ECLI:CZ:NSS:2019:1.AS.276.2019:14
sp. zn. 1 As 276/2019 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudců
JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě na ochranu
proti nečinnosti žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 24. 7. 2019, č. j. 11 A 61/2019 – 11,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se domáhal u Městského soudu v Praze ochrany proti nečinnosti žalované,
kterou spatřoval v tom, že dosud nerozhodla o jeho žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím, jíž se domáhal informace o činnosti a fungování
organizačních složek žalované. Zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů. Městský soud obě žádosti zamítl v záhlaví
označeným usnesením.
[2] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost,
ve které namítl, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné a ve své podstatě mu brání v přístupu
k soudu. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad
advokátů pro řízení o kasační stížnosti.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[3] K žádosti o osvobození od soudních poplatků soud předesílá, že podáním kasační
stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského (městského) soudu, kterým není rozhodnuto
ve věci samé, nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne
9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Takovým procesním rozhodnutím
je i usnesení o neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce. Soud
proto zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost nepožadoval, neboť poplatková povinnost
stěžovatele netíží. Obdobné závěry dovodil rozšířený senát v citovaném rozhodnutí i ve vztahu
k povinnosti být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, není proto třeba trvat na tom,
aby byl stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. S ohledem na předmět řízení
o kasační stížnosti a na skutečnost, že stěžovatel má právní vzdělání, není ustanovení zástupce
k ochraně jeho práv ani nezbytné (srov. např. rozsudky ze dne 13. 9. 2019, č. j. 1 As 275/2019 – 13,
nebo ze dne 6. 9. 2019, č. j. 1 As 274/2019 – 13, týkající se v podstatě totožných věcí
téhož stěžovatele).
[4] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval podmínkami řízení a shledal, že nejsou splněny.
[5] Kasační stížnost směřuje proti usnesení, jímž městský soud rozhodl o neosvobození
od soudních poplatků a neustanovení zástupce v řízení vedeném městským soudem
pod sp. zn. 11 A 61/2019. Ze spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že městský
soud usnesením ze dne 3. 10. 2019, č. j. 11 A 61/2019 – 19, řízení zastavil (usnesení nabylo
právní moci dne 10. 10. 2019).
[6] Skončení řízení před krajským soudem představuje neodstranitelný nedostatek podmínky
řízení o kasační stížnosti proti procesnímu usnesení krajského soudu vydanému v rámci
tohoto řízení (viz usnesení ze dne 18. 1. 2018, č. j. 4 As 195/2017 – 23, ze dne 31. 1. 2018,
č. j. 1 As 314/2017 – 22, nebo ze dne 10. 7. 2018, č. j. 1 As 193/2018 – 17 a další judikaturu
v nich citovanou). K nyní podané kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí Nejvyšší správní
soud nemůže rozhodovat, zda měl být stěžovatel osvobozen od soudních poplatků nebo zda mu
měl být ustanoven zástupce v řízení, které již bylo pravomocně skončeno. I pokud by totiž soud
shledal kasační stížnost důvodnou a zrušil napadené usnesení, nemohlo by se tím „otevřít“
pravomocně ukončené řízení před městským soudem. Věcné projednání kasační stížnosti by
tak nemohlo vést k účinné ochraně práv stěžovatele.
[7] Meritorní rozhodnutí o nyní předložené kasační stížnosti by nemohlo být ani podkladem
pro případnou obnovu řízení (srov. §114 odst. 1 s. ř. s.) a nemohly by být z povahy věci
ani podkladem pro případnou náhradu škody z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou
nezákonným rozhodnutím (pokud by byla shledána nezákonnost napadeného usnesení
městského soudu). Případná škoda by totiž mohla být eventuelně způsobena pouze rozhodnutím
ve věci samé. Za těchto okolností nezbývá než konstatovat, že stěžovatel objektivně nemůže mít
z rozhodnutí o nyní předložené kasační stížnosti jakýkoli užitek.
[8] Uvedený závěr neznamená, že by žalobce namítající nezákonnost rozhodnutí
o neustanovení zástupce a neosvobození od soudního poplatku zůstal po skončení řízení
před krajským soudem bez možnosti dosáhnout nápravy případného pochybení krajského soudu.
V takovém případě je oprávněn podat kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu ve věci
samé, v níž může namítnout vadu řízení před krajským soudem spočívající v tom, že existovaly
důvody, které zpochybňují zákonnost rozhodnutí o neustanovení zástupce nebo neosvobození
od soudních poplatků.
[9] Neexistující předmět řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, soud
proto odmítl kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
[10] Nad rámec nezbytného odůvodnění soud doplňuje, že kasační stížnost by zjevně
nemohla být úspěšná ani v případě jejího věcného projednání. Kasační stížnosti téhož stěžovatele
ve skutkově a právně obdobných věcech ostatně soud zamítl výše citovanými rozsudky
č. j. 1 As 275/2019 – 13 a č. j. 1 As 274/2019 – 13.
[11] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s. za použití §120
s. ř. s., podle kterých žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2019
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu