ECLI:CZ:NSS:2019:10.AS.28.2018:45
sp. zn. 10 As 28/2018 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: MUDr. I. J., Ph.D., zastoupený
JUDr. Vladimírem Zonkem, advokátem se sídlem Sadová 553/8, Ostrava, proti
žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2016, čj. MSK 152174/2015, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2017, čj. 22 A
48/2016-35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 4. 2016, čj. MSK 152174/2015, bylo zamítnuto
odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 18. 11. 2015,
čj. SM/411856/15/DSČ/LipK-BS, kterým byly jako nedůvodné zamítnuty námitky žalobce
proti provedení záznamu bodů do registru řidičů a provedené záznamy bodů byly potvrzeny.
Žalobce tímto dosáhl počtu bodů stanovených zákonem a pozbyl řidičské oprávnění podle
§123c odst. 3, poslední věty, zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, kterou krajský soud v záhlaví
označeným rozsudkem podle §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
[3] Krajský soud dospěl k závěru, že správní orgány postupovaly správně, pokud žalobcem
zpochybňované pokutové bloky považovaly za způsobilé podklady pro zápis bodů do registru
řidičů.
II. Podstatný obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
[5] Stěžovatel má za to, že rozsudek krajského soudu je nezákonný, neboť ve smyslu
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 20 Cdo 747/2008, nelze ohledně
formálních požadavků na rozhodnutí vydaná v blokovém řízení použít obecnou úpravu platící
pro rozhodnutí vydaná v přestupkovém (správním) řízení, ale ustanovení, která upravují blokové
řízení. Neuvedení všech stanovených a na bloku předtištěných údajů znamená nesplnění
formálních požadavků na tento druh rozhodnutí.
[6] Stěžovatel ve vztahu k přestupkům dokládanými pokutovými bloky ze dne 21. 8. 2015,
číslo L 0847070, a ze dne 31. 10. 2012, číslo F 0811787, nesouhlasí se závěry krajského soudu,
neboť je přesvědčen, že pokud zákon stanoví pro podobu pokutového bloku a jeho vyplňování
konkrétní pravidla, která směřují především k tomu, aby i laické veřejnosti byly tyto doklady
srozumitelné, pak používání zkratek, jež nemají obecnou povahu, této skutečnosti brání.
[7] Ve vztahu k přestupku ze dne 24. 8. 2012, který byl dokládán fotokopiemi pokutových
bloků série AP/2009, čísel P 0466058 a P 0466059, stěžovatel namítl, že v uvedených fotokopiích
není uveden přesný popis přestupkového jednání; zejména v nich není uvedeno datum spáchání
přestupku uvedením určitého dne, měsíce a roku. Dále v nich chybí přesná právní kvalifikace
přestupku, neboť není patrné, který z vypsaných údajů označuje aplikovaný odstavec, písmeno
či bod §4 zákona o silničním provozu. Rovněž v nich schází odkaz na §18, resp. §61 zákona
o silničním provozu. Právní kvalifikace přestupku je proto nedostatečná. V těchto pokutových
blocích ostatně také chybí jednoznačná specifikace, jakou rychlostí měl řidič jet a jakým druhem
vozidla (uvedením typu a tovární značky), kdy a kde přesně k přestupkovému jednání mělo dojít.
Stěžovatel rovněž vytkl, že v pokutových blocích, ve kterých ani není uvedeno jméno a příjmení
oprávněné osoby, není přesně popsána objektivní stránka příslušné skutkové podstaty přestupku
specifikací, že „…přestupku se dopustil řidič J. tím, že jako řidič motorového vozidla překročil nejvyšší
povolenou rychlost…“. Pokutový blok číslo P 0466059 pak zcela postrádá výrokovou část
rozhodnutí, identifikaci oprávněné úřední osoby a její podpis.
[8] Stěžovatel shrnul, že pokutové bloky nesplňují formální náležitosti rozhodnutí,
a proto k nim nelze při zápisu bodů do bodového hodnocení řidiče přihlížet.
[9] Stěžovatel navrhl, aby NSS napadený rozsudek krajského soudu zrušil.
[10] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Základní a v podstatě jedinou otázkou v projednávané věci je, zda stěžovatelem označené
pokutové bloky obstojí jako podklad pro zápis příslušného počtu bodů stěžovateli v registru
řidičů.
[13] NSS nejprve v obecné rovině ve shodě se svou konstantní a dlouhodobou judikaturou
(naposledy např. rozsudek ze dne 8. 11. 2018, čj. 5 As 132/2016-34) konstatuje, že blokové řízení
je zkráceným a velmi zjednodušeným typem správního řízení, jehož podstata je postavena
na procesní ekonomii řízení a spočívá v rychlém, neformálním projednání a vyřízení přestupku
přímo na místě po jeho zjištění. V praxi správní orgán zpravidla ve velmi krátkém čase projedná
pachatelův přestupek a uloží mu za něj přiměřenou sankci, pokud s tím pachatel přestupku
souhlasí. Do značné míry tak splývá řízení s jeho výsledkem – uložením pokuty za pomoci bloku.
Pokutového bloku je využíváno typicky při projednávání přestupků z oblasti dopravy a provozu
na pozemních komunikacích, jako tomu bylo i v tomto případě.
[14] Stěžovateli byly vydány pokutové bloky, jejichž obsahové náležitosti jsou určovány shora
popsanou povahou blokového řízení a blíže byly specifikovány v zákoně č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, konkrétně v §85 odst. 4, větě druhé, podle které pověřené osoby: „Na pokutových
blocích vyznačí komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena.“
S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon o přestupcích zrušen a nahrazen zákonem č. 250/2016 Sb.,
o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, přičemž dosavadní blokové řízení bylo nahrazeno
příkazním řízením, při kterém je příkaz vydáván na místě. Namísto pokutového bloku se vydává
příkazový blok, mezi jehož obsahové náležitosti patří mj. i „popis skutku s označením místa, času
a způsobu jeho spáchání“ [§92 odst. 2 písm. e) zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich].
[15] V případě předchozí a současné právní úpravy správního trestání platila, resp. platí
povinnost popsat skutek, v němž má přestupek spočívat, podobně jako je tomu v oblasti
soudního trestání, jehož principy se - s ohledem na systémové vnímání trestání jako určitého
jednotného veřejnoprávního mechanismu - uplatní i pro oblast správních deliktů, tedy správního
trestání (srov. např. rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2007, čj. 8 As 17/2007-135).
[16] Smyslem popisu skutku, tj. konkrétního přestupkového jednání, je především jeho
nezměnitelnost, která hraje významnou roli zejména z pohledu dodržení zásady ne bis in idem
(nikdo nesmí být stíhán opětovně pro týž skutek), ale i z pohledu práva na obhajobu (je třeba,
aby obviněný věděl, co je mu kladeno za vinu, a aby se tak mohl dostatečně bránit).
[17] V nyní posuzované věci NSS nejprve k námitkám stěžovatele, které se týkají pokutového
bloku ze dne 21. 8. 2015, číslo L 0847070, ve shodě s krajským soudem konstatuje, že je v něm
o přestupkovém jednání v kolonce „Doba, místo a popis“ uvedeno: „21. 8. 2015v 15:53 hod., sl. I/56
mimo obec Hodoňovice (sm. SK) §18/3 z. č. 361/2000 Sb. - rychlost mimo obec, 90/127/123 km/h,
RZ: X“. V kolonce „pokuta za přestupek“ je pak uvedeno: „§125c/1fc zák. č. 361/2000 Sb.“
[18] NSS ve vztahu k použití zkratkovitých formulací již např. ve svém rozsudku ze dne
4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012-20, dovodil, že „ s rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok
ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité
formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena,
jak vyžaduje ust. §85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby
bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak
pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být
podkladem pro zápis bodů to nic nemění.
[19] NSS se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že z uvedeného pokutového bloku
je dostatečně zřejmé, kdy a kde se měl stěžovatel dopustit přestupkového jednání - stěžovatel
jel po silnici č. 56 ve směru na Slovensko z Hodoňovic. Ze zkratky „90/127/123“
je rovněž nepochybné, že stěžovatel překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec
(viz také obrat použitý v pokutovém bloku „rychlost mimo obec“) o 33 km v hodině.
Z uvedené zkratky je zřejmé, že 90 km/h je nejvyšší dovolená rychlost, 127 km/h je naměřená
rychlost a 123 km/h je zjištěná rychlost stěžovatele po zohlednění odchylky měřicího zařízení.
Krajský soud při hodnocení přípustnosti této zkratky také přiléhavě poukázal na rozsudek NSS
ze dne 28. 8. 2014, čj. 4 As 127/2014-39. Krajský soud poté opět zcela správně dovodil,
že registrační značkou uvedenou v pokutovém bloku je také dostatečně identifikováno vozidlo,
které stěžovatel řídil. Registrační značka je totiž zcela jedinečná a na základě ní lze v registru
silničních vozidel zjistit nejen údaje o značce a typu vozidla, ale také o jeho vlastníku
a provozovateli apod. Rovněž byla v pokutovém bloku jednoznačně uvedena právní kvalifikace
přestupku stěžovatele, neboť je zjevné, že přestupek byl právně kvalifikován podle §18 odst. 3
zákona o silničním provozu a pokuta byla uložena podle §125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona
o silničním provozu. Krajský soud, na jehož závěry NSS v podrobnostech odkazuje, tedy správně
dovodil, že posuzovaný pokutový blok je způsobilým podkladem pro záznam bodů ve smyslu
§123b odst. 2 zákona o silničním provozu. Obdobné závěry platí také pro pokutový blok ze dne
31. 10. 2012, číslo F 0811787, který rovněž splňuje všechny požadavky dostatečné
individualizace, jak správně dovodil již krajský soud, na jehož závěry NSS v tomto směru
v podrobnostech odkazuje.
[20] NSS souhlasí rovněž se závěry krajského soudu ohledně pokutových bloků čísel
P 0466058 a P 0466059, které se vztahují k přestupku stěžovatele ze dne 24. 8. 2012; ani v tomto
směru nejsou námitky stěžovatele důvodné.
[21] Krajský soud správně uvedl, že na pokutovém bloku číslo P 0466058 je uveden den
i hodina přestupkového jednání. Dostatečná je také podle názoru NSS právní kvalifikace
přestupku provedená odkazem na §125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu a §4
písm. c) zákona o silničním provozu, přičemž je zde dále uvedeno, kde se stěžovatel
přestupkového jednání dopustil (tj. „dálnice D1 353 km směr Bohumín mimo obec“). Již výše
vyloženou zkratkou „100/147/142“ je specifikováno překročení nejvyšší dovolené rychlosti
100 km/h o 42 km/h. Krajský soud také správně dovodil, že pro konkretizaci vozidla,
které stěžovatel řídil, je dostatečné uvedení jeho registrační značky (viz výše), která sice není
uvedena přímo v kolonce „Doba, místo a popis přestupkového jednání“, ale v levém horním rohu
bloku. Pokutový blok je rovněž stěžovatelem podepsán s uvedením data jeho převzetí.
[22] S žalobními námitkami, že v pokutovém bloku chybí přesná právní kvalifikace přestupku,
neboť údajně podle stěžovatele není patrné, který z vypsaných údajů označuje aplikovaný
odstavec, písmeno či bod §4 zákona o silničním provozu, a zároveň chybí odkaz na §18,
resp. §61 zákona o silničním provozu a není v něm uvedeno jméno a příjmení oprávněné osoby,
se sice krajský soud výslovně nevypořádal, ale z kontextu jeho rozsudku je zjevné, že se zcela
ztotožnil se závěry uvedenými v rozhodnutí žalovaného. NSS v této souvislosti konstatuje,
že smyslem soudního přezkumu není stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené,
a proto v případech shody názoru soudu a odůvodnění napadeného rozhodnutí může krajský
soud odkazovat právě na toto odůvodnění (k tomu viz např. rozsudky NSS ze dne 27. 7. 2007,
čj. 8 Afs 75/2005-130, ze dne 2. 7. 2007, čj. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, čj. 2 Afs
37/2012-47). Žalovaný se přitom s totožnými námitkami ve svém rozhodnutí vypořádal a
konstatoval: „v pokutovém bloku číslo P 0466058 je uveden odkaz „§4c z. č. 361/2000
R - 100/147/142“ je tedy zřejmé, že se jedná o §4 písm. c) uvedeného zákona, jelikož toto ustanovení obsahuje
pouze písmena a – c), tudíž tento popis (porušení povinnosti řidiče dle tohoto ustanovení) není zaměnitelný s jiným
ustanovením zákona o silničním provozu; §18 ani §61 zákona o silničním provozu není v tomto případě
případný, jelikož v místě, kde byl účastník řízení změřen, porušil max. dovolenou rychlost, která byla omezena
dopravním značením a MUDr. J. tak porušil povinnost řídit se dopravními značkami dle ust. §4 písm. c)
zákona o silničním provozu […] v kolonce podpis s uvedením jména, příjmení a funkce oprávněné osoby, krajský
úřad neshledává v takto vypsaném bloku nedostatky; je zřejmé, že oprávněnou osobu lze podle její funkce
a podpisu vyhledat, nelze tak učinit závěr, že absence uvedení jména a příjmení oprávněné osoby na uvedeném
pokutovém bloku by způsobila, že se nejedná o způsobilý podklad pro záznam bodů“. S těmito závěry
žalovaného se NSS ve shodě s krajským soudem ztotožňuje a nemá k nim co dodat.
[23] S přihlédnutím ke shora uvedenému nelze stěžovateli přisvědčit ani v námitce,
že na posuzovaném bloku není uveden přesný popis objektivní stránky příslušné skutkové
podstaty přestupku specifikací, že „…přestupku se dopustil řidič J. tím, že jako řidič motorového vozidla
překročil nejvyšší povolenou rychlost…“. Jak již bylo uvedeno, při vyplňování pokutového bloku lze
použít také zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné.
Tato podmínka byla splněna a z pokutového bloku číslo P 0466058 je bez jakýchkoli pochybností
zřejmé, že přestupcem (řidičem motorového vozidla, který překročil nejvyšší dovolenou rychlost)
byl právě stěžovatel.
[24] NSS dále souhlasí rovněž se závěrem krajského soudu ve vztahu k pokutovým blokům
čísel P 0466058 a P 0466059, že za popsaný přestupek stěžovatele byl záznam bodů proveden
pouze jednou. Z tohoto důvodu jej tedy nemůže zpochybnit ani existence druhého nevyplněného
bloku číslo P 0466059, ať již byl nevyplněn z jakéhokoli důvodu.
IV. Závěr a náklady řízení
[25] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl.
[26] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly v tomto řízení náklady
nad rámec jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. ledna 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu