ECLI:CZ:NSS:2018:8.AS.74.2018:31
sp. zn. 8 As 74/2018-31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně:
Ing. Bc. N. T., proti žalované: Univerzita Karlova, se sídlem Ovocný trh 560/5, Praha 1, proti
rozhodnutí žalované ze dne 2. 1. 2017, čj. UKRUK/11378/2016-3, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2018, čj. 9 A 36/2017-86,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jehož výrokem I. byla
stěžovatelka vyzvána, aby ve lhůtě 10 dní zaslala městskému soudu vyplněný a podepsaný
formulář k osobním a majetkovým poměrům, výrokem II. byla vyzvána, aby ve lhůtě 10 dní
sdělila přibližnou výši výdajů za leden – únor 2018, výrokem III. doložila zdroje finančních
prostředků a výrokem IV., aby prokázala výši důchodu její matky a výši jejího nájmu a poplatků
spojených s užíváním bytu.
[2] Soud v napadeném usnesení zejména uvedl, že usnesením ze dne 13. 7. 2017,
čj. 9 A 36/2017-52, zamítl stěžovatelce žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků.
Toto rozhodnutí ovšem Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 31. 8. 2017,
čj. 1 As 284/2017-21. Stěžovatelku vyzval napadeným usnesením ke sdělení požadovaných
informací z důvodu zjištění aktuální majetkové situace za účelem rozhodnutí o osvobození
od soudních poplatků, neboť od podání této žádosti již uplynul více než rok.
[3] V podané kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že kasační stížnost je přípustná, jelikož
se městský soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu v předchozím
zrušujícím rozsudku. Podrobně se vyjádřila i k dalším důvodům, pro které považuje vydané
usnesení za nezákonné.
[4] Předtím než Nejvyšší správní soud přistoupil k meritornímu projednání věci, zabýval
se procesními podmínkami projednatelnosti kasační stížnosti. Jednou z nich je i její přípustnost
dle §104 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Dle odst. 3 písm. a) tohoto ustanovení není kasační stížnost přípustná proti
rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení.
[5] Za taková rozhodnutí označil Nejvyšší správní soud v minulosti např. výzvu soudu
k uhrazení soudního poplatku (usnesení ze dne 27. 2. 2006, čj. 5 As 15/2005-47, č. 973/2006,
nebo rozsudek ze dne 16. 4. 2008, čj. 1 As 2/2008-47); usnesení, jímž se zamítl návrh na opravu
chyb v psaní a počtech (usnesení ze dne 14. 2. 2012, čj. 2 As 13/2012-14); usnesení, jímž
krajský soud rozhodl o návrhu na prohlášení doručení rozhodnutí za neúčinné (usnesení
ze dne 25. 8. 2010, čj. 3 Ans 13/2010-109); rozhodnutí o prominutí zmeškání lhůty (usnesení
ze dne 12. 1. 2018, čj. 2 As 141/2017-19, č. 3689/2018 Sb. NSS); nebo výzvu k opravě,
resp. k odstranění vad podání, vydanou podle §37 odst. 5 s. ř. s. (usnesení ze dne 8. 2. 2012,
čj. 1 As 13/2012-12).
[6] Za rozhodnutí, kterými se naopak neupravuje vedení řízení, Nejvyšší správní soud
označil usnesení krajského soudu o postoupení věci (např. usnesení ze dne 21. 12. 2007,
čj. Nad 22/2007-101), usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků (usnesení
rozšířeného senátu ze dne 20. 5. 2014, čj. 3 As 125/2012-43, č. 3072/2014 Sb. NSS), rozhodnutí
o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce (rozsudek ze dne 30. 9. 2003, čj. 1 Azs 5/2003-46,
č. 108/2004 Sb. NSS), nebo rozhodnutí, jímž nebylo přiznáno postavení osoby zúčastněné
na řízení dle §34 odst. 4 s. ř. s.
[7] Nyní napadené rozhodnutí spadá svoji povahou do první zmíněné kategorie, tedy
do rozhodnutí, jímž se pouze upravuje řízení. Jedno z důležitých hledisek pro posouzení
přípustnosti kasační stížnosti ve smyslu §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. je, zda by odepřením
možnosti podat kasační stížnosti, resp. jejím neprojednáním, mohlo být účastníku řízení
odepřeno právo na soudní ochranu.
[8] V posuzovaném případě nebylo přímo napadeným usnesením zasaženo do práv
stěžovatelky. Nevyhověním výzvy je sice do značné míry předurčen výsledek žádosti
o osvobození od soudních poplatků, ale je to až toto následné rozhodnutí, jímž může být
stěžovatelce zasaženo do jejích práv, a tím efektivně odepřít právo k přístupu k soudní ochraně.
Stěžovatelka tak má možnost napadnou až následné rozhodnutí o případném neosvobození
od soudního poplatku a neustanovení zástupce. V takové kasační stížnosti může tvrdit,
že samotná výzva ke sdělení požadovaných informací byla nezákonná, např. i z důvodu,
že se městský soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
[9] Z výše uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení
s §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. a §120 s. ř. s. kasační stížnost odmítl.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. května 2018
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu