ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.250.2019:25
sp. zn. 3 As 250/2019 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: Q. A. C., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
stěžovatelky: Organizace pro pomoc uprchlíkům, z. s., se sídlem Kovářská 939/4, Praha 9,
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 7. 2019, č. j. 63 Az 32/2019 – 13,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 7. 2019, č. j. 63 Az 32/2019 – 13,
se zr u šuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“)
se žalobce domáhal přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2019,
č. j. OAM-206/LE-BA04-HA10-2019, kterým mu žalovaný neudělil mezinárodní ochranu
dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Současně v žalobě požádal
soud o ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť je bez finančních prostředků, neumí česky,
nevyzná se v českém právu, a není proto schopen bránit svá práva a zajistit si právní pomoc
advokáta. Žalobce konkrétně požadoval ustanovení Mgr. Ladislava Bárty, advokáta se sídlem
Purkyňova 6, Ostrava. Tento advokát se totiž cizineckým a azylovým právem zabývá, poskytuje
bezplatné právní poradenství v zařízení pro zajištění cizinců a s případem žalobce již byl
seznámen.
[2] Krajský soud výrokem I. usnesení ze dne 1. 7. 2019, č. j. 63 Az 32/2019 – 13, ustanovil
zástupkyní žalobce pro řízení o žalobě Organizaci pro pomoc uprchlíkům, z. s., se sídlem
Kovářská 939/4, Praha 9. Výrokem II. tohoto usnesení krajský soud zamítl návrh žalobce
na ustanovení Mgr. Ladislava Bárty, advokáta. Krajský soud konstatoval, že u žalobce jsou
splněny podmínky pro ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. Připomněl však, že na ustanovení
konkrétního zástupce neexistuje právní nárok, při posuzování každého případu je třeba
přihlédnout ke všem okolnostem, které soudní řízení provází. V projednávaném případě
považoval za hospodárnější ustanovit žalobci uvedenou zástupkyni, která je právnickou osobou
poskytující právní pomoc uprchlíkům a cizincům a která nadto obdržela dotaci z veřejných
prostředků na úhradu finančních nákladů spojených s poskytováním právních služeb v zařízeních
pro zajištění cizinců. Krajský soud uzavřel, že ustanovená zástupkyně je schopna dostatečným
způsobem hájit práva žalobce.
[3] Usnesení krajského soudu napadla v celém rozsahu kasační stížností Organizace
pro pomoc uprchlíkům, z. s. (dále jen „ s tě ž o v ate l ka“), a to z důvodu podle
§103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Stěžovatelka v kasační stížnosti v prvé řadě namítá, že byla ustanovena zástupkyní žalobce
bez svého předchozího souhlasu. Přitom podle §29 odst. 4 občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s §64 s. ř. s. lze jinou osobu než advokáta jmenovat opatrovníkem,
jen pokud s tím souhlasí. V souladu s argumentem a maiori ad minus se uvedené pravidlo uplatní
i v případě ustanovení zástupce (neboť ustanovený zástupce má oproti opatrovníkovi ještě
významnější postavení). Stěžovatelka může žalobce zastupovat v řízení ve věci mezinárodní
ochrany na základě §35 odst. 5 s. ř. s., který ovšem nepředpokládá poskytování právní pomoci
uprchlíkům nebo cizincům za odměnu. Stěžovatelka má toliko právo na náhradu účelně
vynaložených nákladů. Postup krajského soudu, který stěžovatelku ustanovil zástupkyní žalobce,
aniž by předtím zajistil její souhlas s ustanovením, byl nezákonný. Stěžovatelka v této souvislosti
odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která její argumentaci potvrzuje. Dále uvádí,
že postupem krajského soudu byl rovněž porušen ústavně zakotvený zákaz nucených prací.
[5] Na výše uvedených závěrech podle stěžovatelky nic nemění ani skutečnost, že jí byla
poskytnuta dotace na financování právního poradenství cizincům zajištěným v zařízení
pro zajištění cizinců. Finanční prostředky v poskytnutém grantu jsou však přísně účelově vázány.
Dotace se vztahuje pouze na klienty, kteří mají zájem být do projektu začleněni. V dané věci
žalobce požadoval ustanovení advokáta. Pokud by na svém požadavku setrval, nemůže
stěžovatelka náklady spojené s jeho zastupováním hradit z této dotace. Mimo to je uvedený grant
omezen co do výše i trvání. Může tak dojít k situaci, že stěžovatelka již prostředky z tohoto
grantu nebude disponovat, ale přesto bude nadále povinna zastupovat žalobce bez nároku
na odměnu. Pokud by napadené usnesení nezůstalo v praxi ojedinělým, stěžovatelce
by prostředky poskytnuté z veřejných zdrojů nepostačovaly a dostala by se do tíživé personální
a finanční situace. Toto nebezpečí ostatně akcentoval i kasační soud ve své předchozí judikatuře.
Stěžovatelka navrhuje zrušení napadeného usnesení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu
řízení.
[6] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[7] Žalovaný ve vyjádření uvádí, že jelikož kasační stížnost nesměřuje proti jeho závěrům,
ale proti činnosti krajského soudu, nechává posouzení důvodnosti kasační stížnosti na Nejvyšším
správním soudu.
[8] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti. Ve vztahu
ke stěžovatelce konstatuje, že ta nebyla účastníkem řízení před krajským soudem a není
ani osobou zúčastněnou na řízení (§102 s. ř. s.) či osobou, která práva osoby zúčastněné na řízení
uplatnila až po vydání napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.). Právo zástupce podat kasační
stížnost proti usnesení, jímž byl soudem ustanoven k zastupování, však bylo nad rámec
doslovného znění zákona uznáno judikaturou (srovnej rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 3. 8. 2005, č. j. 3 Azs 187/2005 – 52, publ. pod č. 684/2005 Sb. NSS, nebo ze dne
18. 6. 2014, č. j. 9 As 163/2014 – 25; všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Kasační stížnost stěžovatelky byla podána včas
a za stěžovatelku jedná její zaměstnankyně (Mgr. E. M.), která má vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud dále netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, neboť
napadeným usnesením bylo rozhodováno toliko o procesní otázce a řízení před krajským soudem
jím nekončilo (srovnej usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS).
[9] Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] K otázkám, které jsou nastoleny v tomto řízení, se Nejvyšší správní soud opakovaně
vyjádřil (například v již výše uvedeném rozsudku č. j. 9 As 163/2014 – 25, dále pak v rozsudcích
ze dne 1. 10. 2014, č. j. 1 As 104/2014 – 26, či ze dne 12. 12. 2017, č. j. 7 As 286/2017 – 18).
[12] Nejvyšší správní soud neshledal důvod k odklonu od svých dříve vyslovených závěrů,
proto se jich v tomto řízení přidržel, v podrobnostech proto odkazuje na odůvodnění výše
jmenovaných rozhodnutí. Níže soud připojuje stručné shrnutí argumentace rozhodné pro nyní
posuzovanou věc.
[13] Stěžovatelkou poukazovaný §29 odst. 4 o. s. ř., podle něhož lze jinou osobu
než advokáta jmenovat opatrovníkem, jen jestliže s tím souhlasí, je třeba za užití §64 s. ř. s.
podpůrně aplikovat i při ustanovování zástupce účastníku řízení. Dospěje-li tedy soud k názoru,
že existují důvody, proč zástupcem účastníka řízení ustanovit nikoli advokáta či jinou osobu
poskytující specializované právní poradenství (§35 odst. 2 s. ř. s.), je povinen předem zjistit,
zda osoba ustanovovaná zástupcem se svým ustanovením souhlasí. To platí také v případech,
kdy má být zástupcem ustanovena právnická osoba uvedená v §35 odst. 5 s. ř. s.
(jakou je stěžovatelka), a to již z toho důvodu, že tato osoba nemá právo na odměnu
za zastupování, nýbrž jen právo na náhradu účelně vynaložených nákladů (k tomu viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2008, č. j. 4 Azs 51/2008 – 79). V opačném případě
by mohlo dojít k porušení ústavně zakotveného zákazu nucených prací a služeb, neboť znakem
nucené práce je to, že je vymáhána pod pohrůžkou jakéhokoli trestu a osoba se k ní nenabídla
dobrovolně (nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 1/12, dostupný
z https://nalus.usoud.cz/).
[14] Z obsahu soudního spisu v dané věci vyplývá, že stěžovatelka nebyla před vydáním
napadeného usnesení dotázána, zda souhlasí s tím, aby byla ustanovena zástupkyní žalobce (z její
kasační stížnosti je pak zřejmé, že s tímto postupem nesouhlasí ani dodatečně). V tom lze
spatřovat pochybení, které činí napadené usnesení nezákonným (srovnej judikaturu citovanou
v odstavci [11] výše).
[15] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené napadené usnesení krajského soudu
podle §110 odst. 1, věty první před středníkem s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným kasačním soudem v tomto
rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.). Při nezměněné skutkové situaci bude třeba uvažovat o ustanovení
jiného zástupce žalobce, než je stěžovatelka.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 3. října 2019
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu