ECLI:CZ:NSS:2018:10.AZS.391.2017:51
sp. zn. 10 Azs 391/2017 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce
Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobců: a) T. S., a b) nezl. M. S.,
oba zast. JUDr. Michalem Kalenským, advokátem se sídlem Madridská 762/9, Praha 10, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 2. 6. 2016, čj. OAM-185/ZA-ZA11-ZA17-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobců a) a b)
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2017, čj. 4Az 34/2016-51,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobců a) a b) JUDr. Michalu Kalenskému, advokátu,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 6364,60 Kč, která bude
proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalovaný zamítl žádosti žalobkyně a) a nezl. žalobce b) [dále jen „stěžovatelé“]
rozhodnutím ze dne 2. 6. 2016, čj. OAM-185/ZA-ZA11-ZA17-2016. Tímto rozhodnutím nebyla
stěžovatelům udělena mezinárodní ochrana podle §§12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (zákon o azylu).
[2] Stěžovatelé jsou ruské národnosti; z Ruska přicestovali do České republiky na turistické
vízum dne 18. 2. 2016. Následně dne 21. 2. 2016 podali žádost o mezinárodní ochranu,
z důvodu výhrůžek vyvolaných účastí manžela stěžovatelky na několika demonstracích v Omsku
proti výstavbě průmyslových budov. Stěžovatelka se těchto demonstrací neúčastnila, podepsala
však petici na podporu uvedeného protestu. Její manžel byl v průběhu demonstrace legitimován
policií, která jej několikrát předvolala k výslechu. Od té doby jej doma začali navštěvovat podivní
lidé, jejichž cílem bylo vyvinout na jejího manžela psychický nátlak, aby se demonstrací
neúčastnil. V návaznosti na tyto události se zhoršil i jeho zdravotní stav, odstěhovali se proto
do Moskvy. Tam se její manžel účastnil jiných ekologických demonstrací a začal mít opět
problémy s policií. Byl předvolán k výslechům a policie začala docházet k nim domů. Dle tvrzení
stěžovatelky jim příslušníci policie nevyhrožovali, pouze kladli otázky. Výhrůžky směřovaly
od osob, které nebylo možné identifikovat, protože byly v civilu; podle stěžovatelky se i v tomto
případě mohlo jednat o policisty. Výhrůžky sice nesměřovaly přímo vůči ní, ale manželovi
bylo řečeno, že má přemýšlet i o své rodině. Manželův zdravotní stav se následně zhoršil,
dostával záchvaty. Po posledním výslechu se rozhodl, že odjede do České republiky, což také dne
9. 11. 2015 učinil. V období, kdy stěžovatelka pobývala v Rusku sama se svým dítětem, jí
ikdo nevyhrožoval. Stěžovatelka si se svým synem vyřídila potřebné doklady a krátce
na to vycestovala za svým manželem do ČR. Českou republiku zvolili z toho důvodu, že zde žili
jejich předci. Po příjezdu do ČR jí známí telefonovali, že jejího manžela hledali v jejich bytě
v Moskvě. Na podporu svých tvrzení doložila stěžovatelka lékařskou zprávu manžela a jejich
oddací list.
[3] V žalobě proti rozhodnutí o neudělení azylu stěžovatelé namítali nedostatečné zjištění
skutkového stavu ve vztahu k pronásledování osobami napojenými na policii. Žadatel může
vlastní předpoklady pro udělení mezinárodní ochrany odvodit od tvrzeného pronásledování jiné
osoby. Důkazy byly podle nich hodnoceny selektivně v neprospěch stěžovatelů.
Zprávy nevládních organizací žalovaný interpretoval nesprávně, možnosti shromažďovacího
práva i práv jiných podléhají v Rusku mnohým omezením a osoby, které se těchto práv domáhají,
čelí ze strany státních orgánů perzekuci. Došlo též k porušení §2 odst. 1 a 4, §4 odst. 1 a §50
odst. 4 správního řádu. Stěžovatelé byli ve vlasti pronásledováni za uplatňování politických práv
ve smyslu §12 zákona o azylu; rodina byla držena pod tlakem v dusivé atmosféře bezbrannosti
proti perzekuci ze strany neznámých osob, namístě jsou tudíž obavy o zdraví celé rodiny.
Stěžovatelé dále uvádí, že oponentům režimu hrozí mučení nebo nelidské či ponižující zacházení
nebo trestání. Řešení nepředstavuje možnost vnitřního přesídlení, jelikož ani v relativně
liberálnějších oblastech velkých měst nelze shromažďovací právo naplňovat. Stěžovatelé čelili
nátlaku ze strany státu, zejm. psychickému, nemohou se proto od něj dožadovat ani ochrany.
Stěžovatelům měl být udělen tzv. humanitární azyl; stěžovatelka má na území ČR pokrevní vazby,
zdravotní stav manžela není uspokojivý, nemůže pracovat a v důsledku toho hrozí rodině
chudoba. Stěžovatelé považují odůvodnění žalovaného ohledně neudělení humanitárního azylu
za nedostatečné.
[4] Městský soud žalobu zamítl rozsudkem označeným v záhlaví tohoto usnesení.
II. Kasační stížnost stěžovatele a vyjádření žalovaného
[5] Stěžovatelé napadli včasnou kasační stížností výrok I (zamítnutí žaloby) a výrok III
(výrok o nákladech řízení) rozsudku městského soudu. V kasační stížnosti namítají důvody
spočívající v nesprávném právním posouzení, nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku
pro nedostatek důvodů a v nesprávném vyčíslení nákladů řízení soudem.
[6] Stěžovatelé předně uvádějí, že městský soud se meritorně a dostatečně jasným
a srozumitelným způsobem nevypořádal s jednotlivými žalobními námitkami, které pouze
paušálně (ve shodě s žalovaným) odmítl. Upozorňují na skutečnost, že manžel stěžovatelky a)
byl v době před svým odjezdem politicky aktivní v oblasti ekologie; účastnil se veřejných mítinků
a poukazoval na konkrétní případy znečišťování životního prostředí. Namítají, že manžel byl
perzekuován ze strany osob napojených na policii a vystavován tlaku ze strany policie.
Shromažďovací právo podle něj spadá do skupiny tzv. politických práv. Stěžovatelka se po celou
dobu řízení ve věci mezinárodní ochrany držela jedné dějové linie, její výpověď je v zásadních
rysech konzistentní; žalovaný přitom její hodnověrnost nezpochybnil.
[7] Stěžovatelé dále namítají, že žalovaný ani soud nijak nereflektovali skutečnost,
že manželovi stěžovatelky vyhrožovaly neznámé osoby tím, že by se „ něco mohlo přihodit i jeho
rodině“, resp. „že by měl myslet na rodinu“. Městský soud zcela opomněl posoudit skutečnost,
že by se výhrůžky mohly dotýkat i samotných stěžovatelů. Je přitom irelevantní, zda by čelili
perzekuci z důvodu vyvíjení vlastní politické činnosti nebo se stali nástrojem pomsty za činnost
manžela stěžovatelky a). O tom, že stěžovatelé jsou vystaveni perzekucím, svědčí i skutečnost,
že stěžovatelka byla opakovaně dotazována na manžela policií i cizími muži, kteří vždy znali
přesně její totožnost, přestože stěžovatelka je nikdy předtím neviděla.
[8] Městský soud pochybil, pokud jen formálně konstatoval, že podle ustálené judikatury
žadatelé o mezinárodní ochranu nemohou bez dalšího odvozovat své vlastní předpoklady
pro udělení mezinárodní ochrany od tvrzeného pronásledování jiné osoby, byť je tato osoba
jejich rodinným příslušníkem. V případě, kdy původcem pronásledování je stát, správní orgány
běžně žadatelům o azyl ochranu udělují. V této souvislosti odkazují stěžovatelé na judikaturu NSS
k situacím, v níž stát není schopen zajistit odpovídající ochranu pronásledovaným osobám.
[9] Stěžovatelka má za to, že prokázala důvodnost své obavy z perzekuce ze strany státních
úřadů domovského státu a popsaná situace je minimálně důvodem pro udělení doplňkové
ochrany. Soud se nevypořádal ani s důvody, v nichž stěžovatelé spatřovali skutečné nebezpečí
vážné újmy ve smyslu §14a zákona o azylu v případě návratu do země původu. Městský soud
se snažil vyvolat mylnou iluzi, že perzekuce se stěžovatelů nijak nedotýká. Tímto městský soud,
stejně jako správní orgán, porušil čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Městský soud navíc nepřihlédl ke všem skutečnostem, které vyšly v řízení najevo.
[10] Výrokem III o náhradě nákladů řízení byla zástupci stěžovatelů přiznána odměna za dva
úkony právní služby, avšak paušální náhrada výdajů pouze za jednu osobu. Paušální náhrada
výdajů měla být přiznána ve výši 1200 Kč, a nikoliv ve výši 600 Kč. V doplnění kasační stížnosti
ze dne 16. 2. 2018 zástupce uvedl, že městský soud mu nepřiznal náhradu nákladů řízení
za repliku, kterou reagoval na vyjádření protistrany.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[11] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud po posouzení přípustnosti
kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele (§104a s. ř. s.).
[12] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil
v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39, v němž interpretoval neurčitý právní pojem
přesah vlastních zájmů stěžovatele. O přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec
či nebyly plně řešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou
dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
Neshledá-li NSS přesah vlastních zájmů stěžovatele, kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost.
[13] K námitce nepřezkoumatelnosti, NSS uvádí, že městský soud se vyjádřil ke všem
podstatným žalobním bodům. Z odůvodnění soudu je zřejmé, že se plně ztotožnil s posouzením
věci žalovaným, a z jakých důvodů považuje jeho závěry za správné. Případná stručnost
některých závěrů odpovídá obecnému charakteru příslušných žalobních bodů. Nelze proto
přisvědčit námitce, že z napadeného rozsudku není patrné, jak soud hodnotil jednotlivé žalobní
námitky. Co se týká nebezpečí vážné újmy ve smyslu §14a zákona o azylu, k této otázce se
městský soud vyjádřil, byť velmi stručně, na straně 4 napadeného rozsudku. Městský soud dospěl
k závěru, že nebezpečí pronásledování ani skutečné nebezpečí vážné újmy stěžovatelům,
s ohledem na okolnosti projednávaného případu, nehrozí.
[14] Podle §12 zákona o azylu se azyl udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno,
že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach
z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro
zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního
občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Podle §14 zákona o azylu lze humanitární azyl udělit
v případech hodných zvláštního zřetele, jestliže nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany
podle §12. Ustanovení §14a představuje formu doplňkové ochrany, jestliže žadateli v případě
návratu hrozí reálné nebezpečí vážné újmy ve smyslu §14a odst. 2 zákona o azylu.
[15] Stěžovatelé poukazovali na několik výslechů ze strany policie a vyhrožování,
resp. pronásledování manžela ze strany civilních osob, o nichž se domnívají, že patřili k policii.
V této souvislosti v kasační stížnosti uvedli, že o tom, že „jsou vystaveni perzekucím, svědčí i skutečnost,
že stěžovatelka byla opakovaně dotazována na manžela policií i cizími muži, kteří však vždy znali přesně její
totožnost, přestože stěžovatelka je nikdy předtím neviděla. Jedná se o demonstraci síly a vyvolání pocitu tísně
z neustálého monitorování a znalosti soukromí i rodinných příslušníků manžela stěžovatelky, resp. Otce nezl
stěžovatele“. V této souvislosti nutno podotknout, že stěžovatelka se zejména obávala toho, že její
nezletilý syn „nebude vyrůstat v normálním prostředí“, neboť jeho rodiče „byli vynervováni z obtěžování
nějakých lidí“, a otec byl nemocný a nemohl chodit do zaměstnání. Vyjadřují obavy z mučení a
nelidského zacházení, které hrozí odpůrcům politického režimu.
[16] NSS v minulosti dovodil, že „několik předvolání stěžovatele na národní výbor za účelem podání
vysvětlení” není pronásledováním ve smyslu §12 zákona o azylu (viz rozsudek NSS ze dne
20. 4. 2004, sp. zn. 3 Azs 64/2004, č. 642/2005 Sb. NSS); předvolání a výslechy se přitom
netýkaly stěžovatelů, nýbrž činnosti manžela stěžovatelky. Stěžovatelka ostatně uvedla,
že přímo ze strany policie nebylo při těchto výsleších jí ani manželovi vyhrožováno.
[17] K námitkám ohledně obtěžování manžela a výhružek cizích osob, s tím, že tvrzené
nebezpečí vztahují stěžovatelé i na sebe, lze podle ustálené judikatury NSS konstatovat,
že pronásledování jednoho člena rodiny automaticky neznamená, že pronásledování
anebo nebezpečí vážné újmy hrozí celé rodině (k tomu srov. usnesení NSS ze dne 21. 5. 2009,
čj. 5 Azs 19/2009-91; viz rozsudky soudu ze dne 15. 9. 2005, čj. 1 Azs 41/2005-63; ze dne
26. 4. 2006, čj. 4 Azs 332/2005-80; ze dne 15. 5. 2007, čj. 2 Azs 15/2007-51; ze dne 22. 3. 2007,
čj. 2 Azs 126/2006-89; a ze dne 26. 4. 2007, čj. 7 Azs 12/2007-67). Stěžovatelka přitom sama
žádným výhrůžkám nečelila, a to ani v době, kdy pobývala v Moskvě bez manžela, pouze se svým
synem. V tomto případě nelze bez dalšího dovozovat, že pokud by byly shledány důvody
pro udělení mezinárodní či doplňkové ochrany na straně manžela stěžovatelky, byl by důvod
pro udělení některé z forem ochrany dán i u stěžovatelů. NSS navíc v minulosti již několikrát
konstatoval, že ne každá obava na straně žadatelů je „pronásledováním“ či „vážnou újmou“
ve smyslu §12, resp. §14a zákona o azylu, a tedy relevantním důvodem pro udělení mezinárodní
či doplňkové ochrany (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 22. 12. 2005, čj. 6 Azs 479/2004-41;
rozsudek NSS ze dne 10. 10. 2003, sp. zn. 2 Azs 15/2003). Obdobně i k naplnění reálného
nebezpečí vážné újmy ve smyslu §14a zákona o azylu se NSS vyjádřil např. v rozsudku ze dne
16. 9. 2008, čj. 3 Azs 48/2008-57; ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008-70; ze dne 31. 10. 2008;
čj. 5 Azs 50/2008-62, nebo ze dne 18. 12. 2008, čj. 1 Azs 86/2008-101.
[18] Městský soud při výkladu pojmů „pronásledování“ a „nebezpečí vážné újmy“,
ani při výkladu shora citované judikatury NSS nepochybil. Nejvyšší správní soud v tomto ohledu
neshledal ani jiné důvody, které by zakládaly přijatelnost uvedených námitek.
[19] K aplikaci §14 zákona o azylu a okolnostem zvláštního zřetele hodným se NSS vyjádřil
např. v rozsudku ze dne 31. 3. 2010, čj. 6 Azs 55/2009-71, s tím, že humanitární azyl je možné
udělit „např. osobám zvláště těžce postiženým nebo nemocným, osobám přicházejícím z oblastí postižených
humanitární katastrofou způsobenou lidskými či přírodními faktory“. Nepříznivý zdravotní stav manžela
neodůvodňuje udělení humanitárního azylu stěžovatelce a jejímu synovi. Stěžovatelka uvedla,
že jejich zdravotní stav je dobrý a ve správním řízení nebyly zjištěny jiné skutečnosti,
které by nasvědčovaly opaku. NSS shodně jako krajský soud nepokládá odůvodnění žalovaného
za nepřezkoumatelné, neboť jím dostatečně vyjádřil, že skutkový stav posoudil z hlediska
vyjmenovaných kritérií, v nichž neshledal důvod pro aplikaci §14 zákona o azylu
(viz např. rozsudky NSS čj. 5 Azs 24/2003-42 a čj. 5 Azs 22/2003-41, oba ze dne 18. 12. 2003;
usnesení NSS ze dne 2. 1. 2012, čj. 6 Azs 35/2011-47). Ekonomické důvody rovněž nejsou
důvodem pro udělení humanitárního azylu (viz rozsudek NSS ze dne 15. 12. 2003,
čj. 4 Azs 31/2003-64). NSS ani tuto námitku stěžovatelů považuje za nepřijatelnou; soud zjevně
nepochybil při výkladu práva a nejedná se ani o novou právní otázku.
[20] Stěžovatelé namítli nedostatečně zjištěný skutkový stav, avšak nepoukázali na žádné
konkrétní skutečnosti ani důkazy; nepředložili nic, co by nasvědčovalo tomu, že by stěžovatelka
se svým synem mohli čelit mučení či nelidskému zacházení v zemi svého původu.
V žalobě uvedli, že „podklady založené ve spise připouštějí perzekuci občanů Ruské federace, kteří aktivně
vystupují proti vládnoucímu režimu a straně Jednotné Rusko Vladimíra Putina. Je tak zřejmé,
že mučení a nelidské zacházení je uplatňováno proti oponentům režimu, kdy bezpečnostní složky zatýkají
a zadržují občany v rozporu se zákonem; k tomuto zatýkání nejčastěji dochází v souvislosti s účastí
na demonstracích.“ Tyto skutečnosti se však vztahují k případnému posouzení důvodnosti žádosti
o mezinárodní ochranu manžela, a nikoliv stěžovatelů; k důvodnosti obav na straně stěžovatelky
a jejího syna, tj. obav odvozených od obav některého z příslušníků rodiny viz judikaturu NSS
cit. výše (vše dostupné na www.nssoud.cz). Uvedené námitky jsou proto nepřijatelné.
[21] Námitky stěžovatele týkající se nezákonnosti výroku I nebyly přezkoumány věcně;
NSS je shledal nepřijatelnými. Stejný osud stíhá i výrok III o nákladech řízení (viz obdobně nález
sp. zn. III. ÚS 150/03 ze dne 6. 11. 2003).
IV. Závěr a náklady řízení
[22] NSS neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, neboť svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů. Situace stěžovatelů a jimi vznesené
námitky nepřináší žádnou novou právní otázku, kterou NSS dosud neřešil, či potřebu se od dříve
přijatého řešení odchýlit, anebo otázku, kterou NSS řešil v rámci jednotlivých senátů odlišně.
Nedošlo ani k žádnému natolik zásadnímu pochybení, které by mohlo mít dopad do právního
postavení stěžovatelů. NSS proto odmítl kasační stížnost podle §104a s. ř. s. jako nepřijatelnou.
[23] Odmítne-li Nejvyšší správní soud kasační stížnost, žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení (§60 odst. 3 věta první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.).
[24] Odměna ustanoveného zástupce stěžovatelů a) a b) činí za jeden úkon právní služby 3
100 Kč [§7, §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu]. S ohledem na skutečnost, že tento
ustanovený zástupce společně zastupoval dva stěžovatele, náleží za každou z těchto osob odměna
snížená o 20%, tj. 2480 Kč, podle §12 odst. 4 advokátního tarifu. Ustanovený zástupce v řízení
učinil jeden úkon právní služby po 2 480 Kč spočívající v doplnění kasační stížnosti;
NSS považuje podání ze dne 2. 1. 2018 a ze dne 16. 2. 2018 za jeden úkon právní služby.
Dále mu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč [§11 odst. 1 písm. b) a d) a §13
odst. 3 advokátního tarifu]. Za zastupování v řízení o kasační stížnosti ustanovenému advokátovi
celkem náleží 5 260 Kč. Tato částka je dále zvýšena o 21% daň z přidané hodnoty (§57 odst. 2
s. ř. s.). Celková částka 6 364,60 Kč (zaokrouhleno na celá čísla) bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2018
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu