ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.322.2018:36
sp. zn. 4 Azs 322/2018 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: H. L. V., zast. Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Velvyslanectví České
republiky v Hanoji, se sídlem 13 Chu Van An, Hanoj, Vietnamská socialistická republika, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2017, č. j. 2950/2017-HANOI, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2018, č. j. 11 A 183/2017 - 37,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2018, č. j. 11 A 183/2017 - 37,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný rozhodl v záhlaví uvedeným rozhodnutím o žádosti žalobce o udělení
dlouhodobého pobytu za účelem zaměstnání tak, že je tato nepřijatelná, neboť si jednak žalobce
k jejímu podání předem nesjednal termín [§169h odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále
jen „zákon o pobytu cizinců“)], a jednak žádost nepodal osobně (§169h odst. 3 téhož zákona).
O této skutečnosti učinil žalovaný podle §169h odst. 3 citovaného zákona do spisu usnesení.
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze (dále
jen „městský soud“), který toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[3] Městský soud nejprve vycházeje ze závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 16. 5. 2018, č. j. 6 Azs 82/2018 - 19, předeslal, že rozhodnutí o nepřijatelnosti
žádosti podle §169h zákona o pobytu cizinců je rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s.,
tudíž není vyloučeno ze soudního přezkumu. Dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 15. 8. 2018, č. j. 4 Azs 150/2018 - 35, městský soud uvedl, že i rozhodnutí
o nepřijatelnosti žádosti je nutné řádně odůvodnit ve smyslu §68 odst. 3 správního řádu.
Této povinnosti však v právě posuzovaném případě žalovaný nedostál. V napadeném rozhodnutí
jsou pouze uvedeny dva důvody nepřijatelnosti žádosti, ale jejich naplnění není nijak
odůvodněno. Co se týče námitek ohledně kvalit a funkčnosti objednávacího systému Visapoint,
uzavřel městský soud s ohledem na již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu
č. j. 4 Azs 150/2018 - 35 a také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017,
č. j. 10 Azs 153/2016 - 52, že v posuzovaném případě bylo třeba na žádost žalobce pohlížet
jako na žádost podanou zcela řádně, ač byla podána „nouzovým“ způsobem (tj. v termínu určeném
pro podání žádosti o jiný typ pobytového oprávnění), a nebyl zde důvod pro vyslovení důvodu
nepřijatelnosti podle §169h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců a §169h odst. 3 téhož
zákona. Podstatné totiž podle městského soudu bylo, že v právě posuzovaném případě žalobce
doložil, že se pokoušel opakovaně přes objednávací systém Visapoint k podání žádosti objednat,
ale neúspěšně.
III.
[4] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) nyní napadá rozsudek městského soudu kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Navrhuje, aby kasační soud napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Podle stěžovatele není usnesení o nepřijatelnosti právním aktem přezkoumatelným
ve správním soudnictví. Má za to, že záměrem zákonodárce bylo zcela zjevně nepřipustit
přezkum aktu, kterým zastupitelský úřad deklaruje nesplnění základních podmínek
pro přijatelnost žádosti o pobytové oprávnění. Z toho důvodu jednak stanovil formu takového
aktu, kterou je usnesení zaznamenávané do spisu, přičemž jak vyplývá z §76 odst. 5 správního
řádu se proti takovému usnesení nelze odvolat. Uvedenému úmyslu zákonodárce svědčí i obsah
§169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců, podle kterého, je-li žádost nepřijatelná, řízení
není zahájeno a na žádost se hledí, jako by nebyla podána, přičemž po sdělení nepřijatelnosti
se žadateli vrátí tiskopis žádosti, veškeré předložené doklady a správní poplatek, pokud
byl uhrazen. Účelem uvedeného ustanovení je podle stěžovatele reagovat bezprostředně
po obdržení žádosti na zjevnou skutečnost, která bez potřeby dalšího zkoumání nedovoluje
žádost dále zpracovávat (v právě posuzovaném případě šlo o to, že si žalobce předem nesjednal
termín pro podání žádosti zákonem předvídaným způsobem). Z obsahu §169h zákona o pobytu
cizinců je proto zřejmé, že je a priori vyloučeno, aby akt, kterým se deklaruje nepřijatelnost žádosti
o pobytové oprávnění, splňoval nároky obvykle kladené na přezkoumatelnost správního
rozhodnutí.
[6] Stěžovatel dále nesouhlasí se závěrem městského soudu, že s ohledem na fungování
systému Visapoint bylo v právě posuzovaném případě nezbytné žádost žalobce považovat
za řádně podanou, přestože byla podána „nouzovým způsobem“ (tj. v termínu určeném pro podání
žádosti o jiný typ pobytového oprávnění). Stěžovatel zdůrazňuje, že městským soudem uváděný
„nouzový způsob“ má představovat postup žalobce, který se v systému Visapoint zaregistroval
záměrně k podání žádosti o krátkodobé schengenské vízum, následně se na základě
této registrace dostavil na zastupitelský úřad v úředních hodinách vyhrazených pro žadatele
za tímto účelem zaregistrované, přičemž se domáhal podání žádosti o zaměstnaneckou kartu.
Stěžovatel upozorňuje, že právní názor na to, zda je právě popsaný postup možné považovat
za „nouzový způsob“ podání žádosti, není v judikatuře Nejvyššího správního soudu jednotný.
Má však za to, že v nyní posuzovaném případě se fakt, že se žalobce dostavil se svojí žádostí
o zaměstnaneckou kartu v úředních hodinách pro podávání žádostí o schengenská víza, rovná
situaci neregistrovaného žadatele, který podá svou žádost zcela mimo úřední hodiny
pro jím požadovaný pobytový titul. Skutečnost, že žalobce disponoval i registrací v systému
Visapoint k podání žádosti o schengenské vízum, která mu posloužila jako prostředek pro vstup
do budovy, je zcela nerozhodná. Stěžovatel k tomu také pro úplnost dodává, že žalobce
byl o organizaci úředních hodin informován. Informace o nich byla vyvěšena na úřední desce
stěžovatele a zveřejněna rovněž na webových stránkách.
[7] Stěžovatel nakonec nesouhlasí ani se závěrem městského soudu, že ohledně požadavků
na odůvodnění se na usnesení o nepřijatelnosti žádosti podle §169h odst. 3 zákona o pobytu
cizinců analogicky použije §68 odst. 3 správního řádu. Požadavek na takové odůvodnění
považuje stěžovatel za zjevně nepřiměřený, zcela v rozporu se zněním §169h zákona o pobytu
cizinců, podle kterého se sděluje pouze důvod nepřijatelnosti, a rovněž v rozporu s účelem
tohoto ustanovení, jak jej uvádí důvodová zpráva k zákonu č. 222/2017 Sb., kterým se mění
zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, podle níž je závěr
o nepřijatelnosti nástrojem k zefektivnění řízení o žádostech trpících zjevnými vadami. Sdělení
o nepřijatelnosti je vydáváno bezodkladně na základě zjištěných vad žádosti. Z toho důvodu
nelze po zastupitelském úřadu požadovat, aby v odůvodnění takového sdělení uvedl veškeré
náležitosti rozhodnutí, jež jsou vyžadovány §68 odst. 3 správního řádu, avšak jež jdou nad rámec
požadavků vyplývajících z §169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Takový závěr
potvrzuje i právní věta rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2018,
č. j. 6 Azs 289/2018 - 21.
IV.
[8] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že z judikatury Nejvyššího správního soudu
vyplývá, že usnesení podle §169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců je rozhodnutím ve smyslu §65
odst. 1 s. ř. s., podléhá tudíž soudnímu přezkumu a žaloba proti nezákonnému zásahu
není v daném případě na místě. Odůvodnění usnesení o nepřijatelnosti žádosti má přitom podle
žalobce svůj význam, neboť umožňuje seznat, jaký byl skutečný důvod pro závěr o nepřijatelnosti
žádosti. Přitom se tím zamezí tomu, aby se žadatelé tyto důvody dozvěděli až v rámci soudního
řízení poté, kdy již nemohou doplňovat žalobní námitky. Žalobce nakonec odmítl i názor
stěžovatele, že judikatura v otázce posuzování požadavku na respektování úředních hodin
pro jednotlivé druhy žádostí je nejednotná. Žalobce navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
V.
[9] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval námitku uplatněnou s poukazem na §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. Bylo by totiž předčasné zabývat se právním posouzením věci samé, pokud
by byl napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Nepřezkoumatelnost je natolik závažnou vadou
rozhodnutí soudu, že se jí Nejvyšší správní soud musí zabývat i tehdy, pokud ji stěžovatel
nenamítá, tedy z úřední povinnosti (srov. §109 odst. 4 s. ř. s.).
[12] Nutno předeslat, že stěžovatel neupřesnil, z čeho konkrétně dovozuje naplnění uvedeného
kasačního důvodu, tedy neuvedl, zda je napadený rozsudek nepřezkoumatelný
pro nesrozumitelnost či pro nedostatek důvodů, resp. zda má za to, že řízení před městským
soudem bylo stiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nezákonnost napadeného
rozsudku.
[13] Z dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že rozsudek
je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost, jestliže neobsahuje určitý výrok, nesplňuje formální
náležitosti podle §54 odst. 2 s. ř. s., nebo také, nelze-li z rozsudku rozpoznat jeho jednotlivé části
(záhlaví, výrokovou část, odůvodnění, poučení), jakož i tehdy, chybí-li věcný a obsahový soulad
výrokové části napadeného rozsudku a jeho odůvodnění, nebo absentuje-li odkaz na použité
právní normy, na nichž správní soud založil právní hodnocení v souzené věci (srov. například
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, nebo ze dne
10. 4. 2008, č. j. 7 Afs 78/2007 - 60). Tyto vady zcela zjevně rozsudek městského soudu
nevykazuje.
[14] Nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů je dána především tehdy, opřel-li
soud rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu
se zákonem (viz např. již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ads 58/2003 - 75),
nebo pokud zcela opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě
(viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73,
či rozsudek ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004 - 74). Městský soud v nyní posuzované věci
výstižně popsal skutkový stav věci, stanoviska účastníků řízení, vypořádal se se všemi
uplatněnými žalobními námitkami a dostatečně své závěry odůvodnil. Lze proto shrnout,
že napadený rozsudek netrpí ani nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů.
[15] Nejvyšší správní soud konečně nezjistil ani jinou vadu řízení před městským soudem, která
by se týkala především porušení procesních ustanovení, jimiž se městský soud řídil či řídit
měl a která by měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Naplnění kasačního důvodu
vyplývajícího z §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. proto Nejvyšší správní soud neshledal.
[16] Stěžovatel dále v kasační stížnosti namítal kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a),
a to nezákonnost napadeného rozsudku spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení. K tomu Nejvyšší správní soud předesílá, že v obdobné věci
již rozhodl rozsudky ze dne 30. 1. 2019, č. j. 4 Azs 320/2018 - 64, a č. j. 4 Azs 321/2018 - 63.
S ohledem na skutkovou podobnost těchto věcí a shodné kasační námitky proto v nyní
projednávaném případě vychází ze závěrů obsažených v uvedených rozsudcích, s nimiž
se ztotožňuje a jež lze beze zbytku použít i na posuzovaný případ.
[17] Nejvyšší správní soud nejprve shledal nedůvodnou námitku, kterou stěžovatel brojí proti
posouzení napadeného rozhodnutí jako rozhodnutí podle §65 odst. 1 s. ř. s, přezkoumatelného
ve správním soudnictví. V rozsudku ze dne 16. 5. 2018, č. j. 6 Azs 82/2018 - 19, již totiž dovodil,
že usnesení o nepřijatelnosti žádosti o pobytové oprávnění je rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s.
Proti takovému rozhodnutí sice nejsou v systému veřejné správy přípustné žádné opravné
prostředky, neboť se jedná o usnesení, které se pouze poznamenává do spisu (§76 odst. 5
správního řádu), lze je však napadnout přímo správní žalobou (srov. též usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. května 2017, č. j. 7 Azs 227/2016 - 36). Na tomto
právním názoru setrval Nejvyšší správní soud i v rozsudcích ze dne 16. 5. 2018,
č. j. 6 Azs 80/2018 - 19, ze dne 27. 6. 2017, č. j. 1 Azs 26/2018 - 37, ze dne 1. 7. 2018,
č. j. 9 Azs 123/2018 - 26, nebo ze dne 15. 8. 2018, č. j. 4 Azs 150/2018 - 35.
[18] Nejvyšší správní soud ovšem přisvědčil stěžovateli ohledně námitky týkající se požadavků
na odůvodnění rozhodnutí o nepřijatelnosti podle §169h zákona o pobytu cizinců. Dospěl
totiž k závěru, že městský soud pochybil, shledal-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným
pro nedostatek důvodů. Již v rozsudku ze dne 21. 11. 2018, č. j. 6 Azs 289/2018 - 31,
totiž Nejvyšší správní soud vyslovil, že „stěžovatel […] učinil výrok usnesení „žádost je nepřijatelná“
na základě toho, že si žalobkyně předem nesjednala termín k jejímu podání a nepodala ji osobně.
Takovéto odůvodnění považuje Nejvyšší správní soud vzhledem ke specifické povaze usnesení o nepřijatelnosti
žádosti podle §169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců za zcela dostatečné.“ V nyní projednávané věci
Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro odchýlení se od svých dřívějších závěrů.
Z toho důvodu i nyní napadené rozhodnutí posoudil tak, že obsahuje, byť v míře omezené,
důvody vysvětlující jeho závěry.
VI.
[19] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud napadený rozsudek podle
§110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude městský
soud podle §110 odst. 4 s. ř. s. vázán vysloveným právním názorem kasačního soudu.
[20] V novém rozhodnutí ve věci rozhodne městský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
[21] Vzhledem k tomu, že kasační soud zrušil napadený rozsudek pro jeho nesprávný závěr
o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, nezabýval se již úvahami městského soudu
ohledně zákonnosti postupu stěžovatele. Městský soud proto bude v dalším řízení povinen
posoudit zákonnost napadeného rozhodnutí, a to na půdorysu závěru Nejvyššího správního
soudu o jeho přezkoumatelnosti. Městský soud se přitom vypořádá kromě závěrů plynoucích
z usnesení rozšířeného senátu ze dne 30. 5. 2017, č. j. 10 Azs 153/2016 - 52, i s navazující
judikaturou Nejvyššího správního soudu věnující se posouzení povinnosti žadatelů dodržovat
úřední hodiny pro konkrétní typy pobytových oprávnění v rámci systému Visapoint, kterou
argumentoval v kasační stížnosti stěžovatel.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu