ECLI:CZ:NSS:2018:10.ADS.95.2018:32
sp. zn. 10 Ads 95/2018 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Daniely
Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: J. K., zast. Mgr. Lukášem Seibertem,
advokátem se sídlem Sokolská třída 1204/8, Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního
zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 2. 2017,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2018,
čj. 18 Ad 10/2017-47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce v poslední době pracoval jako instalatér. Nyní trpí celou řadou zdravotních
potíží. Za nejpalčivější z nich lze označit problémy s bederní páteří, které přetrvávají i po dvou
operacích. Na základě posudku o invaliditě ze dne 13. 10. 2016 žalovaná rozhodnutím
ze dne 24. 11. 2016 snížila s účinností od 10. 12. 2016 výši invalidního důchodu žalobce,
a to z třetího stupně na stupeň druhý [§39, §56 odst. 1 písm. d) a §41 odst. 3 zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění]. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí námitky.
Žalovaná pak na základě posudku o invaliditě ze dne 7. 2. 2017 námitky zamítla. Žalobce
se dále bránil žalobou, kterou krajský soud zamítl, a to po tom, co zhodnotil posudek
ze dne 11. 10. 2017 a doplňující posudek ze dne 24. 1. 2018, které si vyžádal od Posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí (posudková komise). Krajský soud dospěl k závěru,
že původní posudek o invaliditě ze dne 19. 8. 2013, na základě kterého byl žalobce shledán
invalidním v třetím stupni, byl výrazně nadhodnocen.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včasnou
kasační stížnost z důvodů dle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Stěžovatel považuje rozhodnutí
žalované za nepřezkoumatelné, neboť z něj nelze vyčíst, co vedlo ke změně stupně
jeho invalidity. Žalovaná prý rozhodla bez jakéhokoli zkoumání jeho faktického zdravotního
stavu. Na základě vyžádaných lékařských zpráv konstatovala, že u něj došlo ke zlepšení
zdravotního stavu, což je však v rozporu s každodenní realitou stěžovatelova života.
Jeho zdravotní stav se totiž nezlepšil a ani se nezlepšuje – vývoj je přesně opačný. Krajský soud
pouze přejal za svou argumentaci žalované, aniž by se vypořádal s tvrzeními uvedenými v žalobě.
Doplňující posudek posudkové komise ze dne 24. 1. 2018 byl údajně vypracován zcela shodným
způsobem jako její posudek ze dne 11. 10. 2017 a se zcela stejným závěrem, aniž by bylo zřejmé,
co je podkladem těchto zjištění. Krajskému soudu stěžovatel konečně vytýká, že rozsudek
odůvodnil jinak při ústním jednání, tj. při vyhlášení napadeného rozsudku, a zcela jiná
argumentace je uvedena v jeho písemném vyhotovení. Stěžovatel si je vědom, že je v tomto
tvrzení v důkazní nouzi, nicméně na tomto tvrzení setrvává on i jeho zástupce.
[3] Žalovaná navrhla, aby NSS kasační stížnost zamítl.
[4] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil NSS v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[5] Hned v úvodu zdejší soud konstatuje, že obecná námitka nepřezkoumatelnosti
není důvodná. Jak odůvodnění rozhodnutí žalované, tak i rozsudku krajského soudu je vystavěno
na jasném, srozumitelném a uceleném argumentačním systému, z něhož rozumně plynou právní
závěry [srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08 (N 26/52 SbNU 247),
věc M. CAMBELL & SONS LIMITED, bod 68]. Žalovaná neřekla, že by se stěžovatelův
zdravotní stav zlepšil; pouze uvedla, že nejde o invaliditu třetího stupně. Krajský soud
pak na základě doplňujícího posudku ze dne 24. 1. 2018 dostatečným a přiměřeně srozumitelným
způsobem vysvětlil, že původní posudek o invaliditě ze dne 19. 8. 2013 byl nadhodnocen.
Není vadou, že krajský soud v této otázce navázal odůvodnění na závěry žalované.
Takový postup je v souladu s judikaturou, dle níž „je-li rozhodnutí žalovaného důkladné,
je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací
námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími
a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, není praktické a ani časově úsporné zdlouhavě a týmiž nebo jinými
slovy říkat totéž. Naopak je vhodné správné závěry si přisvojit se souhlasnou poznámkou“ (viz rozsudek
ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS).
[6] Jádrem sporu je posouzení zdravotního stavu pro účely přiznání invalidního důchodu.
Stěžovatel se domnívá, že jeho zdravotní stav se nezlepšil, nestabilizoval, ale zhoršil, a proto
mu neměl být snížen invalidní důchod. V obecné rovině zpochybňuje úplnost a spolehlivost
skutkových zjištění. NSS k tomu dodává, že úkolem krajského soudu bylo posoudit,
zda posudková komise posudek přesvědčivě odůvodnila a zda se vypořádala se všemi
rozhodujícími skutečnostmi. Posudek, který splňuje tyto požadavky, bývá zpravidla stěžejním
důkazem pro správnost a zákonnost přezkoumávaného rozhodnutí. Tyto posudky hodnotí soud
podle zásad upravených v §77 s. ř. s.
[7] Podle ustálené judikatury „je posudková komise povinna přesvědčivě odůvodnit, co se při porovnání
s obdobím, kdy byla odnímaná dávka přiznána, ve zdravotním stavu pojištěnce přesně změnilo, jinak řečeno určit
a objasnit důvod či příčinu zániku nebo snížení stupně invalidity. Podle konstantní soudní praxe jsou uznávány
tři okruhy příčin, jež mohou vést k přesvědčivému odůvodnění zániku nebo snížení stupně dříve uznané invalidity.
Jedná se o posudkově významné zlepšení zdravotního stavu, stabilizaci zdravotního stavu spojenou s adaptací
např. na poúrazovou situaci, a tím i s obnovením výdělečné schopnosti ve stanoveném rozsahu, a dřívější posudkové
nadhodnocení zdravotního stavu – tzv. posudkový omyl“ (rozsudek ze dne 23. 2. 2016,
čj. 2 Ads 280/2015-35, dále např. rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2003, čj. 4 Ads 19/2003-48,
nebo ze dne 27. 11. 2014, čj. 9 Ads 51/2014-27, bod 20). Pro přesvědčivost posudkových závěrů
je tedy nezbytné, aby v posudku uváděný důvod změny stupně invalidity byl zcela konkrétně
a jednoznačně vysvětlen, neboť jen tak může soud získat potřebný skutkový základ pro správné
právní posouzení věci.
[8] V nyní posuzované věci v posudku ze dne 13. 10. 2016 MUDr. L. (posudek pro účely
rozhodnutí v I. stupni) zjistila, že z důvodů dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla
stěžovatelova pracovní schopnost o 50 %. Rozhodující příčinou tohoto poklesu je zdravotní
postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E 1, položka 1d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.,
kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a
upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity).
Posudková lékařka dále uvedla, že setrvává na původním hodnocení zdravotního stavu, „nyní jej
však hodnotí na dolní hranici uvedeného rozmezí, trvá kořenové postižení, ale nejsou závažné paresy, atrofie
svalové, svěrače jsou intaktní. KLP (pozn. NSS: kontrolní lékařské posouzení) nestanovuji, protože
neurologické reziduum bude přetrvávat při morfologickém nálezu a při event. operaci nelze očekávat další
zlepšení“. K předcházejícímu posudku o invaliditě ze dne 19. 8. 2013, na základě kterého byl
stěžovatel shledán invalidním v třetím stupni, se posudková lékařka nevyjádřila.
[9] V posudku ze dne 7. 2. 2017 MUDr. H. (posudek pro účely rozhodnutí o námitkách)
dospěla k totožnému závěru, předcházející posudek potvrdila jak v klasifikaci zdravotního
postižení, tak v míře poklesu pracovní schopnosti stěžovatele. Mj. uvedla, že u stěžovatele jde o
„chronické postižení především bederní páteře se závažnou dynamickou dysfunkcí, s trvalými projevy peroneální
parézy, funkční postižení těžké. Postižení krční páteře s cevikobrachiálním a cervikokraniálním syndromem, bez
zánikové léze je lehké. Zdravotní stav posuzovaného je dlouhodobě stabilizovaný, neprogreduje“. Závěr o
stabilizaci stěžovatelova stavu lze – byť jen v omezené rovině - vztáhnout k změně hodnocení
oproti posudku ze dne 19. 8. 2013.
[10] Posudková komise, jejíž posudek si vyžádal krajský soud, pak dne 11. 10. 2017 podřadila
stěžovatelovo zdravotní postižení pod kapitolu XIII., odd. E 1 položka, 1c) přílohy k vyhlášce
o posuzování invalidity. Měla za to, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele je lumbo-ischiadický syndrom s kořenovým syndromem S1 vlevo
při pooperační epidurální fibróze prokázané magnetickou rezonancí, jde o stav po reoperaci
hernie disku L5-S1 dne 18. 11. 2011, reoperace pro recidivu potíží dne 14. 9. 2012. Posudková
komise však neshledala symptomatologii neurogenního močového měchýře, „nejsou prokázány
závažné parézy, závažné poruchy svěračů, ani svalové atrofie, nelze tedy hodnotit v položce 1d)“.
V rámci uvedeného rozmezí v položce 1c) (30 – 40 %) posudková komise hodnotila zdravotní
postižení na horní hranici (40 %), které zvýšila pro ortopedické potíže o 10% na celkových 50 %.
Ke změně oproti předchozímu stavu zjištěnému dne 19. 8. 2013 se posudková komise výslovně
nevyjádřila.
[11] V doplňujícím posudku ze dne 24. 1. 2018, který krajský soud požadoval pro další
objasnění otázky poklesu stupně invalidity, posudková komise uvedla, že stěžovatel
byl „poprvé posouzen 20. 8. 2012, předtím měl prodloužené nemocenské dávky, ale ani v průběhu nedošlo
ke stabilizaci. Dle tohoto posouzení šlo o postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položka 1c), kde v rámci
rozmezí 30 – 40 % bylo provedeno hodnocení 40 %, šlo o stav po operaci výhřezu ploténky L5-S1
dne 18. 11. 2011. Po reoperaci výhřezu plotýnky L5-S1 pro recidivu 9/12 bylo provedeno nové zhodnocení
19. 8. 2013 a posudkový lékař hodnotil v kapitole XIII., odd. E, položka 1d), v této položce je uvedeno,
že musí jít o těžké funkční postižení více úseků páteře s trvalým postižením nervů se závažnými parézami,
svalovými atrofiemi, poruchami hybnosti končetin a závažnými poruchami svěračů. K tomuto posouzení měl lékař
OSSZ lékařský nález PL z 30. 3. 2013, který popsal omezení rozvíjení bederního úseku a omezení v kolenních
kloubech v krajních polohách, dále měl neurologické vyš. Z 12. 6. 2013, kdy byl reflexologický nález na DKK
symetrický, předklon – Thomayer 40 cm od podložky, Lassegue 60/80, chůze opatrná s oporou 2 FH.
Neuroložka neuvádí ve svém nálezu ani poškození nervů, ani parézy, ani atrofie svalstva či poruchy svěračů.
Dle ortopedického vyš., které měl k dispozici také lékař OSSZ při vypracování tohoto posudku, uvádí ortoped
19. 7. 2013 hybnost v levém koleni, kde udával potíže 0-0-120 – bez omezení. Z výše uvedených skutečností,
která jsou v odborných nálezech, lze konstatovat jasný rozpor mezi obj. nálezy PL, neuroložky
a ortopeda a výrazně nadhodnoceným posudkovým závěrem lékaře OSSZ z 19. 8. 2013“
(zvýraznění doplněno). Posudková komise pak setrvala na její původní kategorizaci stěžovatelova
zdravotního postižení. V závěru konstatovala, že pracovní schopnost stěžovatele z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla nejméně o 50 %, nepřesáhla však 69 %.
[12] Ze všech výše cit. posudků je patrné, že pokles pracovní schopnosti u stěžovatele
nedosahoval 70 %, kterých je potřeba k přiznání invalidního důchodu třetího stupně (§39 odst. 2
zákona o důchodovém pojištění); úroveň tohoto poklesu byla určena jako 50 %.
Stejně jako krajský soud, ani NSS nemá důvod pochybovat o úplnosti, správnosti a přesvědčivosti
posudkových závěrů, cit. v bodě [11] shora. Posudková komise posuzovala stěžovatelův
zdravotní stav ve složení z posudkového lékaře a dalšího odborného lékaře (neurologa).
Posudek obsahuje i další formální a obsahové náležitosti (viz §7 vyhlášky o posuzování
invalidity). Posudek ze dne 11. 10. 2017 ve spojení s doplňujícím posudkem ze dne 24. 1. 2018
se jeví – v rozsahu stěžovatelových námitek – jako vyčerpávající, dostatečně objektivní,
a průkazný. Na základě analýzy zdravotní dokumentace posudková komise srozumitelně
vysvětlila, proč je třeba sporné zdravotní postižení podřadit pod kapitolu XIII., odd. E,
položka 1c) přílohy cit. vyhlášky, resp. proč nebylo možné, a to ani v roce 2013, toto postižení
posoudit dle položky 1d) tamtéž, tzn. že stěžovatel ani tehdy nemohl být invalidní v třetím stupni.
Posudek o invaliditě ze dne 19. 8. 2013 byl výrazně nadhodnocen. Jednalo se o posudkový omyl,
neboť tento posudek byl v rozporu s objektivními lékařskými nálezy, ze kterých posudkový lékař
vycházel. Kritizuje-li tedy stěžovatel, že posudková komise nesprávně došla k závěru,
že se jeho zdravotní stav zlepšil, míjí se tato argumentace podstatou věci – nikdo netvrdí zlepšení
zdravotního stavu. Rozhodnutí žalované je založeno na tom, že fakta uvedená v původních
posudcích ohledně stěžovatelova zdravotního stavu byla nesprávně hodnocena.
[13] Námitka nedostatečných skutkových zjištění je tedy nedůvodná.
[14] Lichá je i výtka, že doplňující posudek ze dne 24. 1. 2018 vypracovala posudková komise
zcela shodným způsobem jako posudek ze dne 11. 10. 2017 a se zcela stejným závěrem,
aniž by bylo zřejmé, co je podkladem těchto zjištění. Hned na s. 2 doplňujícího posudku
je uveden výčet podkladů, které posudková komise měla při opětovném posouzení zdravotního
stavu stěžovatele k dispozici. Jednalo se o nálezy MUDr. J. ze dne 25. 5. 2016,
zprávu z chirurgického oddělení od MUDr. D. ze dne 29. 1. 2016, neurologické vyšetření
MUDr. M. ze dne 13. 4. 2016 a ze dne 7. 10. 2016, a dále též 30. 1. 2017, 8. 3. a 14. 6. 2017,
ambulantní kontrolní vyšetření v ortopedicko-traumatologické ambulanci MUDr. M. ze dne 17.
9. 2017, ortopedické vyšetření ze dne 2. 1. 2017, profesní dotazník ze dne 1. 8. 2016, sociální
šetření ze dne 28. 4. 2016 a také kompletní dokumentaci MUDr. J. a úplnou spisovou
dokumentaci Krajského soudu v Ostravě. Posudková komise tedy přehledně vypočetla seznam
podkladů pro posudkové zhodnocení. Nelze souhlasit ani s výtkou, že by sporný posudek byl
vypracován shodně s posudkem ze dne 11. 10. 2017. Na rozdíl od tohoto prvního posudku totiž
posudková komise neanalyzovala jen zdravotní stav stěžovatele, ale svá zjištění konfrontovala se
stěžovatelovým tvrzením o postupném zhoršení zdravotního stavu a také s předchozími posudky
ze dne 20. 8. 2012 a ze dne 19. 8. 2013 (k posledně uvedenému posudku viz podrobněji body [11]
a [12] shora).
[15] Námitka, že žalovaná rozhodla pouze na základě vyžádaných lékařských zpráv,
bez vyšetření stěžovatele, je nepřípustná; stěžovatel ji neuplatnil v řízení o žalobě
(§104 odst. 4 s. ř. s.). I kdyby tato výtka byla přípustná, nebyla by důvodná. Stěžovatel totiž
neuvedl žádné důvody, pro které bylo prohlídku třeba provést (srov. k tomu rozsudek
ze dne 20. 6. 2012, čj. 6 Ads 21/2012-30, bod 14), nota bene v situaci, kdy sporný není stěžovatelův
zdravotní stav, ale hodnocení tohoto stavu.
[16] Konečně není důvodná ani výtka, že krajský soud uvedl odlišné důvody rozsudku během
ústního jednání oproti těm, které stěžovatel nalezl v písemném vyhotovení rozsudku
(viz §157 odst. 2 in fine o. s. ř., ve spojení s §64 s. ř. s.). K této námitce NSS předně odkazuje
na rozbor judikatury, které NSS provedl v rozsudku ze dne 29. 7. 2016, čj. 2 As 48/2013-110,
věc ČEZ Distribuční služby (dále srov. též rozsudek NS ze dne 17. 7. 2007,
sp. zn. 28 Cdo 2265/2007). V nynějším případě je stěžovatel – jak sám přiznává – v důkazní
nouzi. Z ústního jednání nebyl pořizován zvukový záznam a z protokolu o jednání
ze dne 22. 2. 2018 nelze důvody zamítnutí žaloby vyčíst. Navíc stěžovatel vůbec neupřesňuje,
v čem měly spočívat odlišnosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku a odůvodnění
při ústním vyhlášení.
[17] S ohledem na vše výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
neboť ve věci neměl úspěch; žalované náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2018
Zdeněk Kühn
předseda senátu