ECLI:CZ:NSS:2019:1.AZS.450.2018:43
sp. zn. 1 Azs 450/2018 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: V. K., zastoupen
Mgr. Gabrielou Kopuletou, advokátkou se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2018, č. j. OAM-34/LE-LE05-K09-2017, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2018, č. j.
30 Az 3/2018 – 64,
takto:
I. Kasační stížnost se odm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádny z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanovené advokátky Gabriely Kopuleté se u rču je částkou 3.400 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Průběh řízení
[1] Žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany, případně humanitárního azylu
či doplňkové ochrany, z důvodu obav z pronásledování soukromými osobami v zemi původu,
obav o budoucnost své vnučky a z důvodu, že mu na Ukrajině odmítají přiznat důchod a sociální
výhody. Žalovaný jeho žádost zamítl s tím, že neshledal žádné důvody pro udělení některé
z forem mezinárodní ochrany.
[2] Krajský soud žalobu zamítl. Žalobní body mířily proti neudělení doplňkové ochrany
s ohledem na pronásledování žalobce soukromými osobami a humanitárního azylu pro jeho
zdravotní stav a nutnost hradit si péči na Ukrajině sám. K důvodům udělení humanitárního azylu
konstatoval, že mu země jeho původu odmítá přiznat důchod a sociální výhody invalidního
důchodce.
[3] K doplňkové ochraně krajský soud uvedl, že žalobci po návratu do země původu nehrozí
žádná z forem vážné újmy dle §14a odst. 2 z ákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Situaci na Ukrajině
nelze označit za případ, kdy by státní orgány nebyly schopny a ochotny zajistit ochranu svým
občanům. Pouhá skutečnost, že žalobce či jeho rodina státní orgány nekontaktovali, neboť
jim nedůvěřují, nemůže odůvodňovat závěr, že by jim taková ochrana nebyla poskytnuta,
resp. že by byla poskytnuta neúčinně. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 6 Azs 8/2003 – 43.
[4] K humanitárnímu azylu soud uvedl, že zdravotní stav žalobce je stabilizovaný a léčba
zdravotních potíží žalobce v zemi jeho původu je reálná a pro žalobce, který pobírá důchod
v trojnásobně výši oproti průměru, i dostupná.
[5] Soud se dále zabýval otázkou bezpečnostní situace v zemi původu. Konflikt v zemi
původu nelze považovat za totální konflikt. Žalobce žil v Charkově, tedy v oblasti, která je plně
pod kontrolou ukrajinských státních orgánů a ozbrojené konflikty zde neprobíhaly.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného k ní
[6] Žalobce (stěžovatel) proti rozsudku krajského soudu podal kasační stížnost.
V ní nesouhlasí s tím, že jeho věc (zdravotní stav) nepředstavuje případ hodný zvláštního zřetele.
Žalovaný porušil požadavek na řádné odůvodnění rozhodnutí dle §68 odst. 3 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řádu. Krajský soud pochybil, neboť se s touto argumentací ztotožnil.
[7] Ve vztahu k doplňkové ochraně poukazuje na to, že konflikt na Ukrajině eskaloval
do vyhlášení válečného stavu. Soud dané nezohlednil. Stěžovatel se pro výše uvedené obává
návratu, neboť by byl vystaven násilnému jednání a pronásledování a hrozilo by mu nebezpečí
vážné újmy dle §14a zákona o azylu.
[8] Žalovaný se ztotožnil se závěry krajského soudu a navrhl zamítnout kasační stížnost.
K vyhlášení válečného stavu uvádí, že byl lokálně omezen, trval pouhých 30 dnů a stěžovatel
netvrdí, že by se ho osobně dotýkal.
III. Posouzení kasační stížnosti
[9] Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační
stížnosti [§102 zákona č. 150/2002 sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. V kasační
stížnosti, kterou podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a doložil, že v řízení za něj v souladu
s §105 odst. 2 s. ř. s. jedná advokátka. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto se soud
podle §104a s. ř. s. předně zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost
odmítne jako nepřijatelnou.
[10] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[11] Stěžovatel se k otázce přijatelnosti nevyjádřil, přičemž soud v jeho věci neshledal naplnění
žádné z výše uvedených podmínek přijatelnosti kasační stížnosti.
[12] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[13] K námitce týkající se posouzení otázky udělení azylu z humanitárních důvodů lze odkázat
na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudky ze dne 19. 7. 2004, č. j.
5 Azs 105/2004 - 72, č. 375/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48,
z níž vyplývá, že smyslem institutu humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu
je, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, kdy sice není možné
udělit žadateli azyl podle §12 a §13 zákona o azylu, ale přesto by bylo v daném případě
„nehumánní“ azyl neposkytnout. Při tomto rozhodování má správní orgán velmi široký prostor
pro správní uvážení, přičemž je limitován pouze zákazem libovůle, který plyne pro orgány veřejné
moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu.
[14] Žalovaný se velice podrobně zabýval zdravotním stavem stěžovatele. Naplnil východiska
nastavená judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (srov. rozsudek ze dne 13. 12. 2016,
Paposhvili proti Belgii, stížnost č. 41738/10; ze dne 2. 5. 1997, D. proti Spojenému království,
stížnost č. 30240/96; či ze dne 27. 5. 2008, N. proti Spojenému království, stížnost č. 26565/05)
a pro své závěry si opatřil relevantní informace o úrovni zdravotní péče v zemi původu. Úvahy
o tom, jak žalovaný dospěl k závěru o neudělení humanitárního azylu, jsou podrobně rozvedeny
na stranách 10 až 13 rozhodnutí žalovaného. Nedošlo k porušení §68 odst. 3 správního řádu.
[15] Krajský soud ve svém rozsudku nezohlednil vyhlášení výjimečného (stěžovatelem
a žalovaným označeným jako stav válečný) stavu v deseti oblastech země původu (včetně
Charkovské oblasti). Pokud by stěžovatelem prezentované okolnosti byly důvodem k udělení
doplňkové ochrany, měl k nim krajský soud přihlédnout dle mezinárodní zásady non-refoulment
(srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009 – 84, č. 2288/2011 Sb.
NSS). Nejvyšší správní soud se proto dále soustředil na otázku, zda stěžovatelem uváděné
skutečnosti svědčí o důvodné obavě, že by mu v případě návratu na Ukrajinu hrozilo skutečné
nebezpečí vážné újmy podle §14a zákona o azylu.
[16] Ve své judikatuře se soud opakovaně zabýval tím, zda ozbrojený konflikt na Ukrajině
představuje pro žadatele o mezinárodní ochranu skutečné nebezpečí vážné újmy dle citovaných
ustanovení. Vycházel z toho, že ke kladné odpovědi na uvedenou otázku by musely být splněny
tyto podmínky: (i.) země původu se nachází v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného
konfliktu, (ii.) žadatel o mezinárodní ochranu je civilista, (iii.) žadatel o mezinárodní ochranu
by byl v souvislosti s tímto konfliktem v zemi původu vystaven vážnému a individuálnímu
ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného (nerozlišujícího) násilí (srov.
rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68, č. 1840/2009 Sb. NSS).
[17] S ohledem na to, že konflikt na Ukrajině je dlouhodobě lokalizován ve východní části
země, žadatelům o mezinárodní ochranu z jiných částí obvykle nehrozí vystavení vážnému
a individuálnímu ohrožení života nebo tělesné integrity a nejsou u nich splněny
podmínky pro udělení doplňkové ochrany (srov. např. usnesení NSS ze dne 31. 3. 2015, č. j.
4 Azs 15/2015 - 28, ze dne 3 0. 4. 2015, č. j. 9 Azs 13/2015 - 69, či ze dne 21. 2. 2019, č. j.
4 Azs 411/2018 - 26). V této souvislosti je prejudikovaná i tzv. možnost vnitřní ochrany, resp.
možnost vnitřního přesídlení (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2006, č. j.
4 Azs 164/2005 - 56, ze dne 23. 5. 2006, č. j. 4 Azs 336/2005 - 59, ze dne 3. 8. 2006, č. j.
6 Azs 307/2005 - 87, č. 978/2006 Sb. NSS, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 1. 2008, č. j. 4 Azs 99/2007 - 93, č. 1551/2008 Sb. NSS). Stěžovatel přitom neuvedl žádné
skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by byl vázán na jedno místo [nedopadá na něj branná
povinnost, výše výdělku (důchod) je zcela nezávislá na místě pobytu v zemi původu
a sám v minulosti plánoval přesun z Charkova). Možnost vnitřního přesídlení do oblasti
nezasažené výjimečným stavem v případě stěžovatele nešla ani nelze vyloučit.
[18] Nutno dodat, že výjimečný stav v zemi původu již pominul. Byl vyhlášen v souvislosti
s incidenty v Azovském moři na 30 dnů (od 26. 11. 2018 do 26. 12. 2018).
[19] S ohledem na výše uvedené nelze považovat vyhlášení výjimečného stavu v případě
stěžovatele za důvod pro udělení doplňkové ochrany dle §14a zákona o azylu.
[20] Ač krajský soud ve svém rozsudku nezohlednil vyhlášení výjimečného stavu na Ukrajině,
nedošlo ve věci stěžovatele k zásahu do jeho hmotněprávního postavení; opomenutí soudu
nemělo vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, neboť okolnosti uváděné stěžovatelem nebyly
důvodem pro udělení doplňkové ochrany dle §14a zákona o azylu.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Pro výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není důvod pro její přijetí k věcnému
projednání. Odmítl ji proto jako nepřijatelnou dle §104a odst. 1 s. ř. s.
[22] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o první větu
§60 odst. 3, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[23] Stěžovateli byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2019,
č. j. 1 Azs 450/2018 - 21, ustanovena zástupkyně Mgr. Gabriela Kopuletá, advokátka. Podle §35
odst. 10 s. ř. s. hradí v takovém případě hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování stát.
Ustanovené zástupkyni stěžovatelky přísluší odměna za 1 úkon právní služby (sepis kasační
stížnosti) ve výši 3.100 Kč [§11 odst. 1 písm. d), §9 odst. 4 písm. d), §7 bod 5 advokátního
tarifu]. Ustanovené zástupkyni dále náleží náhrada hotových výdajů v paušální částce za jeden
úkon právní služby ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem tedy činí odměna
ustanovené zástupkyně 3.400 Kč a bude jí vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě
30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. června 2019
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu