ECLI:CZ:NSS:2019:5.ADS.31.2018:97
sp. zn. 5 Ads 31/2018 - 97
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: J. B., zastoupená JUDr.
Vladimírem Krejčím, advokátem se sídlem Sukova 1260, Pardubice, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze
dne 30. 12. 2015, čj. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2017, čj. 43 Ad 5/2016-111,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím žalované ze dne 30. 12. 2015 byly zamítnuty námitky pana J. B. (dále jen
„původní žalobce“) proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 24. 9. 2015, jímž byla zamítnuta jeho žádost o
změnu výše invalidního důchodu. Původní žalobce byl shledán invalidním pro invaliditu druhého
stupně a nikoli pro invaliditu třetího stupně.
[2] Proti rozhodnutí žalované podal původní žalobce žalobu, kterou krajský soud v záhlaví
označeným rozsudkem zamítl.
II. Kasační stížnost, vyjádření žalované
[3] Původní žalobce napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Po podrobném
rozvedení žalobních námitek a závěrů krajského soudu namítl, že krajský soud ve svých
hodnotících závěrech v rozporu s §52 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel výhradně a přednostně ze závěrů
PK MPSV a podkladů předložených žalovanou a nevzal v potaz a nehodnotil důkazy, které
předložil v řízení o žalobě. Tento přístup je chybný, neboť vychází z premisy, že názor
posudkového lékaře není zpochybnitelný jinými medicínskými důkazy. Pro p řezkum rozhodnutí
žalované by tak nebyly relevantní jiné důkazy než ty, které předložila právě žalovaná. Důkazy
předložené původním žalobcem se týkaly jeho zdravotního stavu a z něj plynoucího stupně
invalidity v rozhodné době. Krajský soud přitom vycházel pouze z posudku PK MPSV
vypracovaného MUDr. S., který si vyžádal, aniž by se však vypořádal s lékařskými zprávami
MUDr. E. Z. a znaleckým posudkem MUDr. A. W. Z těchto důkazů na rozdíl od PK MPSV
vyplývá, že p ůvodní žalobce již v době vydání rozhodnutí žalované trpěl psychotickým
postižením. S tímto rozporem se krajský soud nijak nevypořádal, a to navíc v situaci, v níž
rozhodnutí žalované bylo vydáno rovněž na základě posudku MUDr. Š., který potvrzuje, že
původní žalobce byl stižen psychotickým onemocněním.
[4] Deficit řádného hodnocení důkazů nemohl krajský soud napravit ani úvahami (shodnými
s úvahami žalovaného), že prý má pro validitu změny v diagnóze psychiatrických onemocnění
platit nějaké blíže neurčené kritérium ročního sledování pacienta, aniž by se krajský soud odkázal
na nějaké relevantní kritérium. Tato konstrukce je přitom vyvrácena posudkem MUDr. Š., na
jehož podkladě bylo vydáno rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2016, dle něhož byl původní
žalobce stižen psychotickým onemocněním již ke dni 15. 6. 2016; od této doby mu náležel třetí
stupeň invalidity. Uvedené je přitom méně než půl roku po stavu, kdy dle napadeného
rozhodnutí žalovaného původní žalobce ještě neměl být psychotickými obtížemi stižen.
[5] Původní žalobce v této souvislosti rovněž namítl, že krajský soud zamítl provést jím
navržené důkazy, ačkoli by mohly vést k bližšímu objasnění věci.
[6] Původní žalobce navrhl, aby NSS rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
[7] Žalovaná uvedla, že rozhodnutí o nároku na invalidní důchod závisí zejména
na odborném lékařském posouzení, k čemuž jsou zřízeny speciální posudkové komise. Správní
soudy pak neposuzují věcnou správnost těchto posudků, neboť k tomu nemají potřebné lékařské
znalosti. Krajským soudem byl kvůli pochybnostem o příčině dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu původního žalobce dokonce vyžádán doplňující posudek a další informace.
Krajský soud přitom tímto způsobem mohl odstranit případné nedostatky posudkových zjištění.
Na základě posudků byl pak objektivně zjištěn, vyhodnocen a posouzen zdravotní stav
původního žalobce podle doložených lékařských zpráv. Při jednání posudkové komise byl navíc
v obou případech přítomen odborník – specialista z oboru psychiatrie. Posudková komise
se v doplňujícím posudku rovněž vypořádala se závěry MUDr. Z. a MUDr. W. Doplňující
posudek PK MPSV ze dne 13. 10. 2017 vypracovaný MUDr. S. považuje žalovaná za dostatečně
přesvědčivý, PK MPSV se v závěru posudku navíc vypořádává s určitými nepřesnostmi
uvedenými v lékařských zprávách. Žalovaná nespatřuje v postupu krajského soudu žádné
pochybení. Sama skutečnost, že si krajský soud vyžádal doplnění posudku, svědčí o tom, že se
správní žalobou, všemi připomínkami a výhradami původního žalobce pečlivě, svědomitě
a podrobně zabýval.
[8] Žalovaná navrhla, aby NSS kasační stížnost zamítl.
III. Procesní nástupnictví
[9] Dříve než o kasační stížnosti NSS rozhodl, zjistil, že původní žalobce dne 8. 5. 2018
zemřel. NSS proto usnesením ze dne 10. 1. 2019, čj. 5 Ads 31/2018-83, podle §107 odst. 1 o. s. ř.,
§64 s. ř. s. a §63 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, rozhodl, že v řízení
bude na straně žalobce pokračováno s J. B. C. (nyní J. B.), manželkou zesnulého žalobce (dále jen
„stěžovatelka“).
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Správní orgány dospěly k závěru, že původní žalobce trpěl smíšenou poruchou osobnosti
s rysy emoční nestability, paranoidními a histrionskými, chronickým páteřním syndromem
bederní páteře s primárně úzkým páteřním kanálem v terénu skoliózy, alergií na jarní pyly a chlad,
latentní tetanií, lehkou krátkozrakostí korigovanou brýlemi, stavem po otřesu mozku v 17 letech.
Na základě uvedeného dospěla posudková komise k závěru, že původní žalobce
byl k rozhodnému dni (tj. 30. 12. 2015) invalidní dle §39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém
pojištění pro invaliditu druhého stupně.
[12] V řízení před krajským soudem původní žalobce namítal, že trpí depresivní poruchou,
smíšenou poruchou osobnosti, schizoafektivní poruchou, která patří mezi psychotická
onemocnění. Uvedené dle původního žalobce odpovídá závažnějšímu onemocnění, a proto měl
být shledán invalidním pro invaliditu třetího stupně. Tyto skutečnosti podle něj vyplývají
z lékařských zpráv MUDr. Z. a MUDr. S., které měly k dispozici i správní orgány. Krajský soud
v řízení o žalobě vyžádal vypracování posudku PK MPSV, jež potvrdila dosavadní závěry, že
zdravotní stav původního žalobce ke dni vydání rozhodnutí žalované odpovídal invaliditě
druhého stupně. Původní žalobce v řízení před krajským soudem dále předložil znalecký posudek
z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie vypracovaný MUDr. W., která dospěla k závěru, že
původní žalobce již v době vydání rozhodnutí žalované trpěl schizoafektivní poruchou, smíšenou
poruchou osobnosti a smíšenou úzkostnou a depresivní poruchou, jeho pracovní schopnost tedy
poklesla o 70%, a proto měl být uznán invalidním pro invaliditu třetího stupně. Krajskému soudu
dále v průběhu řízení vznikly pochybnosti o stanovení dlouhodobě nepříznivého stavu
původního žalobce, a proto vyžádal doplňující posudek PK MPSV, které uložil, aby se dostatečně
vypořádala s jednotlivými lékařskými zprávami vypracovanými MUDr. Z. se zaměřením na
odůvodnění příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a vzala v úvahu rovněž lékařský
závěr, že původní žalobce není schopen spolupráce a zařazení do pracovního procesu.
[13] PK MPSV následně ve vypracovaném doplňujícím posudku konstatovala, že teprve
v nálezu ze dne 3. 8. 2015 MUDr. S. jsou poprvé od hospitalizace (únor – březen 2015) udávány
hlasy, které lékařka interpretuje jako pseudohalucinace a zatím pouze zvažuje diagnózu akutní
psychotické poruchy. Dle PK MPSV pak lékařka MUDr. Z. uvádí ve svých nálezech nepravdivé
údaje ohledně hospitalizace původního žalobce pro schizoafektivní poruchu. V závěrech všech
hospitalizací původního žalobce z let 2013 až 2015 je totiž psychotické onemocnění, kam patří i
schizoafektivní porucha, přímo vyloučeno. Navíc bylo zdůrazněno, že podle pravidel sledování
psychiatrických onemocnění je možné brát stanovenou diagnózu za objektivně zjištěnou až po
ročním sledování. PK MPSV posuzovala stav původního žalobce k datu 30. 12. 2015, což byly
přibližně 4 měsíce po prvním vyjádření podezření na psychotické onemocnění. Ke znaleckému
posudku MUDr. W. PK MPSV uvedla, že soudní znalec z odvětví psychiatrie není kompetentní
se vyjadřovat přímo ke stanovení procenta poklesu pracovní schopnosti. To je totiž věcí
posudkových lékařů, eventuálně soudních znalců z odvětví posudkového lékařství. PK MPSV
dále uvedla, že daný posudek považuje za nevěrohodný, neboť znalec nevyhodnotil to, že při
hospitalizaci původního žalobce bylo opakovaně vyloučeno psychotické onemocnění a navíc ve
výpisu z dokumentace MUDr. W. nezmínila posudek PK MPSV ze dne 26. 8. 2016, ačkoliv jej
měla jistě k dispozici. Na základě uvedeného PK MPSV setrvala v plném rozsahu na svém
předchozím posudkovém závěru. K posudku OSSZ Trutnov ze dne 20. 7. 2016 vypracovaným
MUDr. Š., PK MPSV uvedla, že lékař dospěl k závěru, že u původního žalobce se jedná o
invaliditu třetího stupně ode dne 15. 6. 2016 pro schizoafektivní poruchu v terénu emočně
nestabilní poruchy osobnosti. Zdravotní stav původního žalobce však odpovídal k datu
rozhodnutí žalované invaliditě druhého stupně.
[14] Podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti
nejméně o 35 %.
[15] Podle §39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce
poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,
b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %,
jedná se o invaliditu třetího stupně.
[16] Podle §39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění platí, že při určování poklesu pracovní
schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření;
přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,
b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení
adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti,
než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu
pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti
nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných
podmínek.
[17] Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou
odbornou, medicínskou (invalidní důchod je podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním
stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní
soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Zdravotní stav a pracovní schopnost
občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje
Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové
komise (§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení).
[18] Podle §8 odst. 1 písm. a) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení okresní
správy sociálního zabezpečení posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob
pro účely sociálního zabezpečení a pro účely poskytnutí dávek a průkazu osoby se zdravotním
postižením podle jiných právních předpisů při zjišťovacích a kontrolních lékařských prohlídkách.
Za tím účelem posuzují invaliditu a změnu stupně invalidity.
[19] Posudkové komise jsou oprávněny k posouzení poklesu pracovní schopnosti a k zaujetí
posudkových závěrů o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové řízení je tedy
specifickou formou správní činnosti, spočívající v posouzení zdravotního stavu občana
a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového
pojištění (srov. §16a zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Jedná se o postup
posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle
odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. Posudek posudkové
komise je v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na nějž je správní soud
při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho
jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. V případě potřeby může soud zejména uložit
též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství.
Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se posudková
komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a své posudkové závěry náležitě
odůvodnila, aby byly přesvědčivé i pro soud, který nemá (a ani nemůže mít) odborné lékařské
znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti,
celistvosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá
zpravidla klíčovým důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného
rozhodnutí (např. rozsudky NSS ze dne 30. 1. 2004, čj. 5 Ads 34/2003-82, č. 526/2005 Sb.NSS,
ze dne 29. 10. 2009, čj. 6 Ads 132/2008-115, ze dne 13. 4. 2017, čj. 10 Ads 259/2016-33, ze dne
1. 4. 2019, 7 Ads 557/2018-25). Při přezkumu soud nemůže posuzovat věcnou správnost
posudku, ale posudek může hodnotit co do přesvědčivosti, objektivnosti a úplnosti v něm
obsažených informací (vedle shora uvedených rozsudků viz i rozsudek NSS ze dne 9. 7. 2010,
čj. 3 Ads 45/2010-97).
[20] Výhrady stěžovatelky, která považuje závěry posudků za pochybné proto, že byly
zpracovány posudkovými lékaři působícími u správního orgánu, který o dávce rozhoduje
(resp. působícího u OSSZ), jsou tedy namířeny přímo proti znění zákona, který tuto situaci
předpokládá. Soulad citované právní úpravy s ústavním pořádkem přitom opakovaně potvrdil
Ústavní soud (viz například nález ze dne 1. 11. 1995, sp. zn. II ÚS 92/95, publikovaný
ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR svazek 4 pod č. 72). Kasační námitka v tomto
směru vznesená proto není důvodná (srov. též rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2018,
čj. 10 Ads 121/2017-44).
[21] Se shora uvedeného rovněž vyplývá, že si krajský soud nemohl udělat sám úsudek
o zdravotním stavu původního žalobce a nemohl po odborné stránce ani hodnotit doložené
zdravotní zprávy. Krajský soud proto nechal vypracovat posudky, které se s předloženými důkazy
úplně a přesvědčivě vypořádaly a odstranily pochybnosti, které krajský soud měl.
[22] NSS konstatuje, že v posudku PK MPSV ve znění jeho doplnění neshledal vady
z hlediska jeho úplnosti, přesvědčivosti a srozumitelnosti. Zdravotní stav původního žalobce byl
posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným
obtížím. Při jednání posudkové komise byl také přítomen specialista z oboru psychiatrie
a posudková komise řádně a přesvědčivě zdůvodnila, proč nebylo možné přihlédnout ke zprávám
a posudkům MUDr. Z. a MUDr. W. a také vysvětlila, že si původní žalobce nesprávně vykládal,
že mu MUDr. S. diagnostikovala psychotické onemocnění. Krajský soud správně založil své
hodnocení na základě předložených posudků PK MPSV, které jsou plně přezkoumatelné a
nejsou v nich žádné rozpory. Za této situace tedy ani nebylo zapotřebí, aby byl proveden
k přehodnocení závěrů PK MPSV revizní posudek, který by byl vypracován znalcem z oboru
posudkového lékařství. Nelze opomenout to, že krajský soud rozhodoval ke skutkovému a
právnímu stavu ke dni vydání rozhodnutí žalované, a proto nebylo možné přihlédnout
ani k posudku MUDr. Š. až ze dne 20. 7. 2016, v němž byl původní žalobce shledán invalidním
pro invaliditu třetího stupně. Jak bylo v jednotlivých posudcích konstatováno, psychotická
onemocnění se vyvíjí a podle pravidel sledování psychiatrických onemocnění je možné brát
stanovenou diagnózu za objektivně zjištěnou až po ročním sledování. Posudková komise
posuzovala zdravotní stav původního žalobce k rozhodnému datu 30. 12. 2015, tj. cca 4 měsíce po
vzniku prvního podezření na psychotické onemocnění. V nyní projednávané věci onemocnění
původního žalobce k rozhodnému datu dosahovalo pouze invalidity druhého stupně; až vlivem
následné progrese nemoci mohl být přiznán vyšší stupeň invalidity.
[23] V této souvislosti neobstojí ani kasační námitka týkající se kritéria ročního sledování
pacienta, kdy je namítáno, že není zdůvodněno odkazem na nějaké zákonné či „odborně medicínské
pravidlo“. Z posudku PK MPSV je zřejmé, že se jedná výhradně o lékařské odborné hledisko,
které bylo nutné ke stanovení objektivní diagnózy. Na uvedené závěru nic nemění ani posudek
MUDr. Š., který se týká zdravotního stavu původního žalobce ke dni 15. 6. 2016, tj. cca ke dni
následujícím po téměř roce (cca 10 měsících) od prvního podezření na psychotické onemocnění
původního žalobce. Za závěrů PK MPSV je přitom zjevné, že toto onemocnění se v průběhu
času vyvíjí, a to bohužel i k horšímu. Pozdější závěry MUDr. Š. a následné přiznání invalidity
třetího stupně původnímu žalobci tedy samy o sobě nemohou vyvrátit správnost závěrů PK
MPSV v této věci.
[24] Vzhledem k tomu, že potřebné informace o zdravotním stavu byly krajskému soudu
podány již v jednotlivých zdravotních zprávách a posudcích, nelze krajskému soudu vytýkat,
že neprováděl původním žalobcem navržené výslechy svědků MUDr. Z., MUDr. S., MUDr. W. a
MUDr. Š.. S uvedeným postupem krajského soudu se NSS ztotožňuje a námitku v tomto ohledu
vznesenou shledává rovněž nedůvodnou.
V. Závěr a náklady řízení
[25] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl.
[26] O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS podle §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka v řízení o kasační stížnosti úspěch neměla a žalované v řízení o kasační stížnosti
žádné náklady nad rámec její běžné činnosti nevznikly, a proto NSS rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku II. tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu