11. 2017, č. j. 5 A 179/2017 - 14, pak soud
vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu proti tomuto rozhodnutí ve výši
3.000 Kč v propadné lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Žalobce se proti výzvě k zaplacení
soudního poplatku ohradil ve svém podání ze dne 14. 11. 2017, ve kterém uvedl, že je v souladu
s §11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, od soudního poplatku
osvobozen. Následně asistent soudce vydal dne 29. 11. 2017 usnesení č. j. 5 A 179/2017 - 17,
v němž žalobci vysvětlil, že se na posuzovanou věc osvobození od soudního poplatku
nevztahuje, a zároveň ho vyzval, aby uhradil soudní poplatek ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto
usnesení. Žalobce podal proti tomuto usnesení námitku, ve které opět zdůraznil, že má být
v dané věci od poplatku osvobozen.
[3] Městský soud výše specifikovaným usnesením ze dne 15. 12. 2017 potvrdil námitkou
napadené usnesení a řízení o žalobě zastavil z důvodu nezaplacení soudního poplatku
ve stanovené lhůtě.
II. Důvody kasační stížnosti
[4] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost z důvodu
jeho nezákonnosti a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a vrátil
věc městskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Stěžovatel upozornil na §11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích, podle kterého
je cizinec ve věcech rozhodnutí o správním vyhoštění osvobozen od soudního poplatku. Uvedl,
že napadené rozhodnutí žalovaného se týká povinnosti uhradit náklady řízení o správním
vyhoštění. Pouze z administrativních důvodů bylo o nákladech řízení rozhodnuto samostatným
rozhodnutím; běžně bývá výrok o nákladech správního řízení integrální částí rozhodnutí ve věci
samé. Na napadené rozhodnutí je tak třeba hledět jako na rozhodnutí o správním vyhoštění s tím,
že žalobce je i v této věci osvobozen od soudního poplatku. Opačný výklad by byl značně
formalistický. Pokud by řízení bylo z uvedeného důvodu zastaveno, byla by stěžovateli odmítnuta
spravedlnost ve smyslu čl. 36 Listiny. Stěžovatel tak trvá na tom, že má být od soudního poplatku
osvobozen.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná.
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] Pro posouzení věci je rozhodné zodpovědět otázku, zda byl stěžovatel v řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného o náhradě nákladů řízení o správním vyhoštění osvobozen
od soudního poplatku.
[9] Podle §11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích se od poplatku osvobozuje
„cizinec v řízení ve věcech mezinárodní ochrany, dočasné ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí
o zajištění, rozhodnutí o prodloužení zajištění, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní
svobody cizince, a v řízení o propuštění cizince ze zajištění“.
[10] Napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v řízení o správním vyhoštění stěžovatele,
a jak již uvedl stěžovatel, pouze z administrativních důvodů na straně žalovaného nebyl výrok
o nákladech řízení součástí rozhodnutí o správním vyhoštění, ale o nákladech bylo vydáno
samostatné rozhodnutí.
[11] Rozhodnutí o nákladech řízení však obsahuje výrok závislý na rozhodnutí o správním
vyhoštění, a to i přesto, že byl obsažen v samostatném rozhodnutí. Přezkum takového
rozhodnutí musí probíhat na základě shodných procesních pravidel, jako kdyby byl výrok
o nákladech součástí jednoho rozhodnutí společně s výrokem ve věci samé. Na akcesorické
povaze výroku o nákladech konkrétního řízení nic nemění ani to, že je tento výrok obsažen
(jako jediný výrok) v samostatném rozhodnutí správního orgánu. Na stěžovatele se proto
v případě podání správní žaloby proti napadenému rozhodnutí žalovaného vztahuje zákonné
osvobození od soudního poplatku podle §11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích
(viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2013, č. j. 44 A 12/2013 - 21, nebo také
rozsudek NSS ze dne 10. 1. 2018, č. j. 2 As 419/2017 - 16).
[12] Městský soud tedy nepostupoval správně, pokud stěžovatele (opakovaně) vyzval
k zaplacení soudního poplatku v řízení, které je od soudního poplatku osvobozeno. Nebyly
tak dány ani důvody pro zastavení řízení o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku dle §9
odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. Napadené usnesení
městského soudu je proto nezákonné.
[13] Nejvyšší správní soud také poznamenává, že nebyl dán ani důvod pro vyloučení věci
k samostatnému projednání dle §39 odst. 2 s. ř. s. V souladu s výše uvedenými závěry totiž
v řízení o žalobě proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení o správním vyhoštění rozhoduje soud
ve stejném složení jako v případě soudního přezkumu samotného rozhodnutí o správním
vyhoštění. V posuzované věci měl tak podle §31 odst. 2 s. ř. s. rozhodovat specializovaný
samosoudce, nikoliv senát. Je tedy třeba dospět k závěru, že soud byl nesprávně obsazen.
Nejedná se však o nedostatek řízení, pro který by byl Nejvyšší správní soud nucen usnesení
městského soudu zrušit pro zmatečnost dle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. (viz např. rozsudek NSS
ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 5/2003 - 32).
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[14] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Proto
usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.), v němž
je městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. února 2018
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu