ECLI:CZ:NSS:2019:1.AS.440.2018:14
sp. zn. 1 As 440/2018 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: Mgr. F. Š.,
proti žalovanému: Vězeňská služba České republiky, Věznice Ostrov, se sídlem
Vykmanov 22, Ostrov, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2018, č. j. 30 A 278/2018 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce n emá pr á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou u krajského soudu domáhal ochrany proti nečinnosti žalované
spočívající v nevyřízení jeho žádosti o poskytnutí informací, která žalované došla dne 29. 6. 2018
a týkala se informací v oblasti ubytování. Žaloba obsahovala též žádost o osvobození
od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů k ochraně zájmů žalobce.
[2] Krajský soud v záhlaví specifikovaným usnesením žalobce zcela osvobodil od soudních
poplatků (výrok č. I.) a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce (výrok č. II). Dospěl totiž
k závěru, že žalobce sice splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků,
ale ustanovení zástupce není nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Žaloba byla dle soudu sepsána
dostatečně kvalifikovaně, je z ní zřejmé, jaké nečinnosti se měla žalovaná dopustit a čeho
chce žalobce dosáhnout. Soud také zohlednil skutečnost, že žalobce vykonával dlouholetou
advokátní praxi i pedagogickou činnost, má právnické vzdělání a svými podáními prokázal
orientaci v dané právní problematice.
[3] Žalobce (stěžovatel) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností, ve které navrhl,
aby Nejvyšší správní soud toto usnesení ve výroku II. zrušil a věc vrátit krajskému soudu
k novému projednání a rozhodnutí. Uvedl, že v postavení osoby se zdravotním postižením
požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť je ve výkonu trestu odnětí svobody
v nevhodném postavení, nemá k dispozici, na rozdíl od žalované, profesionální tým právníků,
odbornou literaturu a aktuální judikaturu, což v režimu kontradiktorního řízení představuje
porušení zásady rovnosti účastníků. Stěžovatel je sice původní profesí advokát s dlouholetou
advokátní praxí, ale je také osobou omezenou v pohybu pravé ruky a s úpravou písemností
mu vypomáhají i někteří odsouzení, což je naprosto absurdní. Součástí kasační stížnosti učinil
stěžovatel i žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že podáním kasační stížnosti proti
procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení
o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného
senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Napadené usnesení
nepochybně právě takovým procesním rozhodnutím je, zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost tudíž kasační soud nepožadoval. Z právě citovaného usnesení rozšířeného senátu
současně plyne, že ač je povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání
advokátem obecně jednou ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti, ustanovení §105
odst. 2 s. ř. s. se neuplatní, pokud kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí
učiněnému v řízení o žalobě, jež slouží toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného
průběhu. Takovým typem rozhodnutí je i nyní napadené usnesení, jak je již výše uvedeno.
V daném případě tak ani podmínka povinného zastoupení stěžovatele advokátem nemusí
být splněna.
[5] Nejvyšší správní soud následně posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3, 4 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)].
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Nejvyšší správní soud předesílá, že v řízení o žalobě před správními soudy není
zastoupení advokátem povinné. Soudní řád správní však umožňuje, aby byl účastníku řízení
zástupce ustanoven, a to za současného splnění čtyř předpokladů (viz §35 odst. 9 s. ř. s.
ve spojení s §36 odst. 3 téhož zákona): 1) je podán návrh na ustanovení zástupce, 2) podaný
návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, 3) žadatel doložil nedostatek prostředků
pro vedení řízení a 4) ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně navrhovatelových práv.
[8] V posuzované věci je spornou otázka, zda byla v případě stěžovatele v řízení
před krajským soudem naplněna čtvrtá z výše uvedených podmínek, tedy zda bylo ustanovení
zástupce nezbytně třeba k ochraně stěžovatelových práv.
[9] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že správní soud by měl při posuzování
naplnění této podmínky přihlížet zejména k charakteru projednávané věci, k osobnostním
poměrům žalující osoby, k úrovni žaloby, případně dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň
povědomí žalobce o jeho právech v soudním procesu a vůbec právních poměrech v České
republice, a také k tomu, zda je účastník řízení českým občanem a ovládá český jazyk
(srov. např. rozsudky NSS ze dne 30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/2003 - 46, ze dne 26. 2. 2004,
č. j. 6 Azs 19/2003 - 45, ze dne 8. 1. 2013, č. j. 3 As 92/2012 - 34, či ze dne 21. 5. 2015,
č. j. 7 As 84/2015 - 14). Za hlavní kritérium je přitom pro závěr soudu o potřebě ochrany práv
účastníka řízení považován návrh (žaloba) a jeho obsahová a formální úroveň, neboť právě
formulace návrhu (žaloby) klade na účastníka řízení po odborné stránce největší nároky (srov.
např. rozsudky NSS ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 - 64, a ze dne 27. 9. 2017,
č. j. 1 As 312/2017 - 12).
[10] Krajský soud se v právě projednávané věci uvedenými kritérii pro posouzení naplnění
podmínky, zda bylo ustanovení zástupce pro řízení o žalobě nezbytně třeba k ochraně
stěžovatelových práv, dostatečně zabýval. Z napadeného usnesení vyplývá, že zvážil formální
i obsahovou úroveň žaloby a osobnostní poměry stěžovatele. Dospěl přitom
k závěru, že se stěžovatel v posuzované problematice i v soudním řízení orientuje a nemělo
by mu tedy nic bránit v řádném výkonu procesních úkonů a plnohodnotné účasti na nich,
aniž by bylo nepřípustně omezeno jeho právo napadat rozhodnutí žalované.
[11] Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje s posouzením krajského soudu a přisvědčuje
rovněž jeho závěru, že stěžovatel nesplňoval k ustanovení zástupce pro řízení o žalobě podmínku
nezbytnosti ochrany jeho práv. Pouze pro úplnost dodává, že stěžovatel je českým občanem
ovládajícím český jazyk, byl schopen zformulovat správní žalobu splňující všechny nezbytné
náležitosti po formální i právní stránce a svou schopnost orientovat se v právním řádu (jakožto
bývalý advokát) prokázal kromě sepsání řádné žaloby rovněž tím, že se sám obrátil na Nejvyšší
správní soud včasnou a bezvadnou kasační stížností, aby se bránil proti označenému usnesení.
[12] Uvedený závěr platí přesto, že se stěžovatel v současné době nachází ve výkonu trestu
odnětí svobody, což by za jiných okolností svědčilo ustanovení advokáta pro hájení jeho práv,
a i přesto že se jedná o invalidní osobu v I. stupni (jak je Nejvyššímu správnímu soudu již známo
z úřední činnosti). Kasační soud však, jak výše uvedeno, přihlédl k celkovému vyznění
žaloby, na základě které lze učinit závěr, že se stěžovatel v problematice dobře orientuje
a je schopen svá práva v soudním řízení aktivně uplatňovat. Krajský soud tedy nepochybil,
zamítl-li napadeným usnesením návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě.
III. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[13] Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že kasační námitky
nejsou důvodné, a proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[14] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalované v řízení o kasační stížnosti
žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se jí náhrada nákladů
řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2019
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu