ECLI:CZ:NSS:2018:6.AS.166.2018:12
sp. zn. 6 As 166/2018 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje
JUDr. Tomáše Langáška, soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové
v právní věci žalobkyně: 66 s.r.o., IČ 29417180, sídlem Krakovská 583/9, Praha 1,
zastoupená Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, sídlem Otmíče 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Jihomoravského kraje, sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, týkající
se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. dubna 2017, č. j. JMK 60167/2017, sp. zn. S-
JMK 40998/2017/OD/Př, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 25. dubna 2018, sp. zn. 73 A 2/2017,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se v rac í zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jejího zástupce Mgr. Václava
Voříška, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2018, č. j. 73 A 2/2017 - 39, kterým byla
zamítnuta její žaloba proti v návětí označenému rozhodnutí žalované. Věcně se jednalo
o přestupek, resp. správní delikt.
[2] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda byla kasační stížnost podána v zákonné lhůtě,
neboť pouze v takovém případě může být meritorně projednána. Dospěl přitom k závěru,
že stěžovatelka podala kasační stížnost předčasně.
[3] Pod číslem jednacím, jímž napadený rozsudek označila, je totiž veden protokol o jednání
před Krajským soudem v Brně, na němž byl vyhlášen zamítavý rozsudek. Dotazem u Krajského
soudu v Brně Nejvyšší správní soud zjistil, že v uvedené věci nebyl rozsudek dosud písemně
vyhotoven a tudíž ani doručován s tím, že zákonná lhůta pro jeho písemné vyhotovení končí dne
25. května 2018. Ve světle této informace se jeví jako lživé tvrzení právního zástupce stěžovatelky
o tom, že jí byl napadený rozsudek doručen 26. dubna 2018.
[4] Rozsudek krajského soudu lze napadnout kasační stížností ve lhůtě do dvou týdnů
po doručení napadeného rozhodnutí (§106 odst. 1 s. ř. s.). Z ustanovení §102 s. ř. s. dále
vyplývá, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu; právní moc rozsudku je přitom spojena s jeho doručením (§54 odst. 5 s. ř. s.). Ustanovení
o lhůtě k podání kasační stížnosti přitom nelze interpretovat jen jako stanovení nejzazšího
okamžiku, kdy může být kasační stížnost podána; ostatně ve vztahu k tzv. opomenutým osobám
zúčastněným na řízení zákon výslovně stanoví, že lhůta začíná běžet ode dne doručení rozhodnutí
poslednímu z účastníků. Lhůta k podání kasační stížnosti tedy počíná stěžovateli běžet
až po doručení napadeného rozsudku krajského soudu. To, že již vyhlášením rozsudku je
rozsudkem, resp. jeho výrokem soud vázán, nutně nesouvisí s určením počátku běhu lhůty
pro podání kasační stížnosti a s procesní podmínkou (alespoň relativní) pravomocnosti
napadeného rozsudku v kasačním řízení.
[5] Ostatně rozšířený senát Nejvyššího správního soudu již ve svém usnesení ze dne
4. listopadu 2003, č. j. 1 As 4/2003 - 48 (publ. pod č. 281/2004 Sb.NSS), dospěl k závěru,
že proti usnesení krajského soudu ve správním soudnictví, jež pro nedoručení nenabylo právní
moci, nelze brojit kasační stížností, resp. že je předčasná, a musí být proto odmítnuta (předtím
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. června 2003, č. j. 7 As 8/2003 - 41).
V citovaném usnesení tento důsledek rozšířený senát spojoval právě s důsledkem doručení
spočívajícím v nabytí právní moci (výslovně přitom odkazoval na §54 odst. 5 s. ř. s. ve spojení
s §55 odst. 5 s. ř. s.).
[6] Nejvyšší správní soud proto v této věci nepovažoval za nutné řídit se právním
názorem vyplývajícím z nedávného usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. května 2017,
č. j. 3 Ads 47/2017 - 21, který závěr o předčasnosti kasační stížnosti – oproti citovanému
usnesení rozšířeného senátu – vztáhl naopak k okamžiku vázanosti soudu jeho vlastním
usnesením, tj. doručením, byť se stejným výsledkem, neboť u usnesení okamžik právní moci
pro stěžovatele a závaznost rozhodnutí pro soud spadají v jedno. Proto i zmíněným usnesením
byla kasační stížnost podaná proti dosud nedoručenému usnesení krajského soudu odmítnuta
jako předčasná. Pokud by z tohoto usnesení mělo cokoli vyplývat ve vztahu k rozsudkům,
je zřejmé, že by to byl právní názor vyslovený tzv. obiter, tj. nad rámec nutného.
[7] Uvedený závěr odpovídá i smyslu a účelu stanovení počátku běhu lhůty k podání kasační
stížnosti až po vyhotovení a doručení písemného vyhotovení rozsudku. Kasační stížnost má
již při svém podání obsahovat všechny náležitosti (srov. §106 odst. 3 s. ř. s.), včetně kasačních
námitek odpovídajících zákonem připuštěným kasačním důvodům, a ty pochopitelně
nelze formulovat dříve, než se stěžovatel seznámí s písemným vyhotovením rozsudku
a jeho odůvodněním. Kasační stížnost stěžovatelky takové náležitosti obsahovat nemohla,
neboť napadený rozsudek nebyl dosud písemně vyhotoven a rozeslán, přitom Nejvyšší správní
soud, jsa povinen postupovat expeditivně a bez průtahů, by mohl zkrátit stěžovatelku na zákonné
jednoměsíční lhůtě k odstranění vad kasační stížnosti, pokud by začala plynout (nebo dokonce
i mohla uplynout) dříve, než by byl napadený rozsudek vyhotoven a stěžovatelce doručen.
[8] Uvedené není v rozporu ani s rozsudkem rozšířeného senátu č. j. 2 As 27/2004 - 2 ze dne
12. října 2004. V tomto případě šlo totiž o počátek běhu lhůty k podání žaloby proti správnímu
rozhodnutí v situaci, kdy žalobou napadené správní rozhodnutí již bylo písemně vyhotoveno
a rozesláno, žalobci však bylo doručeno vadně (bylo doručeno jemu, nikoli jeho
zplnomocněnému zástupci), kterážto vada přitom byla jednoduše odstranitelná. V nyní
posuzovaném případě se žádné vady při vyhotovování a doručování napadeného rozsudku
krajský soud dost dobře ještě nemohl dopustit. Stejně tak pro posouzení této věci nemůže být
relevantní ani usnesení č. j. 7 Azs 22/2013 - 81 ze dne 13. p rosince 2013, neboť v tehdy
posuzované věci šlo o napadení rozsudku, který byl již písemně vyhotoven a rozeslán a v právní
moci nebyl jen relativně vůči druhému ze stěžovatelů pro jednoduše odstranitelnou
vadu v doručování ze strany krajského soudu. Stěžovatelce nehrozí ani odepření přístupu
k soudu, jako tomu bylo ve věcech posuzovaných v rozsudcích ze dne 7. prosince 2005,
č. j. 3 Azs 421/2004 - 86, ze dne 20. února 2009, č. j. 7 Azs 8/2009 - 95, ze dne 23. října 2009,
č. j. 8 Afs 61/2009 - 136 a ze dne 29. června 2011, č. j. 8 As 28/2011 - 78, kdy Nejvyšší správní
soud připustil „zhojení“ předčasnosti kasačních stížností proto, že v období mezi jejich podáním
a rozhodnutím Nejvyššího správního soudu již byla dříve vadně doručená rozhodnutí krajských
soudů doručena řádně a stěžovatelům v důsledku toho uplynula propadná lhůta pro podání
kasačních stížností. V nyní projednávané věci navíc na rozdíl od uvedených ještě vůbec nedošlo
k písemnému vyhotovení rozsudku krajského soudu. Stěžovatelka tak bude mít nezkrácenou
možnost napadnout tento rozsudek kasační stížností, až vznikne (bude písemně vyhotoven)
a bude jí doručen.
[9] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. b) aplikovaného
na základě §120 s. ř. s. odmítl jako předčasnou.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
[11] Jelikož byla kasační stížnost odmítnuta, rozhodl Nejvyšší správní soud zároveň o vrácení
již zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč stěžovatelce (§10 odst. 3 věta třetí zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), a to ve lhůtě 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení (§10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2018
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu