ECLI:CZ:NSS:2019:6.AZS.288.2018:18
sp. zn. 6 Azs 288/2018 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila (soudce zpravodaj) a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: T. L. P.,
zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému:
Velvyslanectví České republiky v Hanoji, sídlem Chu Van An, Hanoj, Vietnamská
socialistická republika, adresa pro doručování: Ministerstvo zahraničních věcí, Loretánské
náměstí 101/5, Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. září 2017,
č. j. 3151/2017-HANOI-I, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 29. června 2018, č. j. 22 A 204/2017 - 26,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2018, č. j. 22 A 204/2017 - 26
se r uší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobce se zaregistroval v systému Visapoint k podání žádosti o dlouhodobé vízum
za účelem podnikání; při osobní návštěvě žalovaného dne 20. září 2017 však podal žádost
o povolení k dlouhodobému pobytu. Žalovaný žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou,
neboť si žalobce předem nesjednal termín k podání této žádosti [§169h odst. 1 písm. a) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“)] a žádost tak nebylo možné
ani považovat za podanou osobně (§169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců). Žalovaný proto dne
20. září 2017 učinil pod č. j. 3151/2017-HANOI-I záznam o usnesení o této skutečnosti do spisu
a zároveň o ní vyrozuměl žalobce tak, že mu zaslal stejnopis záznamu společně s žádostí.
[2] Žalobce napadl usnesení o nepřijatelnosti žádosti žalobou ke Krajskému soudu v Ostravě
(dále jen „krajský soud“). Krajský soud nejprve konstatoval, že napadené usnesení žalovaného
je rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Dále uvedl, že přesto, že se jedná o „pouhé“ usnesení,
jež se poznamenává do spisu, platí pro něj obecné náležitosti rozhodnutí (v širším smyslu)
podle §67 až 69 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „správní řád“). Napadené rozhodnutí obsahuje všechny zákonem požadované
náležitosti, avšak odůvodnění rozhodnutí je vedeno pouze v rovině citace znění §169h odst. 3
zákona o pobytu cizinců; absentují v něm úvahy, které správní orgán vedly k výroku, že si cizinec
předem nesjednal termín k podání žádosti. Krajský soud proto usnesení žalovaného v záhlaví
označeným rozsudkem zrušil pro nepřezkoumatelnost.
II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
kterou založil na důvodu dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť krajský soud měl nesprávně
posoudit právní otázku přezkoumatelnosti napadeného usnesení. Stěžovatel má za to, že usnesení
o nepřijatelnosti není vůbec přezkoumatelným aktem, což mělo být i samotným záměrem
zákonodárce. To vyplývá z předepsané formy aktu, kterou je toliko usnesení zaznamenané
do spisu, dále z toho, že proti usnesení se nelze odvolat, a konečně i z důsledků, které jsou
s přijetím usnesení spojeny, neboť řízení není zahájeno a na žádost se hledí, jako by vůbec nebyla
podána.
[4] Účelem této úpravy bylo umožnit zastupitelskému úřadu reagovat bezprostředně
po obdržení žádosti na zjevnou skutečnost, která bez potřeby dalšího zkoumání nedovoluje
žádost dále zpracovávat. Konkrétně se jedná o prosté zjištění, že cizinec si předem nesjednal
termín pro podání žádosti způsobem, který zákon předvídá. Takto zvolená konstrukce
dle stěžovatele a priori vylučuje, aby akt, kterým se deklaruje nepřijatelnost, splňoval
náležitosti obvykle kladené na přezkoumatelnost. Opačný výklad by vedl k absurdní situaci,
kdy by jakýkoliv soudní přezkum veškerých aktů vydaných podle §169h odst. 3 zákona o pobytu
cizinců měl vždy předem jasný výsledek, tedy vyhovění žalobě z důvodu nepřezkoumatelnosti
napadeného aktu, a to navzdory tomu, že správní orgán postupoval dle propozic zákonodárce.
[5] Pokud by stěžovatel připustil, že usnesení vydané podle §169h odst. 3 zákona o pobytu
cizinců je přezkoumatelným aktem, je třeba stanovit pro jeho přezkum odlišná kritéria a chápat
toto ustanovení jako lex specialis k §69 správního řádu. Pak by pouhé sdělení důvodu
pro nepřijatelnost, spočívajícím v nesjednání termínu podání žádosti, muselo být dostačujícím
a přezkoumatelným odůvodněním.
[6] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud předesílá, že se obdobnou věcí zabýval již v rozsudku ze dne
21. listopadu 2018, č. j. 6 Azs 289/2018 - 21, jímž zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě,
který rovněž vyhodnotil usnesení o nepřijatelnosti žádosti žadatelky jako nepřezkoumatelné.
Nejvyšší správní soud neshledává důvodu se od svého předchozího rozsudku jakkoliv odchýlit,
a pro stručnost na něj odkazuje. V další části odůvodnění proto stručně uvede toliko základní
nosné důvody, které jej vedly k závěru o důvodnosti kasační stížnosti.
[9] Nejvyšší správní soud nesdílí názor stěžovatele, že by usnesení o nepřijatelnosti žádosti
nepodléhalo jakémukoliv přezkumu. Ve svém rozsudku ze dne 16. května 2018,
č. j. 6 Azs 82/2018 - 19, č. 3744/2018 Sb. NSS, dovodil, že usnesení o nepřijatelnosti žádosti
o pobytové oprávnění je rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s. Proti takovému rozhodnutí nejsou
sice přípustné žádné opravné prostředky v systému veřejné správy, lze je však napadnout přímo
správní žalobou (srov. též usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
30. května 2017, č. j. 7 Azs 227/2016 - 36, č. 3603/2017 Sb. NSS). Na tomto právním názoru
setrval Nejvyšší správní soud i v pozdějších rozsudcích ze dne 16. května 2018,
č. j. 6 Azs 80/2018 - 19, ze dne 27. června 2017, č. j. 1 Azs 26/2018 - 37, ze dne
1. července 2018, č. j. 9 Azs 123/2018 – 26, ze dne 15. srpna 2018, č. j. 4 Azs 150/2018 – 35
a konečně již v odkazovaném rozsudku ze dne 21. listopadu 2018, č. j. 6 Azs 289/2018-21.
[10] V rozsudku ze dne 21. listopadu 2018, č. j. 6 Azs 289/2018 - 21, však Nejvyšší správní
soud považoval s ohledem na specifickou povahu usnesení o nepřijatelnosti žádosti podle §169h
odst. 3 zákona o pobytu cizinců za zcela dostatečné, pokud je výrok usnesení „žádost
je nepřijatelná“ podepřen důvodem, že si žadatel nesjednal termín k jejímu podání a nepodal
ji osobně.
[11] Také v tomto případě proto Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že s ohledem
na zákonnou konstrukci uvedenou v §169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců a účel této úpravy
zcela postačí pro seznatelnost důvodů usnesení, je-li uvedeno, že žádost je nepřijatelná,
neboť si žalobce předem nesjednal termín pro její podání a žádost nepodal osobně. Nejvyšší
správní soud má proto za to, že žalobou napadené usnesení je přezkoumatelné, přičemž případné
další žalobní tvrzení žalobce se již pohybují v rovině posouzení zákonnosti (správnosti)
rozhodnutí žalovaného, nikoli jeho přezkoumatelnosti (žalobce v žalobě například namítal,
že zákon žádný způsob sjednání termínu pro podání žádosti nestanoví a že žádost podal osobně).
Krajský soud proto v dalším řízení posoudí tyto věcné žalobní námitky (body).
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, pročež rozsudek krajského
soudu podle §110 odst. 1 věty prvé s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
V něm bude krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4
s. ř. s.). To znamená, že krajský soud v mezích žalobních bodů věcně posoudí závěry žalovaného,
že byly splněny zákonem stanovené podmínky pro závěr o nepřijatelnosti žádosti žalobce
o povolení k dlouhodobému pobytu.
[13] Krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnost (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. února 2019
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu