ECLI:CZ:NSS:2018:4.AS.166.2018:16
sp. zn. 4 As 166/2018 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 6/2, Praha 2, proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 27. 11. 2017, č. j. 10 A 202/2017 - 24, o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2018, č. j. 10 A 202/2017 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal žalobu proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2017,
č. j. 10 A 202/2017 - 24, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti usnesení městského soudu ze dne
1. 9. 2017, č. j. 10 A 146/2017 - 23. Tímto usnesením byla odmítnuta jeho žaloba proti usnesení
městského soudu ze dne 29. 5. 2017, č. j. 10 A 92/2017 - 21. Posledně jmenovaným usnesením
pak byla odmítnuta žaloba proti usnesení městského soudu ze dne 27. 2. 2017, č. j. 5 A 49/2017 - 7.
Ve všech případech bylo odmítnutí žaloby zdůvodněno absencí podmínky řízení ve smyslu §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť napadená usnesení městského soudu nepředstavují rozhodnutí
správního orgánu podle §4 odst. 1 s. ř. s. Městský soud tak neshledal svoji pravomoc rozhodovat
o žalobách proti takovým rozhodnutím.
[2] V nyní projednávané věci dospěl městský soud nejprve k závěru, že jakkoliv „správní
žaloba“ žalobce se z hlediska obsažených námitek neliší od jeho předchozích podání, jde svou
povahou o opravný prostředek proti usnesení krajského soudu ve správním soudnictví,
tedy o kasační stížnost. Proto podání žalobce postoupil Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší
správní soud však podání žalobce městskému soudu vrátil bez věcného vyřízení
s tím, že „v případě jednání žalobce, který bezúčelně řetězí zjevně neúspěšná podání nazvaná jako „správní
žaloby“ proti usnesení správního soudu, není namístě tato podání považovat za kasační stížnosti“. Nejvyšší
správní soud dále uvedl, že „vzhledem ke specifickým okolnostem, zejména opakovanosti a shodě obsahu
podání a jejich jednoznačnému posouzení soudy, je vůči žalobci závěr o zneužití práva oprávněn učinit i správní
soud, jehož rozhodnutí je napadeno“. Městský soud proto následně žalobcovu „správní žalobu“
napadeným usnesením opět odmítl z důvodu podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v nedostatku pravomoci soudu
ve správním soudnictví.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti napadenému usnesení včas podanou kasační
stížností z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. Domáhal se jeho zrušení a vrácení věci
městskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že ve věci „jednal nezákonný úředník“ a stěžovatel
se nemohl podle §8 odst. 5 s. ř. s. vyjádřit k obsazení senátu 10 A; z toho dovodil, že „rozhodoval
vyloučený soudce“. Stěžovatel měl za to, že Městský soud v Praze nebyl úřadem příslušným k vydání
napadeného usnesení a také, že došlo k záměně účastníka i žalované věci oproti označení
v žalobě. Namítal též, že napadené usnesení obsahuje nesprávné poučení o možnosti podat
proti němu kasační stížnost, ačkoliv v daném případě „nelze podat kasační stížnost, ale pouze odvolání“.
Stěžovatel nakonec vyslovil nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání.
[5] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval splněním podmínek řízení, neboť pouze
v tom případě může přistoupit k věcnému přezkumu kasační stížnosti stěžovatele.
[6] Nyní projednávaná kasační stížnost je další z řady věcí, v nichž stěžovatel podává
opakované žaloby a další podání, která směřují proti aktům rozhodovací činnosti soudů.
Jak je Nejvyššímu správnímu soudu známo z jeho úřední činnosti, stěžovatel obdobný
postup volil i v mnoha jiných věcech (viz např. řízení vedené u soudu pod sp. zn. 1 As 5/2015,
7 As 134/2014, 8 As 193/2016, 4 As 2/2018 a desítky dalších řízení). Stěžovatel v těchto věcech
podává „správní žaloby“ proti rozhodnutím soudů vydaným (zejména) ve správním soudnictví.
Poté, co krajský soud takové žaloby usnesením odmítne, stěžovatel buď daná usnesení napadne
další žalobou, nebo proti nim podá kasační stížnost. Nejvyšší správní soud kasační stížnosti
stěžovatele v těchto věcech buď odmítne, anebo řízení o nich zastaví pro nezaplacení soudního
poplatku (poté, co žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků zamítne
s odůvodněním, že se v daných věcech jedná o „zjevně neúspěšné návrhy“ ve smyslu
§36 odst. 3 s. ř. s.). Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu či krajských soudů pak stěžovatel
napadá dalšími „správními žalobami“, čímž v konečném důsledku vytváří jakýsi „bludný kruh“,
v němž se již dávno ztratila podstata věci, ve které se původně soudil.
[7] Také v nynější věci stěžovatel brojil kasační stížností proti usnesení, kterým městský soud
odmítl jeho „správní žalobu“ proti soudnímu rozhodnutí. Kasační námitky uplatněné stěžovatelem
prima facie nemohou být důvodné a kasační stížnost je proto zcela zjevně bezúspěšná. Okolnosti,
za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva (a to zejména právo na soudní ochranu), totiž nelze
považovat za výkon subjektivního práva v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak
naplňuje znaky zneužití práva, které soud vymezil např. v rozsudku ze dne 10. 11. 2005,
č. j. 1 Afs 107/2004 - 48.
[8] V souladu se zásadou hospodárnosti řízení proto v nyní souzené věci Nejvyšší správní
soud nepřistoupil k provedení dalších standardních procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele
k zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné moci udělené
jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Nejvyššímu správnímu soudu je totiž
z úřední činnosti známo, že v případě stěžovatele tyto výzvy neplní svůj účel a nevedou k řádné
procesní přípravě řízení (k obdobnému postupu v jiné věci stěžovatele viz např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2015, č . j. 8 As 89/2015 - 19; přiměřeně srov. usnesení
Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. II. ÚS 4256/12, nebo ze dne 14. 11. 2012,
sp. zn. III. ÚS 4255/12).
[9] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle
§46 odst. 1 písm. d) za použití §120 s. ř. s., aniž nařizoval jednání (srov. §109 odst. 2 s. ř. s.).
[10] Uplatněnou námitku podjatosti soudců městského soudu, kteří ve věci rozhodovali,
posoudil Nejvyšší správní soud jako opožděnou. Jednou z podmínek pro rozhodnutí
soudu o vyloučení soudce z projednávání a rozhodování určité věci podle §8 odst. 5 s. ř. s.
je skutečnost, že je řízení o této věci stále vedeno a že o věci samé nebylo ještě rozhodnuto.
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. května 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu