ECLI:CZ:NSS:2019:5.AS.368.2018:26
sp. zn. 5 As 368/2018 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: T. N., zastoupen
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2018, č. j. 32 A 10/2017 -
22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 12. 2016, č. j. KUOK 89693/2016, podle §92 odst. 1
zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“)
zamítl jako opožděné odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Konice, odboru dopravy (dále
jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 3. 2016, č. j. KON 3331/2016. Rozhodnutím správního
orgánu I. stupně byl žalobce uznán vinným z přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“).
[2] Žalobce jako řidič motorového vozidla Fiat Ducato, SPZ X, dne 4. 9. 2015 v 12:35 hod,
v obci Konice porušil §4 písm. c) zákona o silničním provozu, když ve směru od středu obce
směrem ke kruhovému objezdu na ulici Husova, u mototechny Svoboda odbočil vlevo do ulice
E. Beneše a zde vozidlo odstavil. V uvedených místech je odbočení zakázáno dopravní značkou
B 24b – Zákaz odbočení vlevo. Za spáchání přestupku byla žalobci podle §11 odst. 1 písm. b)
zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o
přestupcích“), a v souladu s §125c odst. 4 písm. f) zákona o silničním provozu uložena správním
orgánem I. stupně pokuta ve výši 1500 Kč a současně mu byla podle §79 odst. 1 zákona o
přestupcích a vyhlášky č. 231/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uložena povinnost nahradit
náklady řízení v paušální výši 1000 Kč.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce u Krajského soudu v Ostravě – pobočky
v Olomouci žalobu, přičemž námitky rozdělil do dvou okruhů. Předně, žalobce označil
za nesporné, že mu bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně doručeno fikcí dne 8. 4. 2016,
a proto lhůta pro podání odvolání končila dne 25. 4. 2016. Žalobce však označil za sporný
okamžik, kdy bylo odvolání podáno. Žalobce vycházel z údaje oraženého na obálce a dle otisku
denního razítka používaného na provozovně DEPO Brno 71 bylo odvolání podáno dne
21. 4. 2016, tedy včas. Žalobce tudíž zpochybnil vyjádření České pošty, s. p. (dále jen „Česká
pošta“) a závěry znaleckého posudku, na základě kterých žalovaný dospěl k závěru, že odvolání
je opožděné; dle znaleckého posudku se užitá poštovní známka dostala do oběhu až dne
27. 4. 2016, předmětné poštovní známky ale byly distribuovány na pobočky České pošty
již od 19. 4. 2016, a mohly se proto podle žalobce na pobočkách vyskytovat ve dnech
20. A 21. 4. 2016. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
7. 12. 2005, č. j. 3 As 33/2005 - 80, dle kterého je v pochybnostech potřeba volit vždy variantu
upřednostňující přístup k právní ochraně. Vzhledem k pochybnostem tak měl žalovaný ve smyslu
§40 odst. 2 správního řádu uznat odvolání za včasné, neboť ani znaleckým zkoumáním nebylo
vyloučeno, že použití dosud nevydané poštovní známky může mít reálné vysvětlení. Žalobce
připustil závěr o antidatování podacího razítka jako další z možných vysvětlení, nejednalo se však
dle žalobce o variantu skutkového děje prokázanou nade vši pochybnost. Žalobce k tomu dodal,
že provozovna DEPO Brno 71 není běžnou pobočkou České pošty a je proto možné, že již
předchozí typ poštovních známek neměla. Došlo-li k nechtěné záměně známek, pak se dle
žalobce jednalo o nesprávný postup zaměstnance. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 13. 7. 2016, č. j. 1 As 103/2016 - 40, jsou přitom správní orgány povinny vycházet
z otisku denního razítka České pošty, nikoliv z poštovní známky.
[4] V druhém okruhu žalobních námitek žalobce dále namítl, že žalovaný neoprávněně
odmítl provést navrhovaný důkaz, a to svědeckou výpověď V. Ř., která by potvrdila, že dne
21. 4. 2016 byla u podání odvolání přítomna; navrhovaná svědecká výpověď by přitom postavila
najisto datum odeslání odvolání, neboť svědectví V. Ř. je možné na rozdíl od znaleckého
posouzení považovat za přímý důkaz. S ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 28. 4. 2016, č. j. 7 As 27/2016 - 31, a další citovanou judikaturu, nebylo možné
označit takový důkaz za nadbytečný a předběžně jej hodnotit jako nevypovídající. Bylo porušeno
i právo žalobce dle čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
dle kterého má obviněný právo dosáhnout předvolání svědků v jeho prospěch za stejných
podmínek, jako svědků vypovídajících proti němu. Závěrem označil žalobce napadené
rozhodnutí jako rozporné s §1 odst. 2 vyhlášky č. 231/1996 Sb., neboť do řízení byl přibrán
znalec za účelem vyhotovení znaleckého posouzení, a tudíž měl
žalovaný žalobci uložit povinnost hradit náklady řízení zvýšené o 2500 Kč.
[5] Usnesením ze dne 22. 2. 2017, č. j. 72 A 6/2017 – 8, Krajský soud v Ostravě – pobočka
v Olomouci věc postoupil Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) jakožto soudu
místně příslušnému.
[6] Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Poukázal na znění §40 odst. 1 písm. d)
správního řádu, jež stanoví, ke kterému okamžiku je podání vůči správnímu orgánu účinné.
V případě podání odevzdaného k poštovní přepravě musí být pro zachování lhůty současně
splněny dvě podmínky – podání musí být dáno na poštu ve lhůtě a adresováno příslušnému
správnímu orgánu. Jestliže jsou splněny obě tyto podmínky, nezáleží na tom, kdy podání došlo
tomuto správnímu orgánu, a dokonce, zda mu vůbec došlo (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 8. 2011, č. j. 7 As 87/2011 - 66). Podání je tak možno považovat za včas
učiněné jen tehdy, bylo-li žalobcem, kterého v tomto směru tíží břemeno tvrzení a břemeno
důkazní, jednoznačným způsobem prokázáno, že podání bylo dáno na poštu ve lhůtě a bylo
adresováno příslušnému správnímu orgánu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 7. 2009, sp. zn. 9 As 31/2009). Soud v intencích výše uvedené ustálené judikatury konstatoval,
že pokud žalobce zvolil doručování pro něj významné písemnosti (odvolání) formou obyčejné
listovní zásilky, dostal sám sebe do důkazní nouze ve věci prokazování data podání, které
je klíčové; pouhá skutečnost, že se ve správním spise nachází obálka s otiskem denního razítka
pošty s vyznačeným datem 21. 4. 2016, jehož pravost nebyla zpochybněna, dle krajského soudu
neprokazuje, že byla zásilka skutečně podána v zákonem stanovené lhůtě, neboť žalovaný
nashromáždil důkazy vyvracející relevantnost data vyznačeného na otisku razítka na obálce
podaného odvolání. Vyjádření České pošty ohledně data doručení a standardního trvání
doručovacího procesu spolu s vypracovaným odborným vyjádřením zcela odlišuje případ žalobce
od dřívějších věcí řešených v judikatuře Nejvyššího správního soudu, kde byl s ohledem
na pochybnosti při doručování obyčejných listovních zásilek upřednostněn přístup k právní
ochraně. Dle názoru krajského soudu žalovaný provedl řádné a obsáhlé dokazování, přičemž
z podkladů pro rozhodnutí vyplývá závěr o opožděnosti odvolání. Žalovanému jako důkaz
prokazující opožděnost odvolání svědčilo vyjádření České pošty v části týkající se distribuce
poštovní známky v nominální hodnotě 16 Kč, podání písemnosti na pobočce České pošty
zpracovávající výhradně hromadná podání a závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistiky.
V případě odborného vyjádření podle krajského soudu postačí, pokud s vysokou mírou
pravděpodobnosti zvolí na základě výsledků svého zkoumání jako správnou jednu skutkovou
verzi, a to v návaznosti na zpochybnění věrohodnosti a proveditelnosti ostatních myslitelných
verzí. Žalobce naproti tomu nepředložil žádný důkazní prostředek, který by správnost data
uvedeného na poštovním razítku České pošty podporoval. Navrhovaný výslech svědkyně V. Ř.
krajský soud jako důkazní prostředek odmítl, neboť tento nemohl nikterak prokázat skutečný
obsah zásilky (tedy odvolání), jež měla být touto svědkyní dne 21. 4. 2016 na pobočce České
pošty podána. K námitce nesprávně stanovené povinnosti uhradit náklady řízení pak krajský soud
uvedl, že takový postup a rozhodnutí nemohlo žalobce zkrátit na jeho právech. Naopak žalobce
byl tímto (byť nesprávným) postupem žalovaného po finanční stránce do značné míry
zvýhodněn oproti ostatním účastníkům správního řízení v obdobné situaci.
[7] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“). Stěžovatel namítá nesprávné posouzení právní otázky, přičemž obsáhle polemizuje
se závěry krajského soudu; nesouhlasí s tím, že by citoval judikaturu zavádějícím způsobem.
Stěžovateli dále není zřejmé, jaké jiné věrohodnější tvrzení měl předložit, než obálku s otiskem
prokazatelně pravého razítka a důkazní návrh na výslech osoby, která podání učinila na poště.
[8] Poznámku krajského soudu týkající se volby bezpečnějšího způsobu podání vnímá
stěžovatel jako účelovou; dodává, že žádný způsob podání správním orgánům v České republice
není dle judikatury bezpečný, u každého přípustného způsobu podání již bylo judikováno,
že je nejistý, a že podatel měl zvolit jiný, jistější. Stěžovatel dále rozvíjí úvahy stran
nepravděpodobného skutkového děje. Pokud krajský soud považuje za nepravděpodobné,
že by se stěžovatel dne 21. 4. 2016 dostal k poštovní známce v hodnotě 16 Kč, která v den
podání ještě nebyla v distribuci, pak dle stěžovatele platí právě otázka, jakou variantu soud
považuje za pravděpodobnější k vysvětlení toho, že správnímu orgánu je doručena Českou
poštou zásilka s pravým razítkem, s otištěným datem 21. 4. 2016. Tvrdí-li pak krajský soud,
že případný únik známky skrze zaměstnance České pošty, nebo jeho pochybení při zpracování
zásilky, je nepravděpodobný a nepodložený, pak ovšem soud nepředkládá žádnou alternativu,
která by se jevila jako pravděpodobnější či podloženější, a danou situaci by vysvětlovala.
Odkazuje-li krajský soud na pracovní náplň dané pobočky pošty, která zpracovává jen hromadná
podání, přičemž dle soudu tak musela být zásilka zpracována nestandardně, pak dle stěžovatele
krajský soud – poněkud lapidárně řečeno – „hledá problémy tam, kde nejsou“. Stěžovatel rovněž
rozporuje statistiku České pošty o délce doručení běžných podání, neboť nespolehlivost České
pošty je obecně známou skutečností. Stěžovatel uznává, že došlo k nestandardní situaci, nicméně
postrádá předložení jakékoli relevantní a možné jiné alternativy ze strany krajského soudu. Dle
stěžovatele má přitom situace jednoduché vysvětlení: pracovníku pošty jedna z obálek
hromadného podání spadla po jejím oražení na zem, nebo vypadla z pytle. Po nějaké době si této
zásilky (jiný) pracovník pošty všiml, nalepil na ni známku a postoupil ji k pokračování v přepravě.
Závěrem stěžovatel odmítá, že by sám sebe dostal do důkazní nouze, neboť navrhoval výslech
osoby, která podání učinila; dle stěžovatele je irelevantní, zda by výslech svědkyně prokázal
skutečný obsah zásilky, když o obsahu zásilky nebylo sporu. Naznačuje-li soud, že by důkaz
neměl potřebný vypovídací potenciál, tak se stěžovatel táže, jaký jiný důkaz by měl mít vyšší
důkazní sílu, než výpověď osoby, která dopis na poště předala, případně datum na poštovním
razítku. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval posouzením, zda byly splněny podmínky řízení.
Zjistil, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, stěžovatel je v řízení zastoupen advokátem
dle §105 odst. 2 s. ř. s. a jsou splněny i obsahové náležitosti stížnosti dle §106 s. ř. s.
[11] Nejvyšší správní soud zkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4
s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a přípustně uplatněných důvodů a dospěl k názoru, že kasační
stížnost není důvodná.
[12] V řízení je nesporné, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo stěžovateli doručeno
dne 8. 4. 2016. Poslední den lhůty pro podání odvolání tedy nastal dne 25. 4. 2016. Na obálce,
ve které bylo odvolání správnímu orgánu I. stupně doručeno, se nachází vylepená poštovní
známka v nominální hodnotě 16 Kč označená otiskem poštovního razítka 600 10 DEPO
Brno 71 s vyznačeným datem 21. 4. 2016. Odvolání bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno
dne 12. 5. 2016, tj. 3 týdny po datu vyznačeném na razítku podací pošty DEPO Brno 71.
Odvolání žalobce by proto bylo včasné pouze tehdy, pokud by bylo možné považovat datum
na otisku poštovního razítka pobočky DEPO Brno 71 za skutečné datum podání odvolání.
[13] Žalovaný i krajský soud dospěli na základě vyjádření České pošty ze dne 12. 7. 2016
a výsledků odborného posouzení znalce z oboru kriminalistiky, technického zkoumání cenných
papírů, cenin, dokumentů a dokladů, ověřování jejich pravosti, ze dne 4. 11. 2016, č. j. 5/2016,
k závěru, že razítko s nápisem DEPO Brno 71 s datací 21. 4. 2016 neprokazuje okamžik předání
odvolání k poštovní přepravě, a to především s ohledem na vylepenou poštovní známku
v nominální hodnotě 16 Kč, která byla oficiálně v prodeji až ke dni 27. 4. 2016, tj. po uplynutí
lhůty pro podání odvolání. Žalovaný současně vyjádřil domněnku, že poštovní razítko pobočky
DEPO Brno 71 bylo pravděpodobně antedatováno. Otisk poštovního razítka na obálce
s obsahem odvolání je v části DEPO Brno 71 rozmazaný a číslo 4 v uvedení data podání
vykazuje znaky úpravy. Z hlediska podání odvolání k poštovní přepravě proto bylo průkazné
toliko datum oficiálního vydání vylepené poštovní známky v nominální hodnotě 16 Kč.
[14] Nejvyšší správní soud se již dříve zabýval důkazním standardem v situacích, kdy vzniklo
určité podezření na manipulaci s poštovním razítkem, např. vznikla-li neobvykle dlouhá
prodleva mezi datem podání zásilky a jeho zpracováním (srov. např. rozsudky ze dne 10. 9. 2015,
č. j. 4 As 164/2015 – 39, ze dne 13. 7. 2016, č. j. 1 As 103/2016 – 40, či ze dne 26. 1. 2017,
č. j. 9 As 99/2016 - 40). Z citované judikatury vyplývá, že závěr o opožděnosti určitého podání
lze učinit pouze tehdy, je-li to jednoznačně prokázáno. Jelikož poštovní razítko je razítkem svou
povahou úředním, je nutné vycházet ze správnosti data uvedeného na poštovním razítku,
neprokáže-li se opak. K tomu nepostačí, že ve věci nastaly určité zvláštnosti či neobvyklosti.
Byť se citované rozsudky věcně netýkaly podání odvolání, nýbrž žalob a kasačních stížností,
nevidí soud žádný důvod, proč by tyto obecné závěry nebyly přenositelné rovněž na nyní
projednávanou věc.
[15] Je proto nutné posoudit, zda datum uvedené na otisku poštovního razítka s nápisem
DEPO Brno 71 je skutečným datem podání odvolání na pobočce České pošty, respektive, zda
učiněná skutková zjištění představují spolehlivý podklad pro závěr žalovaného a krajského soudu,
že tento otisk poštovního razítka neprokazuje okamžik podání odvolání k poštovní přepravě,
a nelze k němu tudíž přihlížet.
[16] Česká pošta ve svém vyjádření výslovně uvedla, že do 30. 4. 2016 byla cena služby
obyčejné psaní (standard) do 50 g ve výši 13 Kč; od 1. 5. 2016 došlo k úpravě cen služeb,
kdy cena služby obyčejné psaní (standard) do 50 g činila 16 Kč. Známky v nominální hodnotě
16 Kč byly v oběhu od 27. 4. 2016. Česká pošta potvrdila, že otisk razítka na obálce odpovídá
otisku denního razítka používaného v provozovně DEPO Brno 71, nicméně DEPO Brno 71
běžně nezpracovává podání obyčejné listovní zásilky vhozené do poštovních schránek ani podané
běžně veřejností, jedná se o pracoviště zpracovávající hromadná podání. Zároveň Česká pošta
uvedla, že služba obyčejná zásilka není službou s garantovanou dobou dodání, avšak pokud byla
adresa adresáta uvedena správně, je velmi nepravděpodobné, aby došlo k výraznému zpoždění
dodání v řádech týdnů. V měsíci dubnu 2016 bylo Českou poštou dodáno 97,34% všech
podaných zásilek následující pracovní den po dodání, což Česká pošta doložila obsáhlou Zprávou
o výkonnosti poštovní služby. Dle data doručení a standardního trvání doručovacího procesu
jako datum podání zásilky označila Česká pošta s největší pravděpodobností týden po 9. 5. 2016,
tj. po uplynutí lhůty pro podání odvolání.
[17] V odborném vyjádření, vypracovaném Vladimírem Malovíkem, CSc. (dále jen „znalec“),
bylo v části popisné potvrzeno, že poštovní úřad DEPO Brno 71 běžně nezpracovává podání
obyčejné listovní zásilky vhozené do poštovních schránek ani podané běžně veřejností, ale slouží
ke zpracování poštovních zásilek tzv. hromadných podání a poštovních zásilek z poštovních
schránek:„Zásilky z poštovních schránek jsou ovšem oráženy poštovním razítkem jiného provedení – určeným
pro strojové zpracování. Pouze zásilky tzv. hromadného podání jsou oráženy razítkem, které bylo použito
na zkoumané poštovní zásilce. Hromadné podání se týká pouze organizací, které podávají zásilky ve velkém
množství a mezi těmito zásilkami se prakticky nemohou vyskytovat podání individuálních podavatelů (…).
Přitom poštovní úřad DEPO BRNO 71 neprovádí příjem poštovních zásilek od individuálních podavatelů,
neprovádí frankování poštovních zásilek poštovními známkami, ani tyto známky neprodává veřejnosti. Hromadní
podavatelé buď frankují poštovní zásilky poštovními známkami, které odebírají z některého poštovního úřadu,
nebo využívají frankování pomocí frankovacího stroje nebo frankování provádí podací pošta. (…) v sousedství
(stejná budova) poštovního úřadu DEPO BRNO 71 se nachází poštovní úřad Brno 8, 608 00 (…). Tento
poštovní úřad je klasickým podacím poštovním úřadem určeným veřejnosti jako k podávání poštovních zásilek,
tak i k prodeji poštovních cenin a doplňkového zboží – poštovních obálek. (…) Používaný systém poštovních
razítek umožňuje změnu datových i časových údajů poměrně jednoduše, pouze nastavením příslušných časových
údajů na kolečku v příslušné poloze. (…) Nastavení údajů může provést jednoduše a rychle libovolný pracovník,
která má poštovní razítku v držení. Tato manipulace je vratná, tj. po nastavení některého údaje a oražení
poštovní zásilky lze opět nastavit údaj původní nebo jakýkoliv jiný. Přitom nelze popsanou manipulaci s razítkem
– nastavení údajů, zpětně identifikovat a rozpoznat.“ K otázce týkající se použité poštovní známky a její
distribuce znalec uvedl: „Výplatní poštovní známka hodnoty 16 Kč (….) byla centrálním skladem cenin
distribuována na pobočky České pošty až od 19. 4. 2016. V ceninových skladech na některých pobočkách, které
byly zásobovány jako první, se tedy tato poštovní známka mohla vyskytnout až 20. – 21. 4. 2016. Oficiální
prodej byl zahájen až v den vydání poštovní známky tj. 27. 4. 2016. V oběhu pro veřejnost se tedy tato poštovní
známka dne 21. 4. 2016 mohla vyskytnout pouze teoreticky a to jedině při jejím „zcizení“ některým z poštovních
zaměstnanců. Přitom i tato možnost není pravděpodobná, protože v běžném prodeji na jednotlivých pobočkách bylo
v den poštovního razítka – 21. 4. 2016 dostatek poštovních známek hodnoty 13 Kč, popřípadě označených jako
„A“. Nebyl proto žádný provozní důvod použít k vyplacení poštovní zásilky dne 21. 4. 2016 výplatní známku,
která nebyla k dispozici a přitom byla ještě o 3 Kč dražší než tarif nutný k vyplacení poštovních zásilek.“
Znalec proto uzavřel, že teoretická možnost objevení se výplatní známky 16 Kč v oběhu
před datem 21. 4. 2016 k vyplacení obyčejného psaní je vzhledem k její nominální hodnotě
a poštovnímu použití vysoce nepravděpodobná. Znalec dále konstatoval, že ze zjištěných
skutečností (použití poštovní známky před datem jejího oficiálního vydání, použití poštovní
známky hodnoty 16 Kč k vyplacení poštovní zásilky s tarifem, který v době použití činil pouze
13 Kč, poměrně dlouhá doba od data poštovního razítka do data doručení zásilky, označení
poštovní zásilky razítkem poštovního úřadu, který běžně uvedenou službu individuálním
podavatelům neposkytuje, označení poštovní zásilky razítkem datovaným časovým údajem
21:00 hod) lze učinit závěr, že ve skutečnosti byla zkoumaná poštovní zásilka podaná v pozdější
době, než je datum poštovního razítka (pravděpodobně v květnu 2016), přičemž byla správně
vyplacena ve výši 16 Kč tarifem platným v květnu. Dle závěrů znalce nebylo podání zásilky
provedeno standardním způsobem u poštovního úřadu, který veřejnosti uvedené služby
poskytuje. Do poštovního provozu se zásilka dostala nestandardně, kdy došlo při jejím oražení
poštovním razítkem k pozměnění datových údajů na razítku. Dle znalce řada objektivních
skutečností souvisejících s poštovním provozem v případě dané zásilky s největší
pravděpodobností ukazuje na skutečnost, že poštovní zásilka byla uvedena do poštovního
provozu v době pozdější než 21. 4. 2016 a při jejím podání došlo k antedatování použitého
poštovního razítka.
[18] Na rozdíl od stěžovatele nespatřuje Nejvyšší správní soud argumentaci krajského soudu
jako nepravděpodobnou nebo postrádající jinou relevantní, logickou či věrohodnější alternativu.
Právě naopak, určitost vyjádření České pošty a závěry v odborném vyjádření odlišují případ
stěžovatele od věcí řešených ve výše citovaných rozsudcích, kde Nejvyšší správní soud s ohledem
na pochybnosti při doručování upřednostnil přístup k právní ochraně. Z tam učiněných
skutkových zjištění totiž nebylo možné vyloučit pochybení České pošty, která nedokázala vzniklé
nepravidelnosti či nesrovnalosti při doručování jednoznačně vysvětlit a nebyla schopna prokázat
okolnosti podání. K takové situaci ovšem v projednávané věci nedošlo. Vyjádření České pošty
a znalce, spolu s obálkou s otiskem poštovního razítka a nalepenou poštovní známkou, ve svém
souhrnu potvrzují více než důvodnou pochybnost (hraničící s jistotou), že stěžovatel podal
odvolání jako obyčejné psaní nestandardně u poštovního úřadu, který veřejnosti uvedenou službu
neposkytuje a použil přitom poštovní známku vydanou dne 27. 4. 2016 a platnou od 1. 5. 2016,
přičemž poslední den lhůty pro podání odvolání nastal dne 25. 4. 2016.
[19] Výše uvedené okolnosti představují podle Nejvyššího správního soudu dostatečně
zjištěný skutkový základ pro závěr krajského soudu o opožděnosti podaného odvolání. Za této
situace nebylo povinností krajského soudu provádět svědeckou výpověď údajné podatelky
poštovní zásilky České pošty, jak navrhl stěžovatel. Zamítnutí těchto návrhů krajský soud
neopomněl zdůvodnit (viz str. 11 rozsudku).
[20] K zbývajícím stížnostním námitkám je nutné uvést, že v projednávané věci nevznikly
žádné pochybnosti o marném uplynutí lhůty pro podání odvolání proti rozhodnutí o uložení
pokuty. Proto zde nebyl žádný prostor pro rozhodnutí ve prospěch stěžovatele či pro správní
uvážení při posuzování zachování odvolací lhůty ani při rozhodování o žádosti o prominutí
zmeškání odvolání. Při poskytování právních služeb činí zástupce jednotlivé úkony v rozsahu
plné moci jménem svého klienta a nepříznivé účinky těchto úkonů vznikají přímo zastoupenému.
Ke způsobu doručování obyčejnou poštovní zásilkou advokátem se Nejvyšší správní soud
vyjádřil v rozsudku ze dne 13. 7. 2016, č. j. 1 As 103/2016 - 40, když uvedl, že „[j]e pravdou,
že advokáti obvykle nedoručující podání prostřednictvím obyčejné poštovní zásilky, a to vzhledem k jejich
povinnosti mít zřízenou datovou schránku. Platná právní úprava jim však tuto možnost neupírá. Je tedy
na stěžovateli, resp. jeho zástupci, jaký způsob doručování podání zvolí, neboť mu to zákonná úprava umožňuje.
Nelze mu tedy klást k tíži, že si zvolil způsob doručování obyčejnou poštovní zásilkou, byť to není standardní
postup advokátů.“
[21] V této souvislosti lze odkázat na judikaturu Ústavního soudu, podle níž smyslem
právního institutu lhůty obecně je snížení entropie (neurčitosti) při uplatňování práv, časové
omezení stavu nejistoty v právních vztazích a urychlení procesu rozhodování s cílem reálného
dosažení zamýšlených cílů, přičemž normativní vymezení času pro uplatňování práv může
dopadat i do oblasti procesních subjektivních práv (srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne
3. 2. 2000, sp. zn. III. ÚS 545/99, http://nalus.usoud.cz).
[22] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů kasační stížnost podle
§110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[23] O nákladech řízení kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, právo na náhradu nákladů řízení
mu proto nenáleží. Žalovanému v rámci řízení žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti
nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2019
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu