ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.167.2019:8
sp. zn. 3 As 167/2019 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: A. H.
proti žalovanému: Krajský soud v O s t r a v ě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 1835/34, Ostrava,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2019,
č. j. 25 A 63/2019 – 5,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 9. 5. 2019 kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“)
směřující proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byla pro nedostatek
pravomoci soudu podle §46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného – usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 12. 2. 2019, č. j. 25 A 27/2019 – 6.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách
proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného
celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování
o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen ´správní orgán‘).
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.
[4] Stěžovatel v projednávané věci podal u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský
soud“) „žalobu“ proti rozhodnutí tohoto soudu vydanému v řízení o žalobě podané stěžovatelem
v jiné věci. Soudní řád správní nicméně nepřipouští, aby bylo správní žalobou napadeno
rozhodnutí jiného (obecného) soudu (srov. výše citovaný §4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy
rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv bylo podání
stěžovatele učiněné u krajského soudu označeno jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených
souvislostech se dle jejího obsahu o žalobu ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat,
a toto podání tudíž ani nebylo „způsobilé “ řízení o žalobě zahájit. Bylo proto zcela namístě,
aby krajský soud vyrozuměl o této skutečnosti stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc
bez dalšího odložil. Rozhodl-li krajský soud o odmítnutí stěžovatelovy „žaloby“ usnesením,
poskytl mu tím určitý procesní „nadstandard “ , který nicméně nemůže neexistenci návrhu
jako jednu z podmínek řízení zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „žaloby“ vůbec nejednalo)
a je nutno ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů
Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení
s §120 téhož zákona odmítl.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud
podle §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
[7] Nejvyšší správní soud pro úplnost uvádí, že stěžovatel v kasační stížnosti namítl podjatost
předsedy senátu krajského soudu Mgr. Jiřího Gottwalda. Uplatněnou námitku podjatosti soudce
krajského soudu posoudil Nejvyšší správní soud jako opožděnou. Jednou z podmínek
pro rozhodnutí soudu o vyloučení soudce z projednávání a rozhodování určité věci
podle §8 odst. 5 s. ř. s. je skutečnost, že je řízení o této věci stále vedeno a že o věci samé nebylo
ještě rozhodnuto. I pokud by stěžovatel zamýšlel předmětným tvrzením uplatnit námitku
zmatečnosti řízení před krajským soudem, nemohla by být úspěšná. Podjatost soudce totiž nelze
namítat z důvodu jeho postupu a rozhodování ve věci projednávané soudem, což je stěžovateli
známo i z dřívějších rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (viz např. usnesení
ze dne 17. 7. 2014, č. j. Nao 232/2014 - 18, ze dne 19. 6. 2014, č. j. Nao 239/2014 - 28,
nebo ze dne 21. 10. 2014, č. j. 8 As 136/2014 - 67).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně 22. května 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu