ECLI:CZ:NSS:2019:2.AS.380.2018:27
sp. zn. 2 As 380/2018 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Ing. P. R., proti žalovaným:
1) Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, 2) Nejvyšší soud ČR,
se sídlem Burešova 20, Brno, 3) Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2,
4) Obvodní soud pro Prahu 3, se sídlem Jagellonská 5, Praha 3, o žalobě proti usnesení
Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2015, č. j. 32 Cdo 3496/2015 – 137, usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 23. 3. 2015, č. j. 21 Co 113/2015 - 118 a usnesení Obvodního soudu
pro Prahu 3 ze dne 9. 2. 2015, č. j. 12 C 256/2010 – 108, o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2018, č. j. 6 A 15/2016 – 35,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u j e.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 16. 11. 2018 podal kasační stížnost, kterou brojí
proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „napadené usnesení“).
V kasační stížnosti stěžovatel zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce.
[2] Nejvyšší správní soud svým usnesením ze dne 13. 12. 2018, č. j. 2 As 380/2018 – 18
(dále jen „usnesení“), rozhodl, že návrh na osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce se zamítá, a stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení zaplatil
soudní poplatek ve výši 5000 Kč a předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování
v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Nejvyšší správní
soud stěžovatele taktéž poučil o tom, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen,
řízení zastaví, jakož i o tom, že nebude-li ve stanovené lhůtě doloženo zastoupení stěžovatele,
kasační stížnost odmítne.
[3] Usnesení bylo stěžovateli doručováno podle §50 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s §42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále „s. ř. s.“). Jelikož doručující orgán adresáta nezastihl, byla písemnost vhozena do domovní
schránky. Dne 21. 12. 2018 obdržel Nejvyšší správní soud doručenku s vyznačeným sdělením
doručovatelky M. Č., že zásilka byla vložena do schránky adresáta dne 19. 12. 2018.
[4] Dne 11. 1. 2019 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno vyjádření stěžovatele,
v němž namítá, že usnesení mu nebylo řádně doručeno, jelikož na obálce v rozporu s §50 odst. 1
o. s. ř. není vyznačeno datum, kdy byla písemnost do schránky vhozena. Podle jeho názoru
v důsledku toho nenastala fikce doručení, a nemohly tudíž nastat ani jeho účinky. Proto
ani nemohla začít běžet patnáctidenní lhůta pro zaplacení soudního poplatku a doložení
zastoupení. Stěžovatel namítal, že podle §9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) není soud pro nezaplacení poplatku
oprávněn řízení zastavit, jelikož je nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla
vzniknout újma, přičemž bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. K přípisu doložil kopii
obou stran obálky doručované písemnosti. Z kopie přední strany obálky vyplývá, že se jedná
o obálku, v níž byla stěžovateli doručována písemnost Nejvyššího správního soudu s označením
č. j. 2 As 380/2018 – 18. Z kopie zadní strany obálky vyplývá, že se jedná o obálku typu III,
jíž se doručují jiné písemnosti podle §50 o. s. ř. Obálka neobsahuje žádný jiný záznam
doručovacího orgánu. Zejména neobsahuje záznam, zda byla zásilka vložena do schránky,
a tím doručena, ani záznam, kterého dne tak případně bylo učiněno, a neobsahuje ani jméno,
podpis a razítko doručovatele.
[5] Nejvyšší správní soud odkazuje na svou ustálenou judikaturu, že nerespektování zákonem
stanovených pravidel pro doručování nemůže mít vliv na účinnost doručení, pokud adresát
písemnost převzal, a mohl se s jejím obsahem fakticky seznámit. Na straně jedné je totiž nutno
trvat na tom, aby bylo řádně doručováno, neboť v opačném případě účastníci řízení mohou
být výrazně dotčeni na svých právech (včetně přístupu k soudu), na druhé straně ale nelze
přijmout formalistický přístup, je-li naplněna materiální funkce doručení, tj. seznámení
se s obsahem písemnosti (v podrobnostech srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 8. 2016, č. j. 1 Azs 188/2016 – 26, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 12. 2010, č. j. 1 As 90/2010 - 95, a další v něm citovanou judikaturu). Pokud tedy měl
stěžovatel prokazatelně možnost se s obsahem usnesení seznámit, lze tuto skutečnost považovat
za doručení se všemi jeho účinky, a není třeba trvat na opakovaném, formálně bezvadném
doručení.
[6] Z přípisu stěžovatele a v něm uvedených tvrzení vyplývá, že nejpozději dne 10. 1. 2019,
tj. dne, kdy byl přípis stěžovatele Nejvyššímu správnímu soudu podán k poštovní přepravě,
stěžovatel fakticky disponoval zásilkou, v níž bylo usnesení doručováno. Stěžovatel tak měl
prokazatelně možnost se s obsahem usnesení seznámit, čímž došlo materiálně k naplnění smyslu
doručení. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že nejpozději dne 10. 1. 2019 bylo usnesení
stěžovateli doručeno. Nejpozději od tohoto dne tudíž počíná běžet patnáctidenní lhůta
určená soudem k zaplacení soudního poplatku a doložení zastoupení. Tato lhůta uplynula
dne 25. 1. 2019.
[7] Nejvyšší správní soud se zabýval i námitkou stěžovatele, že nelze pro nezaplacení
poplatku řízení zastavit, jelikož je v jeho případě dáno nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku
by mu mohla vzniknout újma, přičemž bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit.
[8] Podle §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích „pro nezaplacení poplatku soud řízení
nezastaví, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě
určené soudem ve výzvě [tj. usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku] sdělí soudu okolnosti,
které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit“.
[9] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě stěžovatele nejsou splněny zákonem
stanovené podmínky pro postup podle §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích.
Stěžovatel totiž soudu ve lhůtě, která uplynula dne 25. 1. 2019, nesdělil, v čem spočívá nebezpečí
z prodlení a jaká újma by mu mohla vzniknout. Stěžovatel v této lhůtě soudu ani nesdělil žádné
okolnosti, které by nebezpečí z prodlení a újmu osvědčovaly. Stěžovatel rovněž neuvedl žádné
okolnosti, které by mu poté, co se měl možnost fakticky s obsahem usnesení seznámit, bránily
ve stanovené lhůtě poplatek zaplatit. Stěžovatel tak ani nedoložil, že bez své viny nemohl
poplatek zaplatit.
[10] Ve svém přípise dále stěžovatel pouze namítal, že lhůta pro doložení zastoupení
je nepřiměřená vzhledem k vánočním svátkům a jeho námitky v kasační stížnosti týkající
se merita věci jsou důvodné. Zejména uvádí, že se v jeho případě nejedná o zjevnou
bezúspěšnost, jelikož podle §13 zákona o soudních poplatcích se při správě soudních poplatků
postupuje podle daňového řádu a správa soudních poplatků zahrnuje jejich výběr, vymáhání,
vrácení a vypořádání nároku s jejich neoprávněným vybráním nebo vymožením. K tomu je třeba
uvést, že podle §13 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve věcech poplatků rozhodují soudy
podle občanského správního řádu. Jak vyplývá z rozhodnutí žalovaných, stěžovatelův návrh
na vrácení zaplacených soudních poplatků byl v občanském soudním řízení zamítnut, jelikož
žalovaní došli k závěru, že soudní poplatky byly zaplaceny oprávněně. Stěžovatel tak podle těchto
rozhodnutí nemá nárok na vrácení soudních poplatků. Nemá-li podle civilních soudů nárok
na vrácení soudních poplatků, nelze hovořit ani o vypořádání nároku na vrácení neoprávněně
vybraných poplatků, a tudíž ani o rozhodování civilních soudů v režimu správy soudních
poplatků. V případě kasační stížnosti stěžovatele se proto jedná o návrh, který zjevně nemůže
být úspěšný, jelikož stěžovatel se nedomáhá ochrany proti zkrácení práv rozhodnutím správního
orgánu, ale proti usnesením civilních soudů podle občanského soudního řádu. Námitky
stěžovatele v přípise nejsou proto nikterak relevantní pro posouzení, zda v řízení o kasační
stížnosti ve stanovené lhůtě splnil řádně svou zákonnou povinnost zaplatit soudní poplatek
za kasační stížnost, ani pro posouzení, zda lze pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastavit.
[11] Vzhledem k tomu, že žalobce přes výzvu soudu soudní poplatek ve stanovené lhůtě,
tj. nejpozději dne 25. 1. 2019, nezaplatil a podmínky pro postup podle §9 odst. 4 písm. c) zákona
o soudních poplatcích nejsou v jeho případě splněny, Nejvyšší správní soud v souladu
s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s., řízení zastavil.
[12] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoli stěžovatel neodstranil ani další
nedostatek své kasační stížnosti, tj. nedoložil povinné zastoupení ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s.,
přestože k tomu byl usnesením vyzván, nepostupoval podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
ale v režimu §47 písm. c) s. ř. s., neboť postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku má přednost před odmítnutím návrhu pro nesplnění podmínky řízení
spočívající v zastoupení advokátem (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 3. 8. 2016, č. j. 2 Afs 111/2016 - 29, ze dne 19. 10. 2016, č. j. 3 As 207/2016 - 35,
či ze dne 22. 3. 2017, č. j. 3 As 240/2016 - 70).
[13] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2019
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu