ECLI:CZ:NSS:2018:6.AZS.312.2018:30
sp. zn. 6 Azs 312/2018 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj) a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobce: V. H.,
zastoupený JUDr. Ing. Jakubem Backou, advokátem, sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem
Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. října 2017,
č. j. OAM-148/LE-LE05-LE26-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 19. července 2018, č. j. 60 Az 79/2017 - 75,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Jakubu Backovi, advokátu,
se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč,
která je splatná do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný žalobci neudělil žádnou z forem
mezinárodní ochrany podle §12 – 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů. Žalobce žádal o mezinárodní ochranu z důvodu obav ze vzniku vážné újmy ze strany
věřitelů požadujících uhrazení dluhů po jeho otci pod hrozbou zmrzačení či zabití, potažmo obav
z nefunkčního systému ochrany jeho práv ukrajinskými orgány. Žalovaný nicméně dospěl
k závěru, že tyto skutečnosti nenaplňují podmínky pro udělení mezinárodní ochrany.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Plzni (dále
jen „krajský soud“). Krajský soud dospěl k závěru, že žalobci by hrozilo nebezpečí vážné újmy,
pokud by státní orgány Ukrajiny nelegální jednání soukromých osob vůči němu tiše podporovaly,
či alespoň tolerovaly bez jakéhokoliv zásahu k žalobcově ochraně. V daném případě se žalobce
sice obrátil na policii, o průběh řízení se však nezajímal a další snahu k ochraně svých práv
nevyvíjel. Krajský soud dále zhodnotil, že žalovaný vycházel při posuzování situace na Ukrajině
z dostatku aktuálních podkladů, proti nimž žalobce ničeho nenamítal, a jeho rozhodnutí
je přesvědčivě odůvodněné. Z těchto důvodů krajský soud žalobu rozsudkem označeným
v záhlaví zamítl.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včas kasační
stížnost. Stěžovatel namítal, že krajský soud nesprávně zhodnotil otázku hrozby vážné újmy
ze strany soukromých subjektů, poněvadž v posuzovaném případě neexistoval ze strany
ukrajinských státních orgánů účinný systém zamezující hrozícímu vzniku újmy. Dle názoru
stěžovatele se nadto krajský soud řádně nevypořádal s konkrétní argumentací o zkorumpovanosti
ukrajinských bezpečnostních složek.
[4] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na odůvodnění napadeného
rozhodnutí a na rozsudek krajského soudu, s nímž se ztotožnil. Uvedl, že námitky stěžovatele
jsou neopodstatněné a byly dostatečně vypořádány už krajským soudem, pročež navrhl zamítnutí
kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud zaslal vyjádření žalovaného zástupci stěžovatele
na vědomí.
[5] Nejvyšší správní soud vyhodnotil kasační stížnost jako nepřijatelnou ve smyslu §104a
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele
(k výkladu tohoto pojmu viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. dubna 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS). Ačkoli usnesení, jímž se kasační stížnost odmítá
pro nepřijatelnost, nemusí být odůvodněno (§104a odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud stručné
odůvodnění připojuje.
[6] Krajský soud při posuzování hrozby vzniku újmy ze strany soukromých subjektů
(věřitelů) rozhodl v souladu se zákonem i předchozí judikaturou Nejvyššího správního soudu.
Nejvyšší správní soud totiž opakovaně konstatoval, že obava z věřitelů není azylově
relevantním důvodem (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. ledna 2018,
č. j. 7 Azs 355/2017 - 23, či rozsudky ze dne 31. října 2003 č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, ze dne
27. listopadu 2003, č. j. 4 Azs 26/2003 - 44, a ze dne 15. prosince 2003, č. j. 4 Azs 31/2003 - 64),
resp. že „strach vrátit se na Ukrajinu kvůli potížím s věřiteli ve vztahu k neuhrazenému dluhu (…) není
důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. prosince 2003 č. j. 6 Azs 45/2003-49 a usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 31. března 2008, č. j. 4 Azs 17/2007 - 67). Stěžovatelem tvrzená nefunkčnost ukrajinských
orgánů by mohla založit důvod pro udělení azylu pouze tehdy, pokud by tyto státní orgány
namítané ohrožení „podporovaly, tolerovaly, organizovaly, záměrně trpěly, nezajistily účinnou ochranu apod.
Případná nižší efektivita takové ochrany v konkrétních podmínkách té které země však ještě nečiní z takového
ohrožení ‚pronásledování‘, a tedy ani azylový důvod“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
31. července 2008, č. j. 7 Azs 43/2008 - 47, a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
8. listopadu 2012, č. j. 2 Azs 22/2012 - 44). V tomto řízení však nevyšla najevo žádná okolnost
svědčící o tom, že by ukrajinské orgány nebyly schopné stěžovatele před případnou hrozbou
ze strany jeho věřitelů ochránit.
[7] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky uvedené v žalobě i v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud
rovněž nedospěl k závěru, že by se krajský soud dopustil hrubého pochybení při výkladu
hmotného či procesního práva.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[9] Žalobci byl usnesením krajského soudu ze dne 22. března 2018, č. j. 60 Az 79/2017 - 50,
ustanoven zástupcem advokát. Odměnu za zastupování v tomto případě hradí stát (§35 odst. 9
s. ř. s., věta první za středníkem). Ustanovenému zástupci byla přiznána odměna za jeden úkon
právní služby spočívající v sepisu a podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“)], za nějž mu náleží
odměna ve výši 3 100 Kč [§7 bod 5 aplikovaný na základě §9 odst. 4 písm. d) advokátního
tarifu] a 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem
tedy 3 400 Kč. Zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, proto byla přiznaná částka
navýšena podle §57 odst. 2 s. ř. s. o 21 % na konečných 4 114 Kč. K jejímu uhrazení byla
stanovena přiměřená lhůta jednoho měsíce.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2018
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu