ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.315.2017:31
sp. zn. 5 As 315/2017 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Mrákoty a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci navrhovatele: Z. K., zastoupen
Mgr. Viktorem Klímou, advokátem se sídlem Melantrichova 477/20, Praha 1, proti
odpůrci: Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, v řízení o kasační
stížnosti navrhovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2017, č. j. 6 A
105/2017 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Navrhovateli se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši
5000 Kč. Tato částka bude vyplacena k rukám advokáta Mgr. Viktora Klímy
z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 (třiceti) dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Dne 15. 11. 2017 byla Nejvyššímu správnímu soudu e-mailem doručena kasační stížnost
navrhovatele (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský
soud“) ze dne 30. 10. 2017, č. j. 6 A 105/2017 - 42, kterým byl zamítnut návrh na zrušení
opatření obecné povahy č. 38/2014 schváleného usnesením Zastupitelstva hlavního města Prahy
dne 27. 3. 2014 v části Z 1415/07 - vymezení veřejně prospěšné stavby VPS 79/TY/40 a VPS
79/TY/31 - vyhlášení retenční nádrže a dešťové usazovací nádrže jako veřejně prospěšné stavby.
[2] Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve otázkou, zda jsou v dané věci splněny veškeré
formální náležitosti a podmínky řízení. Kasační stížnost je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§102 s. ř. s.),
a je zastoupen advokátem [§105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“)].
[3] Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že kasační stížnost nebyla podána včas
ve lhůtě dle §106 odst. 2 s. ř. s.
[4] Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout. O lhůtě pro podání
kasační stížnosti a důsledcích jejího zmeškání byli účastníci řízení městským soudem
v napadeném rozsudku řádně poučeni.
[5] Z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky nacházejícího se ve spise městského
soudu je zřejmé, že napadený rozsudek městského soudu byl stěžovateli doručen do datové
schránky dne 31. 10. 2017.
[6] Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující
její počátek. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků, končí
uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty.
Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
[7] Byl-li v dané věci rozsudek městského soudu stěžovateli doručen v úterý 31. 10. 2017,
skončila dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek uvedené lhůty, tedy v úterý 14. 11. 2017 (§40 odst. 2 s. ř. s.).
Uvedený den tak byl posledním dnem pro předání kasační stížnosti soudu nebo její zaslání
prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence anebo předání orgánu,
který má povinnost ji doručit (§40 odst. 4 s. ř. s.). Kasační stížnost však byla Nejvyššímu
správnímu soudu doručena e-mailem se zaručeným elektronickým podpisem zástupce stěžovatele
až dne 15. 11. 2017, jak vyplývá ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného
na elektronickou podatelnu Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud přitom vychází
z toho, že rozhodující pro posouzení včasnosti elektronického podání učiněného prostřednictvím
e-mailu je doba doručení soudu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2017,
č. j. 9 As 116/2017 – 15, ze dne 14. 9. 2017, č. j. 1 As 299/2017 – 16, a zejména usnesení
Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 1903/16). Kasační stížnost tedy byla podána
opožděně.
[8] Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbylo než kasační stížnost stěžovatele pro její
opožděnost odmítnout podle §46 odst. 1 písm. b) ve spojení s §120 s. ř. s.
[9] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla odmítnuta, nemohl se již Nejvyšší správní
soud zabývat meritorním posouzením kasačních námitek stěžovatele.
[10] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 3 a §120 s. ř. s. tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[11] Vzhledem k odmítnutí kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §10 odst. 3
věty poslední a §10 odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů, o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve lhůtě stanovené v §10a odst. 1 uvedeného
zákona.
Poučení:
Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 11. ledna 2018
Mgr. Ondřej Mrákota
předseda senátu