ECLI:CZ:NSS:2018:6.AS.165.2018:11
sp. zn. 6 As 165/2018 - 11
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: KORUNNÍ
DVŮR POPICE, s.r.o., IČO: 29280451, se sídlem Husinecká 903/10, Žižkov, 130 00 Praha 3,
zastoupen Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4,
proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava,
týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2017, č. j. KUJI 33838/2017,
ODSH 456/2017 Ves., o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 73 A 4/2017,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se v rací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho zástupce Mgr. Jaroslava
Topola, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 73 A 4/2017, kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti v návětí označenému rozhodnutí žalovaného.
[2] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda byla kasační stížnost podána v zákonné lhůtě,
neboť pouze v takovém případě může být meritorně projednána. Dospěl přitom k závěru,
že stěžovatel podal kasační stížnost předčasně.
[3] Místo písemného vyhotovení napadeného rozsudku zaslal stěžovatel Nejvyššímu
správnímu soudu pouze protokol o jednání před Krajským soudem v Brně, na němž byl vyhlášen
zamítavý rozsudek. Dotazem u Krajského soudu v Brně Nejvyšší správní soud zjistil,
že v uvedené věci nebyl rozsudek dosud písemně vyhotoven, a tudíž ani doručován, s tím,
že zákonná lhůta pro jeho písemné vyhotovení končí dne 25. 5. 2018. Ve světle této informace
se jeví jako lživé tvrzení právního zástupce stěžovatele o tom, že mu byl napadený rozsudek
doručen dne 26. 4. 2018.
[4] Rozsudek krajského soudu lze napadnout kasační stížností ve lhůtě do dvou týdnů
po doručení napadeného rozhodnutí [§106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“)]. Z ustanovení §102 s. ř. s. dále vyplývá, že kasační stížnost je opravným
prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu; právní moc rozsudku je
přitom spojena s jeho doručením (§54 odst. 5 s. ř. s.). Ustanovení o lhůtě k podání kasační
stížnosti přitom nelze interpretovat jen jako stanovení nejzazšího okamžiku, kdy může být
kasační stížnost podána; ostatně ve vztahu k tzv. opomenutým osobám zúčastněným na řízení
zákon výslovně stanoví, že lhůta začíná běžet ode dne doručení rozhodnutí poslednímu
z účastníků. Lhůta k podání kasační stížnosti tedy počíná stěžovateli běžet až po doručení
napadeného rozsudku krajského soudu. To, že již vyhlášením rozsudku je rozsudkem, resp. jeho
výrokem soud vázán, nutně nesouvisí s určením počátku běhu lhůty pro podání kasační stížnosti
a s procesní podmínkou (alespoň relativní) pravomocnosti napadeného rozsudku v kasačním
řízení.
[5] Ostatně rozšířený senát Nejvyššího správního soudu již ve svém usnesení ze dne
4. 11. 2003, č. j. 1 As 4/2003 - 48 (publ. pod č. 281/2004 Sb. NSS), dospěl k závěru,
že proti usnesení krajského soudu ve správním soudnictví, jež pro nedoručení nenabylo právní
moci, nelze brojit kasační stížností, resp. že je předčasná, a musí být proto odmítnuta (předtím
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2003, č. j. 7 As 8/2003 - 41). V citovaném
usnesení tento důsledek rozšířený senát spojoval právě s důsledkem doručení spočívajícím
v nabytí právní moci (výslovně přitom odkazoval na §54 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §55 odst. 5
s. ř. s.).
[6] Nejvyšší správní soud proto v této věci nepovažoval za nutné řídit se právním
názorem vyplývajícím z nedávného usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2017,
č. j. 3 Ads 47/2017 - 21, který závěr o předčasnosti kasační stížnosti – oproti citovanému
usnesení rozšířeného senátu – vztáhl naopak k okamžiku vázanosti soudu jeho vlastním
usnesením, tj. doručením, byť se stejným výsledkem, neboť u usnesení okamžik právní moci
pro stěžovatele a závaznost rozhodnutí pro soud spadají v jedno. Proto i zmíněným usnesením
byla kasační stížnost podaná proti dosud nedoručenému usnesení krajského soudu odmítnuta
jako předčasná. Pokud by z tohoto usnesení mělo cokoli vyplývat ve vztahu k rozsudkům, je
zřejmé, že by to byl právní názor vyslovený tzv. obiter, tj. nad rámec nutného.
[7] Uvedený závěr odpovídá i smyslu a účelu stanovení počátku běhu lhůty k podání kasační
stížnosti až po vyhotovení a doručení písemného vyhotovení rozsudku. Kasační stížnost má
již při svém podání obsahovat všechny náležitosti (srov. §106 odst. 3 s. ř. s.), včetně kasačních
námitek odpovídajících zákonem připuštěným kasačním důvodům, a ty pochopitelně
nelze formulovat dříve, než se stěžovatel seznámí s písemným vyhotovením rozsudku
a jeho odůvodněním. Kasační stížnost stěžovatele takové náležitosti obsahovat nemohla,
neboť napadený rozsudek nebyl dosud písemně vyhotoven a rozeslán, přitom Nejvyšší správní
soud, jsa povinen postupovat expeditivně a bez průtahů, by mohl zkrátit stěžovatele na zákonné
jednoměsíční lhůtě k odstranění vad kasační stížnosti, pokud by začala plynout (nebo dokonce
i mohla uplynout) dříve, než by byl napadený rozsudek vyhotoven a stěžovateli doručen.
[8] Uvedené není v rozporu ani s rozsudkem rozšířeného senátu ze dne 12. 10. 2004,
č. j. 2 As 27/2004 - 2. V tomto případě šlo totiž o počátek běhu lhůty k podání žaloby
proti správnímu rozhodnutí v situaci, kdy žalobou napadené správní rozhodnutí již bylo písemně
vyhotoveno a rozesláno, žalobci však bylo doručeno vadně (bylo doručeno jemu,
nikoli jeho zplnomocněnému zástupci), kterážto vada přitom byla jednoduše odstranitelná.
V nyní posuzovaném případě se žádné vady při vyhotovování a doručování napadeného
rozsudku krajský soud dost dobře ještě nemohl dopustit. Stejně tak pro posouzení této věci
nemůže být relevantní ani usnesení ze dne 13. 12. 2013, č. j. 7 Azs 22/2013 - 81, neboť v tehdy
posuzované věci šlo o napadení rozsudku, který byl již písemně vyhotoven a rozeslán a v právní
moci nebyl jen relativně vůči druhému ze stěžovatelů pro jednoduše odstranitelnou
vadu v doručování ze strany krajského soudu. Stěžovateli nehrozí ani odepření přístupu
k soudu, jako tomu bylo ve věcech posuzovaných v rozsudcích ze dne 7. 12. 2005,
č. j. 3 Azs 421/2004 - 86, ze dne 20. 2. 2009, č. j. 7 Azs 8/2009 - 95, ze dne 23. 10. 2009,
č. j. 8 Afs 61/2009 - 136, a ze dne 29. 6. 2011, č. j. 8 As 28/2011 - 78, kdy Nejvyšší správní soud
připustil „zhojení“ předčasnosti kasačních stížností proto, že v období mezi jejich podáním
a rozhodnutím Nejvyššího správního soudu již byla dříve vadně doručená rozhodnutí krajských
soudů doručena řádně a stěžovatelům v důsledku toho uplynula propadná lhůta pro podání
kasačních stížností. V nyní projednávané věci navíc na rozdíl od uvedených ještě vůbec nedošlo
k písemnému vyhotovení rozsudku krajského soudu. Stěžovatel tak bude mít nezkrácenou
možnost napadnout tento rozsudek kasační stížností, až vznikne (bude písemně vyhotoven)
a bude mu doručen.
[9] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. b) aplikovaného
na základě §120 s. ř. s. odmítl jako předčasnou.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
[11] Jelikož byla kasační stížnost odmítnuta, rozhodl Nejvyšší správní soud zároveň o vrácení
již zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč stěžovateli (§10 odst. 3 věta třetí zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), a to ve lhůtě 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení (§10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2018
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu