ECLI:CZ:NSS:2018:8.AS.176.2017:39
sp. zn. 8 As 176/2017-39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: J. V., zast.
JUDr. Janem Dobrovolným, advokátem se sídlem Náměstí 75, Valašské Meziříčí, proti
žalovanému: Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Moravské náměstí
1/1, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Z. M., proti rozhodnutí žalovaného ze dne
22. 1. 2015, sp. zn. ZKI BR-O-170/931/2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2017, čj. 29 A 45/2015-52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný shora specifikovaným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil
rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Vsetín, ze dne
6. 11. 2014, čj. OR-222/2014-810-15. Tímto rozhodnutím katastrální úřad rozhodl podle §36
odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“)
takto:
„Nesouhlasu J. V. ze dne 25.9.2014 s provedenou opravou chyby v údajích katastru nemovitostí v katastrálním
území (dále k.ú.) H. se nevyhovuje a i nadále bude v katastrálním operátu v souboru geodetických informací
evidován zákres vlastnické hranice mezi p.č. X a p.č. X, p.č. st. X, p.č. X podle výsledků obnovy operátu a podle
neměřického záznamu č. 1615.“ Žalobu proti rozhodnutí žalovaného krajský soud zamítl.
[2] Krajský soud uvedl, že podstata celé věci stojí na posouzení, zda obnovený katastrální
operát katastrálního území H. v části „B.“ ve vztahu k žalobcově parcele č. X obsahoval chybu,
jež byl katastrální úřad, potažmo žalovaný, povinen opravit. In concreto žalobce v žalobě namítal,
že břehy parcely č. X, jež je vodním tokem (mlýnským náhonem), mají být rovnoběžné. Krajský
soud, vycházeje z judikatury Nejvyššího správního soudu, uvedl, že k tomu aby nepřesnost
zobrazení v katastrální mapě byla chybou ve smyslu katastrálního zákona, musí dojít k překročení
odchylek stanovených vyhláškou č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální
vyhláška“). S touto otázkou se správní orgány vypořádaly dostatečným způsobem a dospěly
k závěru, že k překročení dovolených mezních odchylek podle katastrální vyhlášky nedošlo.
Zároveň nedošlo ani ke zřejmému omylu při obnově katastru. Krajský soud dodal, že smyslem
řízení o opravě chyby je uvedení evidovaných údajů do souladu se skutečným obsahem listin,
které má katastrální úřad k dispozici.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
[4] Stěžovatel obsáhle zrekapituloval jak průběh správního řízení, který předcházel
rozhodnutí žalovaného, tak svůj postup, jímž se domáhal odstranění části budovy č. p. X a plotu,
které byly podle jeho názoru postaveny na jeho parcele. Uvedl, že v důsledku nepřesných
podkladů, na jejichž základě byl zpracován znalecký posudek, z něhož se vycházelo při
digitalizaci, došlo k nepřesnému převodu zákresu hranic parcel ze stávající katastrální mapy
do digitalizované katastrální mapy. To mělo za následek, že budova č. p. X se již nenachází
na stěžovatelově parcele, ale na parcele ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení.
[5] Stěžovatel namítl, že z výše uvedeného je zřejmé, že na straně správních orgánů došlo
v minulosti v souvislosti s chybnou digitalizací katastrální mapy ke zřejmému omylu podle §44
odst. 2 katastrálního zákona (stěžovatel měl zřejmě na mysli §44 odst. 2 katastrální vyhlášky;
pozn. NSS) a není proto nutné k provedení změny – uvedení do původního stavu, tj. před
digitalizací – doložit výsledek zeměměřičské činnosti a písemný souhlas vlastníků.
[6] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil I. a II. výrok napadeného rozsudku
a aby věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že setrvává na svém vyjádření k žalobě,
podle kterého nepochybil po stránce věcné ani procesní.
[8] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[9] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[10] Podle §36 odst. 1 katastrálního zákona [n]a písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného
nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly a) zřejmým omylem při vedení
a obnově katastru, b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při
výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím právním předpisem.
[11] Podle §44 odst. 2 katastrální vyhlášky [ch]ybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při
vedení a obnově katastru, a to geometrické a polohové určení, číslo parcely, údaj o právu, upozornění, druh
pozemku, způsob ochrany nemovitosti, způsob využití nemovitosti, údaj o budově včetně údaje o její dočasnosti,
údaj o jednotce, cenový údaj a údaj pro daňové účely katastrální úřad opraví na základě původního výsledku
zeměměřické činnosti nebo listiny, která byla podkladem pro zápis tohoto údaje do katastru, a v případě chyby
vzniklé zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu i na základě výsledků zjišťování hranic.
[12] Krajský soud se v napadeném rozsudku vyjádřil jak ke zřejmému omylu ve smyslu §36
odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, tak k nepřesnosti ve smyslu §36 odst. 1 písm. b)
katastrálního zákona. Podrobněji se zabýval nepřesností zobrazení parcely č. X v oblasti „B.“
v katastrální mapě, neboť stěžovatel v žalobě argumentoval překročením mezních odchylek
stanovených katastrální vyhláškou. Zároveň krajský soud vyložil, jak je v judikatuře vykládán
neurčitý pojem zřejmý omyl a uvedl, že v souzeném případě o zřejmý omyl nejde. Proti tomuto
závěru vznesl stěžovatel kasační námitku, neboť je podle něj evidentní, že ke zřejmému omylu
došlo.
[13] V rámci výkladu pojmu zřejmý omyl nestačí pouze tvrdit, že evidence v katastru je chybná.
Nejvyšší správní soud se výkladu tohoto právního pojmu v minulosti opakovaně věnoval. Byť
se velká část jeho dosavadní judikatury vztahuje k předchozí právní úpravě opravy chyby
v katastru zakotvené v §8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky,
lze z této judikatury vycházet, jelikož právní úprava byla převzata do současného katastrálního
zákona v téměř nezměněné podobě. Na některá přiléhavá rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu zabývající se výkladem pojmu zřejmý omyl ve svém rozhodnutí již správně poukázal krajský
soud (srov. např. rozsudky ze dne 17. 1. 2008, čj. 1 As 40/2007-103, publ. pod
č. 2098/2010 Sb. NSS, ze dne 13. 3. 2013, čj. 7 As 187/2012-31, ze dne 23. 1. 2014,
čj. 7 As 123/2013-28, ze dne 22. 1. 2015, čj. 7 As 257/2014-24).
[14] V rozsudku ze dne 11. 6. 2009, čj. 7 As 71/2008-48, Nejvyšší správní soud k pojmu
zřejmý omyl uvedl, že „§8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona [pozn.: §36 odst. 1 písm. a)
současného katastrálního zákona] je nutno vykládat v tom smyslu, že se jedná o zřejmý omyl, kdy při
zobrazení hranic pozemků v katastrální mapě dojde k tomu, že zakreslení v katastrální mapě není ve shodě
s podklady pro zakreslení hranice. Katastrální úřad proto při posuzování toho, zda jsou zobrazení ve shodě
s podklady, posuzuje pouze to, zda je takové zobrazení ve shodě s vlastnickými právy do té míry, že posuzuje
zakreslení hranic v katastrální mapě s ohledem na obsah listin, které má k dispozici. Také v případě vytyčení
hranic v terénu pracovník, který toto provádí, vychází ze stávajících údajů měřické dokumentace a pokud takové
podklady nejsou k dispozici, tak vytyčení vychází ze zobrazení v katastrální mapě. Pokud dojde k vytyčení
hranice v souladu s nezpochybnitelnými a správnými údaji v katastru a takto v terénu vytyčená hranice neodpovídá
skutečně reálně v průběhu desítek let zaužívané hranici pozemků mezi vlastníky (např. plot), nelze tuto situaci
řešit opravou katastrálního operátu. ‚Posunout‘ vytyčenou a v katastru vyznačenou hranici do polohy, v jaké
ve skutečnosti probíhá, je možno jen v případě existence a doložení příslušných právních titulů katastrálnímu
úřadu, které by k takovému novému vytyčení a novému zakreslení do katastrální mapy opravňovaly (dohoda
vlastníků, soudní rozhodnutí civilního soudu). Pokud však dojde k vyznačení (a dle údajů v katastru
k následnému vytyčení) hranice v důsledku zřejmého omylu, tedy dojde k rozporu zakreslení s obsahem
podkladových listin, je na místě řízení ve věci opravy ve smyslu §8 katastrálního zákona“. V rozsudku ze dne
5. 6. 2008, čj. 1 As 46/2008-134, Nejvyšší správní soud uvedl, že „k opravě chyby v katastru
nemovitostí podle §8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona spočívající v nesprávně zakreslené vlastnické hranici
může katastrální úřad přistoupit jen tehdy, byla-li hranice zakreslena v důsledku zřejmého omylu pracovníka
katastru v rozporu s podkladovou listinou a současně vlastníci hraničících pozemků průběh hranice nezpochybňují
a v minulosti jej neměnili. Uvedené podmínky přitom musí být splněny kumulativně. Pokud by byl průběh hranice
mezi vlastníky sporný, je o něm s konečnou platností oprávněn rozhodnout jen soud v nalézacím řízení k návrhu
některého z vlastníků; katastrální úřad však v takovém případě opravu chyby provést nemůže.“
[15] K opravě chyby v katastru podle §36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona tak může
katastrální úřad přistoupit jen tehdy, pokud byla hranice mezi pozemky zakreslena v katastru
v důsledku zřejmého omylu pracovníka katastru v rozporu s podkladovými listinami, které
má k dispozici, a zároveň vlastníci hraničních pozemků průběh hranice nezpochybňují
a v minulosti je neměnili; jinými slovy mezi vlastníky sousedících pozemků neexistuje spor
o geometrické a polohové určení hranice. O omyl zřejmý se jedná pouze v případě, že je chyba
v katastru naprosto evidentní. Tento omyl musí být zřejmý ve vztahu ke všem dotčeným
subjektům, tj. vlastníkům sousedících pozemků. Chyby v katastru, k jejichž zjištění se katastrální
úřad neobejde bez podrobného zkoumání právní a skutkové stránky případu, nejsou způsobeny
zřejmým omylem. Vedle toho pouhý nesoulad mezi hranicí v katastru evidovanou a v terénu
skutečně užívanou není důvodem pro opravu údajů zapsaných v katastru (srov. rozsudky NSS
ze dne 11. 1. 2011, čj. 8 As 24/2010-112, ze dne 13. 4. 2017, čj. 10 As 307/2016-38).
[16] V souzeném případě Katastrální úřad pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Vsetín,
na základě žádosti stěžovatele o opravu chyb v katastrálním operátu shledal, že obnovený operát
v části parcely č. X v oblasti „B.“ obsahuje chybu, kterou neměřickým záznamem č. X opravil; šlo
o opravu zákresu hranice mezi parcelou č. X ve vlastnictví stěžovatele a parcelami č. X a č. st. X
ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení. Stěžovatel s opravou chyby nesouhlasil. Osoba
zúčastněná na řízení s provedenou opravou naopak souhlasila. Je tak zřejmé, že spor o průběh
hranice mezi stěžovatelovou parcelou a parcelami ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení v
době rozhodování správních orgánů trval a trvá i nadále. Sám stěžovatel v průběhu řízení
několikrát konstatoval, že hranice je sporná a v kasační stížnosti vyjádřil nesouhlas s podklady pro
digitalizaci. Podstatou argumentace stěžovatele je jeho právní názor, dle něhož právě v řízení o
jeho nesouhlasu s opravou chyby v katastru měl být tento spor vyřešen. (Stěžovatel de facto žádal,
aby došlo k opravě opravy, maje za to, že oprava byla katastrálním úřadem provedena zřejmým
omylem nesprávně.) To však je názor mylný.
[17] Nejvyšší správní soud s odkazem na shora uvedenou judikaturu uzavírá, že za situace,
kdy je vlastníky sousedních parcel zpochybňován průběh hranice mezi parcelami, je vyloučen
postup podle §36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Jestliže nedojde k dohodě mezi
hraničními sousedy, na řadu přichází jiné prostředky obrany, např. řízení před soudem
rozhodujícím občanskoprávní spory. Vznikne-li totiž spor o to, kudy probíhá hranice sousedících
pozemků, není jistý ani rozsah vlastnického práva; k jeho posouzení nemají zeměměřičské
a katastrální orgány pravomoc, a tudíž o těchto otázkách nejsou povolány autoritativně
rozhodovat ani soudy v řízeních přezkoumávajících postupy těchto orgánů v řízení dle soudního
řádu správního.
[18] K výhradě stěžovatele dovozující, že „geometrické určení parcel musí být před obnovou
i po ní totožné“ připomíná Nejvyšší správní soud svůj rozsudek ze dne 11. 1. 2011,
čj. 8 As 24/2010-112, v němž výslovně uvedl: „Lze souhlasit i s tím, že obnova katastrálního operátu
novým mapováním nemůže být již z podstaty věrnou kopií operátu, který má nahradit. Naopak, je procesem
technického zdokonalování a upřesňování souboru geodetických informací, a proto odlišnosti mezi původní mapou
evidence nemovitostí a výsledky nového mapování nelze bez dalšího považovat za důkaz chybného výsledku
obnovy.“
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 2 s. ř. s.
[20] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
[21] Osoba zúčastněná na řízení nemá podle §60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu nákladů
řízení, neboť ji žádné povinnosti uloženy nebyly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 4. května 2018
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu