ECLI:CZ:NSS:2018:APRK.11.2018:92
sp. zn. Aprk 11/2018 - 92
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: D. M., zast. Mgr.
Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem třída Přátelství 1960, Písek, proti žalovanému:
Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2017, č. j. PPR-3034-10/ČJ-2017-990131, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 Ad 6/2017, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení
procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu se zamí t á.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
[1] Žalobce (dále „navrhovatel“) podal dne 20. 4. 2018 u Městského soudu v Praze (dál jen
„městský soud“) návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Domáhá se jím,
aby Nejvyšší správní soud uložil městskému soudu rozhodnout ve věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 9 Ad 6/2017, a to do 1 měsíce od doručení usnesení.
[2] Návrh odůvodňuje významem, který pro něj věc má; jedná se o přezkum rozhodnutí
žalovaného ve věcech kázeňských, kterým byl uznán vinným ze spáchání jednání majícího znaky
přestupku a byl mu uložen kázeňský trest v podobě odnětí služební hodnosti inspektor. Dále
podotýká, že se jedná o poměrně jednoduchou věc po skutkové i právní stránce.
[3] Městský soud ve svém vyjádření k návrhu podle §174a zákona o soudech a soudcích
ze dne 23. 4. 2018 uvedl, že věc doposud nebyla rozhodnuta, neboť není přednostní a jejímu
projednání předchází věci, které soudu došly dříve.
II. Podstatný obsah spisu městského soudu
[4] Navrhovatel podal u městského soudu dne 5. 3. 2017 žalobu, kterou se domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného a prvostupňového rozhodnutí ředitele Krajského
ředitelství policie hlavního města Prahy ve věcech kázeňských ze dne 21. 12. 2016, č. j. 370/2016.
Tímto rozhodnutím byl uznán vinným ze spáchání jednání majícího znaky přestupku
a byl mu udělen kázeňský trest v podobě odnětí služební hodnosti inspektor. K žalobě
je připojena plná moc prokazující zmocnění advokáta Mgr. Strouhala k zastupování navrhovatele
a napadené správní rozhodnutí.
[5] Dne 15. 3. 2017 městský soud zaslal žalobci výzvu k zaplacení soudního poplatku
za podanou žalobu ve výši 3 000 Kč, poučení o složení senátu, jež bude navrhovatelovu věc
projednávat a rozhodovat, a poučení o možnosti namítat podjatost. Ve spise následuje záznam
z 23. 3. 2017 o složení soudního poplatku ve výši 3 000 Kč na účet městského soudu.
[6] Dne 29. 3. 2017 městský soud zaslal žalovanému žalobu, uložil mu, aby ve lhůtě jednoho
měsíce od doručení výzvy předložil soudu úplný spisový materiál a vyjádření k žalobě, zaslal mu
poučení o složení senátu, jež bude navrhovatelovu věc projednávat a rozhodovat, poučení
o možnosti namítat podjatost a výzvu k vyjádření se k rozhodnutí věci bez jednání. Žalovaný
v reakci na to dne 12. 4. 2017 sdělil, že požaduje nařízení jednání, a 20. 4. 2017, respektive
24. 4. 2017 podal vyjádření k žalobě – nejprve v elektronické podobě a poté v listinné podobě
doplněné správním spisem.
[7] Dne 24. 4. 2017 podal navrhovatel doplnění žaloby, ve kterém uplatnil celou řadu
žalobních bodů. Namítal, že došlo k zániku jeho odpovědnosti za jednání mající znaky přestupku,
napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, ve věci rozhodovala podjatá úřední osoba, nebyla
vyslechnuta osoba, která dala podnět k zahájení řízení, nedošlo k výslechu navrhovatele
a jím navržených svědků, důkazy byly hodnoceny jednostranně, není zřejmé, jak se správní orgán
dozvěděl o tom, že ve věci je jako svědek schopna vypovídat paní P., že ji „navedl“ podjatý
svědek C., který byl původně v postavení oprávněné úřední osoby, že z kamerového záznamu
nevyplývají skutečnosti, které na jeho základě správní orgány učinily, nebylo možné vycházet
z úředních záznamů, navrhovatel nebyl řádně předvolán na několik jednání. Dále se ohradil proti
tomu, že by ve věci jednal obstrukčně; všechny jeho omluvy, respektive omluvy jeho zástupce
byly opodstatněné. Namítal, že nebyl vyzván k doplnění odvolání, nebyl informován o změně
skutku, správní orgány mu neprokázaly úmysl, nepřihlédly k okolnostem vylučujícím
protiprávnost, neprokázaly, že spáchal jednání mající znaky přestupku a nedostatečně odůvodnily
výši uložené sankce, která není přiměřená.
[8] Doplnění žaloby soud dne 28. 4. 2017 zaslal k vyjádření žalovanému. Žalovaný
se k doplnění žaloby vyjádřil podáním doručeným soudu dne 15. 5. 2017. Soud je zaslal
na vědomí navrhovateli dne 18. 5. 2017.
[9] Současně navrhovatele vyzval ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení
jednání, a zda jeho zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty. Navrhovatel soudu dne
1. 6. 2017 oznámil, že nesouhlasí s tím, aby byla věc rozhodnuta bez nařízení jednání.
[10] Dne 29. 12. 2017, respektive 3. 1. 2018 byl soudu doručen návrh navrhovatele na přiznání
odkladného účinku podané žalobě (nejprve v elektronické a poté v listinné podobě). Přílohou
návrhu je mj. rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ve věcech
služebního poměru ze dne 28. 4. 2017, č. j. 243/2017, kterým byl navrhovatel propuštěn
ze služebního poměru z důvodu, že byl uznán vinným ze spáchání jednání, které má znaky
přestupku a byl mu uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti. Ve spise následuje záznam
z 3. 1. 2018 o složení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč na účet městského soudu. Soud vyzval
žalovaného k vyjádření k návrhu přípisem ze dne 5. 1. 2018. Žalovaný se k návrhu vyjádřil
ve svém podání doručeném soudu 15. 1. 2018.
[11] Dne 22. 1. 2018 soud o návrhu rozhodl, a to usnesením č. j. 9 Ad 6/2017 – 74, kterým
žalobě odkladný účinek nepřiznal. Dne 21. 2. 2018 bylo usnesení vypraveno.
[12] Žalovanému soud společně s citovaným usnesením zaslal nová žalobní tvrzení
navrhovatele uvedená v návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě a uložil mu lhůtu
k vyjádření v délce 15 dnů. Vyjádření bylo urgováno přípisem ze dne 21. 3. 2018. Žalovaný
na ně reagoval podáním doručeným soudu dne 23. 3. 2018, jež bylo 3. 4. 2018 zasláno na vědomí
navrhovateli.
[13] Dne 20. 4. 2018, respektive 23. 4. 2018 navrhovatel podal u městského soudu návrh
na určení lhůty k provedení procesního úkonu (nejprve v elektronické a poté v listinné podobě).
Městský soud tento návrh postoupil Nejvyššímu správnímu soudu společně se svým přípisem
ze dne 23. 4. 2018, připojil též soudní a správní spis. Nejvyšší správní soud je obdržel 30. 4. 2018.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[14] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, které je upravené
v §174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu
z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci
bez zbytečných průtahů, jež je zakotveno zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem.
[15] Při posuzování návrhu na určení lhůty je Nejvyšší správní soud vázán navrhovatelovou
specifikací procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy. Jen u takto vymezeného
procesního úkonu zkoumá, zda dochází k průtahům. V nynější věci jsou průtahy namítány
ve vztahu k rozhodnutí věci samé.
[16] Důvodnost návrhu na určení lhůty Nejvyšší správní soud posuzuje dle kritérií
vymezených v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích. Těmito kritérii jsou složitost věci,
význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a dosavadní postup
soudu. Současně není bez významu ani §56 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soud projednává
a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém k němu došly; to neplatí, jsou-li u věci dány závažné
důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. V §56 odst. 2 a 3 s. ř. s. jsou vymezeny
návrhy a věci, o nichž se rozhoduje přednostně.
[17] Za porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů Nejvyšší správní soud
nepovažuje samotnou skutečnost, že soud učinil v přiměřených lhůtách všechny přípravné úkony
předcházející rozhodnutí věci, ale stále nerozhodl, jelikož rozhoduje věci napadlé dříve. Podstatné
je, aby v tomto stavu soud neudržoval řízení po příliš dlouhou dobu, což se posuzuje dle kritérií
zmíněných v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích. Jde o kritéria vycházející z judikatury
Evropského soudu pro lidská práva (viz bod 48. rozsudku velkého senátu Evropského soudu
pro lidská práva ze dne 16. 9. 1996, Süßmann proti Německu, stížnost č. 20024/92, publ. Reports
1996-IV, či bod 43. rozsudku velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne
27. 6. 2000, Frydlender proti Francii, stížnost č. 30979/96, publ. Reports 2000-VII).
[18] V případě, že nelze posuzovanou délku řízení s ohledem na popsaná kritéria nadále
tolerovat, není možné návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu zamítnout s odkazem
na §56 odst. 1 s. ř. s. a odůvodněním, že soud stále rozhoduje věci napadlé dříve. Ochranu práva
na projednání věci bez zbytečných průtahů totiž nelze odmítnout s poukazem na to, že práva
někoho jiného jsou porušována ještě více. Jak judikoval Ústavní soud: „průtahy v řízení
nelze ospravedlnit obecně známou přetížeností soudů; je totiž věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak,
aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru
nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“;
viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, nález sp. zn. I. ÚS 663/01, nález sp. zn. III. ÚS 685/06,
nález sp. zn. IV. ÚS 391/07 a další.
[19] Jak již bylo uvedeno, navrhovatel se svojí žalobou domáhá zrušení správních rozhodnutí
ve věcech kázeňských – odpovědnosti za jednání mající znaky přestupku, za které mu byl uložen
kázeňský trest v podobě odnětí služební hodnosti inspektor. Nejedná se tedy o věc, kterou
by měl městský soud projednat přednostně dle §56 odst. 2 a 3 s. ř. s., nebo u které by měl
přistoupit k výjimečnému projednání mimo pořadí podle §56 odst. 1, věty za středníkem, s. ř. s.
[20] Nejvyšší správní soud se ve vztahu k návrhu na určení lhůty k provedení procesního
úkonu dále zabýval hledisky zmíněnými v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích.
[21] Prvním z nich je složitost věci, kterou Nejvyšší správní soud vyhodnotil jako střední.
Z výše uvedeného shrnutí žalobních bodů (viz bod [7] tohoto usnesení) je zřejmé, že navrhovatel
uplatnil celou řadu námitek, a to jak skutkových, tak právních. Po skutkové stránce se soustředil
zejména na hodnocení již provedených důkazů, žádné nové důkazní návrhy nicméně neměl.
Lze tedy vycházet z toho, že v řízení před městským soudem nebude třeba nijak podstatně
doplňovat dokazování, na druhou stranu ale nelze vyloučit, že městský soud bude považovat
za účelné některé důkazy zopakovat. Právní námitky, které navrhovatel v žalobě prezentoval,
nepřináší doposud neřešené nebo složité právní otázky, je jich však značné množství (zánik
odpovědnosti za přestupek, nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, celá řada procesních
výtek, nedostatečné zjištění skutkového stavu, neprokázání úmyslu, nepřiměřenost sankce atd.).
V souhrnu lze tedy konstatovat, že městský soud se na podkladě podané žaloby pravděpodobně
nebude zabývat nadprůměrně složitými otázkami, nicméně těchto otázek bude velké množství.
[22] Ke druhému kritériu Nejvyšší správní soud konstatuje, že se jedná o věc pro navrhovatele
významnou. Na základě výsledku řízení ve věci jeho kárné odpovědnosti byl propuštěn
ze služebního poměru, což nepochybně pociťuje jako zásadní, jak ostatně také tvrdil.
[23] Ohledně třetího kritéria – postupu navrhovatele Nejvyšší správní soud uvádí, že lze
shledat pouze dva jeho kroky, které negativně přispěly k délce řízení, avšak nepodstatně. Zaprvé
společně s podáním žaloby nezaplatil soudní poplatek, učinil tak ve lhůtě, kterou mu k tomuto
účelu stanovil městský soud v přípise ze dne 14. 3. 2017, č. j. 9 Ad 6/2017 – 19. Zadruhé teprve
v podání doručeném dne 24. 4. 2017 (doplnění žaloby) uvedl většinu žalobní argumentace,
přestože tak mohl učinit již v žalobě; ani to však nemá na délku řízení v projednávané věci
zásadní vliv.
[24] Ke čtvrtému kritériu, kterým je postup soudu, lze uvést, že městský soud se nedopustil
žádných průtahů ve vztahu k úkonům nutným k tomu, aby se řízení dostalo do stavu,
kdy je možno vydat rozhodnutí. Krátce po podání žaloby navrhovatele vyzval k zaplacení
soudního poplatku a po jeho úhradě činil ve věci jednotlivé úkony, a to vždy v těsné návaznosti
na úkony účastníků (zejména jim zasílal k vyjádření jejich vzájemná podání). O návrhu
na přiznání odkladného účinku žalobě rozhodl ve lhůtě dle §73 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů. Bezprostředně po obdržení návrhu
na určení lhůty k provedení procesního úkonu vyhotovil své vyjádření k tomuto návrhu a zaslal
je společně se spisy Nejvyššímu správnímu soudu.
[25] Nejvyšší správní soud tak konstatuje, že městský soud v přiměřené době po obdržení
žaloby dovedl řízení do stavu, kdy by bylo možno vydat rozhodnutí. Posouzení, zda v tomto
stavu městský soud neponechal řízení po nepřijatelně dlouho dobu, je vhodné učinit v souvislosti
s dalšími kritérii vymezenými v §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích.
[26] Při komplexním zhodnocení hledisek uvedených v tomto ustanovení dospěl Nejvyšší
správní soud k závěru, že návrh na určení lhůty není důvodný. Od doby, kdy městský soud
obdržel žalobu (tj. od 5. 3. 2017), uplynulo přibližně 15 měsíců a městský soud se nedopustil
žádných průtahů ve vztahu k úkonům nutným k tomu, aby se řízení dostalo do stavu,
kdy je možno vydat rozhodnutí. Jedná se o běžnou věc, středně složitou. Byť navrhovatel svými
kroky podstatně neovlivnil délku řízení a jedná se o věc, která je pro něj významná, po porovnání
s délkou doby, po kterou je vedení řízeno, nelze bez dalšího dospět k závěru, že ve věci dochází
k průtahům s nařízením jednání ve věci.
IV. Náklady řízení
[27] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, byl-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. května 2018
JUDr. Radan Malík
předseda senátu