ECLI:CZ:NSS:2018:7.AS.365.2017:57
sp. zn. 7 As 365/2017 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Mgr. M. D., proti žalované:
Městská část Praha 18, se sídlem Bechyňská 639, Praha 9, zastoupena JUDr. Petrem Balcarem,
advokátem se sídlem Panská 895/6, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2017, č. j. 11 A 114/2015 - 72,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2017, č. j. 11 A 114/2015 - 72,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce se žádostmi o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím, ve znění účinném pro rozhodné období (dále jen „zákon o svobodném přístupu
k informacím“) domáhal po Základní škole a Mateřské škole Fryčovická (nyní Základní škola
Fryčovická), se sídlem v Praze 9 (dále jen „ZMŠ I“), a po Základní škole a Mateřské škole
Tupolevova, se sídlem v Praze 9 (dále jen „ZMŠ II“), poskytnutí:
1) „anonymizovaného seznamu přijatých žádostí o přijetí k předškolnímu vzdělávání v MŠ pro školní rok
2014/2015, v rozsahu: (i) pořadové číslo přihlášky, (ii) datum narození žadatele, (iii) trvalý pobyt dítěte alespoň
v rozsahu uvedení obce (městské části), (iv) zda sourozenec žadatele navštěvoval MŠ v daném školním roce
a (v) zda žádost byla vzata účastníkem řízení zpět;
2) anonymizovaného seznamu všech dětí, jež navštěvují MŠ ve školním roce 2014/2015, v rozsahu: (i) datum
narození dítěte, (ii) trvalý pobyt dítěte alespoň v rozsahu uvedení obce (městské části), (iii) zda sourozenec žadatele
navštěvoval v daném roce MŠ, (iv) pokud lze spárovat tyto údaje s pořadovým číslem přihlášky podle předchozího
odstavce, potom ztotožnění dle tohoto čísla přihlášky;
3) anonymizovaného seznamu přijatých žádostí o přijetí k předškolnímu vzdělávání v MŠ pro školní rok
2015/2016, v rozsahu: (i) pořadové číslo přihlášky, (ii) datum narození žadatele, (iii) trvalý pobyt dítěte alespoň
v rozsahu uvedení obce (městské části), (iv) zda sourozenec žadatele navštěvoval MŠ v daném školním roce
a (v) zda žádost byla vzata účastníkem řízení zpět;
4) anonymizovaného seznamu dětí, jimž bylo vydáno rozhodnutí o přijetí k předškolnímu vzdělávání ve školním
roce 2015/2016 v rozsahu: (i) datum narození dítěte, (ii) trvalý pobyt dítěte alespoň v rozsahu uvedení obce
(městské části), (iii) zda sourozenec žadatele navštěvoval v daném roce MŠ, (iv) pokud lze spárovat tyto údaje
s pořadovým číslem přihlášky podle předchozího odstavce, potom ztotožnění dle tohoto čísla přihlášky.“
[2] Rozhodnutím ze dne 2. 6. 2015, č. j. 765/2015 (ve znění opravného usnesení ze dne
24. 6. 2015), rozhodla ZMŠ I podle §15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím
o částečném odmítnutí žalobcovy žádosti o informace.
[3] Rozhodnutím ze dne 3. 6. 2015, č. j. TUPO/561/2015/V (ve znění opravného usnesení
ze dne 23. 6. 2015), rozhodla ZMŠ II podle §15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu
k informacím o částečném odmítnutí žalobcovy žádosti o informace.
[4] Žalobce napadl obě rozhodnutí o odmítnutí žádosti odvoláními. Rozhodnutími ze dne
2. 7. 2015, č. j. MČ 18 21452/2015 OKT, a č. j. MČ 18 21449/2015 OKT, žalovaná (Rada
Městské části Praha 18) rozhodnutí o odmítnutí žádosti potvrdila (dále jen „rozhodnutí
o odvolání“).
II.
[5] Žalobce podal proti rozhodnutím o odvolání žalobu k Městskému soudu v Praze.
V ní mj. poukazoval na nicotnost rozhodnutí o odvolání. Předmětná rozhodnutí neměla vydat
žalovaná. Požadované informace se vztahují k výkonu přenesené působnosti, neboť žádost
se týkala údajů o přijímacím řízení a skladbě dětí navštěvujících mateřské školky. Vzhledem
k tomu, že na věc nelze aplikovat §178 odst. 1 větu první správního řádu, je nadřízený orgán
nutno určit podle druhé věty předmětného ustanovení, podle které je nadřízeným správním
orgánem ten orgán, který rozhoduje o odvolání. O odvolání proti rozhodnutím ředitele školy
rozhoduje kraj (v případě hl. města Prahy Magistrát hlavního města Prahy).
[6] Městský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 25. 8. 2016, č. j. 11 A 114/2015 - 30.
[7] Označený rozsudek napadl žalobce kasační stížností. Rozsudkem Nejvyššího správního
soudu ze dne 3. 4. 2017, č. j. 7 As 202/2016 - 38, byl rozsudek městského soudu zrušen z důvodu
řádného nevypořádání všech žalobních námitek a věc byla vrácena městskému soudu k dalšímu
řízení.
[8] Městský soud následně rozsudkem ze dne 27. 10. 2017, č. j. 11 A 114/2015 - 72, vyslovil
nicotnost obou rozhodnutí o odvolání. Uvedl, že žalovaná (Rada Městské části Praha 18), která
rozhodla o odvoláních žalobce, je výkonným orgánem v rámci samostatné působnosti;
v přenesené působnosti rozhoduje jen, stanoví-li tak zákon. Není pochyb o tom, že rozhodování
podle zákona o svobodném přístupu k informacím je rozhodováním v přenesené působnosti.
Rada městské části rozhoduje v přenesené působnosti jen v případech výslovně stanovených
zákonem. Žádný zákon však radě městské části nesvěřuje pravomoc rozhodnout ve věci
poskytování informací o přijetí či nepřijetí dětí do mateřské školy. Z napadaných rozhodnutí
přitom není zřejmé, na základě jakých ustanovení žalovaná rozhodovala. Městský soud žalované
vytkl i to, že rozhodnutí o odvolání byla podepsána starostou městské části. Starosta městské
části je orgánem působícím v samostatné působnosti a není zřejmé, na základě jakého právního
titulu podepsal rozhodnutí náležející do přenesené působnosti. To vyvolává i pochybnosti o tom,
kdo ve věci rozhodl, což spolu s pochybnostmi o tom, zda rada byla oprávněna rozhodnout
v přenesené působnosti, vede k nicotnosti rozhodnutí o odvolání pro vnitřní rozpornost.
K vnitřní rozpornosti přispívá, že rozhodnutí jsou opatřena razítky s označením „Městská část“
a názvem městské části s malým státním znakem. Podle §105 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb.,
o hlavním městě Praze, ve znění účinném pro rozhodné období (dále jen „ZHMP“) se takto
označují rozhodnutí vydaná v přenesené působnosti. Výrokem II pak městský soud vyslovil,
že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci
rozsudku.
III.
[9] Proti rozsudku městského soudu podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné
lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[10] Rozsudek je podle stěžovatelky nepřezkoumatelný z důvodu jeho nesrozumitelnosti
a nedostatečného odůvodnění. Městský soud rozhodl o nicotnosti rozhodnutí o odvolání,
ačkoliv neměl jistotu ohledně toho, zda je vydal nepříslušný orgán. V rozsudku vyjádřil ohledně
této skutečnosti pouze pochybnosti. Městský soud nadto neuvedl, který orgán je v dané věci
příslušným k rozhodnutí o odvolání, což taktéž svědčí o tom, že nenabyl ohledně předmětné
otázky jistotu.
[11] Stěžovatelka dále nesouhlasila se závěrem městského soudu, že rozhodování podle
zákona o svobodném přístupu k informacím je rozhodováním v přenesené působnosti.
Vyřizování žádostí o poskytnutí informací není specifickou působností, nýbrž je vždy součástí
výkonu té působnosti, které se požadované informace týkají (§20 odst. 6 zákona o svobodném
přístupu k informacím). Za nesprávný považovala stěžovatelka i názor městského soudu,
že existují pochybnosti o tom, zda ve věci rozhodla rada, která je označena jako ten, kdo měl
rozhodnout, nebo starosta, který rozhodnutí podepsal. V obou rozhodnutích o odvolání je
jednoznačně uvedeno, že byla vydána radou městské části.
[12] Stěžovatelka brojila i proti názoru městského soudu, že rada městské části není orgánem,
který měl rozhodnout o odvoláních v projednávané věci. Podle §16 zákona o svobodném
přístupu k informacím je k rozhodnutí o odvolání příslušný nadřízený orgán. Podle §178 odst. 1
správního řádu je nadřízeným orgánem ten, kdo vykonává dozor. ZMŠ I a ZMŠ II jsou
příspěvkovými organizacemi, jejichž zřizovatelem je stěžovatelka. Podle §27 odst. 11 zákona
č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů
zřizovatel provádí kontrolu hospodaření příspěvkové organizace. Zřizovatel příspěvkové
organizace je tedy orgánem vykonávajícím dozor nad příspěvkovou organizací, a lze na něj tudíž
nahlížet jako na nadřízený orgán ve smyslu §178 odst. 1 správního řádu. Podle §94 odst. 2
písm. g) ZHMP je pak radě městské části vyhrazeno plnit vůči právnickým osobám a zařízením
zřízeným nebo založeným zastupitelstvem městské části úkoly zakladatele nebo zřizovatele podle
zvláštních právních předpisů. V této souvislosti stěžovatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 11. 11. 2011, č. j. 4 As 40/2010 - 60, a na rozsudek Krajského soudu
v Brně ze dne 3. 2. 2012, č. j. 30 A 118/2010 - 46. Na stěžovatelku by pak bylo lze pohlížet jako
na nadřízený orgán i podle §178 odst. 2 správního řádu, neboť to bylo ona, kdo ZMŠ I a ZMŠ II
pověřil výkonem veřejné správy. S ohledem na výše uvedené stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší
správní soud zrušil rozsudek městského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
IV.
[13] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti zejména uvedl, že o jeho odvoláních měl
rozhodnout Magistrát hlavního města Prahy. Požadované informace se totiž vztahují k výkonu
přenesené působnosti, neboť se týkají přijímacího řízení do předmětných mateřských škol.
O odvolání proti rozhodnutí povinných subjektů vydaným v přenesené působnosti rozhoduje
Magistrát hlavního města Prahy. Je proto namístě nadřízený orgán určit podle §178 odst. 1 věta
druhá správního řádu. Žalobce také uvedl, že četné vady napadených rozhodnutí způsobují jejich
nicotnost pro vnitřní rozpornost. Dále sdělil, že městský soud měl povinným subjektům nařídit
poskytnutí informací dle §16 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, přičemž
k uhrazení nákladů řízení měl stěžovatelce určit lhůtu tří dnů (a nikoliv lhůtu třiceti dnů).
S poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/13 pak žalobce dovodil právo
na paušální náhradu nákladů soudního řízení. Žalobce Nejvyššímu správnímu soudu rovněž
doručil kopii rozhodnutí ze dne 7. 11. 2017, č. j. MHMP 1755095/2017, kterým Magistrát
hlavního města Prahy ve skutkově prakticky totožné situaci věcně rozhodl o podobném odvolání
směřujícím proti rozhodnutí mateřské školy.
V.
[14] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[15] Předmětem řízení o kasační stížnosti je rozsudek městského soudu, kterým byla vyslovena
nicotnost obou rozhodnutí o odvolání.
[16] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla i nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu.
Uváděla, že z rozsudku městského soudu nevyplývá, z jakých důvodů je třeba předmětná
rozhodnutí o odvolání považovat za nicotná, přičemž z něj není ani zřejmé, který orgán má
o předmětných odvoláních rozhodovat.
[17] Zdejší soud při posuzování nepřezkoumatelnosti rozsudků krajských soudů vychází
z ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nálezy ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94,
č. 34/1996 Sb. ÚS, a ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, č. 85/1997 Sb. ÚS, ze dne
11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, č 64/2007 Sb. ÚS atp.), podle níž jedním z principů, které
představují součást práva na řádný a spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod, čl. 1 Ústavy), jež vylučuje libovůli při rozhodování, je povinnost soudů své rozsudky
řádně odůvodnit (ve správním soudnictví podle ust. §54 odst. 2 s. ř. s.). Např. v posledně
označeném nálezu Ústavní soud uvedl, že „odůvodnění rozhodnutí soudu jednajícího a rozhodujícího
ve správním soudnictví, z něhož nelze zjistit, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodné skutečnosti,
nevyhovuje zákonným požadavkům kladeným na obsah odůvodnění a v konečném důsledku takové rozhodnutí
zasahuje do základních práv účastníka řízení, který má nárok na to, aby jeho věc byla spravedlivě posouzena“.
Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, vyslovil, že pokud
„z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování
zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu nepovažoval
za důvodnou právní argumentaci stěžovatele v žalobě a proč subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní
normy, pak je třeba pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů
a tím i nesrozumitelnost ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“ Nepřezkoumatelností z důvodu
nesrozumitelnosti se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudku ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, podle něhož lze „za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost obecně považovat
takové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl,
odmítl nebo jí vyhověl, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem spadají i případy, kdy nelze
rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán.
Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích
nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá
své rozhodovací důvody.“
[18] V dané věci se jedná již o druhý rozsudek městského soudu. V prvním rozsudku soud
mj. uvedl, že „nemá žádné pochybnosti o tom, že žalobou napadená rozhodnutí o odvolání jsou existujícími
a platnými rozhodnutími; nebyly shledány žádné důvody pro to, aby soud deklaroval svým rozhodnutím
jejich nicotnost“. Rozsudkem napadeným projednávanou kasační stížností pak městský soud
prohlásil obě rozhodnutí o odvolání za nicotná (nulitní, neexistující).
[19] Z důvodu tohoto názorového obratu měl městský soud svoje úvahy podrobně
a přezkoumatelně odůvodnit. Tak zásadní závěr měl být bez dalšího soudem postaven na jisto,
přičemž měl být náležitě odůvodněn (podpůrně viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 25. 5. 2006,
č. j. 2 Afs 129/2004 - 49).
[20] Městský soud v rozsudku uvedl, že není pochyb o tom, že rozhodování podle zákona o svobodném
přístupu k informacím je rozhodováním v oblasti veřejné správy, tedy v přenesené působnosti.
[21] Toto své základní tvrzení (na kterém založil veškerou svoji argumentaci) však soud
dostatečně nerozvedl a nepodepřel relevantní argumentací. Takové odůvodnění je
nepřezkoumatelné, neboť nelze posoudit správnost úvah městského soudu, které jej
k předmětnému názoru vedly (shodně viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 20. 9. 2016,
č. j. 7 Afs 89/2016 - 54). Explicitní vyjádření úvah soudu bylo na místě mj. již z důvodu znění
§20 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím, podle něhož „[i]nformace, které se týkají
přenesené působnosti územního samosprávného celku, poskytují orgány územního samosprávného celku v přenesené
působnosti“, z čehož a contrario plyne, že ostatní informace jsou poskytovány v působnosti
samostatné (viz FUREK, Adam, Rothanzl, Lukáš, Jirovec, Tomáš. Zákon o svobodném přístupu
k informacím: komentář. Praha: C. H. Beck, 2016. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-
80-7400-273-1.).
[22] Nepřezkoumatelností (pro nesrozumitelnost) jsou pak stiženy i další závěry městského
soudu. Městský soud sice svoji argumentaci uvozuje tím, že je nutné posoudit, který orgán je
příslušný k rozhodnutí o věci, a následně rozvíjí úvahy o tom, zda takovým orgánem může být
rada městské části či starosta (bylo by tedy lze usuzovat, že městský soud se zaměřil na zkoumání
toho, zda rozhodnutí nejsou nicotná z důvodu věcné nepříslušnosti orgánu, který je vydal).
Následně ovšem soud věc uzavírá s tím, že rozhodnutí jsou nicotná pro vnitřní rozpor, neboť
nelze určit, kdo je vydal. Ohledně věcné pravomoci rady městské části pak soud vyslovuje pouze
pochybnosti (v rozsudku je uvedeno, že existují pochybnosti o tom, zda rada městské části byla
oprávněna rozhodnout v přenesené působnosti bez výslovného zmocnění zákonem). Vyjasněna
pak soudem nebyla ani otázka, zda mohl napadená rozhodnutí podepsat starosta městské části,
či nikoliv (městský soud v této souvislosti uvádí, že „není zřejmé“, na základě jakého právního
titulu obě rozhodnutí podepsal starosta městské části).
[23] Z rozsudku nadto není vůbec zřejmé, jakým způsobem mají orgány veřejné správy dále
postupovat. Zdejší soud přitom již několikráte vyslovil: „Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze
pak považovat též takové soudní rozhodnutí, z něhož nelze jednoznačně dovodit, jakým právním názorem je
správní orgán po zrušení svého rozhodnutí vázán a jak má tedy v dalším řízení postupovat.“
(viz např. rozsudky ze dne 22. 9. 2010, č. j. 3 Ads 80/2009 - 132, či ze dne 20. 9. 2016,
č. j. 7 Afs 89/2016 - 54). Vzhledem k výše uvedenému nejasnému závěru městského soudu
ohledně důvodu nicotnosti rozhodnutí o odvolání není zřejmé, zda mají správní orgány (a které)
odstraňovat nicotnost rozhodnutí způsobenou tím, že tato byla vydána nekompetentním
orgánem, nebo zda mají napravit vadu spočívající ve vnitřní rozpornosti rozhodnutí o odvolání
způsobenou nejasností ohledně orgánu, který rozhodnutí vydal. Je přitom zřejmé, že správní
orgány nemohou odstranit obě tyto vady – o věci buď musí rozhodnout jiný správní orgán než
rada městské části, nebo musí být vyjasněno, zda ve věci rozhodla rada městské části nebo
její starosta. Z rozsudku pak není patrno ani to, který orgán by měl o odvoláních rozhodnout.
[24] Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoliv v předchozím zrušovacím rozsudku apeloval
na městský soud, aby se zabýval určením nadřízeného orgánu za pomoci §20 odst. 5 zákona
o svobodném přístupu k informacím a zejména §178 správního řádu, městský soud takto
nepostupoval. Neuvedl, podle kterého z několika vzájemně se vylučujících kritérií dle dané právní
úpravy bylo namístě určit nadřízený orgán v projednávané věci. Návazně pak městský soud
nezohlednil ani související judikaturu týkající se určování nadřízeného orgánu podle
citovaných ustanovení. Příkladem budiž rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 1. 2013,
č. j. 1 As 160/2012 - 41, č. 2812/2013 Sb. NSS, ve kterém se soud zabýval určením nadřízeného
orgánu právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení. Uvedl, že „Žalovaná
v projednávané věci je přitom právnickou osobou (specifickým typem - školskou právnickou osobou), na niž byl
přenesen výkon veřejné správy v oblasti školství. Jak bylo již výše uvedeno, školský zákon neuvádí výslovně žádný
orgán, který by rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí mateřské školy […] Zbývá tedy prověřit, kdo žalovanou
pověřil výkonem veřejné správy. Z ustanovení §142 školského zákona plyne, že právnické osobě, která vykonává
činnost školy nebo školského zařízení, vzniká právo poskytovat vzdělávání a školské služby a právo vydávat
doklady o vzdělání stanovené tímto zákonem, jakož i nárok na přidělování finančních prostředků ze státního
rozpočtu nebo z rozpočtu územního samosprávného celku účinností zápisu školy a školského zařízení do rejstříku
škol a školských zařízení. Obdobně podle §151 odst. 2 téhož zákona dnem právní moci rozhodnutí o výmazu
z rejstříku tato práva a nárok zanikají. Školský zákon podrobně upravuje v §145 až 150 proces zápisu
i výmazu z rejstříku. Orgán, který rejstřík vede, je přitom oprávněn žádost o zápis zamítnout ze zákonem
specifikovaných důvodů (např. není-li žádost v souladu s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací
soustavy České republiky nebo příslušného kraje nebo nejsou-li dány předpoklady pro řádnou činnost školy nebo
školského zařízení po stránce personální, materiální a finanční). Rovněž je oprávněn i z úřední povinnosti
rozhodnout o výmazu z rejstříku, např. jestliže právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského
zařízení, závažným způsobem nebo opakovaně poruší právní předpisy související s poskytováním vzdělávání
a školských služeb). Z uvedených ustanovení podle názoru Nejvyššího správního soudu vyplývá, že zápis
do rejstříku škol a školských zařízení je třeba považovat za ono pověření výkonem veřejné správy na základě
zákona, o němž hovoří správní řád.“
[25] Nutno dodat, že podle §143 odst. 1 školského zákona je orgánem, který vede rejstřík škol
a školských zařízení, obecně krajský úřad (tj. i Magistrát hlavního města Prahy). V některých
případech výslovně specifikovaných v §143 odst. 2 téhož zákona je pak vedení rejstříku škol
a školských zařízení svěřeno Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Z rozsudku městského
soudu však nevyplývá, že by se uvedenými otázkami jakkoliv zabýval.
[26] V této souvislosti nutno v obecné rovině zmínit i to, že žalobce v rámci řízení o kasační
stížnosti předložil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 7. 11. 2017,
č. j. MHMP 1755095/2017, kterým tento orgán ve skutkově prakticky totožné situaci věcně
rozhodl o podobném odvolání směřujícím proti rozhodnutí mateřské školy o částečném
odmítnutí informací. Magistrát rozhodnutí povinného subjektu zrušil (vyhověl tedy odvolání
podanému žalobcem) přičemž povinný subjekt požadované informace žalobci následně poskytl
(viz žalobcem předložený přípis povinného subjektu ze dne 23. 11. 2017, č. j. ZSFAJTLA/630-
1/2017).
[27] Ze všech výše uvedených důvodů nemohl rozsudek městského soudu obstát. Souhrn
a intenzita výše vytčených vad v dané věci brání přezkumu kasačních námitek. Jakékoliv další
úvahy kasačního soudu by s ohledem na výše uvedené byly přinejmenším předčasné a způsobilé
zkrátit účastníky řízení na jejich právech. Jak totiž zdejší soud uvedl v rozsudku
ze dne 19. 12. 2007, č. j. 7 Afs 103/2007 - 77, „správní soudnictví je založeno na kasačním principu.
Nejvyššímu správnímu soudu totiž nepřísluší v rozhodnutí o kasační stížnosti stěžovatele předjímat právní závěry
krajského soudu. Takovýto postup by byl nutně vadou řízení mající vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé.
Tímto postupem by de facto stěžovateli uzavřel cestu k přezkoumání „nově vysloveného“ právního názoru
prostřednictvím kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud by tak nepřípustně zasáhl i do ústavně zaručeného práva
stěžovatele na spravedlivý proces.“ Proto se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat ani tvrzeními, které
žalobce vznesl v rámci svého vyjádření ke kasační stížnosti.
[28] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů rozsudek městského soudu podle §110
odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení, ve kterém je městský soud
vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí
(§110 odst. 4 s. ř. s.).
[29] V dalším řízení tedy bude na městském soudu, aby se věcí v souladu se zákonem,
v mezích podané správní žaloby a vysloveného závazného názoru Nejvyššího správního soudu
znovu a důkladně zabýval. Městský soud předně napraví výše vytčená pochybení
a přezkoumatelným způsobem vypořádá námitku nicotnosti rozhodnutí o odvolání. Přitom
zohlední relevantní právní úpravu a relevantní judikaturu zdejšího soudu (např. rozsudek
ze dne 30. 1. 2013, č. j. 1 As 160/2012 - 41, č. 2812/2013 Sb. NSS). Pokud městský soud
opětovně dospěje k závěru o nicotnosti napadených rozhodnutí, jednoznačně formuluje závazný
právní názor, kterým se správní orgány budou následně povinny řídit (mj. uvede, jaký orgán má
o odvoláních rozhodnout, jaká osoba má tyto podepsat atp.).
[30] Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl v souladu s ust. §109 odst. 2 s. ř. s.,
podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.
[31] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu